Bedřich Valla - Historie editací

DanielGargulak v 14. 6. 2024, 12:20

2024-06-14T12:20:13Z

DanielGargulak v 14. 6. 2024, 12:17

2024-06-14T12:17:07Z

DanielGargulak v 17. 9. 2021, 10:25

2021-09-17T10:25:23Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „* 21.1.1892 (Náměšť nad Oslavou) - † 20.5.1945 (Horní Beřkovice) Byl čs. voják a odbojář. Bedřich Valla, major generálníh…“

2021-09-17T10:23:36Z

Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki> 21.1.1892 (Náměšť nad Oslavou) - † 20.5.1945 (Horní Beřkovice) Byl čs. voják a odbojář. Bedřich Valla, major generálníh…“

Nová stránka

<nowiki>*</nowiki> 21.1.1892 (Náměšť nad Oslavou) - † 20.5.1945 (Horní Beřkovice)

Byl čs. voják a odbojář. Bedřich Valla, major generálního štábu československé armády patřil mezi významné osobnosti a vůdce českého skautingu. Od roku 1932 vedl v Praze 11. chlapecký oddíl a v průběhu předválečných let vybudoval 1.junácké středisko, které bylo největší v republice. Ve středisku působil 4., 11. a 14. chlapecký oddíl, dále 7. dívčí oddíl a částečně i tzv. Spojovací oddíl. V roce 1934 přijal výzvu náčelníka Svazu Junáků Skautů republiky Českoskoslovenské A.B. Svojsíka na zavedení branné výchovy v Junáku, z důvodu přípravy mládeže na obranu republiky před nástupem německého fašismu. Bratr Valla – Šíp je proto označován za zakladatele branného skautingu. V červenci roku 1936 byl mjr. Valla převelen z 5. oddělení MNO do 3. oddělení MNO – oddělení branné výchovy, kde přednostou oddělení byl plk.gšt. Čeněk Kudláček.

V roce 1939, po rozpuštění československé armády, bylo potřeba zapojit schopné a vlastenecky spolehlivé důstojníky do vznikajícího protifašistického odboje a připravovat podmínky pro vojenskou podporu při osvobození republiky. Proto byl major Valla přemluven gen. Emingerem ke vstupu do vládního vojska, a dne 1.7.1939 přijat do služebního poměru. Ve funkci velitele 2. cyklistické roty, později 4. roty a zároveň jako zástupce velitele praporu sloužil mjr. Valla u 1. praporu ve Štefánikových kasárnách na Smíchově. K 1. lednu 1943 byl povýšen do hodnosti podplukovníka vládního vojska. Zapojil se do činnosti odbojové organizace Obrany národa, a to ve skupině „LÍPA“, vedené plk. Theodorem Langem. Členy skupiny byli také plk. Karel Štěpánský a mjr. Jan Pulkrábek. Do ilegální činnosti zapojil také některé spolehlivé členy 11. oddílu dejvických junáků, které pověřoval zpravodajskou činností a budováním úkrytů zbraní.

Pplk. Valla dále spolupracoval s organizací ÚVOD, PRNV a také ilegální Národní střeleckou gardou. Jeho napojení na komunistický odboj a styk s Arnoštem Weidnerem vedlo v roce 1943 k založení „B.O.Ú“ ( Bojová organizace Útok ). Pplk. Valla byl velitelem organizace, nejdříve s působností u 1.praporu a později u všech praporů vládního vojska. Činnost byla zaměřena na organizaci praporů pro revoluci. Toto napojení na komunistický odboj se pplk. Vallovi stalo později osudné a vedlo k jeho zatčení.

Dne 23. května 1944 byl pplk. Valla převelen k 5. praporu vládního vojska v Kutné Hoře do funkce zástupce velitele praporu. Následující den, 24.5. ve 20,00 hodin začalo pod jeho velením nakládání praporu k transportu, ve 04,25 hodin 25.5. se vojenský transport číslo 222007 vydává na cestu do tzv. „místa zasazení“. Transport praporu dorazil dne 28.5.1944 do severní Itálie, kde v 03,25 hodin ve stanici Bologna byl vydán příkaz k vykládání. V místě zasazení prováděli vojáci vládního vojska z počátku převážně strážní služby na železnici. To umožňilo zapojit se do sabotážní činnosti a také hledat mnohým vojákům cestu přechodu k italským partyzánům.

