Dajan Bajanovič Murzin - Historie editací

DanielGargulak v 21. 1. 2026, 08:52

2026-01-21T08:52:04Z

DanielGargulak v 21. 1. 2026, 08:41

2026-01-21T08:41:20Z

DanielGargulak v 21. 1. 2026, 08:38

2026-01-21T08:38:19Z

DanielGargulak v 5. 1. 2025, 09:12

2025-01-05T09:12:44Z

DanielGargulak v 5. 1. 2025, 09:06

2025-01-05T09:06:22Z

DanielGargulak v 5. 1. 2025, 07:26

2025-01-05T07:26:34Z

DanielGargulak v 14. 2. 2023, 19:24

2023-02-14T19:24:33Z

DanielGargulak v 22. 11. 2022, 09:53

2022-11-22T09:53:52Z

DanielGargulak v 3. 7. 2022, 16:30

2022-07-03T16:30:14Z

DanielGargulak v 6. 2. 2022, 23:15

2022-02-06T23:15:20Z

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 (tatarsky - Dayan Fatkelbayanovič Murzin -  ''Dayan Fatqolbayan uğlı Murzin'', rusky ''Даян Баянович Мурзин)''[[Soubor:Dajan Bajanovič Murzin.jpg|náhled|major RA D.B.Murzin]]
 ''20. leden 1921, Starye Balykly – † 9. únor 2012, Ufa''
 Sovětský voják a partyzán tatarské národnosti, působící i na území Protektorátu Čechy a Morava. Narodil se v rodině vesnického učitele v Bakalinském okresu v Baškirsku. Před válkou pracoval jako soustružník a řidič. Současně se věnoval studiu pedagogiky a absolvoval učitelský ústav. V roce 1939 krátce působil jako ředitel školy. Jeho uplatnění bylo dle jeho vlastních slov ztíženo bělogvardějskou minulostí jeho otce. V říjnu 1940 byl odveden do Rudé armády. Do války se zapojil ihned po napadení SSSR; v květnu 1941 absolvoval Rižské vojenské učiliště a sloužil jako pomocník velitele čety 10. střelecké divize Pobaltského vojenského okruhu.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-PROZATÍMNÍ VERZE[[Soubor:Dajan Bajanovič Murzin.jpg|náhled|major RA D.B.Murzin]]
+(tatarsky - Dayan Fatkelbayanovič Murzin -  ''Dayan Fatqolbayan uğlı Murzin'', rusky ''Даян Баянович Мурзин)''[[Soubor:Dajan Bajanovič Murzin.jpg|náhled|major RA D.B.Murzin]]
 ''20. leden 1921, Starye Balykly – † 9. únor 2012, Ufa''
@@ Řádek 17: / Řádek 17: @@
 Zdroje: AVOS, M. Hrošová – NKKB, Ruská Wikipedie, D. B. Murzin – V tyle vraga, J. Přikryl – 1. čs. partyzánská brigáda Jana Žižky, rozhovor D. B. Murzina s Ladislavem Gargulákem.

