https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?action=history&feed=atom&title=Emanuel_Pr%C3%BCll 2026-04-30T14:31:40Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.35.2 https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Emanuel_Pr%C3%BCll&diff=3737&oldid=prev 2023-11-06T19:27:46Z

<p>Založena nová stránka s textem „27. října 1896 Praha – 28. února 1980 Praha Československý akademický malíř a grafik, autor ex libris a sportovec – plavec. Po návratu z prvn…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>27. října 1896 Praha – 28. února 1980 Praha<br /> <br /> Československý akademický malíř a grafik, autor ex libris a sportovec – plavec. Po návratu z první světové války se stal důstojníkem československé armády. Působil ve Vojenském zeměpisném ústavu a v Uměleckých dílnách Památníku odboje MNO (od roku 1930 Památníku národního osvobození) na Vítkově. Během protektorátu byl členem odbojové organizace Družstvo v prvním sledu, která vydávala ilegální časopis V boj. Rovněž pracoval pro Radiotelegrafickou skupinu ON - východ, která zajišťovala zpravodajské rádiové spojení ilegální vojenské organizace Obrany národa se Sovětským svazem. Po rozbití této radiotelegrafické skupiny gestapem na podzim 1941 byl Emanuel Prüll zatčen, odsouzen k trestu smrti a počátkem února 1942 deportován do koncentračního tábora v Mauthausenu. Věznění přežil a po skončení druhé světové války se vrátil do osvobozeného Československa. Od února 1954 byl evidován jako spolupracovník Státní bezpečnosti (StB).<br /> <br /> V letech 1910 až 1915 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u českého malíře a grafika Arnošta Hofbauera, u Karla Maška a navštěvoval hodiny, které vedl český malíř a pedagog Emanuel Dítě.<br /> <br /> Byl členem klubu AC Praha 1890. Věnoval se primárně závodům v plavání. V roce 1911 vyhrál v 15 letech národní distanční závody Zlíchov-Praha (NL 7.8.1911 str. 2) a tento úspěch zopakoval za dva týdny na mezinárodních distančních závodech na Bledském jezeře (NL 23.8.1911 str. 4). Populární distanční závod Napříč Prahou vyhrál poprvé v roce 1913 (NL 25.8.1913 str. 4). Na dlouhých dratích neměl v Čechách do roku 1915 konkurenci. Jeho sportovní kariéru však přerušila první světová válka. Po návratu z války domů se v roce 1920 k závodnímu plavání vrátil (NL – večerní vydání 21.2.1920 str. 2). Účastnil se olympijských her v Antverpách, kde na 1500 m volný způsob nepostoupil z rozplaveb.<br /> <br /> <br /> První světová válka<br /> <br /> Na frontu odešel roku 1915 po studiích na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Roku 1916 přešel na východní frontě do ruského zajetí. Do řad československých vojenských jednotek na Ukrajině vstoupil již v březnu roku 1916. Byl zařazen jako vojín k 1. a později 3. záložní rotě 1. československého střeleckého pluku. V roce 1916 byl přeřazen k údernému pluku 8. ruské armády. Do vlasti se vrátil v hodnosti podporučíka šestým lodním transportem v září roku 1919.<br /> <br /> <br /> Ve vlasti do německé okupace<br /> <br /> V Československu setrval Prüll i nadále v činné službě (štábní kapitán). Po roce 1919 působil též několik let v uměleckých dílnách Památníku odboje na Vítkově. V letech 1927 až 1930 studoval v Praze na Ukrajinské akademii.<br /> <br /> Ilegální činnost za protektorátu<br /> <br /> Družstvo v prvním sledu a časopis V boj<br /> <br /> Brzy po 15. březnu 1939 vznikla kolem penzionovaného policejního úředníka, bývalého legionáře a předsedy vinohradské pobočky &quot;Svazu československých záložníků a bývalých vojáků&quot; majora Josefa Škaldy odbojová organizace Družstvo v prvním sledu. Náplní práce této ilegální organizace bylo vydávání ilegálního časopisu V boj.