František Dědič - Historie editací

DanielGargulak v 12. 2. 2024, 19:06

2024-02-12T19:06:38Z

DanielGargulak v 23. 1. 2022, 18:46

2022-01-23T18:46:41Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „*6. srpna 1890 Louny– 1. října 1941 Praha Československý voják, legionář a odbojář. František Dědič se narodil 6. srpna 18…“

2022-01-23T18:41:42Z

Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>6. srpna 1890 Louny– 1. října 1941 Praha Československý voják, legionář a odbojář. František Dědič se narodil 6. srpna 18…“

Nová stránka

<nowiki>*</nowiki>6. srpna 1890 Louny– 1. října 1941 Praha

Československý voják, legionář a odbojář.

František Dědič se narodil 6. srpna 1890 v Lounech, kde v letech 1901 - 1908 navštěvoval tamní Českou vyšší reálku. Po složení maturity pokračoval od podzimu 1908 do jara 1911 ve studiu na České vysoké škole technické v Praze. Státní zkoušku však nesložil. Dne 21.5.1911 byl odveden v Hořovicích ke službě v rakousko-uherské armádě a v říjnu téhož roku byl prezentován jako jednoroční dobrovolníku u c. k. pěšího pluku č. 30 ve Lvové. Zde prodělal základní výcvik a absolvoval školu na důstojníky pěchoty v záloze. Po skončení prezenční služby odešel do zálohy, ale v civilním životě dlouho nezůstal. Již 1.8.1914 totiž nastoupil v rámci mobilizace u svého kmenového pluku, s nímž vzápětí odešel jako velitel čety na ruskou frontu. Zde byl 20.10.1914 těžce raněn a po dlouhodobé hospitalizaci se k pluku vrátil teprve 1. 11. 1915. Od té doby vykonával až do 20. 5. 1916 funkci velitele kulometného oddílu u náhradního praporu, s nímž postupně prošel posádkami Prachatice, Zakopané a Salgotarján (mezitím ve dnech 1. 4. - 1. 5. 1916 absolvoval kulometný kurs). Dnem 21. 5. 1916 byl odeslán jako velitel plukovní kulometné roty na italskou frontu, kde byl 31.7.1916 u Jamiana znovu raněn. Dobu od 1. 8. do 4.10.1916 proto opět strávil v nemocničním ošetřování. Po vyléčení byl odeslán na ruskou frontu a byl ve funkci velitele kulometné roty znovu raněn (do nemocnice však nenastoupil). Dnem 6.8.1918 byl přemístěn k c. k. pěšímu pluku č. 95, u něhož vykonával foinkci velitele kulometné roty, s níž bojoval na italské frontě až do podepsání příměří. Po návratu z Itálie do Čech se 17.11.1918 přihlásil v hodnosti nadporučíka u posádkového velitelství v Praze k činné službě v čs. armádě. Zpočátku byl přidělen jako spojovací důstojník u čs. vyslanectví ve Vídni, od 11. 2. 1919 působil krátce u ZVV Praha. Dnem 1.3. 1919 nastoupil jako plukovní pobočník u pěšího pluku 92 v Chomutově, kde konal službu až do 30. 9. 1919. Následujícího dne byl přidělen k velitelství 23. pěší brigády v Mukačevě, odkud byl 10. 3. 1920 odeslán k velitelství opavské 8. divize. Ve dnech 15. 5. - 30. 9.1920 byl přidělen jako velitel kulometné roty u pěšího pluku 46 v Kadani. V období od 1. 10. 1920 do 2. 8.1921 absolvoval III. kurs školy generálního štábu v Praze, po jehož skončení byl dnem 1. 11. 1921 přidělen k MNO - hlavnímu štábu v Praze jako mobilizační a materiální referent etapního oddělení. V době od 4.11.1922 do 20.9.1923 byl posluchačem II. ročníku Válečné školy v Praze a po jeho skončení byl přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a zároveň přemístěn k MNO - hlavnímu štábu. Zde působil až do 31. 5. 1925 jako referent 4. oddělení. V době od 1. 6. 1925 do 29. 9. 1927 konal službu u 5. oddělení hlavního štábu jako konceptní důstojník výcvikové skupiny a později přednosta výcvikové skupiny. V mezidobí navštěvoval v letech 1923 - 1926 školu vysokých studií pedagogických v Praze. Od 30. 9. 1927 do 30. 9. 1930 působil jako přednosta 3. oddělení, později 2. a 3. oddělení u velitelství 4. divize v Hradci Králové. Mezitím absolvoval v roce 1928 armádní plynový kurs v Olomouci a v době od 2. 11. 1928 do 31. 8. 1929 pobýval na zkušené v polské Válečné škole ve Varšavě. V roce 1930 byl frekventantem telegrafního kursu v Turnově. Od 1.10.1930 do 29.9.1931 absolvoval výcvik ve službě vojensko-železniční pro důstojníky generálního štábu a poté se stal dnem 30. 9. 1931 železničním traťovým velitelem v Hradci Králové. Od 15. 9. 1933 do 29. 9. 1934 působil ve funkci velitele praporu u královéhradeckého pěšího pluku 3.

