Ivan Ivanovič Skripka - Historie editací

DanielGargulak v 17. 2. 2026, 15:53

2026-02-17T15:53:21Z

DanielGargulak v 13. 2. 2026, 14:30

2026-02-13T14:30:12Z

DanielGargulak v 13. 2. 2026, 14:23

2026-02-13T14:23:02Z

DanielGargulak v 13. 2. 2026, 14:22

2026-02-13T14:22:47Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „21. červenec 1917 Studentsk - ? Sovětský partyzánský velitel. Krycí méno Studentskij.“

2026-02-13T14:08:44Z

Založena nová stránka s textem „21. červenec 1917 Studentsk - ? Sovětský partyzánský velitel. Krycí méno Studentskij.“

Nová stránka

21. červenec 1917 Studentsk - ?

Sovětský partyzánský velitel. Krycí méno Studentskij.

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 Na přelomu let 1939–1941 byl vybrán k odborné přípravě pro zpravodajskou službu: absolvoval Kyjevské kombinované kurzy pro zpravodajské důstojníky a překladatele (prosinec 1939 – duben 1941). Po jejich dokončení sloužil na zpravodajském stanovišti u velitelství Kyjevského zvláštního vojenského okruhu, a to při 91. pohraničním oddílu v Ravě Ruské (duben–červen 1941). Po napadení Sovětského svazu se stal účastníkem Velké vlastenecké války jako pracovník zpravodajského oddělení (RO) u velitelství 6. a 21. armády. V letech 1941–1942 se podílel na pohraničních bojích a na obraně Lvova, Kyjeva, Charkova a Stalingradu. V prosinci 1942 byl odeslán do Moskvy k výcviku pro činnost v nepřátelském týlu a od února 1943 působil pod krycím jménem Studenskij jako zástupce náčelníka operačního střediska Rozvědné správy (RU) Generálního štábu se základnou u partyzánských jednotek. V této roli úspěšně prováděl průzkumné mise na nepřátelsky okupovaných územích v Kurské oblasti a na Ukrajině (únor 1943 – leden 1944). Následně byl od února do září 1944 důstojníkem zpravodajského oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu.
-Klíčovou část jeho válečné dráhy představuje nasazení na Slovensku a v Československu. Od září do prosince 1944 vystupoval pod jménem Studenskij jako vedoucí sovětské vojenské mise při Slovenském národním povstání. Současně stál v čele Generálního štábu partyzánského hnutí (GŠPD) na Slovensku a po potlačení povstání a německé okupaci Slovenska pokračoval v činnosti v partyzánském prostředí. V období prosinec 1944 – únor 1945 působil jako zástupce náčelníka a poté jako náčelník GŠPD Československa. Podle vyznamenacího podkladu z 1. března 1945 se nacházel za nepřátelskými liniemi, vedl operační průzkumnou skupinu zpravodajského oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu operující na Slovensku, průběžně informoval velení o situaci i o nepřátelských jednotkách a organizoval síť rezidentur. Za „zpravodajskou práci za nepřátelskými liniemi“ byl vyznamenán mimo jiné Řádem rudého praporu a Řádem vlastenecké války I. třídy. Od února 1945 byl opět k dispozici zpravodajskému oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu a bojoval v západním Polsku, účastnil se berlínské operace a došel až do Prahy. Do Čech vysílal i své "zvědy" například [[Vavřinec Korčiš|Vavřince Korčiše]].
+Klíčovou část jeho válečné dráhy představuje nasazení na Slovensku a v Československu. Od září do prosince 1944 vystupoval pod jménem Studenskij jako vedoucí sovětské vojenské mise při Slovenském národním povstání. Současně stál v čele Generálního štábu partyzánského hnutí ([[Hlavní štáb partyzánského hnutí|HŠPH]]) na Slovensku a po potlačení povstání a německé okupaci Slovenska pokračoval v činnosti v partyzánském prostředí. V období prosinec 1944 – únor 1945 působil jako zástupce náčelníka a poté jako náčelník GŠPD Československa. Podle vyznamenacího podkladu z 1. března 1945 se nacházel za nepřátelskými liniemi, vedl operační průzkumnou skupinu zpravodajského oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu operující na Slovensku, průběžně informoval velení o situaci i o nepřátelských jednotkách a organizoval síť rezidentur. Za „zpravodajskou práci za nepřátelskými liniemi“ byl vyznamenán mimo jiné Řádem rudého praporu a Řádem vlastenecké války I. třídy. Od února 1945 byl opět k dispozici zpravodajskému oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu a bojoval v západním Polsku, účastnil se berlínské operace a došel až do Prahy. Do Čech vysílal i své "zvědy" například [[Vavřinec Korčiš|Vavřince Korčiše]].
 Po válce zůstal ve vojenské rozvědce a postupně vystoupal až do hodnosti generálmajora. V letech 1945–1956 sloužil v Rozvědkové správě velitelství Ústřední skupiny sovětských vojsk v Rakousku, kde zastával vedoucí funkce v rámci zpravodajské složky. Později absolvoval Vojenskou diplomatickou akademii a působil také na ústředí sovětského velvyslanectví v Západním Německu. V letech 1967–1969 vedl oddělení v GRU Generálního štábu a mezi lety 1969–1976 pracoval jako vojenský a letecký atašé na sovětském velvyslanectví v Československu. Do důchodu odešel v dubnu 1976, avšak více než dvě desetiletí nadále působil ve vysokých funkcích ve Výboru válečných veteránů Sovětského a ruského svazu. Je uváděn jako čestný občan slovenské Banské Bystrice. Byl oceněn celkem šesti sovětskými, jedním ruským a šesti československými řády a medailemi. Základní biografické údaje shrnuje také Alekseev, Kolpakidi a Kochik v Encyklopedii vojenské rozvědky 1918–1945 (Moskva 2012, s. 705–706).
 https://hrono.ru/biograf/bio_s/skripkaii.php

