Zobrazení zdroje stránky Clay

Československá paraskupina. Druhé krycí jméno této skupiny, bylo Aluminium. 

12. dubna 1944 byl ze základny SOE v Brindisi podniknut další operační let, kterým byly zahájeny dvě nové operace s určením pro moravskou oblast. Skupina CLAY byla ve složení čet. asp. Antonín Bartoš - velitel, čet. asp. Jiří Štokman - pomocník a šifrant a radista skupiny čet. asp. Čestmír Šikola. Z operačního prostoru Kroměříž-Kojetín-Přerov-Zlín měla rozvinout zpravodajskou a organizační činnost, směřující ke splnění těchto úkolů: 

1.   Navázat a udržet rádiové spojení s vládou v Londýně.

2.   Kontaktovat staré ilegální vojenské a občanské organizace, scelit a upevnit je jednak novou organizační strukturou a pevným velením a dodávkami zbraní je připravit pro ozbrojené vystoupení v rámci budoucího povstání.

3.   Shromažďovat zprávy o veškeré činnosti na okupovaném území státu, vyhledávat je a předávat zpravodajskému odboru.

4.   Navázat a udržovat spojení se Slovenskem, čímž byly míněny zejména kurýrní trasy a osobní kontakty v pohraničním pásmu.

CLAY byla pro své poslání vybavena standardní výstrojí a výzbrojí osobní i skupinovou, včetně dvou rádiových kompletů, spojovacího plánu a šifrovacího klíče EVA. Domácímu odboji se měla legitimovat smluveným heslem, které na její žádost odeznělo v českém vysílání londýnského rozhlasu ve dnech 14. a 15. května 1944. Věta „Pracuj každý na svém místě!“ byla potvrzením, že parašutisté jsou ve službách československé vlády, a současně příkazem, aby jim byla poskytnuta veškerá pomoc a podpora v jejich činnosti.

Výsadek se uskutečnil 13. 4. 1944 u Hostišova v okrese Holešov a bez mimořádných problémů se již za dva dny skupina ukryla na první záchytné adrese v Bystřici pod Hostýnem, u zámečníka [https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Old%C5%99ich_Proch%C3%A1zka&veaction=edit Oldřicha Procházky.] Odtud pak postupné navazovala další kontakty prostřednictvím spolupracovníků a důvěrníků. Svůj první úspěch zaznamenala 30. dubna 1944, kdy navázala spojení stanicí EVA s VRÚ v Anglii, které pak z různých stanovišť udržovala víceméně nepřetržitě až do jara 1945. Spojovací činnost CLAY patří vůbec k pozoruhodným výkonům na tomto úseku zvláštních operací Skupiny D. Podle dopisu Antonína Bartoše gen. L. Svobodovi z 19. 11. 1946 vyslala EVA na VRÚ 700 depeší a přijala jich 250. V dalším období její spojovací výkon klesal, což bylo způsobeno častou změnou vysílacího stanoviště a neustálými přesuny z důvodu ohrožení skupiny.

Rozsáhlá spojovací činnost byla vyvolána aktivní a úspěšnou organizační prací skupiny CLAY, která poměrně rychle a v podstatě úspěšně zahájila přípravy k povstání na celém území východní Moravy. Souběžně s její zpravodajskou činností vznikaly v jednotlivých okresech ilegální skupiny - zárodek to budoucích velitelství rot, praporů a pluků. V jejich čelo byli vybíráni aktivní i záložní důstojníci. Skupina CLAY tak postupně během léta obsáhla okresy Hranice, Valašské Meziříčí, Vsetín a Holešov. K nim byly později, po zjištění omezených možností skupiny CARBON, přidány oblasti další, zejména Uherské Hradiště, Hodonín, Kyjov, Židlochovice, Kroměříž, Zlín, Uherský Brod, Přerov, Bystřice pod Hostýnem a Frenštát pod Radhoštěm. Ve všech okresech byli určeni vojenští a političtí představitelé povstání. V rámcových kalkulacích se počítalo s 500 muži v každém okrsku, se kterými bude zahájen  boj, v jehož průběhu bude zmobilizováno dalších asi 3 000 mužů. Celkově měla vojenská síla připravovaná skupinou CLAY dosáhnout hodnoty 4 divizí včleněných do 2 armádních sborů pod centrálním velením [https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Franti%C5%A1ek_Rakov%C4%8D%C3%ADk generála Rakovčíka].

Pro vyzbrojení prvního sledu této tajné armády rekognoskoval CLAY kolem 11 ploch pro příjem zbraní a munice. Spolupracoval také s Radou tří a jí podřízenými organizacemi a také s CARBONEM, jemuž poskytoval pomoc spojovací. Agilní velitel CLAY se dle jistých pramenů pokoušel podřídit si CARBON a požadoval na něm předání EUREKY. Mezi oběma veliteli vznikly kompetenční spory, které však vzájemnou spolupráci neohrozily, byly spíše vyvolány povahovými a charakterovými vlastnostmi obou velitelů. CLAY se podílela také na plnění některých kontrarozvědných úkolů jednak v boji proti provokatérům a konfidentům gestapa, jednak k odhalení protihry MOLDAU, kterou vedla brněnská služebna s pomocí zajatého parašutisty Zuvače. Podílela se též na zajištění operace EMBASSY, pro kterou zajistila a vykorespondovala jednu ze záchytných adres v Hranicích, přes kterou se měla tato skupina napojit na CLAY, přejít do její podřízenosti a vypomoci jí při plnění rozsáhlého a náročného spojovacího programu.