Dnem 30. 9. 1934 byl opět přemístěn k MNO - hlavnímu štábu v Praze, kde konal od 1. 1. 1935 službu jako přednosta skupiny B 4. oddělení a dnem 30. 9. 1937 byl ustanoven přednostou 4. oddělení. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 vykonával v rámci svého mobilizačního zařazení funkci přednosty 4. oddělení štábu Hlavního velitelství ve Vyškově. Dnem 5.10.1938 byl přidělen k Ministerstvu dopravy jako poradce ministra brig.gen. Vladimíra Kajdoše. Tuto funkci vykonával až do 25. 3. 1939, kdy opustil armádu a byl převeden jako odborový rada k Ministerstvu dopravy.

Od počátku okupace byl členem Ústředního vedení [[Obrana národa|Obrany národa]]. Spolupracoval zejména s brig.gen. [[Bedřich Neumann|Bedřichem Neumannem]], brig.gen. [[Jaroslav Čihák|Jaroslavem Čihákem]] a plk.gšt. [[Čeněk Kudláček|Čeňkem Kudláčkem]]. Po vzniku Oblastního velitelství ON - Velká Praha byl v častém kontaktu s div.gen. [[Bedřich Homola|Bedřichem Homolou]] i dalšími důstojníky jeho štábu. Společně s pplk.děl. [[Josef Mašín|Josefem Mašínem]] se údajně podílel na přípravách k atentátu na K. H. Franka. Velice úzká byla i jeho spolupráce s plk.gšt. [[Josef Churavý|Josefem Churavým]], kterého po nějakou dobu ukrýval ve svém bytě. Podílel se na zajišťování rádiového spojení s Londýnem a kromě důležitých zpráv získával pro vysílačky i cenné náhradní díly. Zprostředkovával spojení mezi gen. Eliášem a Londýnem a bývá označován za jeho pravou ruku (v letech 1940 - 1941 byl již bývalý Eliášův „vojenský štáb" i tiskoví referenti dávno póza týkáni). Napojen byl rovněž na [[Politické ústředí]], stýkal se s redaktorem [[Zdeněk Bořek Dohalský|Zdeňkem Bořkem-Dohalským]] a vybudoval odbojovou skupinu na Ministerstvu železnic, s níž prováděl rozsáhlou zpravodajskou činnost. Gestapo jej zatklo na základě udání 9.9.1941.0 tři týdny později -1. října 1941 - byl odsouzen pražským stanným soudem k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán ještě téhož dne v jízdárně ruzyňských kasáren. Po osvobození byl pplk. gšt. František Dědič posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a v roce 1946 povýšen na plukovníka generálního štábu in memoriam. Jeho syn Sáva, který se stal po válce na uctění otcovy památky důstojníkem, musel v roce 1953 československou armádu opustit jako osoba novému režimu politicky nespolehlivá.

Zdroje: AVOS, Vlast a čest byla jim dražší nežli život - E.Stehlík

← Starší verze		Verze z 12. 2. 2024, 19:06
Řádek 1:		Řádek 1:
−	[[Soubor:~~Plk~~.~~František Dědič.jpg~~\|náhled\|František Dědič]]	+	[[Soubor:Frantisek Dedic.jpeg\|náhled\|plk. František Dědič i.m]]
	<nowiki>*</nowiki>6. srpna 1890 Louny– 1. října 1941 Praha		<nowiki>*</nowiki>6. srpna 1890 Louny– 1. října 1941 Praha