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 ''20. leden 1921, Starye Balykly – † 9. únor 2012, Ufa''
-Sovětský voják a partyzán baškirské národnosti, působící i na území Protektorátu Čechy a Morava. Narodil se v rodině vesnického učitele v Bakalinském okresu v Baškirsku. Před válkou pracoval jako soustružník a řidič. Současně se věnoval studiu pedagogiky a absolvoval učitelský ústav. V roce 1939 krátce působil jako ředitel školy. Jeho uplatnění bylo dle jeho vlastních slov ztíženo bělogvardějskou minulostí jeho otce. V říjnu 1940 byl odveden do Rudé armády. Do války se zapojil ihned po napadení SSSR; v květnu 1941 absolvoval Rižské vojenské učiliště a sloužil jako pomocník velitele čety 10. střelecké divize Pobaltského vojenského okruhu.
+Sovětský voják a partyzán tatarské národnosti, působící i na území Protektorátu Čechy a Morava. Narodil se v rodině vesnického učitele v Bakalinském okresu v Baškirsku. Před válkou pracoval jako soustružník a řidič. Současně se věnoval studiu pedagogiky a absolvoval učitelský ústav. V roce 1939 krátce působil jako ředitel školy. Jeho uplatnění bylo dle jeho vlastních slov ztíženo bělogvardějskou minulostí jeho otce. V říjnu 1940 byl odveden do Rudé armády. Do války se zapojil ihned po napadení SSSR; v květnu 1941 absolvoval Rižské vojenské učiliště a sloužil jako pomocník velitele čety 10. střelecké divize Pobaltského vojenského okruhu.
 Během bojů v Rižském zálivu byl zraněn a po rozprášení divize se ocitl společně s dalšími padesáti spolubojovníky za frontou. Po uzdravení se za pomoci řady antifašistů dostal na Ukrajinu a v Sumské oblasti narazil na partyzány oddílu Čapajev, kteří ho přijali mezi sebe. Velel družstvu, později četě rozvědčíků. V dubnu 1942 byl během boje zraněn místními policisty, kteří sloužili Němcům. Zachránili ho rozvědčíci partyzánského oddílu Za rodinu (Za vlast). Po vyléčení se opět zapojil do partyzánských bojů.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 PROZATÍMNÍ VERZE[[Soubor:Dajan Bajanovič Murzin.jpg|náhled|major RA D.B.Murzin]]
-<nowiki>*</nowiki>20.leden 1921, Starye Balykly - † 9.únor 2012 Ufa
+''20. leden 1921, Starye Balykly – † 9. únor 2012, Ufa''
-Sovětský voják a partyzán, baškirské národnosti, působící i protektorátu Čechy a Morava. Narodil se v rodině vesnického učitele v Bakamyzském okresu v Baškirsku. Před válkou pracoval jako soustružník a řidič auta. Současně se věnoval studiu pedagogiky a absolvoval učitelský ústav.   V roce  1939,  krátce působil jako ředitel školy. Jeho uplatnění bylo dle jeho vlastních slov, ztíženo bělogvardějskou minulostí jeho otce. V říjnu 1940 byl odveden do Rudé armády. Do války se zapojil ihned po napadení SSSR, v květnu 1941 absolvoval Rižské vojenské učiliště, sloužil jako pomocník velitele čety 10. střelecké divize Přibaltského vojenského okruhu.
+Sovětský voják a partyzán baškirské národnosti, působící i na území Protektorátu Čechy a Morava. Narodil se v rodině vesnického učitele v Bakalinském okresu v Baškirsku. Před válkou pracoval jako soustružník a řidič. Současně se věnoval studiu pedagogiky a absolvoval učitelský ústav. V roce 1939 krátce působil jako ředitel školy. Jeho uplatnění bylo dle jeho vlastních slov ztíženo bělogvardějskou minulostí jeho otce. V říjnu 1940 byl odveden do Rudé armády. Do války se zapojil ihned po napadení SSSR; v květnu 1941 absolvoval Rižské vojenské učiliště a sloužil jako pomocník velitele čety 10. střelecké divize Pobaltského vojenského okruhu.
 Během bojů v Rižském zálivu byl zraněn a po rozprášení divize se ocitl společně s dalšími padesáti spolubojovníky za frontou. Po uzdravení se za pomoci řady antifašistů dostal na Ukrajinu a v Sumské oblasti narazil na partyzány oddílu Čapajev, kteří ho přijali mezi sebe. Velel družstvu, později četě rozvědčíků. V dubnu 1942 byl během boje zraněn místními policisty, kteří sloužili Němcům. Zachránili ho rozvědčíci partyzánského oddílu Za rodinu (Za vlast). Po vyléčení se opět zapojil do partyzánských bojů.