Pozoruhodná organizační činnost CLAY, na níž se podílelo kolem 400 spolupracovníků, nemohla zůstat utajena a bylo jen otázkou času, kdy bude zaregistrována gestapem. Během dvou měsíců po vysazení se skupina dostala do centra pozornosti německých bezpečnostních orgánů. Ty byly o jejím perspektivním vysazení informovány již od A. Horáka, který prozradil složení skupiny a její pobyt na vyčkávací stanici v Itálii.

Pomocí_ konfidentů byla vybudovaná organizace během léta infiltrována. Zejména Šmíd a Bednář („Velký" a „Malý" Franta) ohrozili tento výsadek, obzvláště po jejich prověření londýnským rozhlasem heslem: „HK 17 - Jednejte!". To byl ale jejich největší úspěch.

Přestože gestapo postupným zatýkáním v organizační a zpravodajské síti CLAY celou pracně vybudovanou organizaci těžce zasáhlo a prakticky decimovalo, parašutistům se dařilo unikat. Za okolností často dramatických měnili neustále úkryty, kontakty a prostory působnosti. To platí zejména o konci roku 1944, kdy CLAY pod hrozbou likvidace ustoupila do nových prostorů (Tvrdonice-Prušánky-Hrušky), navázala spolupráci s partyzánskými jednotkami pronikajícími na Moravu ze Slovenska (Brigáda Jana Žižky), bránila se proti německým provokacím, navázala spojení s uprchlými ruskými zajatci, ale při přesunech a neustálém stíhání nakonec přišla o obě rádiové stanice a v rozhodujícím okamžiku konce války zůstala v prostoru Lanžhot-Čejkovice bez rádiového spojení a tím i bez možnosti vykorespondovat dodávky zbraní, které již předtím několikrát bezvýsledně žádala. Kolem 5. května 1945 se spojila se sovětskou armádou a jednotkami 1. čs. armádního sboru a vyšla z německého týlu.

Organizační a zpravodajská činnost skupiny CLAY vyvrcholila koncem léta a začátkem podzimu 1944. Na jejím úspěchu měla vedle rozhodné, agilní a nepřetržité činnosti parašutistů značný vliv i všeobecná vojenská a politická situace, která pod dojmem událostí na sousedním Slovensku a s postupem spojenců vytvářela příznivou psychologickou půdu pro přípravu povstání.

V tomto období byla CLAY považována zpravodajským odborem MNO za nejúspěšnější a vzhledem k dosaženým praktickým výsledkům se s ní počítalo jako s řídící velitelskou skupinou v oblasti východní Moravy, přes niž gen. Ingr, 145


nyní ve funkci vrchního velitele, dával pokyny obecného rázu pro konečnou fázi války.

Je přirozené, že při šíři a hloubce organizačních příprav, které šly až k jednotlivým osobám, jejichž počet se neustále rozšiřoval, musela být aktivita CLAY zachycena sítí SD a gestapa. Slovenské národní povstání a obava před jeho rozšířením do českých zemí nutilo německou administrativu a bezpečnostní aparát ke zvýšené pozornosti vůči moravským oblastem a neomezovala se jen na výměnu korespondence. Soustředily se zde policejní a bojové jednotky, jejichž koncentrace stoupala na přelomu roku 1944-1945 a byla provázena rozsáhlými represivními akcemi proti civilnímu obyvatelstvu, což znemožňovalo dále pokračovat v činnosti v původním rozsahu.

V tomto směru je nutno posuzovat také výsledky CLAY. Jak v pracovní náplni, tak v dosažených výsledcích se silně podobá BARIU. Její činnost však byla předčasná a přes značný počáteční úspěch nemohla být v rozhodujícím okamžiku využita a nemohla přerůst v konečný efekt povstání, protože vývoj všeobecné vojenské situace i schopnost Londýna zajistit dodávky zbraní se ukázaly neadekvátními a za činností CLAY se opožďovaly. Z těchto důvodů je také její bojová činnost mnohem slabší a v nerovnováze k vynaloženému předcházejícímu úsilí a stojí ve stínu svých úspěšnějších sousedů (CARBON, SPELTER). Nezůstala však nevyužita. Oživení a odhodlání obyvatelstva k odboji v této oblasti vyprovokovala nepochybně i skupina CLAY. Její konečný vojenský efekt se však projevil na závěrečném účtu jiných, především partyzánských skupin proniknuvších ze Slovenska a sovětských zpravodajských výsadků, které přicházely do oblasti aktivizované činností CLAY. Skupina CLAY vývojem událostí pozbyla možnosti být v čele povstání, kontrolovat je a řídit.

CLAY tudíž právem patří k těm výsadkovým skupinám, které svůj úkol na domácím území splnily a dokázaly rozvinout pozoruhodnou činnost. Její výsledky nemohly uniknout ani historikům, a tak byla skupina CLAY nejednou vzpomínána ve všech publikacích s odbojovou a partyzánskou tematikou v Československu. V padesátých létech byla však záměrně interpretována ve smyslu negativním, její výkon snižován, bagatelizován a ironizován. CLAY byla nejčastěji charakterizována jako výlupek reakčních snah a protikomunistických tendencí československé emigrační vlády v Anglii. To vše na základě jediného telegramu, který byl následně generalizován na celý program Zvláštní skupiny D. Bez vlivu na hodnocení celé skupiny zřejmě nezůstal poválečný vývoj jejího velitele, čet. asp. Antonína Bartoše. Teprve v posledních létech se objevují náznaky střízlivějšího hodnocení zpravodajské a organizační činnosti, kterou se CLAY nesporně zapsala na stránku úspěšně provedených zvláštních operací.


Zdroj: Bylo málo mužů-J.Šolc

http://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/view/uuid:af210fd9-d31e-490f-93be-f25ba9770704?page=uuid:00eb5372-0fed-11eb-80fc-001b63bd97ba - západní výsadky dle Z.Jelínka