Jeho ilegální činnosti pokračovala i v Itálii, dodával zprávy o vojenské situaci a podporoval sabotážní práce vládních vojáků. Podle svědectví velitele 4. roty mjr. Vítěslava Stockara spolupracoval pplk. Valla na organizování těchto sabotáží a vydal tajné nařízení, že za žádných okolností nesmí být proti italským partyzánům použito zbraní. Ve dnech 4. - 5. srpna byl 5. prapor vládního vojska převelen z Bologni do Reggiola a v zápětí do Brunette.

Ještě před tím dostal Valla varování, že se blíží jeho zatčení. Dne 6.7.1944 byl v Praze zatčen plk. Theodor Lang. Následovalo zatčení plk. Štěpánského dne 19.7.1944, mjr. Pulkrábka dne 26.8.1944 a jejich převoz z Itálie do Prahy na Gestapo. Jeho syn Miloš byl dne 5. května také zatčen za ilegální činnost. Valla věděl, že teď bude na řadě i on. Ještě stačil v Bologni na odlehlém místě ukrýt odbojové dokumenty a zprávy. Aby neztížil synovu vazbu a neohrozil rodinné příslušníky doma, nevyužil zachránit se odchodem k partyzánům, ale zůstal u praporu až do svého zatčení. K tomu došlo v Brunette dne 11.8.1944 v 8,30 hodin, a to na přímý rozkaz K. H. Franka. Autem SS byl převezen do Verony a odtud do Prahy. Vyšetřován byl nejdříve v hlavní úřadovně Gestapa „Pečkárně“ a také v Pankrácké věznici. Následně byl uvězněn v terezínské Malé pevnosti na 4. dvoře v cele č. 43. Zde velel pracovní četě vězňů, která chodila mimo pevnost provádět různé práce, například budování protitankových příkopů u Litoměřic.

Dne 5. května 1945 se pplk. Valla dočkal osvobození Terezína. V Malé Pevnosti byla katastrofální hygienická situace, výskyt tyfové nákazy a úplavice. Většina vězňů byla propouštěna domů až po pobytu v karanténní stanici, která byla zřízena v Krabčicích pod Řípem. Pplk. Valla byl zvolen velitelem samosprávy a organizoval odjezdy propuštěných vězňů. Byl ale stižen slabou mozkovou příhodou a odvezen do nemocnice v Roudnici na Labem. Z nemocnice byl převezen do pečovatelského ústavu v Horních Beřkovicích, kde byl ale opětovně stižen mrtvicí a zde dne 20. května 1945 zemřel. V chaosu doby byl málem pohřben jako neznámý repatriant, neboť došlo ke ztrátě jeho identifikačních dokumentů. V Horních Beřkovicích ho našel až jeho druhý syn Dušan, který po návratu z ilegality zahájil pátrání po otcově osudu.

Široký záběr odbojové práce pplk. Bedřicha Vally a jeho práce v Junáku, řadí br. Vallu – Šípa do skupiny význačných pracovníků protifašistického odboje a mezi nejvýznamnější činovníky předválečného Svazu Junáků Skautů republiky Českoskoslovenské.

Bedřich Valla byl byl povýšen in memoriam do hodnosti podplukovníka československé armády, vyznamenán Československým válečným křížem 1939, Zlatým Junáckým křížem, a Štefánikovým pamětním odznakem. I. stupně, Pamětním odznakem 1939 uděleným Svazem národních střeleckých gard.

