Československé meziválečné zpravodajství - Historie editací

DanielGargulak v 25. 1. 2025, 09:47

2025-01-25T09:47:39Z

DanielGargulak v 2. 1. 2022, 16:17

2022-01-02T16:17:00Z

DanielGargulak v 2. 1. 2022, 15:21

2022-01-02T15:21:48Z

DanielGargulak v 1. 1. 2022, 13:11

2022-01-01T13:11:14Z

DanielGargulak v 1. 1. 2022, 13:08

2022-01-01T13:08:37Z

DanielGargulak v 1. 1. 2022, 13:07

2022-01-01T13:07:22Z

DanielGargulak v 1. 1. 2022, 12:33

2022-01-01T12:33:32Z

DanielGargulak: DanielGargulak přesunul stránku Československé zpravodajství 1933-39 na Československé meziválečné zpravodajství

2022-01-01T12:27:20Z

DanielGargulak přesunul stránku Československé zpravodajství 1933-39 na Československé meziválečné zpravodajství

DanielGargulak v 31. 12. 2021, 13:30

2021-12-31T13:30:46Z

DanielGargulak v 31. 12. 2021, 12:00

2021-12-31T12:00:08Z

Ukázat změny

@@ Řádek 30: / Řádek 30: @@
 neobsazeno (1922 - 1924)
-plukovník Miloš Žák (1924 - )
+plukovník [[Miloš Žák]] (1924 - )
 podplukovník František Kamm ( - 1927)?

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 . října 1918 byla vyhlášena samostatná Československá republika. Ta se krátce po svém vzniku stala terčem útoků zejména ze strany sudetských Němců, jejichž domov se náhle ocitl v Československu. Nezanedbatelné byly i obavy z pokusů o restauraci zaniklého Rakousko-Uherska a konečně i nebezpečí hrozící z Maďarska, které se cítilo poškozeno a poníženo ztrátou Horních Uher (Slovenska) a jejich začleněním do Československé republiky. Kromě Rakouska, Německa a Maďarska sváděla kontrarozvědná sekce druhého oddělení boj s polskými pokusy o přeshraniční špionáž (přičemž ale rozvědná sekce druhého oddělení do Polska posílala své agenty). Nejčastějšími agenty Maďarska a Německa byli příslušníci národnostních menšin, kteří tuto činnost vesměs vnímali jako službu své pravé vlasti.  Tyto země záhy začaly zpravodajsky působit proti ČSR; již v lednu 1919 byli policií zatčeni a následně vypovězeni z republiky německý konzul von Gebsattel a vicekonzul Schwarz obvinění ze špionáže a propagandy proti ČSR.   Čs. zpravodajská služba koordinovala svou činnost s obdobnými francouzskými a britskými orgány, se svými partnery v malodohodových zemích Rumunsku a Jugoslávii, s litevskými a lotyšskými zpravodajci a polooficiální styky udržovala i se švýcarskou službou
-Na začátku roku 1919 působilo vojenské zpravodajství při III. vojenském odboru A ministerstva národní obrany. V květnu téhož roku, po vytvoření Hlavního štábu československé branné moci se vojenské zpravodajství stalo 3. oddělením tohoto útvaru. Později, podle francouzského vzoru bylo přejmenováno na 2. oddělení.
 Druhé oddělení hlavního štábu (též generálního štábu) byla vojenská zpravodajská služba Československé republiky působící v letech 1919–1939. Druhé oddělení HŠ plnilo funkci zpravodajské služby s vnějším (též ofenzivním, rozvědným, špionážním) i vnitřním (obranným, bezpečnostním, kontrarozvědným, kontrašpionážním) polem působnosti. K jeho hlavním úkolům patřilo získávání informací o vojenském ohrožení republiky, získávání informací vojenského charakteru o armádách, jež by mohly republiku ohrožovat a též bránit pronikání cizích rozvědných služeb do vojenských struktur Československé republiky a úniku informací strategického charakteru.

