Alois Garnczarz - Historie editací

DanielGargulak v 12. 5. 2023, 20:04

2023-05-12T20:04:02Z

DanielGargulak v 12. 5. 2023, 19:57

2023-05-12T19:57:51Z

DanielGargulak v 12. 5. 2023, 19:54

2023-05-12T19:54:58Z

DanielGargulak v 31. 1. 2023, 19:40

2023-01-31T19:40:43Z

DanielGargulak v 31. 1. 2023, 18:02

2023-01-31T18:02:59Z

DanielGargulak v 15. 10. 2021, 12:40

2021-10-15T12:40:33Z

DanielGargulak v 15. 10. 2021, 12:39

2021-10-15T12:39:44Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „*13. květen 1895, Olomouc - ? Československý voják a odbojář. Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác. V roce 1944 se př…“

2021-10-14T12:49:38Z

Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>13. květen 1895, Olomouc - ? Československý voják a odbojář. Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác. V roce 1944 se př…“

Nová stránka

<nowiki>*</nowiki>13. květen 1895, Olomouc - ?

Československý voják a odbojář. Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác. V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <nowiki>*</nowiki>13. květen 1895, Olomouc -  †27. září 1971
 [[Soubor:Garnczar.png|náhled|prap. Alois Garnczar]]
- Československý voják, legionář a odbojář.  Pocházel z Nových Sadů u Olomouce. V listopadu 1915, byl odveden k olomouckému 54. pěšímu pluku a s ním odvelen na východní frontu. V červenci 1916, byl zajat carskou armádou a v září vstoupil do čs. legií. Byl zařazen k 1. střeleckému pluku Mistra Jana Husi, poté k 10. rotě 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Vyznamenal se v bitvě u Zborova  a později při bojích proti Rudé armádě (RA). V dubnu 1920 ukončil svoji službu v hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku se vrátil do vlasti. Byl mu přiznán charakter legionáře a v březnu 1921 byl přemístěn k 10. hraničářskému praporu Trebišov Pěšího pluku 6. Za svou službu v legiích obdržel Kříž sv. Jiří IV. stupně a Československý válečný kříž 1914–1918, dále byl nositelem Československé revoluční medaile, Československé medaile „Vítězství“ a Zborovské pamětní medaile (k 30. výročí bitvy v roce 1947). Dne 1. 8. 1921 byl přijat do Československé armády jako poddůstojník a povýšen na rotmistra. V září 1922 se oženil a od října 1923 do května 1924 absolvoval školu rotmistrů. V září 1923 byl přemístěn k Pěšímu pluku 15 (P. pl. 15) v Bruntále. Po synovi [[Vladimír Garnczarz|Vladimírovi]] se mu 18. 6. 1927 narodil syn Jaroslav. V témže roce byl Garncarz přeložen do skupiny rotmistrů účetních P. pl. 15 a v říjnu 1933 přemístěn s náhradním praporem do Nového Jičína. Po odstoupení pohraničí se s útvarem dostal přes Vsetín do Hranic na Moravě, kde byla jednotka do 15. 8. 1939 „likvidována“. V důsledku okupace byl 1. 11. 1939 poslán do výslužby. Krátce pracoval na Berním úřadě ve Vsetíně a poté byl zaměstnán jako účetní na pile v Ratiboři u Vsetína,  jejímž spoluvlastníkem, byl další odbojář [[Florián Mynařík]].  Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác (pravděpodobně část [[Obrana národa|ON]]). V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády. Od ledna 1945 byl v plné ilegalitě a bojoval jako partyzán.
+ Československý voják, legionář a odbojář.  Pocházel z Nových Sadů u Olomouce. V listopadu 1915, byl odveden k olomouckému 54. pěšímu pluku a s ním odvelen na východní frontu. V červenci 1916, byl zajat carskou armádou a v září vstoupil do čs. legií. Byl zařazen k 1. střeleckému pluku Mistra Jana Husi, poté k 10. rotě 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Vyznamenal se v bitvě u Zborova  a později při bojích proti Rudé armádě (RA). V dubnu 1920 ukončil svoji službu v hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku se vrátil do vlasti. Byl mu přiznán charakter legionáře a v březnu 1921 byl přemístěn k 10. hraničářskému praporu Trebišov Pěšího pluku 6. Za svou službu v legiích obdržel Kříž sv. Jiří IV. stupně a Československý válečný kříž 1914–1918, dále byl nositelem Československé revoluční medaile, Československé medaile „Vítězství“ a Zborovské pamětní medaile (k 30. výročí bitvy v roce 1947). Dne 1. 8. 1921 byl přijat do Československé armády jako poddůstojník a povýšen na rotmistra. V září 1922 se oženil a od října 1923 do května 1924 absolvoval školu rotmistrů. V září 1923 byl přemístěn k Pěšímu pluku 15 (P. pl. 15) v Bruntále. Po synovi [[Vladimír Garnczarz|Vladimírovi]] se mu 18. 6. 1927 narodil syn Jaroslav. V témže roce byl Garncarz přeložen do skupiny rotmistrů účetních P. pl. 15 a v říjnu 1933 přemístěn s náhradním praporem do Nového Jičína. Po odstoupení pohraničí se s útvarem dostal přes Vsetín do Hranic na Moravě, kde byla jednotka do 15. 8. 1939 „likvidována“. V důsledku okupace byl 1. 11. 1939 poslán do výslužby. Krátce pracoval na Berním úřadě ve Vsetíně a poté byl zaměstnán jako účetní na pile v Ratiboři u Vsetína,  jejímž spoluvlastníkem, byl další odbojář [[Florián Mynařík]].Dalším významným odbojářem s nímž spolupracoval byl [[František Juppa]]. Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác (pravděpodobně část [[Obrana národa|ON]]). V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády. Od ledna 1945 byl v plné ilegalitě a bojoval jako partyzán.
 Článek bude doplněn
 Zdroje: Archiv VOS, V soukolí dvou totalit. Protinacistický odboj a protikomunistická rezistence Vladimíra Garncarze a Ladislava Fojtíka - L.Kokeš,VHA

