Zobrazení zdroje stránky Petr Vasiljevič Moskalenko

<nowiki>*</nowiki>21. ledna 1921- ?

Sovětský voják, válečný zajatec a partyzánský velitel.

10. srpna 1940 byl povolán k vojenskému námořnictvu. Místem jeho nasazení bylo Baltické moře, ostrov Ezel (Saaremaa Estonsko), kde byl zařazen u 231. námořní protiletecké baterie.  Zúčastnil se tak bitvy o Rižský záliv, stejně jako jeho pozdější partyzánský velitel, D.B. Murzin. V září 1941 ustoupili na poloostrov Cerel (Torgu,Estonsko<sup>1</sup>), kde se dobrovolně přihlásil ke 4. rotě námořní pěchoty, bránící úzký pruh pevniny. 23. září zahynul velitel jeho roty a Moskalenko převzal velení. Během bojů byl, generálem Jelisejevem povýšen na poručíka a stal se velitelem roty námořníků. I přes zranění do pravé ruky, vytrval v boji, ale i přes boj muže proti muži byl 5. října 1941 ostrov obsazen Němci a Petr Moskalenko byl zajat. Byl převezen do zajateckého tábora u města Valga – STALAG 351. Zajetí bylo velmi kruté a řada jeho souputníků zahynula. V květnu roku 1942 byl převezen do do tábora u Norimberka a později do Chomutova. Podle jeho korespondence s českými přáteli sdělil Petr Vasiljevič  Moskalenko, že v zajateckém táboře šířil protiněmeckou propagandu a to i pomocí letáků. Naneštěstí byl odhalen a surově zbit. Poté byl poslán do tábora v Liberci, odkud byl po třech měsících 20.listopadu 1943, opět převezen do dalšího tábora v Jablonci n Nisou. Tam poznal své pozdější spolubojovníky z 1.čs. partyzánské brigády s nimiž dne 10. června 1944 z tábora utekli. Útěk se zdařil a Moskalenko, Stěpanov, Kotljarov, Něznajev a další zajatec, který však utonul (kde?) se přes Hradec Králové, Pardubice, Kostelec, Litomyšl, Kyšperk, Prostějov, dostali do Hranic na Moravě. Pětice uprchlíků, si pro případ zatčení německými orgány, vymyslela krycí legendu, že jsou posádkou bombardéru, aby tak snížili riziko fatálního postihu za útěk[2]. Tato historka přetrvala až do poválečných let a až v roce 1964 bylo vše uvedeno na pravou míru.

Z Hranic na Moravě, vedla cesta Petra Moskalenka a jeho druhů na Horní Bečvu a odtud přešli na Slovensko do Štiavniku. Tam byli přijati do rozrůstajícího se oddílu Jana Žižky. Petr Vasiljevič Moskalenko se časem stal velitelem diverzního družstva, které se podílelo na velkém množství úspěšných akcí, jak proti živé síle nepřítele, tak při destrukcích telekomunikací a na železnici.


Bude doplněno


[1] Na tomto poloostrově je dokonce Vojenské muzeum a sovětsko-německý památník <nowiki>https://www.google.com/maps/place/WW+II+Monument+Russian+%26+German/@57.916514,22.055898,554m/data=!3m1!1e3!4m5!3m4!1s0x0:0x8dbd026c4e35e9d6!8m2!3d57.9177449!4d22.0634157?hl=cs-CZ</nowiki>

[2] Popravy uprchlých vězňů nebyly výjimkou