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 Na přelomu let 1939–1941 byl vybrán k odborné přípravě pro zpravodajskou službu: absolvoval Kyjevské kombinované kurzy pro zpravodajské důstojníky a překladatele (prosinec 1939 – duben 1941). Po jejich dokončení sloužil na zpravodajském stanovišti u velitelství Kyjevského zvláštního vojenského okruhu, a to při 91. pohraničním oddílu v Ravě Ruské (duben–červen 1941). Po napadení Sovětského svazu se stal účastníkem Velké vlastenecké války jako pracovník zpravodajského oddělení (RO) u velitelství 6. a 21. armády. V letech 1941–1942 se podílel na pohraničních bojích a na obraně Lvova, Kyjeva, Charkova a Stalingradu. V prosinci 1942 byl odeslán do Moskvy k výcviku pro činnost v nepřátelském týlu a od února 1943 působil pod krycím jménem Studenskij jako zástupce náčelníka operačního střediska Rozvědné správy (RU) Generálního štábu se základnou u partyzánských jednotek. V této roli úspěšně prováděl průzkumné mise na nepřátelsky okupovaných územích v Kurské oblasti a na Ukrajině (únor 1943 – leden 1944). Následně byl od února do září 1944 důstojníkem zpravodajského oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu.
-Klíčovou část jeho válečné dráhy představuje nasazení na Slovensku a v Československu. Od září do prosince 1944 vystupoval pod jménem Studenskij jako vedoucí sovětské vojenské mise při Slovenském národním povstání. Současně stál v čele Generálního štábu partyzánského hnutí (GŠPD) na Slovensku a po potlačení povstání a německé okupaci Slovenska pokračoval v činnosti v partyzánském prostředí. V období prosinec 1944 – únor 1945 působil jako zástupce náčelníka a poté jako náčelník GŠPD Československa. Podle vyznamenacího podkladu z 1. března 1945 se nacházel za nepřátelskými liniemi, vedl operační průzkumnou skupinu zpravodajského oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu operující na Slovensku, průběžně informoval velení o situaci i o nepřátelských jednotkách a organizoval síť rezidentur. Za „zpravodajskou práci za nepřátelskými liniemi“ byl vyznamenán mimo jiné Řádem rudého praporu a Řádem vlastenecké války I. třídy. Od února 1945 byl opět k dispozici zpravodajskému oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu a bojoval v západním Polsku, účastnil se berlínské operace a došel až do Prahy.
+Klíčovou část jeho válečné dráhy představuje nasazení na Slovensku a v Československu. Od září do prosince 1944 vystupoval pod jménem Studenskij jako vedoucí sovětské vojenské mise při Slovenském národním povstání. Současně stál v čele Generálního štábu partyzánského hnutí (GŠPD) na Slovensku a po potlačení povstání a německé okupaci Slovenska pokračoval v činnosti v partyzánském prostředí. V období prosinec 1944 – únor 1945 působil jako zástupce náčelníka a poté jako náčelník GŠPD Československa. Podle vyznamenacího podkladu z 1. března 1945 se nacházel za nepřátelskými liniemi, vedl operační průzkumnou skupinu zpravodajského oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu operující na Slovensku, průběžně informoval velení o situaci i o nepřátelských jednotkách a organizoval síť rezidentur. Za „zpravodajskou práci za nepřátelskými liniemi“ byl vyznamenán mimo jiné Řádem rudého praporu a Řádem vlastenecké války I. třídy. Od února 1945 byl opět k dispozici zpravodajskému oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu a bojoval v západním Polsku, účastnil se berlínské operace a došel až do Prahy. Do Čech vysílal i své "zvědy" například [[Vavřinec Korčiš|Vavřince Korčiše]].
 Po válce zůstal ve vojenské rozvědce a postupně vystoupal až do hodnosti generálmajora. V letech 1945–1956 sloužil v Rozvědkové správě velitelství Ústřední skupiny sovětských vojsk v Rakousku, kde zastával vedoucí funkce v rámci zpravodajské složky. Později absolvoval Vojenskou diplomatickou akademii a působil také na ústředí sovětského velvyslanectví v Západním Německu. V letech 1967–1969 vedl oddělení v GRU Generálního štábu a mezi lety 1969–1976 pracoval jako vojenský a letecký atašé na sovětském velvyslanectví v Československu. Do důchodu odešel v dubnu 1976, avšak více než dvě desetiletí nadále působil ve vysokých funkcích ve Výboru válečných veteránů Sovětského a ruského svazu. Je uváděn jako čestný občan slovenské Banské Bystrice. Byl oceněn celkem šesti sovětskými, jedním ruským a šesti československými řády a medailemi. Základní biografické údaje shrnuje také Alekseev, Kolpakidi a Kochik v Encyklopedii vojenské rozvědky 1918–1945 (Moskva 2012, s. 705–706).
 https://hrono.ru/biograf/bio_s/skripkaii.php