← Starší verze		Verze z 2. 1. 2022, 15:21
Řádek 16:		Řádek 16:

	Od roku 1927 do března 1934 velel II. oddělení brigádní generál [[Vladimír Chalupa]].		Od roku 1927 do března 1934 velel II. oddělení brigádní generál [[Vladimír Chalupa]].
		+
		+
		+	'''Přehled přednostů - 1921-1939'''
		+
		+	mjr. gšt. [[Čeněk Haužvic]] (1921 - 1922)
		+
		+	neobsazeno (1922 - 1924)
		+
		+	plukovník Miloš Žák (1924 - )
		+
		+	podplukovník František Kamm ( - 1927)?
		+
		+	plukovník [[Vladimír Chalupa]] (1929 - 1934)
		+
		+	plukovník [[Šimon Drgáč]] (1934 - 1936)
		+
		+	plukovník [[František Hájek]] (1936 - 1939)
		+

← Starší verze		Verze z 1. 1. 2022, 13:11
Řádek 109:		Řádek 109:
	V úřadovně druhého oddělení HŠ nadále pokračovala likvidace spisového materiálu, archivů a technických pomůcek, aby nedošlo k jejich zabavení nepřítelem. V 7 hodin ráno 15. března 1939 zahájila německé armáda obsazování zbytku Čech a Moravy a v 10 hodin se do kanceláří druhého oddělení dostavili důstojníci Abwehru, aby zabavili spisový materiál. Nenašli zde prakticky nic. Činnost druhého oddělení HŠ byla ukončena.		V úřadovně druhého oddělení HŠ nadále pokračovala likvidace spisového materiálu, archivů a technických pomůcek, aby nedošlo k jejich zabavení nepřítelem. V 7 hodin ráno 15. března 1939 zahájila německé armáda obsazování zbytku Čech a Moravy a v 10 hodin se do kanceláří druhého oddělení dostavili důstojníci Abwehru, aby zabavili spisový materiál. Nenašli zde prakticky nic. Činnost druhého oddělení HŠ byla ukončena.