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <nowiki>*</nowiki>13. květen 1895, Olomouc -  †27. září 1971
 [[Soubor:Garnczar.png|náhled|prap. Alois Garnczar]]
- Československý voják, legionář a odbojář.  Pocházel z Nových Sadů u Olomouce. V listopadu 1915, byl odveden k olomouckému 54. pěšímu pluku a s ním odvelen na východní frontu. V červenci 1916, byl zajat carskou armádou a v září vstoupil do čs. legií. Byl zařazen k 1. střeleckému pluku Mistra Jana Husi, poté k 10. rotě 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Vyznamenal se v bitvě u Zborova  a později při bojích proti Rudé armádě (RA). V dubnu 1920 ukončil svoji službu v hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku se vrátil do vlasti. Byl mu přiznán charakter legionáře a v březnu 1921 byl přemístěn k 10. hraničářskému praporu Trebišov Pěšího pluku 6. Za svou službu v legiích obdržel Kříž sv. Jiří IV. stupně a Československý válečný kříž 1914–1918, dále byl nositelem Československé revoluční medaile, Československé medaile „Vítězství“ a Zborovské pamětní medaile (k 30. výročí bitvy v roce 1947). Dne 1. 8. 1921 byl přijat do Československé armády jako poddůstojník a povýšen na rotmistra. V září 1922 se oženil a od října 1923 do května 1924 absolvoval školu rotmistrů. V září 1923 byl přemístěn k Pěšímu pluku 15 (P. pl. 15) v Bruntále. Po synovi [[Vladimír Garnczar|Vladimírovi]] se mu 18. 6. 1927 narodil syn Jaroslav. V témže roce byl Garncarz přeložen do skupiny rotmistrů účetních P. pl. 15 a v říjnu 1933 přemístěn s náhradním praporem do Nového Jičína. Po odstoupení pohraničí se s útvarem dostal přes Vsetín do Hranic na Moravě, kde byla jednotka do 15. 8. 1939 „likvidována“. V důsledku okupace byl 1. 11. 1939 poslán do výslužby. Krátce pracoval na Berním úřadě ve Vsetíně a poté byl zaměstnán jako účetní na pile v Ratiboři u Vsetína,  jejímž spoluvlastníkem, byl další odbojář [[Florián Mynařík]].  Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác (pravděpodobně část [[Obrana národa|ON]]). V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády. Od ledna 1945 byl v plné ilegalitě a bojoval jako partyzán.
+ Československý voják, legionář a odbojář.  Pocházel z Nových Sadů u Olomouce. V listopadu 1915, byl odveden k olomouckému 54. pěšímu pluku a s ním odvelen na východní frontu. V červenci 1916, byl zajat carskou armádou a v září vstoupil do čs. legií. Byl zařazen k 1. střeleckému pluku Mistra Jana Husi, poté k 10. rotě 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Vyznamenal se v bitvě u Zborova  a později při bojích proti Rudé armádě (RA). V dubnu 1920 ukončil svoji službu v hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku se vrátil do vlasti. Byl mu přiznán charakter legionáře a v březnu 1921 byl přemístěn k 10. hraničářskému praporu Trebišov Pěšího pluku 6. Za svou službu v legiích obdržel Kříž sv. Jiří IV. stupně a Československý válečný kříž 1914–1918, dále byl nositelem Československé revoluční medaile, Československé medaile „Vítězství“ a Zborovské pamětní medaile (k 30. výročí bitvy v roce 1947). Dne 1. 8. 1921 byl přijat do Československé armády jako poddůstojník a povýšen na rotmistra. V září 1922 se oženil a od října 1923 do května 1924 absolvoval školu rotmistrů. V září 1923 byl přemístěn k Pěšímu pluku 15 (P. pl. 15) v Bruntále. Po synovi [[Vladimír Garnczarz|Vladimírovi]] se mu 18. 6. 1927 narodil syn Jaroslav. V témže roce byl Garncarz přeložen do skupiny rotmistrů účetních P. pl. 15 a v říjnu 1933 přemístěn s náhradním praporem do Nového Jičína. Po odstoupení pohraničí se s útvarem dostal přes Vsetín do Hranic na Moravě, kde byla jednotka do 15. 8. 1939 „likvidována“. V důsledku okupace byl 1. 11. 1939 poslán do výslužby. Krátce pracoval na Berním úřadě ve Vsetíně a poté byl zaměstnán jako účetní na pile v Ratiboři u Vsetína,  jejímž spoluvlastníkem, byl další odbojář [[Florián Mynařík]].  Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác (pravděpodobně část [[Obrana národa|ON]]). V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády. Od ledna 1945 byl v plné ilegalitě a bojoval jako partyzán.
 Článek bude doplněn
 Zdroje: Archiv VOS, V soukolí dvou totalit. Protinacistický odboj a protikomunistická rezistence Vladimíra Garncarze a Ladislava Fojtíka - L.Kokeš,VHA