← Starší verze		Verze z 13. 2. 2026, 14:23
Řádek 10:		Řádek 10:

	Po válce zůstal ve vojenské rozvědce a postupně vystoupal až do hodnosti generálmajora. V letech 1945–1956 sloužil v Rozvědkové správě velitelství Ústřední skupiny sovětských vojsk v Rakousku, kde zastával vedoucí funkce v rámci zpravodajské složky. Později absolvoval Vojenskou diplomatickou akademii a působil také na ústředí sovětského velvyslanectví v Západním Německu. V letech 1967–1969 vedl oddělení v GRU Generálního štábu a mezi lety 1969–1976 pracoval jako vojenský a letecký atašé na sovětském velvyslanectví v Československu. Do důchodu odešel v dubnu 1976, avšak více než dvě desetiletí nadále působil ve vysokých funkcích ve Výboru válečných veteránů Sovětského a ruského svazu. Je uváděn jako čestný občan slovenské Banské Bystrice. Byl oceněn celkem šesti sovětskými, jedním ruským a šesti československými řády a medailemi. Základní biografické údaje shrnuje také Alekseev, Kolpakidi a Kochik v Encyklopedii vojenské rozvědky 1918–1945 (Moskva 2012, s. 705–706).		Po válce zůstal ve vojenské rozvědce a postupně vystoupal až do hodnosti generálmajora. V letech 1945–1956 sloužil v Rozvědkové správě velitelství Ústřední skupiny sovětských vojsk v Rakousku, kde zastával vedoucí funkce v rámci zpravodajské složky. Později absolvoval Vojenskou diplomatickou akademii a působil také na ústředí sovětského velvyslanectví v Západním Německu. V letech 1967–1969 vedl oddělení v GRU Generálního štábu a mezi lety 1969–1976 pracoval jako vojenský a letecký atašé na sovětském velvyslanectví v Československu. Do důchodu odešel v dubnu 1976, avšak více než dvě desetiletí nadále působil ve vysokých funkcích ve Výboru válečných veteránů Sovětského a ruského svazu. Je uváděn jako čestný občan slovenské Banské Bystrice. Byl oceněn celkem šesti sovětskými, jedním ruským a šesti československými řády a medailemi. Základní biografické údaje shrnuje také Alekseev, Kolpakidi a Kochik v Encyklopedii vojenské rozvědky 1918–1945 (Moskva 2012, s. 705–706).
		+
		+	https://hrono.ru/biograf/bio_s/skripkaii.php

← Starší verze		Verze z 13. 2. 2026, 14:22
Řádek 1:		Řádek 1:
−	21. ~~červenec~~ 1917 ~~Studentsk - ?~~	+	<nowiki>*</nowiki>21.07.1917, vesnice Studenok Sudžanský okres kurské gubernie – †21.02.2002, Moskva