-Mezi jinými úkoly,  byl pověřen úkolem zorganizovat přechod příslušníků tzv. Turkestánského praporu SS k partyzánům.  Do praporu, který se nacházel pod německým velením, byli zařazeni bývalí zajatci Rudé armády a dobrovolníci sympatizující s Němci. Murzin působil rozkladně a získával jednotlivce i skupiny ke změně pozic. Při plnění tohoto delikátního poslání se dostal do styku s kontrarozvědkou 4. ukrajinského frontu, která jej dále úkolovala. Opakovaně byl pověřován plněním složitých a nebezpečných úkolů v týlu nepřítele. Nejednou přecházel přes linii fronty. Posledním Murzinovým působištěm na území SSSR bylo Moldavsko. V listopadu 1943 spolu se skupinou rozvědčíků zorganizoval v Moldávii partyzánský oddíl V. M. Molotova. Z pověření partyzánského štábu 4. ukrajinského frontu zorganizoval na jejím území partyzánský oddíl v prostoru Rybnického okresu. V době spojení s Rudou armádou v dubnu 1944 dosáhla jednotka počtu pěti set bojovníků. Při plnění úkolů se v oddíle setkal i s pozdějším spolubojovníkem z [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]], [[Pavel Kudelja|Pavlem Kudeljou]]. Na základě bohatých zkušeností, které D. B. Murzin získal v průběhu působení za linií fronty, byl pozván [[Ukrajinský štáb partyzánského hnutí|UŠPH]] do Kyjeva. Výsledkem pohovoru bylo zařazení do výsadkové skupiny, která měla vyvíjet činnost mimo SSSR. Poté  absolvoval další partyzánský výcvik,  ve Svjatošinu u Kyjeva - už v rámci příprav na výsadek na území Slovenska.
+Mezi jinými úkoly byl pověřen zorganizováním přechodu příslušníků tzv. Turkestánského praporu SS k partyzánům. Do praporu, který se nacházel pod německým velením, byli zařazeni bývalí zajatci Rudé armády a dobrovolníci sympatizující s Němci. Murzin působil rozkladně a získával jednotlivce i skupiny ke změně stran. Při plnění tohoto delikátního poslání se dostal do styku s kontrarozvědkou 4. ukrajinského frontu, která jej dále úkolovala. Opakovaně byl pověřován plněním složitých a nebezpečných úkolů v týlu nepřítele. Nejednou přecházel přes linii fronty. Posledním Murzinovým působištěm na území SSSR bylo Moldavsko. V listopadu 1943 spolu se skupinou rozvědčíků zorganizoval v Moldávii partyzánský oddíl V. M. Molotova. Z pověření partyzánského štábu 4. ukrajinského frontu zorganizoval na jejím území partyzánský oddíl v prostoru Rybnického okresu. V době spojení s Rudou armádou v dubnu 1944 dosáhla jednotka počtu pěti set bojovníků. Při plnění úkolů se v oddíle setkal i s pozdějším spolubojovníkem z PBJŽ Pavlem Kudeljou. Na základě bohatých zkušeností, které D. B. Murzin získal v průběhu působení za linií fronty, byl pozván UŠPH do Kyjeva. Výsledkem pohovoru bylo zařazení do výsadkové skupiny, která měla vyvíjet činnost mimo SSSR. Poté absolvoval další partyzánský výcvik ve Svjatošinu u Kyjeva – už v rámci příprav na výsadek na území Slovenska.
-Na území Slovenska byl vysazen v noci z 30. na 31. srpna 1944, pravděpodobně s druhou částí výsadku Jána Ušiaka. V jeho skupině pravděpodobně seskakovali [[Pavel Kudelja]], [[Martin Valaštiak]], [[František Tkáč]], [[Michal Masaryk]], [[Ján Kolodžej]], [[Ondrej Melek|Ondřej Melek]] a další , celkem jedenáct osob. V oddílu zastával funkci poradce a náčelníka štábu.  Primární úkol výsadkové skupiny spočíval v organizátorské a bojové pomoci Slovenskému národnímu povstání, ale brzy byl změněn a skupina Jána Ušiaka byla převelena na Moravu. Nesmírně náročný přesun vyvrcholil 29. září 1944, přechodem Murzinovy šedesátičlenné skupiny partyzánů u Velkých Karlovic. Jeho skupina byla vybrána ze zkušených bojovníků, poté co dva pokusy o přechod nevyšly. Oddíl se rozhodl přesouvat po částech aby  aby organizoval partyzánské hnutí  na Moravě.  Dočasné útočiště našli v tábořišti Trojačka, kde načas sídlili spolu s oddílem Wolfram. Z dočasného tábořiště na Trojačce, vyslal 2. října 1944, dva patnáctičlenné organizátorské oddíly na Vsetínsko a Valašskomeziříčsko. Spolu s Jánem Ušiakem, začali podchycovat menší i větší odbojové skupiny a s nimi připravovali povstání na Valašsku. Velmi dobrá spolupráce probíhala mezi oddílem Jana Žižky a [[Obrana národa Vsetín|Sousedíkovou organizací]].