−	Na základě čs.-sovětské spojenecké smlouvy z r. 1935 se rozvíjely vzájemné kontakty"mezi oběma zeměmi i na tomto úseku (v letech 1935—1938 docházelo k pravidelným poradám pracovníků čs. zpravodajské služby v Praze a Moskvě; výměna zpravodajských materiálů mezi oběma stranami se uskutečňovala přes zvláštní předsunutou společnou agenturní ústřednu pro získávání zpráv z Německa — [[VONAPO 20\|Vonapo]], jež byla zřízena v ulici U první baterie, v Praze-Střešovicích a vedl ji mjr. gšt. K. Paleček). Vojenské zpravodajství řídilo II. oddělení hlavního štábu MNO, jeho přednosty byli postupně gen. V. Chalupa, [[Šimon Drgáč\|plk. gšt. S. Drgáč]] a [[František Hájek\|plk. gšt. F. Hájek]]. Po mnichovském diktátu se funkce ujal plk. gšt. J. Ostřížek, ale fakticky ji vykonával plk. gšt. F. Moravec. 14. března 1939 byl pověřen řízením II. oddělení plk. gšt. F. Havel. Poslední organizační strukturu před 30. zářím 1938 tvořila hlavní pražská centrála (rozčleněná na pátrací, studijní, zahraniční, šifrovací a všeobecnou skupinu), 4 zemské ústředny (Praha, Brno, Bratislava a Košice), předsunuté agenturní ústředny (Litoměřice, Liberec, Hradec Králové, Plzeň, České Budějovice, Ostrava, Znojmo, Banská Bystrica a Užhorod), zpravodajské orgány velitelských sborů, divizí, pluků a . Se zpravodajskou službou spolupracovala i některá ministerstva (vnitra, zahraničních věcí, financí, zemědělství, pošt a telegrafů) a vědecké instituce. Hlavní zpravodajské úkoly plnila pátrací skupina, řízená od r. 1936 [~~https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Moravec_(gener%C3%A1l)~~ plk. gšt. F. Moravcem] (předtím plk. gšt. F. Dastichem). ), která vedla boj proti nepřátelské špionáži hlavně na našem území. V souboji s nacistickým protivníkem dosáhli čs. zpravodajci ve 2. polovině 30. let cenných úspěchů. Získali údaje o rozvíjející se německé zbrojní výrobě a nových druzích zbraní, nezůstaly jim utajeny informace o výstavbě a dislokaci německých ozbrojených sil (mj. zajistili podrobný plán výstavby luftwaffe na léta 1936—1938), o změnách v jejich velitelských funkcích, o přesunech celých jednotek do nových posádek a o způsobech jejich výcviku. V r. 1937 měli poměrně přesnou představu o vojenské připravenosti Německa na případný ozbrojený konflikt; vyvodili i způsob, jakým zamýšlí vést budoucí válku. V témže roce disponovali informacemi z několika zdrojů o připravovaném německém útoku proti ČSR, v létě 1938 znali i druhou variantu -*''[~~https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Pl%C3%A1n_Zelen%C3%BD~~ plánu Zelený]''. Nemenších výsledků bylo dosaženo i na úseku obrany a boje proti nacistické špionáži a rozvratné činnosti, která měla připravit vojenský úder říše proti ČSR. Byla vyřazena celá řada agentů a rezidentů, pocházejících převážně z německé menšiny v našich zemích (v listopadu 1937 bylo v ČSR ve vyšetřovací vazbě 926 osob, obviněných ze špionáže pro hitlerovské Německo). Zpravodajská služba obdržela od svých spolupracovníků i zprávy o ilegálních vysílačkách (pomocí některých z nich „rozehráli" čs. vojáci účinnou rádiovou protihru s abwehrem) a o henleinovských skladech zbraní a výstroje. Od března 1938 měly čs. orgány materiály o nacistické špionáži v čs. letectvu a ve velitelství opevňovacích prací. Ačkoliv říšské zpravodajské složky věnovaly značné úsilí proniknutí do hlavních čs. zbrojovek v Plzni a v Brně, byla jejich snaha marná. Početná a aktivní- ''pátá kolona'' jim nepomohla ani v jejich záměru ukořistit mobilizační a nástupové plány čs. hlavního štábu. Čs. zpravodajství a jeho organizace byly těžce postiženy důsledky - ''mnichovské dohody.'' Došlo k řadě personálních změn, k redukci zpravodajského aparátu, zúžily se informační možnosti a zdroje, byla rozpuštěna čs.-sovětská ústředna apod. Agenturní síť přibližně třiceti nejvýkonnějších agentů, pracujících většinou pod označením „A", však pokračovala v protiněmecké činnosti přes zákaz pomnichovských orgánů po celou dobu - druhé republiky. Po 9. únoru 1939 se F. Havel a Š. Drgáč pokusili zřídit zpravodajské oddělení v tzv. propagačním úřadu v Dušní ulici, Praha 1, jež se mělo stát v případě okupace ČSR střediskem ilegálního zpravodajství. Spolu s touto snahou pokračovalo ve vytváření předpokladů pro rozvinutí protiněmecké zahraniční zpravodajské akce. 11. března 1939 prozradil agent P. Thümmel (A-54), pracovník drážďanské odbočky abwehru, přesný termín okupace českých zemí. (Poskytl řadu cenných, ale ne vždy přesných informací nejen čs. zpravodajské službě, ale i odboji; všechny předával za vysokou finanční úplatu. Jako agent pracující pro obě strany čs. rezistenci i škodil; Schmoranzova skupina.) 14. března 1939 proto odletělo 11 specialistů, převážně • členů pátrací skupiny, pod vedením F. Moravce do Velké Británie. Kvality čs. zpravodajců oceňovali sami nacisté, kteří je v letech 1937—1938 označovali na nejsilnější soupeře na „tiché frontě". Mnozí z nich proti nim pokračovali v boji doma i v zahraničí také po 14. a 15. březnu 1939.	+	Na základě čs.-sovětské spojenecké smlouvy z r. 1935 se rozvíjely vzájemné kontakty"mezi oběma zeměmi i na tomto úseku (v letech 1935—1938 docházelo k pravidelným poradám pracovníků čs. zpravodajské služby v Praze a Moskvě; výměna zpravodajských materiálů mezi oběma stranami se uskutečňovala přes zvláštní předsunutou společnou agenturní ústřednu pro získávání zpráv z Německa — [[VONAPO 20\|Vonapo]], jež byla zřízena v ulici U první baterie, v Praze-Střešovicích a vedl ji mjr. gšt. K. Paleček). Vojenské zpravodajství řídilo II. oddělení hlavního štábu MNO, jeho přednosty byli postupně gen. V. Chalupa, [[Šimon Drgáč\|plk. gšt. S. Drgáč]] a [[František Hájek\|plk. gšt. F. Hájek]]. Po mnichovském diktátu se funkce ujal plk. gšt. J. Ostřížek, ale fakticky ji vykonával plk. gšt. F. Moravec. 14. března 1939 byl pověřen řízením II. oddělení plk. gšt. F. Havel. Poslední organizační strukturu před 30. zářím 1938 tvořila hlavní pražská centrála (rozčleněná na pátrací, studijní, zahraniční, šifrovací a všeobecnou skupinu), 4 zemské ústředny (Praha, Brno, Bratislava a Košice), předsunuté agenturní ústředny (Litoměřice, Liberec, Hradec Králové, Plzeň, České Budějovice, Ostrava, Znojmo, Banská Bystrica a Užhorod), zpravodajské orgány velitelských sborů, divizí, pluků a . Se zpravodajskou službou spolupracovala i některá ministerstva (vnitra, zahraničních věcí, financí, zemědělství, pošt a telegrafů) a vědecké instituce. Hlavní zpravodajské úkoly plnila pátrací skupina, řízená od r. 1936 [[František Moravec\|plk. gšt. F. Moravcem]] (předtím plk. gšt. F. Dastichem). ), která vedla boj proti nepřátelské špionáži hlavně na našem území. V souboji s nacistickým protivníkem dosáhli čs. zpravodajci ve 2. polovině 30. let cenných úspěchů. Získali údaje o rozvíjející se německé zbrojní výrobě a nových druzích zbraní, nezůstaly jim utajeny informace o výstavbě a dislokaci německých ozbrojených sil (mj. zajistili podrobný plán výstavby luftwaffe na léta 1936—1938), o změnách v jejich velitelských funkcích, o přesunech celých jednotek do nových posádek a o způsobech jejich výcviku. V r. 1937 měli poměrně přesnou představu o vojenské připravenosti Německa na případný ozbrojený konflikt; vyvodili i způsob, jakým zamýšlí vést budoucí válku. V témže roce disponovali informacemi z několika zdrojů o připravovaném německém útoku proti ČSR, v létě 1938 znali i druhou variantu -*''[[Plán Zelený\|plánu Zelený]]''. Nemenších výsledků bylo dosaženo i na úseku obrany a boje proti nacistické špionáži a rozvratné činnosti, která měla připravit vojenský úder říše proti ČSR. Byla vyřazena celá řada agentů a rezidentů, pocházejících převážně z německé menšiny v našich zemích (v listopadu 1937 bylo v ČSR ve vyšetřovací vazbě 926 osob, obviněných ze špionáže pro hitlerovské Německo). Zpravodajská služba obdržela od svých spolupracovníků i zprávy o ilegálních vysílačkách (pomocí některých z nich „rozehráli" čs. vojáci účinnou rádiovou protihru s abwehrem) a o henleinovských skladech zbraní a výstroje. Od března 1938 měly čs. orgány materiály o nacistické špionáži v čs. letectvu a ve velitelství opevňovacích prací. Ačkoliv říšské zpravodajské složky věnovaly značné úsilí proniknutí do hlavních čs. zbrojovek v Plzni a v Brně, byla jejich snaha marná. Početná a aktivní- ''pátá kolona'' jim nepomohla ani v jejich záměru ukořistit mobilizační a nástupové plány čs. hlavního štábu. Čs. zpravodajství a jeho organizace byly těžce postiženy důsledky - ''mnichovské dohody.'' Došlo k řadě personálních změn, k redukci zpravodajského aparátu, zúžily se informační možnosti a zdroje, byla rozpuštěna čs.-sovětská ústředna apod. Agenturní síť přibližně třiceti nejvýkonnějších agentů, pracujících většinou pod označením „A", však pokračovala v protiněmecké činnosti přes zákaz pomnichovských orgánů po celou dobu - druhé republiky. Po 9. únoru 1939 se F. Havel a Š. Drgáč pokusili zřídit zpravodajské oddělení v tzv. propagačním úřadu v Dušní ulici, Praha 1, jež se mělo stát v případě okupace ČSR střediskem ilegálního zpravodajství. Spolu s touto snahou pokračovalo ve vytváření předpokladů pro rozvinutí protiněmecké zahraniční zpravodajské akce. 11. března 1939 prozradil agent P. Thümmel (A-54), pracovník drážďanské odbočky abwehru, přesný termín okupace českých zemí. (Poskytl řadu cenných, ale ne vždy přesných informací nejen čs. zpravodajské službě, ale i odboji; všechny předával za vysokou finanční úplatu. Jako agent pracující pro obě strany čs. rezistenci i škodil; [[Schmoranzova skupina\|Schmoranzova skupina.]]) 14. března 1939 proto odletělo 11 specialistů, převážně • členů pátrací skupiny, pod vedením F. Moravce do Velké Británie. Kvality čs. zpravodajců oceňovali sami nacisté, kteří je v letech 1937—1938 označovali na nejsilnější soupeře na „tiché frontě". Mnozí z nich proti nim pokračovali v boji doma i v zahraničí také po 14. a 15. březnu 1939.