−	Sovětský partyzánský velitel. Krycí méno Studentskij.	+	Sovětský voják a partyzánský velitel. Krycí méno Studentskij.
		+
		+	Ivan Ivanovič Skripka (rus. Иван Иванович Скрипка), vystupující v době války také pod pseudonymem Studenskij (v českých textech někdy uváděn jako Studenský), se narodil 21. července 1917 ve vesnici Studenok v Sudžanském okrese Kurské gubernie a zemřel 21. února 2002 v Moskvě. Pocházel z rolnického prostředí. Do Rudé armády vstoupil roku 1938 a od roku 1939 byl členem Komunistické strany. Po absolvování střední školy nejprve prošel účetními kurzy (1934) a v letech 1934–1938 pracoval jako účetní kolchozu a současně pro okresní struktury Komsomolu v Miropolském okrese Kurské oblasti. V letech 1938–1939 absolvoval 2. moskevskou dělostřeleckou školu a krátce nato působil jako velitel a politický instruktor baterie u 2. střeleckého pluku Moskevské střelecké divize a následně u 336. střeleckého pluku 126. střelecké divize Moskevského vojenského okruhu (srpen–prosinec 1939); v této době se zúčastnil tažení Rudé armády do západního Běloruska.
		+
		+	Na přelomu let 1939–1941 byl vybrán k odborné přípravě pro zpravodajskou službu: absolvoval Kyjevské kombinované kurzy pro zpravodajské důstojníky a překladatele (prosinec 1939 – duben 1941). Po jejich dokončení sloužil na zpravodajském stanovišti u velitelství Kyjevského zvláštního vojenského okruhu, a to při 91. pohraničním oddílu v Ravě Ruské (duben–červen 1941). Po napadení Sovětského svazu se stal účastníkem Velké vlastenecké války jako pracovník zpravodajského oddělení (RO) u velitelství 6. a 21. armády. V letech 1941–1942 se podílel na pohraničních bojích a na obraně Lvova, Kyjeva, Charkova a Stalingradu. V prosinci 1942 byl odeslán do Moskvy k výcviku pro činnost v nepřátelském týlu a od února 1943 působil pod krycím jménem Studenskij jako zástupce náčelníka operačního střediska Rozvědné správy (RU) Generálního štábu se základnou u partyzánských jednotek. V této roli úspěšně prováděl průzkumné mise na nepřátelsky okupovaných územích v Kurské oblasti a na Ukrajině (únor 1943 – leden 1944). Následně byl od února do září 1944 důstojníkem zpravodajského oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu.
		+
		+	Klíčovou část jeho válečné dráhy představuje nasazení na Slovensku a v Československu. Od září do prosince 1944 vystupoval pod jménem Studenskij jako vedoucí sovětské vojenské mise při Slovenském národním povstání. Současně stál v čele Generálního štábu partyzánského hnutí (GŠPD) na Slovensku a po potlačení povstání a německé okupaci Slovenska pokračoval v činnosti v partyzánském prostředí. V období prosinec 1944 – únor 1945 působil jako zástupce náčelníka a poté jako náčelník GŠPD Československa. Podle vyznamenacího podkladu z 1. března 1945 se nacházel za nepřátelskými liniemi, vedl operační průzkumnou skupinu zpravodajského oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu operující na Slovensku, průběžně informoval velení o situaci i o nepřátelských jednotkách a organizoval síť rezidentur. Za „zpravodajskou práci za nepřátelskými liniemi“ byl vyznamenán mimo jiné Řádem rudého praporu a Řádem vlastenecké války I. třídy. Od února 1945 byl opět k dispozici zpravodajskému oddělení velitelství 1. ukrajinského frontu a bojoval v západním Polsku, účastnil se berlínské operace a došel až do Prahy.
		+
		+	Po válce zůstal ve vojenské rozvědce a postupně vystoupal až do hodnosti generálmajora. V letech 1945–1956 sloužil v Rozvědkové správě velitelství Ústřední skupiny sovětských vojsk v Rakousku, kde zastával vedoucí funkce v rámci zpravodajské složky. Později absolvoval Vojenskou diplomatickou akademii a působil také na ústředí sovětského velvyslanectví v Západním Německu. V letech 1967–1969 vedl oddělení v GRU Generálního štábu a mezi lety 1969–1976 pracoval jako vojenský a letecký atašé na sovětském velvyslanectví v Československu. Do důchodu odešel v dubnu 1976, avšak více než dvě desetiletí nadále působil ve vysokých funkcích ve Výboru válečných veteránů Sovětského a ruského svazu. Je uváděn jako čestný občan slovenské Banské Bystrice. Byl oceněn celkem šesti sovětskými, jedním ruským a šesti československými řády a medailemi. Základní biografické údaje shrnuje také Alekseev, Kolpakidi a Kochik v Encyklopedii vojenské rozvědky 1918–1945 (Moskva 2012, s. 705–706).