+Na území Slovenska byl vysazen v noci z 30. na 31. srpna 1944, pravděpodobně s druhou částí výsadku Jána Ušiaka. V jeho skupině pravděpodobně seskakovali Pavel Kudelja, Martin Valaštiak, František Tkáč, Michal Masaryk, Ján Kolodžej, Ondřej Melek a další(zatím se nám je nepodařilo ztotožnit), celkem jedenáct osob. V oddílu zastával funkci poradce a náčelníka štábu. Primární úkol výsadkové skupiny spočíval v organizátorské a bojové pomoci Slovenskému národnímu povstání, ale brzy byl změněn a skupina Jána Ušiaka byla převelena na Moravu. Nesmírně náročný přesun vyvrcholil 29. září 1944 přechodem Murzinovy šedesátičlenné skupiny partyzánů u Velkých Karlovic. Jeho skupina byla vybrána ze zkušených bojovníků poté, co dva pokusy o přechod nevyšly. Dočasné útočiště našli v tábořišti Trojačka, kde načas sídlili spolu s oddílem [[Wolfram]]. Z dočasného tábořiště na Trojačce vyslal 2. října 1944 dva patnáctičlenné organizátorské oddíly na Vsetínsko a Valašskomeziříčsko. Spolu s Jánem Ušiakem začali podchycovat menší i větší odbojové skupiny a s nimi připravovali povstání na Valašsku. Velmi dobrá spolupráce probíhala mezi oddílem Jana Žižky a Sousedíkovou organizací.
-.listopadu 1944 byl zraněn u Čertova mlýna a delší dobu se léčil bez kontaktu se zbytky oddílu, rozbitém nacistickými akcemi. Po uzdravení se přesunul do okolí Hošťálkové a Ratiboře, kde velel nově zformovanému oddílu nazvaném po našem slavném vojevůdci Janu Žižkovi.  Oddíl se postupně rozrostl na brigádu, skládající se ze čtyř praporů.
+. listopadu 1944 byl zraněn u Čertova mlýna a delší dobu se léčil bez kontaktu se zbytky oddílu, rozbitého nacistickými akcemi. Po uzdravení se přesunul do okolí Hošťálkové a Ratiboře, kde velel nově zformovanému oddílu nazvanému po našem slavném vojevůdci Janu Žižkovi. Oddíl se postupně rozrostl na brigádu, skládající se ze čtyř praporů. 11.ledna 1945 byl znovu zraněn, když se přesouval na Ploštinu, kde plánoval provést větší akce na Slavičínsku a Bojkovicku. Přes Prlov byl přesunut do Seninky a později byl léčen v "Juříčkově mlýně" v Leskovci. Při osvobozovacích bojích byl pověřen osvobozením Zlína spolu s Rumunskou královskou armádou. Dokonce měl dostat do své kompetence i vlastní rumunské jednotky, což však zatím nelze prokázat. Po válce byl vyšetřován sovětskými zpravodajskými orgány a podezříván ze špionáže a zrady kvůli kontaktům s kpt. Otiskem a Bartošem ze západních výsadků Wolfram a Clay. Aby se obhájil a získal výhodnější pozici, nadhodnocoval své válečné úspěchy za pomoci svých československých přátel.
-.ledna 1945 byl znovu zraněn, když se přesouval na Ploštinu, kde plánoval provést větší akce na Slavičínsku a Bojkovicku. Přes Prlov byl přesunut do Seninky a později byl léčen v "Juříčkově mlýně" v Leskovci. Při osvobozovacích bojích byl pověřen osvobozením Zlína, spolu s Rumunskou královskou armádou. Dokonce měl dostat do své kompetence i vlastní rumunské jednotky, což však zatím nelze prokázat. Po válce byl vyšetřován sovětskými zpravodajskými orgány a podezříván ze špionáže a zrady, díky kontaktům s kpt. Otiskem a Bartošem ze západních výsadků Wolfram a Clay. Aby se obhájil a získal výhodnější pozici, nadhodnocoval své válečné úspěchy, za pomoci svých československých přátel.
+Ihned po vyřešení problémů s NKVD Murzin pracoval jako školský inspektor v Bakalinském rajónu Baškirské republiky. V letech 1946–1948 vystudoval Kazaňskou právní školu a poté i Všesvazový dálkový právnický institut. S právnickým vzděláním roku 1948 nastoupil na baškirskou prokuraturu, nejdříve jako pomocník prokurátora Bakalinského rajónu, poté pomocník prokurátora města Sterlitamak. Poté působil jako starší vyšetřovatel a pak náčelník oddělení pro dozor nad dodržováním zákonů v místech výkonu trestu (věznicích).
-Ihned po vyřešení problémů s NKVD,  Murzin pracoval jako školský inspektor v Bakalinském rajónu Baškirské republiky. V letech 1946–1948 vystudoval Kazaňskou právní školu a poté i Všesvazový dálkový právnický institut. S právnickým vzděláním roku 1948 nastoupil na baškirskou prokuraturu, nejdříve jako pomocník prokurátora Bakalického rajónu, poté pomocník prokurátora města Sterlimatak. Poté působil jako starší vyšetřovatel a pak náčelník oddělení pro dozor nad dodržováním zákonů v místech výkonu trestu (věznicích).
+V letech 1961–1962 byl náměstkem baškirského ministra vnitra (pro kádry), poté se vrátil na stejné místo na prokuratuře. V letech 1969–1987 vedl Baškirskou advokátní komoru, poté byl ředitelem Muzea mezinárodního přátelství.
-V letech 1961–1962 byl náměstkem baškirského ministra vnitra (pro kádry), poté se vrátil na stejné místo na prokuratuře. V letech 1969–1987 vedl Baškirskou advokátní komoru, poté byl ředitelem Muzea mezinárodního přátelství.
+Zdroje: AVOS, M. Hrošová – NKKB, Ruská Wikipedie, D. B. Murzin – V tyle vraga, J. Přikryl – 1. čs. partyzánská brigáda Jana Žižky, rozhovor D. B. Murzina s Ladislavem Gargulákem.