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <nowiki>*</nowiki>13. květen 1895, Olomouc -  †27. září 1971
 [[Soubor:Garnczar.png|náhled|prap. Alois Garnczar]]
- Československý voják, legionář a odbojář.  Pocházel z Nových Sadů u Olomouce. V listopadu 1915, byl odveden k olomouckému 54. pěšímu pluku a s ním odvelen na východní frontu. V červenci 1916, byl zajat carskou armádou a v září vstoupil do čs. legií. Byl zařazen k 1. střeleckému pluku Mistra Jana Husi, poté k 10. rotě 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Vyznamenal se v bitvě u Zborova  a později při bojích proti Rudé armádě (RA). V dubnu 1920 ukončil svoji službu v hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku se vrátil do vlasti. Byl mu přiznán charakter legionáře a v březnu 1921 byl přemístěn k 10. hraničářskému praporu Trebišov Pěšího pluku 6. Za svou službu v legiích obdržel Kříž sv. Jiří IV. stupně a Československý válečný kříž 1914–1918, dále byl nositelem Československé revoluční medaile, Československé medaile „Vítězství“ a Zborovské pamětní medaile (k 30. výročí bitvy v roce 1947). Dne 1. 8. 1921 byl přijat do Československé armády jako poddůstojník a povýšen na rotmistra. V září 1922 se oženil a od října 1923 do května 1924 absolvoval školu rotmistrů. V září 1923 byl přemístěn k Pěšímu pluku 15 (P. pl. 15) v Bruntále. Po synovi Vladimírovi se mu 18. 6. 1927 narodil syn Jaroslav. V témže roce byl Garncarz přeložen do skupiny rotmistrů účetních P. pl. 15 a v říjnu 1933 přemístěn s náhradním praporem do Nového Jičína. Po odstoupení pohraničí se s útvarem dostal přes Vsetín do Hranic na Moravě, kde byla jednotka do 15. 8. 1939 „likvidována“. V důsledku okupace byl 1. 11. 1939 poslán do výslužby. Krátce pracoval na Berním úřadě ve Vsetíně a poté byl zaměstnán jako účetní na pile v Ratiboři u Vsetína,  jejímž spoluvlastníkem, byl další odbojář [[Florián Mynařík]].  Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác (pravděpodobně část [[Obrana národa|ON]]). V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády. Od ledna 1945 byl v plné ilegalitě a bojoval jako partyzán.
+ Československý voják, legionář a odbojář.  Pocházel z Nových Sadů u Olomouce. V listopadu 1915, byl odveden k olomouckému 54. pěšímu pluku a s ním odvelen na východní frontu. V červenci 1916, byl zajat carskou armádou a v září vstoupil do čs. legií. Byl zařazen k 1. střeleckému pluku Mistra Jana Husi, poté k 10. rotě 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Vyznamenal se v bitvě u Zborova  a později při bojích proti Rudé armádě (RA). V dubnu 1920 ukončil svoji službu v hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku se vrátil do vlasti. Byl mu přiznán charakter legionáře a v březnu 1921 byl přemístěn k 10. hraničářskému praporu Trebišov Pěšího pluku 6. Za svou službu v legiích obdržel Kříž sv. Jiří IV. stupně a Československý válečný kříž 1914–1918, dále byl nositelem Československé revoluční medaile, Československé medaile „Vítězství“ a Zborovské pamětní medaile (k 30. výročí bitvy v roce 1947). Dne 1. 8. 1921 byl přijat do Československé armády jako poddůstojník a povýšen na rotmistra. V září 1922 se oženil a od října 1923 do května 1924 absolvoval školu rotmistrů. V září 1923 byl přemístěn k Pěšímu pluku 15 (P. pl. 15) v Bruntále. Po synovi [[Vladimír Garnczar|Vladimírovi]] se mu 18. 6. 1927 narodil syn Jaroslav. V témže roce byl Garncarz přeložen do skupiny rotmistrů účetních P. pl. 15 a v říjnu 1933 přemístěn s náhradním praporem do Nového Jičína. Po odstoupení pohraničí se s útvarem dostal přes Vsetín do Hranic na Moravě, kde byla jednotka do 15. 8. 1939 „likvidována“. V důsledku okupace byl 1. 11. 1939 poslán do výslužby. Krátce pracoval na Berním úřadě ve Vsetíně a poté byl zaměstnán jako účetní na pile v Ratiboři u Vsetína,  jejímž spoluvlastníkem, byl další odbojář [[Florián Mynařík]].  Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác (pravděpodobně část [[Obrana národa|ON]]). V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády. Od ledna 1945 byl v plné ilegalitě a bojoval jako partyzán.
 Článek bude doplněn
 Zdroje: Archiv VOS, V soukolí dvou totalit. Protinacistický odboj a protikomunistická rezistence Vladimíra Garncarze a Ladislava Fojtíka - L.Kokeš,VHA

