Zobrazení zdroje stránky Ján Ušiak

[[Soubor:JanUsiak.jpg|náhled|Ján Ušiak]]
<nowiki>*</nowiki>5. října 1914, Budiná, okr. Lučenec  –  †3. listopadu 1944, Čeladná

Čs. voják, partyzán.  

Narodil se 5. října 1914 v obci Budiná (okres Lučenec) v rodině Juraje a Anny roz. Zvarové. Po absolvování šesti tříd obecné školy,  byl zaměstnán jako rolník v Baktě u Rimavská Soboty, kam se i s rodinou přestěhovali. Kromě slovenštiny, ovládal i maďarský jazyk, jízdu na kole, motocyklu, lyžích i na koni.  Vojenskou službu vykonával od 1. 10 1936 jako vojín 3. roty pěššího pluku 9 K.H.Borovského v Mostě. Přísahu vykonal 28. 10. 1936.  Během služby absolvoval poddůstojnickou školu a lyžařský a pozorovací kurz. V srpnu 1937, (od 6 do 24.8)  konal strážní službu a výcvik u 1. strážní roty strážního praporu III. Králíky.  Poté onemocněl (byl zraněn?) a od 25. srpna do 12. října 1937 se léčil v nemocnici v Červené vodě. Mezitím byl 1.9 povýšen do hodnosti svobodníka. Poté působil jsko cvičitel a instruktor nováčků s velmi dobrým hodnocením. ( 17.10 - 27.12 1937)

V období mobilizace byl nasazen do oddílu Stráže obrany státu na Šumavě v prostoru obce Bučina v okrese Vimperk. (23.-29.9 1938). 1. října 1938 byl přeložen do zálohy jako svoboník v.z, kdy zústal ve výjimečné službě na dobu nezbytně nutnou. 24. listopadu 1939 byl propuštěn mimo činnou službu.

V roce 1939 žil na slovenském území, které v důsledku Vídeňské arbitráže připadlo Maďarsku. Jako československý vlastenec nechtěl být občanem Maďarska a zažádal o změnu občanství. Avšak ještě v roce 1939 absolvoval krátké cvičení jako voják Maďarské královské armády.  Žádost o změnu občanství  byla vyřizována tak dlouho, až jej 10. října 1942, zastihl povolávací rozkaz do maďarské armády. Pravděpodobně sloužil u 23. pěšího pluku Maďarské královské armády v Lučenci, s kterýmžto oddílem se 14. ledna 1943  dostal na  na území SSSR.   Na frontě se brzy dostal do zajetí, konkrétně v Kolbinově a byl umístněn v zajateckém táboře č. 64 Moršansk.  Do čs. vojenské jednotky v SSSR byl odveden dne 22. 12. 1943 v Buzuluku, kde sloužil u 2.brigády  záložního pluku.    

Od  prosince 1944  zařazen a vycvičen u oddílu Zvláštního určení U v Jefremově a Sadaguře.1. července 1944 byl povýšen do hodnosti rotmistra pěchoty a  21.7.1944 předán k dispozici HŠPHU v Kyjevě. Po absolvování dalšího  výcviku ve Svjatošinu, byl  potom  jmenován velitelem organizátorské skupiny partyzánů, která byla 21. srpna 1944 vysazena na základnu 1. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika u Sklabině. Pod velením J. Ušiaka bojovali členové skupiny na počátku Slovenského národního povstání u Strečna a Vrútek, ale v prvním zářijovém týdnu dostali z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz k přemístění na Moravu. Překročili Váh u Považské Teplé a usadili se v Javorníkách u moravských hranic.

Původní oddíl se velmi rozrostl, až na vice než tři sta členů, a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky. Rozkaz k překročeni Slovensko—moravských hranic vydal Ján Ušiak večer 21. záři 1944; u Velkých Karlovic se rozpoutaly těžké boje a partyzáni byli donuceni ustoupit před nacistickou přesilou zpět na Slovensko. Pokus o překročení hranic se opakoval i 25. záři, avšak opět se museli partyzáni po celodenním boji stáhnout zpět.

Na poradě štábu oddílu se Ján Ušiak rozhodl změnit taktiku a přejit na Moravu v menších skupinkách za pomoci místních průvodců. Jako první odešla skupina pod velením náčelníka štábu D. Murzina, ale mezitím fašisté zaútočili velkou přesilou na Ušiakův oddíl a v prudkých bojích v prostoru Štiavniku jej rozprášili na menší skupiny. Z nich se pak na Moravu podařilo přejít jen Ušiakovým druhům a některým dalším oddílům (celkem 140 osobám), ostatní skupiny musely zůstat na Slovensku. 16. října se na Moravě rozptýlené skupiny spojily, a Ján Ušiak se stal velitelem největšího partyzánského oddílu v českých zemích.

Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské síly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat partyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky převzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovětský partyzán [[Dajan Bajanovič Murzin|D. B. Murzin]].


Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš, Bursa a kol. Ve jménu cti