@@ Řádek 226: / Řádek 226: @@
 Pátrací
-Dělila se na ofenzivní (špionážní) a o obranné (kontrašpionážní) oddělení.  Velitelem ofenzivy byl škpt. gšt. E. Strankmüller,  úkolem bylo shromažďování vojenských, vojenskopolitických, hospodářských a dalších informací o potencionálním nepříteli, se zvláštním zřetelem na výcvik, organizaci, výzbroj a mobilizační plány. Tyto informace se získávali cestou agenturní sítě umístěné zpravidla na cizím území pod dohledem Zahraničních agenturních ústředen zahraniční agenturní ústředny (Curych, Vídeň, Haag, Stockholm) Další oblastí zájmu byla výroba a vývoj zbraní a umístění vojenských útvarů a zařízení.
+Dělila se na ofenzivní (špionážní) a o obranné (kontrašpionážní) oddělení.  Velitelem ofenzivy byl škpt. gšt. [[Emil Strankmüller]],  úkolem bylo shromažďování vojenských, vojenskopolitických, hospodářských a dalších informací o potencionálním nepříteli, se zvláštním zřetelem na výcvik, organizaci, výzbroj a mobilizační plány. Tyto informace se získávali cestou agenturní sítě umístěné zpravidla na cizím území pod dohledem Zahraničních agenturních ústředen zahraniční agenturní ústředny (Curych, Vídeň, Haag, Stockholm) Další oblastí zájmu byla výroba a vývoj zbraní a umístění vojenských útvarů a zařízení.
 Obranné oddělení v jehož čele byl [[Josef Bártík|mjr. Josef Bártík]] se snažilo bránit průniku cizích zpravodajských služeb do struktury čs. armády a do oblastí významných pro zabezpečení obrany Československa (např. zbrojní výroba či výstavba vojenských objektů). Oddělení užívalo stejných metod práce jako ofenzivní, ale působilo zejména na vlastním území.