[8] Ustavující schůzka proběhla ve Škaldově bytě v Praze na Vinohradech [p 2] V domě byla umístěna i dílna Škaldova švagra, kde byla bezprostředně po začátku okupace vydávána první čísla časopisu V boj<br /> <br /> Obdobná &quot;ustavující&quot; schůzka &quot;Družstva v prvním sledu&quot; se uskutečnila brzy po 15. březnu 1939 i mezi zaměstnanci Památníku národního osvobození na Vítkově  Schůzky se účastnili: Vojtěch Preissig, Josef Škalda, Emanuel Prüll, František Vik a další. Tato skupina vydávala první variantu časopisu V boj. V budově Památníku se konaly některé redakční schůzky (a Viktor Preissig zde vytvořil obálku k prvnímu a druhému číslu časopisu V boj)<br /> <br /> <br /> Radiotelegrafická skupina ON - východ<br /> <br /> V létě roku 1940 byla vytvořena Radiotelegrafická skupina ON - východ. Vedením této skupiny byl pověřen major Vladimír Ellner. Jejím úkolem pak bylo navázat a udržovat rádiové spojení ON se Sovětským svazem za účelem předávání zpravodajských informací. Skupina se nejčastěji scházela v uměleckém ateliéru bývalého příslušníka Vojenského zeměpisného ústavu, později Uměleckých dílen Památníku odboje MNO (od roku 1930 Památníku národního osvobození) na Vítkově, akademického malíře majora Emanuela Prülla. Radiotelegrafická skupina ON - východ měla původně předávat informace mezi ON a plánovanou Předsunutou agenturní ústřednou československé rozvědky v SSSR. Skupina zahájila vlastní radiotelegrafickou činnost až v březnu 1941, protože londýnská exilová vláda neustále odkládala vlastní praktické zahájení zpravodajské spolupráce se SSSR.<br /> <br /> <br /> V ateliéru malíře Emanuela Prülla v nejvyšším patře smíchovského domu [p 5] bylo v letech 1940 a 1941 stanoviště vysílačky majora letectva RNDr. Josefa Jedličky. (V Prylově ateliéru bylo dost místa k natažení antény a protiváhy.) Vysílačku &quot;Magda&quot; používali radisté Bohumil Bachura, František Chyba, Jindřich Fröde a Otakar Batlička. Skupina byla ve spojení s pracovníkem konzulátu SSSR Leonidem Andrejevičem Mochovem. Na podzim roku 1941 byla celá skupina zlikvidována gestapem. František Chyba, Jindřich Fröde a Otakar Batlička byli dne 13. února 1942 popraveni v KT Mauthausen. Emanuel Prüll byl rovněž vězněn v KT Mauthausen a dožil se konce německé okupace.<br /> <br /> <br /> Zatčení, odsouzení, věznění<br /> <br /> Ještě v den zatčení Josefa Churavého (9. října 1941) byl zatčen druhý šifrant profesor experimentální mineralogie RNDr. František Ulrich. O dva dny později (11. října 1941) byli zadrženi malíř a grafik Emanuel Prüll a major Vladimír Ellner. Emanuel Prüll byl stanným soudem v Praze dne 19. ledna 1942 odsouzen k trestu smrti za velezradu a dne 6. února 1942 byl deportován do koncentračního tábora v Mauthausenu. Tady se mu však (neznámo jakým způsobem) podařilo přežít.<br /> <br /> <br /> Po druhé světové válce<br /> <br /> V roce 1945 se Emanuel Prüll vrátil do osvobozeného Československa. Od 6. února 1954 byl evidován jako spolupracovník státní bezpečnosti (StB) v kategorii &quot;Agent&quot; pod krycím jménem Eman.<br /> <br /> Kromě portrétní tvorby proslul za války jako malíř jevištních scén a propagačních plakátů k divadelním představením, koncertům a dalším kulturním akcím. Později se věnoval volné umělecké tvorbě. Byl intenzivně inspirován francouzským impresionismem.<br /> <br /> <br /> Irena Bernášková<br /> <br /> V roce 1947 vytvořil Emanuel Pryl portrét Ireny Bernáškové (nazývané též Inka Bernášková). Tato žena za odbojovou činnost v období protektorátu zaplatila svým životem. O rok dříve (1946) vytvořil Emanuel Pryl podobiznu jejího otce Vojtěcha Preissiga. Oba portréty byly zhotoveny pro výstavu věnovanou jejich společné odbojové činnosti (Výstava se konala v učebně Základní školy na pražském Spořilově v říjnu roku 1947.) Emanuel Pryl byl dlouholetým přítelem rodiny Preissigových. V roce 1938 byl právě jeho zásluhou Vojtěch Preissig zaměstnán v Památníku osvobození. Podobizna Inky Bernáškové v černých sametových šatech vyjadřuje mimořádné hrdinství a odvahu, které tato žena prokázala při vydávání ilegálního časopisu V boj stejně jako v době, kdy převáděla československé důstojníky přes moravsko - slovenskou hranici.[16] Umělecké dílo (Olej, plátno, rozměry: 89 x 66 cm) je od roku 1947 součástí původních sbírek Vojenského historického ústavu Praha.[</div>

DanielGargulak