Voják, skaut a vlastenec Bedřich Valla je pochován v rodné Náměšti nad Oslavou, kde se v roce 21.1.1892 narodil. Urna s jeho ostatky je uložena v Kolumbáriu Husova sboru Církve Československé husitské.

odkaz na pamětní desku (zatím jen na starém webu) <nowiki>http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm-hlavni-mesto-praha/Vojenska-pietni-mista-v-Praze-6.html</nowiki>

← Starší verze		Verze z 17. 9. 2021, 10:25
Řádek 1:		Řádek 1:
		+	[[Soubor:Valla.jpg\|náhled\|Bedřich Valla]]
	<nowiki>*</nowiki> 21.1.1892 (Náměšť nad Oslavou) - † 20.5.1945 (Horní Beřkovice)		<nowiki>*</nowiki> 21.1.1892 (Náměšť nad Oslavou) - † 20.5.1945 (Horní Beřkovice)

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 V roce 1939, po rozpuštění československé armády, bylo potřeba zapojit schopné a vlastenecky spolehlivé důstojníky do vznikajícího protifašistického odboje a připravovat podmínky pro vojenskou podporu při osvobození republiky. Proto byl major Valla přemluven gen. Emingerem ke vstupu do vládního vojska, a dne 1.7.1939 přijat do služebního poměru. Ve funkci velitele 2. cyklistické roty, později 4. roty a zároveň jako zástupce velitele praporu sloužil mjr. Valla u 1. praporu ve Štefánikových kasárnách na Smíchově. K 1. lednu 1943 byl povýšen do hodnosti podplukovníka vládního vojska. Zapojil se do činnosti odbojové organizace Obrany národa, a to ve skupině „LÍPA“, vedené plk. Theodorem Langem. Členy skupiny byli také plk. Karel Štěpánský a mjr. Jan Pulkrábek. Do ilegální činnosti zapojil také některé spolehlivé členy 11. oddílu dejvických junáků, které pověřoval zpravodajskou činností a budováním úkrytů zbraní.
-Pplk. Valla dále spolupracoval s organizací ÚVOD, PRNV a také ilegální Národní střeleckou gardou. Jeho napojení na komunistický odboj a styk s Arnoštem Weidnerem vedlo v roce 1943 k založení „B.O.Ú“ ( Bojová organizace Útok ). Pplk. Valla byl velitelem organizace, nejdříve s působností u 1.praporu a později u všech praporů vládního vojska. Činnost byla zaměřena na organizaci praporů pro revoluci. Toto napojení na komunistický odboj se pplk. Vallovi stalo později osudné a vedlo k jeho zatčení.
+Pplk. Valla dále spolupracoval s organizací ÚVOD, PRNV a také ilegální Národní střeleckou gardou. Jeho napojení na komunistický odboj a styk s [[Arnošt Weidner|Arnoštem Weidnerem]] vedlo v roce 1943 k založení „B.O.Ú“ ( Bojová organizace Útok ). Pplk. Valla byl velitelem organizace, nejdříve s působností u 1.praporu a později u všech praporů vládního vojska. Činnost byla zaměřena na organizaci praporů pro revoluci. Toto napojení na komunistický odboj se pplk. Vallovi stalo později osudné a vedlo k jeho zatčení.
 Dne 23. května 1944 byl pplk. Valla převelen k 5. praporu vládního vojska v Kutné Hoře do funkce zástupce velitele praporu. Následující den, 24.5. ve 20,00 hodin začalo pod jeho velením nakládání praporu k transportu, ve 04,25 hodin 25.5. se vojenský transport číslo 222007 vydává na cestu do tzv. „místa zasazení“. Transport praporu dorazil dne 28.5.1944 do severní Itálie, kde v 03,25 hodin ve stanici Bologna byl vydán příkaz k vykládání. V místě zasazení prováděli vojáci vládního vojska z počátku převážně strážní služby na železnici. To umožňilo zapojit se do sabotážní činnosti a také hledat mnohým vojákům cestu přechodu k italským partyzánům.