← Starší verze		Verze z 1. 1. 2022, 13:07
Řádek 37:		Řádek 37:


−	S nástupem plukovníka Šimona Drgáče došlo k reorganizaci druhého oddělení HŠ. Špionážní činnost se ve větší míře zaměřila na Německo, kde se k moci dostal Adolf Hitler. Do té doby byla rozvědná (ofenzivní) činnost zanedbávána, zpravodajští důstojníci u útvarů, ale i na úrovni divizí a pluků navíc podléhali (kromě zpravodajských oddělení zemských velitelství) i svým bezprostředním velitelům, kteří jim zadávali další, se zpravodajskou činností nesouvisející úkoly. Na Drgáčův rozkaz byla založena sekce P-1 zvláštní výzvědné zpravodajství.	+
		+	S nástupem plukovníka [[Šimon Drgáč\|Šimona Drgáče]] došlo k reorganizaci druhého oddělení HŠ. Špionážní činnost se ve větší míře zaměřila na Německo, kde se k moci dostal Adolf Hitler. Do té doby byla rozvědná (ofenzivní) činnost zanedbávána, zpravodajští důstojníci u útvarů, ale i na úrovni divizí a pluků navíc podléhali (kromě zpravodajských oddělení zemských velitelství) i svým bezprostředním velitelům, kteří jim zadávali další, se zpravodajskou činností nesouvisející úkoly. Na Drgáčův rozkaz byla založena sekce P-1 zvláštní výzvědné zpravodajství.