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <nowiki>*</nowiki>6. srpna 1890 Louny– 1. října 1941 Praha
@@ Řádek 7: / Řádek 8: @@
 Dnem 30. 9. 1934 byl opět přemístěn k MNO - hlavnímu štábu v Praze, kde konal od 1. 1. 1935 službu jako přednosta skupiny B 4. oddělení a dnem 30. 9. 1937 byl ustanoven přednostou 4. oddělení. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 vykonával v rámci svého mobilizačního zařazení funkci přednosty 4. oddělení štábu Hlavního velitelství ve Vyškově. Dnem 5.10.1938 byl přidělen k Ministerstvu dopravy jako poradce ministra brig.gen. Vladimíra Kajdoše. Tuto funkci vykonával až do 25. 3. 1939, kdy opustil armádu a byl převeden jako odborový rada k Ministerstvu dopravy.
-Od počátku okupace byl členem Ústředního vedení [[Obrana národa|Obrany národa]]. Spolupracoval zejména s brig.gen. [[Bedřich Neumann|Bedřichem Neumannem]], brig.gen. [[Jaroslav Čihák|Jaroslavem Čihákem]] a plk.gšt. [[Čeněk Kudláček|Čeňkem Kudláčkem]]. Po vzniku Oblastního velitelství ON - Velká Praha byl v častém kontaktu s div.gen. [[Bedřich Homola|Bedřichem Homolou]] i dalšími důstojníky jeho štábu. Společně s pplk.děl. [[Josef Mašín|Josefem Mašínem]] se údajně podílel na přípravách k atentátu na K. H. Franka. Velice úzká byla i jeho spolupráce s plk.gšt. [[Josef Churavý|Josefem Churavým]], kterého po nějakou dobu ukrýval ve svém bytě. Podílel se na zajišťování rádiového spojení s Londýnem a kromě důležitých zpráv získával pro vysílačky i cenné náhradní díly. Zprostředkovával spojení mezi gen. Eliášem a Londýnem a bývá označován za jeho pravou ruku (v letech 1940 - 1941 byl již bývalý Eliášův „vojenský štáb" i tiskoví referenti dávno póza týkáni). Napojen byl rovněž na [[Politické ústředí]], stýkal se s redaktorem [[Zdeněk Bořek Dohalský|Zdeňkem Bořkem-Dohalským]] a vybudoval odbojovou skupinu na Ministerstvu železnic, s níž prováděl rozsáhlou zpravodajskou činnost. Gestapo jej zatklo na základě udání 9.9.1941.0 tři týdny později -1. října 1941 - byl odsouzen pražským stanným soudem k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán ještě téhož dne v jízdárně ruzyňských kasáren. Po osvobození byl pplk. gšt. František Dědič posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a v roce 1946 povýšen na plukovníka generálního štábu in memoriam. Jeho syn Sáva, který se stal po válce na uctění otcovy památky důstojníkem, musel v roce 1953 československou armádu opustit jako osoba novému režimu politicky nespolehlivá.
+Od počátku okupace byl členem Ústředního vedení [[Obrana národa|Obrany národa]]. Spolupracoval zejména s brig.gen. [[Bedřich Neumann|Bedřichem Neumannem]], brig.gen. [[Jaroslav Čihák|Jaroslavem Čihákem]], plk.gšt. [[Čeněk Kudláček|Čeňkem Kudláčkem]], plk. [[František Coufal|Františkem Coufalem]] aj. Po vzniku Oblastního velitelství ON - Velká Praha byl v častém kontaktu s div.gen. [[Bedřich Homola|Bedřichem Homolou]] i dalšími důstojníky jeho štábu. Společně s pplk.děl. [[Josef Mašín|Josefem Mašínem]] se údajně podílel na přípravách k atentátu na K. H. Franka. Velice úzká byla i jeho spolupráce s plk.gšt. [[Josef Churavý|Josefem Churavým]], kterého po nějakou dobu ukrýval ve svém bytě. Podílel se na zajišťování rádiového spojení s Londýnem a kromě důležitých zpráv získával pro vysílačky i cenné náhradní díly. Zprostředkovával spojení mezi gen. Eliášem a Londýnem a bývá označován za jeho pravou ruku (v letech 1940 - 1941 byl již bývalý Eliášův „vojenský štáb" i tiskoví referenti dávno póza týkáni). Napojen byl rovněž na [[Politické ústředí]], stýkal se s redaktorem [[Zdeněk Bořek Dohalský|Zdeňkem Bořkem-Dohalským]] a vybudoval odbojovou skupinu na Ministerstvu železnic, s níž prováděl rozsáhlou zpravodajskou činnost. Gestapo jej zatklo na základě udání 9.9.1941.0 tři týdny později -1. října 1941 - byl odsouzen pražským stanným soudem k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán ještě téhož dne v jízdárně ruzyňských kasáren. Po osvobození byl pplk. gšt. František Dědič posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a v roce 1946 povýšen na plukovníka generálního štábu in memoriam. Jeho syn Sáva, který se stal po válce na uctění otcovy památky důstojníkem, musel v roce 1953 československou armádu opustit jako osoba novému režimu politicky nespolehlivá.
 Zdroje: AVOS, Vlast a čest byla jim dražší nežli život - E.Stehlík