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 <nowiki>*</nowiki>20.leden 1921, Starye Balykly - † 9.únor 2012 Ufa
-Sovětský voják a partyzán, tatarské národnosti, působící i protektorátu Čechy a Morava. Narodil se v rodině vesnického učitele v Bakamyzském okresu v Baškirsku. Před válkou pracoval jako soustružník a řidič auta. Současně se věnoval studiu pedagogiky a absolvoval učitelský ústav.   V roce  1939,  krátce působil jako ředitel školy. Jeho uplatnění bylo dle jeho vlastních slov, ztíženo bělogvardějskou minulostí jeho otce. V říjnu 1940 byl odveden do Rudé armády. Do války se zapojil ihned po napadení SSSR, v květnu 1941 absolvoval Rižské vojenské učiliště, sloužil jako pomocník velitele čety 10. střelecké divize Přibaltského vojenského okruhu.
+Sovětský voják a partyzán, baškirské národnosti, působící i protektorátu Čechy a Morava. Narodil se v rodině vesnického učitele v Bakamyzském okresu v Baškirsku. Před válkou pracoval jako soustružník a řidič auta. Současně se věnoval studiu pedagogiky a absolvoval učitelský ústav.   V roce  1939,  krátce působil jako ředitel školy. Jeho uplatnění bylo dle jeho vlastních slov, ztíženo bělogvardějskou minulostí jeho otce. V říjnu 1940 byl odveden do Rudé armády. Do války se zapojil ihned po napadení SSSR, v květnu 1941 absolvoval Rižské vojenské učiliště, sloužil jako pomocník velitele čety 10. střelecké divize Přibaltského vojenského okruhu.
 Během bojů v Rižském zálivu byl zraněn a po rozprášení divize se ocitl společně s dalšími padesáti spolubojovníky za frontou. Po uzdravení se za pomoci řady antifašistů dostal na Ukrajinu a v Sumské oblasti narazil na partyzány oddílu Čapajev, kteří ho přijali mezi sebe. Velel družstvu, později četě rozvědčíků. V dubnu 1942 byl během boje zraněn místními policisty, kteří sloužili Němcům. Zachránili ho rozvědčíci partyzánského oddílu Za rodinu (Za vlast). Po vyléčení se opět zapojil do partyzánských bojů.