Řádek 63:		Řádek 64:


−	Od roku 1935 pod dojmem zvyšujícího se ohrožení republiky ze strany Německa začalo druhé oddělení intenzivně spolupracovat se sovětskou vojenskou zpravodajskou službou GRU. Po podepsání československo-sovětské smlouvy v květnu 1935 došlo k rozvinutí spolupráce na armádní úrovni. ČSR přestala být pro sovětskou rozvědku hlavním cílem (přestože zde nadále udržovala agenturní síť) a stala se "bezpečným předpolím", t.j. výchozím prostorem pro akce v Německu, západní Evropě a dále pak i v Severní Americe. Zároveň došlo k utlumení pokusů o průmyslovou špionáž, neboť české zbrojovky dodávaly své výrobky do SSSR a v českých továrnách se školili sovětští specialisté. 27. května 1936 bylo v Praze zřízena společná československo-sovětská zpravodajská ústředna namířená proti Německu. Nesla název VONAPO 20 (Vojennyj nabljudatělnyj post) a jejím šéfem se stal št. kapitán Karel Paleček. Zároveň se začaly konat společné zpravodajské konference zřízené za účelem výměny zpravodajských informací (uskutečnily se dvě). Kromě těchto konferencí ale výměna informací probíhala pouze jednosměrně; z Prahy do Moskvy. Rusové žádné informace neposkytovali. V roce 1937 VONAPO 20 pomáhal organizovat transport sovětských důstojníků a specialistů do občanskou válkou zmítaného Španělska. Spolupráce s sovětskými zpravodajci zároveň znamenala ukončení spolupráce s polskými zpravodajskými službami; Poláci podezřívali Čechy, že poskytují sovětům československé území pro špionáž proti Polsku. V únoru 1936 byl přednostou druhého oddělení jmenován plk. František Hájek. Pod jeho vedením bylo dokončeno zřizování dvou zpravodajských ústředen mimo území ČSR; ve Švýcarsku a v Holandsku. Zároveň koncem roku 1936 proběhla další reorganizace druhého oddělení HŠ; druhá oddělení při Zemských vojenských velitelstvích byla zrušena a místo nich byla zřízena Výzvědná střediska (VS), která podléhala přímo druhému oddělení HŠ.	+
		+	Od roku 1935 pod dojmem zvyšujícího se ohrožení republiky ze strany Německa začalo druhé oddělení intenzivně spolupracovat se sovětskou vojenskou zpravodajskou službou GRU. Po podepsání československo-sovětské smlouvy v květnu 1935 došlo k rozvinutí spolupráce na armádní úrovni. ČSR přestala být pro sovětskou rozvědku hlavním cílem (přestože zde nadále udržovala agenturní síť) a stala se "bezpečným předpolím", t.j. výchozím prostorem pro akce v Německu, západní Evropě a dále pak i v Severní Americe. Zároveň došlo k utlumení pokusů o průmyslovou špionáž, neboť české zbrojovky dodávaly své výrobky do SSSR a v českých továrnách se školili sovětští specialisté. 27. května 1936 bylo v Praze zřízena společná československo-sovětská zpravodajská ústředna namířená proti Německu. Nesla název [[VONAPO 20\|VONAPO 20 (]]Vojennyj nabljudatělnyj post) a jejím šéfem se stal št. kapitán Karel Paleček. Zároveň se začaly konat společné zpravodajské konference zřízené za účelem výměny zpravodajských informací (uskutečnily se dvě). Kromě těchto konferencí ale výměna informací probíhala pouze jednosměrně; z Prahy do Moskvy. Rusové žádné informace neposkytovali. V roce 1937 [[VONAPO 20]] pomáhal organizovat transport sovětských důstojníků a specialistů do občanskou válkou zmítaného Španělska. Spolupráce s sovětskými zpravodajci zároveň znamenala ukončení spolupráce s polskými zpravodajskými službami; Poláci podezřívali Čechy, že poskytují sovětům československé území pro špionáž proti Polsku. V únoru 1936 byl přednostou druhého oddělení jmenován plk. František Hájek. Pod jeho vedením bylo dokončeno zřizování dvou zpravodajských ústředen mimo území ČSR; ve Švýcarsku a v Holandsku. Zároveň koncem roku 1936 proběhla další reorganizace druhého oddělení HŠ; druhá oddělení při Zemských vojenských velitelstvích byla zrušena a místo nich byla zřízena Výzvědná střediska (VS), která podléhala přímo druhému oddělení HŠ.