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <nowiki>*</nowiki>13. květen 1895, Olomouc -  †27. září 1971
- Československý voják, legionář a odbojář.  Pocházel z Nových Sadů u Olomouce. V listopadu 1915, byl odveden k olomouckému 54. pěšímu pluku a s ním odvelen na východní frontu. V červenci 1916, byl zajat carskou armádou a v září vstoupil do čs. legií. Byl zařazen k 1. střeleckému pluku Mistra Jana Husi, poté k 10. rotě 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Vyznamenal se v bitvě u Zborova  a později při bojích proti Rudé armádě (RA). V dubnu 1920 ukončil svoji službu v hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku se vrátil do vlasti. Byl mu přiznán charakter legionáře a v březnu 1921 byl přemístěn k 10. hraničářskému praporu Trebišov Pěšího pluku 6. Za svou službu v legiích obdržel Kříž sv. Jiří IV. stupně a Československý válečný kříž 1914–1918, dále byl nositelem Československé revoluční medaile, Československé medaile „Vítězství“ a Zborovské pamětní medaile (k 30. výročí bitvy v roce 1947). Dne 1. 8. 1921 byl přijat do Československé armády jako poddůstojník a povýšen na rotmistra. V září 1922 se oženil a od října 1923 do května 1924 absolvoval školu rotmistrů. V září 1923 byl přemístěn k Pěšímu pluku 15 (P. pl. 15) v Bruntále. Po synovi Vladimírovi se mu 18. 6. 1927 narodil syn Jaroslav. V témže roce byl Garncarz přeložen do skupiny rotmistrů účetních P. pl. 15 a v říjnu 1933 přemístěn s náhradním praporem do Nového Jičína. Po odstoupení pohraničí se s útvarem dostal přes Vsetín do Hranic na Moravě, kde byla jednotka do 15. 8. 1939 „likvidována“. V důsledku okupace byl 1. 11. 1939 poslán do výslužby. Krátce pracoval na Berním úřadě ve Vsetíně a poté byl zaměstnán jako účetní na pile v Ratiboři u Vsetína,  jejímž spoluvlastníkem, byl další odbojář [[Florián Mynařík]].  Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác (pravděpodobně část [[Obrana národa|ON]]). V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády. Od ledna 1945 byl v plné ilegalitě a bojoval jako partyzán.
+Článek bude doplněn
-Zdroje: Archiv VOS, V soukolí dvou totalit. Protinacistický odboj a protikomunistická rezistence Vladimíra Garncarze a Ladislava Fojtíka - L.Kokeš
+Zdroje: Archiv VOS, V soukolí dvou totalit. Protinacistický odboj a protikomunistická rezistence Vladimíra Garncarze a Ladislava Fojtíka - L.Kokeš,VHA