@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 Mezi jinými úkoly,  byl pověřen úkolem zorganizovat přechod příslušníků tzv. Turkestánského praporu SS k partyzánům.  Do praporu, který se nacházel pod německým velením, byli zařazeni bývalí zajatci Rudé armády a dobrovolníci sympatizující s Němci. Murzin působil rozkladně a získával jednotlivce i skupiny ke změně pozic. Při plnění tohoto delikátního poslání se dostal do styku s kontrarozvědkou 4. ukrajinského frontu, která jej dále úkolovala. Opakovaně byl pověřován plněním složitých a nebezpečných úkolů v týlu nepřítele. Nejednou přecházel přes linii fronty. Posledním Murzinovým působištěm na území SSSR bylo Moldavsko. V listopadu 1943 spolu se skupinou rozvědčíků zorganizoval v Moldávii partyzánský oddíl V. M. Molotova. Z pověření partyzánského štábu 4. ukrajinského frontu zorganizoval na jejím území partyzánský oddíl v prostoru Rybnického okresu. V době spojení s Rudou armádou v dubnu 1944 dosáhla jednotka počtu pěti set bojovníků. Při plnění úkolů se v oddíle setkal i s pozdějším spolubojovníkem z [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]], [[Pavel Kudelja|Pavlem Kudeljou]]. Na základě bohatých zkušeností, které D. B. Murzin získal v průběhu působení za linií fronty, byl pozván [[Ukrajinský štáb partyzánského hnutí|UŠPH]] do Kyjeva. Výsledkem pohovoru bylo zařazení do výsadkové skupiny, která měla vyvíjet činnost mimo SSSR. Poté  absolvoval další partyzánský výcvik,  ve Svjatošinu u Kyjeva - už v rámci příprav na výsadek na území Slovenska.
-Na území Slovenska byl vysazen v noci z 30. na 31. srpna 1944, pravděpodobně s druhou částí výsadku Jána Ušiaka. V jeho skupině pravděpodobně seskakovali [[Pavel Kudelja]], [[Martin Valaštiak]], [[František Tkáč]], [[Michal Masaryk]], [[Ján Kolodžej]], [[Ondrej Melek|Ondřej Melek]] a další , celkem jedenáct osob. V oddílu zastával funkci poradce a náčelníka štábu.  Primární úkol výsadkové skupiny spočíval v organizátorské a bojové pomoci Slovenskému národnímu povstání. Operační prostor byl však 5. či  6. září 1944 změněn, a skupina Jána Ušiaka byla převelena na Moravu. Nesmírně náročný přesun vyvrcholil 29. září 1944, přechodem Murzinovy šedesátičlenné skupiny partyzánů u Velkých Karlovic. Jeho skupina byla vybrána ze zkušených bojovníků, poté co dva pokusy o přechod nevyšly. Oddíl se rozhodl přesouvat po částech aby  aby organizoval partyzánské hnutí  na Moravě.  Dočasné útočiště našli v tábořišti Trojačka, kde načas sídlili spolu s oddílem Wolfram. Z dočasného tábořiště na Trojačce, vyslal 2. října 1944, dva patnáctičlenné organizátorské oddíly na Vsetínsko a Valašskomeziříčsko. Spolu s Jánem Ušiakem, začali podchycovat menší i větší odbojové skupiny a s nimi připravovali povstání na Valašsku. Velmi dobrá spolupráce probíhala mezi oddílem Jana Žižky a [[Obrana národa Vsetín|Sousedíkovou organizací]].
+Na území Slovenska byl vysazen v noci z 30. na 31. srpna 1944, pravděpodobně s druhou částí výsadku Jána Ušiaka. V jeho skupině pravděpodobně seskakovali [[Pavel Kudelja]], [[Martin Valaštiak]], [[František Tkáč]], [[Michal Masaryk]], [[Ján Kolodžej]], [[Ondrej Melek|Ondřej Melek]] a další , celkem jedenáct osob. V oddílu zastával funkci poradce a náčelníka štábu.  Primární úkol výsadkové skupiny spočíval v organizátorské a bojové pomoci Slovenskému národnímu povstání, ale brzy byl změněn a skupina Jána Ušiaka byla převelena na Moravu. Nesmírně náročný přesun vyvrcholil 29. září 1944, přechodem Murzinovy šedesátičlenné skupiny partyzánů u Velkých Karlovic. Jeho skupina byla vybrána ze zkušených bojovníků, poté co dva pokusy o přechod nevyšly. Oddíl se rozhodl přesouvat po částech aby  aby organizoval partyzánské hnutí  na Moravě.  Dočasné útočiště našli v tábořišti Trojačka, kde načas sídlili spolu s oddílem Wolfram. Z dočasného tábořiště na Trojačce, vyslal 2. října 1944, dva patnáctičlenné organizátorské oddíly na Vsetínsko a Valašskomeziříčsko. Spolu s Jánem Ušiakem, začali podchycovat menší i větší odbojové skupiny a s nimi připravovali povstání na Valašsku. Velmi dobrá spolupráce probíhala mezi oddílem Jana Žižky a [[Obrana národa Vsetín|Sousedíkovou organizací]].
 .listopadu 1944 byl zraněn u Čertova mlýna a delší dobu se léčil bez kontaktu se zbytky oddílu, rozbitém nacistickými akcemi. Po uzdravení se přesunul do okolí Hošťálkové a Ratiboře, kde velel nově zformovanému oddílu nazvaném po našem slavném vojevůdci Janu Žižkovi.  Oddíl se postupně rozrostl na brigádu, skládající se ze čtyř praporů.
@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 V letech 1961–1962 byl náměstkem baškirského ministra vnitra (pro kádry), poté se vrátil na stejné místo na prokuratuře. V letech 1969–1987 vedl Baškirskou advokátní komoru, poté byl ředitelem Muzea mezinárodního přátelství.
-Zdroje: AVOS, M.Hrošová - NKKB, Ruská Wikipedie, D.B Murzin-V tyle vraga, J.Přikryl-1.čs.partyzánská brigáda Jana Žižky
+Zdroje: AVOS, M.Hrošová - NKKB, Ruská Wikipedie, D.B Murzin-V tyle vraga, J.Přikryl-1.čs.partyzánská brigáda Jana Žižky, rozhovor D.B.Murzina s Ladislavem Gargulákem.