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 TVOŘÍ SE
-−
-. října 1918 byla vyhlášena samostatná Československá republika. Ta se krátce po svém vzniku stala terčem verbálních útoků zejména ze strany sudetských Němců, jejichž domov se náhle ocitl v Československu. Nezanedbatelné byly i obavy z pokusů o restauraci zaniklého Rakousko-Uherska a konečně i nebezpečí hrozící z Maďarska, které se cítilo poškozeno a poníženo ztrátou Horních Uher (Slovenska) a jejich začleněním do Československé republiky. Problémy byly i s polskými snahami o získání Těšínska. Tyto země záhy začaly zpravodajsky působit proti ČSR; již v lednu 1919 byli policií zatčeni a následně vypovězeni z republiky německý konzul von Gebsattel a vicekonzul Schwarz obvinění ze špionáže a propagandy proti ČSR.   Čs. zpravodajská služba koordinovala svou činnost s obdobnými francouzskými a britskými orgány, se svými partnery v malodohodových zemích Rumunsku a Jugoslávii, s litevskými a lotyšskými zpravodajci a polooficiální styky udržovala i se švýcarskou službou
+Na začátku roku 1919 působilo vojenské zpravodajství při III. vojenském odboru A ministerstva národní obrany. V květnu téhož roku, po vytvoření Hlavního štábu československé branné moci se vojenské zpravodajství stalo 3. oddělením tohoto útvaru. Později, podle francouzského vzoru bylo přejmenováno na 2. oddělení.
-Prvním přednostou druhého oddělení hlavního štábu se stal mjr. gšt. Čeněk Haužvic, bývalý vedoucí zpravodajského oddělení rakouské vojenské vlády v Lublinu. Jeho zástupcem (a později i vedoucím pátrací skupiny) se stal major italských legií Mojmír Soukup. Vedoucím kontrašpionážního oddělení se v únoru 1920 stal Vladimír Vaněk. Vedoucím kryptologického oddělení se stal Jan Ropek. Od roku 1928 potom tuto sekci vedl Josef Růžek. Informace získávalo druhé oddělení vesměs od zpravodajských důstojníků divizí, zemských velitelství a vojenských atašé.
+Od roku 1927 do  března 1934 velel II. oddělení brigádní generál [[Vladimír Chalupa]].
-Kromě Rakouska, Německa a Maďarska sváděla kontrarozvědná sekce druhého oddělení boj s polskými pokusy o přeshraniční špionáž (přičemž ale rozvědná sekce druhého oddělení do Polska posílala své agenty). Nejčastějšími agenty Maďarska a Německa byli příslušníci národnostních menšin, kteří tuto činnost vesměs vnímali jako službu své pravé vlasti.
 Rozvědná sekce druhého oddělení se snažila získávat své agenty zejména mezi maďarskými důstojníky, do Rakouska a Německa vysílala najaté agenty často nevalné úrovně. Ovšem systematicky začala proti Německu pracovat až začátkem 30. let.
@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
-V roce 1930 vznikla (podle polského vzoru) první Předsunutá agenturní ústředna (PAÚ). Své sídlo měla v Liberci, krycí jméno měla Teta, vedoucím byl František Fárek. Další PAÚ vznikla o něco později v Ústí nad Labem, jejím šéfem se stal št. kapitán Ludvík Novotný. Další PAÚ vznikly v Karlových Varech a Chomutově.
+V roce 1930 vznikla (podle polského vzoru) první Předsunutá agenturní ústředna (PAÚ). Své sídlo měla v Liberci, krycí jméno měla Teta, vedoucím byl [[František Fárek]]. Další PAÚ vznikla o něco později v Ústí nad Labem, jejím šéfem se stal št. kapitán Ludvík Novotný. Další PAÚ vznikly v Karlových Varech a Chomutově.