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 Jeho ilegální činnosti pokračovala i v Itálii, dodával zprávy o vojenské situaci a podporoval sabotážní práce vládních vojáků. Podle svědectví velitele 4. roty mjr. Vítěslava Stockara spolupracoval pplk. Valla na organizování těchto sabotáží a vydal tajné nařízení, že za žádných okolností nesmí být proti italským partyzánům použito zbraní. Ve dnech 4. - 5. srpna byl 5. prapor vládního vojska převelen z Bologni do Reggiola a v zápětí do Brunette.
-Ještě před tím dostal Valla varování, že se blíží jeho zatčení. Dne 6.7.1944 byl v Praze zatčen plk. Theodor Lang. Následovalo zatčení plk. Štěpánského dne 19.7.1944, mjr. Pulkrábka dne 26.8.1944 a jejich převoz z Itálie do Prahy na Gestapo. Jeho syn Miloš byl dne 5. května také zatčen za ilegální činnost. Valla věděl, že teď bude na řadě i on. Ještě stačil v Bologni na odlehlém místě ukrýt odbojové dokumenty a zprávy. Aby neztížil synovu vazbu a neohrozil rodinné příslušníky doma, nevyužil zachránit se odchodem k partyzánům, ale zůstal u praporu až do svého zatčení. K tomu došlo v Brunette dne 11.8.1944 v 8,30 hodin, a to na přímý rozkaz K. H. Franka. Autem SS byl převezen do Verony a odtud do Prahy. Vyšetřován byl nejdříve v hlavní úřadovně Gestapa „Pečkárně“ a také v Pankrácké věznici. Následně byl uvězněn v terezínské Malé pevnosti na 4. dvoře v cele č. 43. Zde velel pracovní četě vězňů, která chodila mimo pevnost provádět různé práce, například budování protitankových příkopů u Litoměřic.
+Ještě před tím dostal Valla varování, že se blíží jeho zatčení. Dne 6.7.1944 byl v Praze zatčen plk. [[Theodor Lang]]. Následovalo zatčení plk. Štěpánského dne 19.7.1944, mjr. Pulkrábka dne 26.8.1944 a jejich převoz z Itálie do Prahy na Gestapo. Jeho syn Miloš byl dne 5. května také zatčen za ilegální činnost. Valla věděl, že teď bude na řadě i on. Ještě stačil v Bologni na odlehlém místě ukrýt odbojové dokumenty a zprávy. Aby neztížil synovu vazbu a neohrozil rodinné příslušníky doma, nevyužil zachránit se odchodem k partyzánům, ale zůstal u praporu až do svého zatčení. K tomu došlo v Brunette dne 11.8.1944 v 8,30 hodin, a to na přímý rozkaz K. H. Franka. Autem SS byl převezen do Verony a odtud do Prahy. Vyšetřován byl nejdříve v hlavní úřadovně Gestapa „Pečkárně“ a také v Pankrácké věznici. Následně byl uvězněn v terezínské Malé pevnosti na 4. dvoře v cele č. 43. Zde velel pracovní četě vězňů, která chodila mimo pevnost provádět různé práce, například budování protitankových příkopů u Litoměřic.
 Dne 5. května 1945 se pplk. Valla dočkal osvobození Terezína. V Malé Pevnosti byla katastrofální hygienická situace, výskyt tyfové nákazy a úplavice. Většina vězňů byla propouštěna domů až po pobytu v karanténní stanici, která byla zřízena v Krabčicích pod Řípem. Pplk. Valla byl zvolen velitelem samosprávy a organizoval odjezdy propuštěných vězňů. Byl ale stižen slabou mozkovou příhodou a odvezen do nemocnice v Roudnici na Labem. Z nemocnice byl převezen do pečovatelského ústavu v Horních Beřkovicích, kde byl ale opětovně stižen mrtvicí a zde dne 20. května 1945 zemřel. V chaosu doby byl málem pohřben jako neznámý repatriant, neboť došlo ke ztrátě jeho identifikačních dokumentů. V Horních Beřkovicích ho našel až jeho druhý syn Dušan, který po návratu z ilegality zahájil pátrání po otcově osudu.