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<nowiki>*</nowiki>13. květen 1895, Olomouc -  27. září 1971
+<nowiki>*</nowiki>13. květen 1895, Olomouc -  †27. září 1971
- Československý voják, legionář a odbojář.  Pocházel z Nových Sadů u Olomouce. V listopadu 1915, byl odveden k olomouckému 54. pěšímu pluku a s ním odvelen na východní frontu. V červenci 1916, byl zajat carskou armádou a v září vstoupil do čs. legií. Byl zařazen k 1. střeleckému pluku Mistra Jana Husi, poté k 10. rotě 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Vyznamenal se v bitvě u Zborova  a později při bojích proti Rudé armádě (RA). V dubnu 1920 ukončil svoji službu v hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku se vrátil do vlasti. Byl mu přiznán charakter legionáře a v březnu 1921 byl přemístěn k 10. hraničářskému praporu Trebišov Pěšího pluku 6. Za svou službu v legiích obdržel Kříž sv. Jiří IV. stupně a Československý válečný kříž 1914–1918, dále byl nositelem Československé revoluční medaile, Československé medaile „Vítězství“ a Zborovské pamětní medaile (k 30. výročí bitvy v roce 1947). Dne 1. 8. 1921 byl přijat do Československé armády jako poddůstojník a povýšen na rotmistra. V září 1922 se oženil a od října 1923 do května 1924 absolvoval školu rotmistrů. V září 1923 byl přemístěn k Pěšímu pluku 15 (P. pl. 15) v Bruntále. Po synovi Vladimírovi se mu 18. 6. 1927 narodil syn Jaroslav. V témže roce byl Garncarz přeložen do skupiny rotmistrů účetních P. pl. 15 a v říjnu 1933 přemístěn s náhradním praporem do Nového Jičína. Po odstoupení pohraničí se s útvarem dostal přes Vsetín do Hranic na Moravě, kde byla jednotka do 15. 8. 1939 „likvidována“. V důsledku okupace byl 1. 11. 1939 poslán do výslužby. Krátce pracoval na Berním úřadě ve Vsetíně a poté byl zaměstnán jako účetní na pile v Ratiboři u Vsetína jejímž spoluvlastníkem byl další odbojář Florián Mynařík.  Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác (pravděpodobně část [[Obrana národa|ON]]). V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády.
+ Československý voják, legionář a odbojář.  Pocházel z Nových Sadů u Olomouce. V listopadu 1915, byl odveden k olomouckému 54. pěšímu pluku a s ním odvelen na východní frontu. V červenci 1916, byl zajat carskou armádou a v září vstoupil do čs. legií. Byl zařazen k 1. střeleckému pluku Mistra Jana Husi, poté k 10. rotě 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Vyznamenal se v bitvě u Zborova  a později při bojích proti Rudé armádě (RA). V dubnu 1920 ukončil svoji službu v hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku se vrátil do vlasti. Byl mu přiznán charakter legionáře a v březnu 1921 byl přemístěn k 10. hraničářskému praporu Trebišov Pěšího pluku 6. Za svou službu v legiích obdržel Kříž sv. Jiří IV. stupně a Československý válečný kříž 1914–1918, dále byl nositelem Československé revoluční medaile, Československé medaile „Vítězství“ a Zborovské pamětní medaile (k 30. výročí bitvy v roce 1947). Dne 1. 8. 1921 byl přijat do Československé armády jako poddůstojník a povýšen na rotmistra. V září 1922 se oženil a od října 1923 do května 1924 absolvoval školu rotmistrů. V září 1923 byl přemístěn k Pěšímu pluku 15 (P. pl. 15) v Bruntále. Po synovi Vladimírovi se mu 18. 6. 1927 narodil syn Jaroslav. V témže roce byl Garncarz přeložen do skupiny rotmistrů účetních P. pl. 15 a v říjnu 1933 přemístěn s náhradním praporem do Nového Jičína. Po odstoupení pohraničí se s útvarem dostal přes Vsetín do Hranic na Moravě, kde byla jednotka do 15. 8. 1939 „likvidována“. V důsledku okupace byl 1. 11. 1939 poslán do výslužby. Krátce pracoval na Berním úřadě ve Vsetíně a poté byl zaměstnán jako účetní na pile v Ratiboři u Vsetína,  jejímž spoluvlastníkem, byl další odbojář [[Florián Mynařík]].  Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác (pravděpodobně část [[Obrana národa|ON]]). V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády. Od ledna 1945 byl v plné ilegalitě a bojoval jako partyzán.
 Zdroje: Archiv VOS, V soukolí dvou totalit. Protinacistický odboj a protikomunistická rezistence Vladimíra Garncarze a Ladislava Fojtíka - L.Kokeš