← Starší verze	Verze z 1. 1. 2022, 12:27
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
@@ Řádek 107: / Řádek 106: @@
 V úřadovně druhého oddělení HŠ nadále pokračovala likvidace spisového materiálu, archivů a technických pomůcek, aby nedošlo k jejich zabavení nepřítelem. V 7 hodin ráno 15. března 1939 zahájila německé armáda obsazování zbytku Čech a Moravy a v 10 hodin se do kanceláří druhého oddělení dostavili důstojníci Abwehru, aby zabavili spisový materiál. Nenašli zde prakticky nic. Činnost druhého oddělení HŠ byla ukončena.
@@ Řádek 128: / Řádek 129: @@
 Skupina D - pomocný úřad
-Struktura po reorganizaci v roce 1934.[17]
+Struktura po reorganizaci v roce 1934.
@@ Řádek 223: / Řádek 224: @@
 Pátrací
-Dělila se na ofenzivní (špionážní) a o obranné (kontrašpionážní) oddělení.
+Dělila se na ofenzivní (špionážní) a o obranné (kontrašpionážní) oddělení.  Velitelem ofenzivy byl škpt. gšt. E. Strankmüller,  úkolem bylo shromažďování vojenských, vojenskopolitických, hospodářských a dalších informací o potencionálním nepříteli, se zvláštním zřetelem na výcvik, organizaci, výzbroj a mobilizační plány. Tyto informace se získávali cestou agenturní sítě umístěné zpravidla na cizím území pod dohledem Zahraničních agenturních ústředen zahraniční agenturní ústředny (Curych, Vídeň, Haag, Stockholm) Další oblastí zájmu byla výroba a vývoj zbraní a umístění vojenských útvarů a zařízení.
-Úkolem ofenzivního oddělení bylo získávání informací o vojenské ohrožení majícím původ v zahraničí. Oddělení se zajímalo především o informace týkající se armád, politiky a hospodářství, se zvláštním zřetelem na výcvik, organizaci, výzbroj a mobilizační plány. Tyto informace se získávali cestou agenturní sítě umístěné zpravidla na cizím území. Další oblastí zájmu byla výroba a vývoj zbraní a umístění vojenských útvarů a zařízení.
+Obranné oddělení v jehož čele byl [[Josef Bártík|mjr. Josef Bártík]] se snažilo bránit průniku cizích zpravodajských služeb do struktury čs. armády a do oblastí významných pro zabezpečení obrany Československa (např. zbrojní výroba či výstavba vojenských objektů). Oddělení užívalo stejných metod práce jako ofenzivní, ale působilo zejména na vlastním území.
-Obranné oddělení se snažilo bránit průniku cizích zpravodajských služeb do struktury čs. armády a do oblastí významných pro zabezpečení obrany Československa (např. zbrojní výroba či výstavba vojenských objektů). Oddělení užívalo stejných metod práce jako ofenzivní, ale působilo zejména na vlastním území.
+Obě sekce se ještě dále vnitřně dělily na německý, rakouský, maďarský a všeobecný referát; disponovaly přitom moderní technikou, laboratořemi a rozsáhlými agenturními sítěmi.
 Kryptologická
@@ Řádek 240: / Řádek 243: @@
 Důstojník této sekce létal na pravidelných linkách přes Německo a zaznamenával nové stavby, později byly tyto poznatky zkoumány s cílem zaznamenat vznik nových vojenských staveb (např. letišť).
 Zdroje: Čs.antifašismus a odboj, Wikipedie, Čs. ve zvláštních službách, AVOS