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 <nowiki>*</nowiki>20.prosinec 1921, Starye Balykly - † 9.únor 2012 Ufa
-Dajan Bajanovič Murzin, tatarské národnosti, se narodil v rodině vesnického učitele dne 15. prosince 1921 ve vesnici Staryje Balykly, Bakamyzského okresu v Baškirsku. Před válkou pracoval jako soustružník a řidič auta. Současně se věnoval studiu pedagogiky a absolvoval učitelský ústav.   V roce  1939  krátce působil jako ředitel školy. Jeho uplatnění bylo dle jeho vlastních slov ztíženo bělogvardějskou minulostí jeho otce. V říjnu 1940 byl odveden do Rudé armády. Do války se zapojil ihned po napadení SSSR, v květnu 1941 absolvoval Rižské vojenské učiliště, sloužil jako pomocník velitele čety 10. střelecké divize Přibaltského vojenského okruhu.
+Sovětský voják a partyzán, tatarské národnosti, působící i protektorátu Čechy a Morava. Narodil se v rodině vesnického učitele dne 15. prosince 1921 ve vesnici Staryje Balykly, Bakamyzského okresu v Baškirsku. Před válkou pracoval jako soustružník a řidič auta. Současně se věnoval studiu pedagogiky a absolvoval učitelský ústav.   V roce  1939  krátce působil jako ředitel školy. Jeho uplatnění bylo dle jeho vlastních slov ztíženo bělogvardějskou minulostí jeho otce. V říjnu 1940 byl odveden do Rudé armády. Do války se zapojil ihned po napadení SSSR, v květnu 1941 absolvoval Rižské vojenské učiliště, sloužil jako pomocník velitele čety 10. střelecké divize Přibaltského vojenského okruhu.
 Během bojů v Rižském zálivu byl zraněn a po rozprášení divize se ocitl společně s dalšími padesáti spolubojovníky za frontou. Po uzdravení se za pomoci řady antifašistů dostal na Ukrajinu a v Sumské oblasti narazil na partyzány oddílu Čapajev, kteří ho přijali mezi sebe. Velel družstvu, později četě rozvědčíků. V dubnu 1942 byl během boje zraněn místními policisty, kteří sloužili Němcům. Zachránili ho rozvědčíci partyzánského oddílu Za rodinu (Za vlast). Po vyléčení se opět zapojil do partyzánských bojů.