← Starší verze		Verze z 15. 10. 2021, 12:39
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<nowiki>*</nowiki>13. květen 1895, Olomouc - ?	+	<nowiki>*</nowiki>13. květen 1895, Olomouc - 27. září 1971

−	Československý ~~voják~~ a odbojář. Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác. V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky\|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády.	+	Československý voják, legionář a odbojář. Pocházel z Nových Sadů u Olomouce. V listopadu 1915, byl odveden k olomouckému 54. pěšímu pluku a s ním odvelen na východní frontu. V červenci 1916, byl zajat carskou armádou a v září vstoupil do čs. legií. Byl zařazen k 1. střeleckému pluku Mistra Jana Husi, poté k 10. rotě 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Vyznamenal se v bitvě u Zborova a později při bojích proti Rudé armádě (RA). V dubnu 1920 ukončil svoji službu v hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku se vrátil do vlasti. Byl mu přiznán charakter legionáře a v březnu 1921 byl přemístěn k 10. hraničářskému praporu Trebišov Pěšího pluku 6. Za svou službu v legiích obdržel Kříž sv. Jiří IV. stupně a Československý válečný kříž 1914–1918, dále byl nositelem Československé revoluční medaile, Československé medaile „Vítězství“ a Zborovské pamětní medaile (k 30. výročí bitvy v roce 1947). Dne 1. 8. 1921 byl přijat do Československé armády jako poddůstojník a povýšen na rotmistra. V září 1922 se oženil a od října 1923 do května 1924 absolvoval školu rotmistrů. V září 1923 byl přemístěn k Pěšímu pluku 15 (P. pl. 15) v Bruntále. Po synovi Vladimírovi se mu 18. 6. 1927 narodil syn Jaroslav. V témže roce byl Garncarz přeložen do skupiny rotmistrů účetních P. pl. 15 a v říjnu 1933 přemístěn s náhradním praporem do Nového Jičína. Po odstoupení pohraničí se s útvarem dostal přes Vsetín do Hranic na Moravě, kde byla jednotka do 15. 8. 1939 „likvidována“. V důsledku okupace byl 1. 11. 1939 poslán do výslužby. Krátce pracoval na Berním úřadě ve Vsetíně a poté byl zaměstnán jako účetní na pile v Ratiboři u Vsetína jejímž spoluvlastníkem byl další odbojář Florián Mynařík. Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác (pravděpodobně část ON). V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky\|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády.
		+
		+	Zdroje: Archiv VOS, V soukolí dvou totalit. Protinacistický odboj a protikomunistická rezistence Vladimíra Garncarze a Ladislava Fojtíka - L.Kokeš