Ján Ušiak - Historie editací

DanielGargulak v 8. 5. 2024, 19:11

2024-05-08T19:11:38Z

DanielGargulak v 29. 4. 2023, 18:56

2023-04-29T18:56:49Z

DanielGargulak v 29. 4. 2023, 18:56

2023-04-29T18:56:25Z

DanielGargulak v 29. 4. 2023, 18:55

2023-04-29T18:55:15Z

DanielGargulak v 29. 4. 2023, 18:50

2023-04-29T18:50:07Z

DanielGargulak v 20. 11. 2022, 12:41

2022-11-20T12:41:54Z

DanielGargulak v 20. 11. 2022, 12:41

2022-11-20T12:41:28Z

DanielGargulak v 20. 11. 2022, 11:56

2022-11-20T11:56:17Z

DanielGargulak v 20. 11. 2022, 11:53

2022-11-20T11:53:52Z

DanielGargulak v 20. 11. 2022, 11:37

2022-11-20T11:37:54Z

← Starší verze		Verze z 8. 5. 2024, 19:11
Řádek 19:		Řádek 19:


−	Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš, Bursa ~~a kol.~~ Ve jménu cti, Archiv VOS	+	Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš, Stano Bursa, Pavel Sajenko, Vladimír Boldanjuk - Ve jménu cti, Archiv VOS

← Starší verze		Verze z 29. 4. 2023, 18:56
Řádek 19:		Řádek 19:


−	Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš, Bursa a kol. Ve jménu cti	+	Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš, Bursa a kol. Ve jménu cti, Archiv VOS

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 Původní oddíl se  rozrostl  na přibližně  čtyři sta mužů a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky.  Oddíl se pokusil o přechod na Moravu několikrát  neúspěšně 21. a 25. září 1944.
-Na poradě štábu oddílu se Ján Ušiak rozhodl změnit taktiku a přejit na Moravu v menších skupinkách za pomoci místních průvodců. Jako první odešla 29. září  skupina pod velením náčelníka štábu D. Murzina. Kolem 10. října nacisté zaútočili velkou přesilou na Ušiakův oddíl a v prudkých bojích v prostoru Štiavniku jej rozprášili na menší skupiny. Z nich se pak na Moravu podařilo přejít jen Ušiakovým druhům a některým dalším oddílům (celkem 140 osobám), ostatní skupiny musely zůstat na Slovensku. 16. října se na Moravě rozptýlené skupiny spojily, a Ján Ušiak se stal velitelem největšího partyzánského oddílu v českých zemích.
+Na poradě štábu oddílu se Ján Ušiak spolu s ostatními,  rozhodl změnit taktiku a přejit na Moravu v menších skupinkách za pomoci místních průvodců. Jako první odešla 29. září  skupina pod velením náčelníka štábu D. Murzina. Kolem 10. října nacisté zaútočili velkou přesilou na Ušiakův oddíl a v prudkých bojích v prostoru Štiavniku jej rozprášili na menší skupiny. Z nich se pak na Moravu podařilo přejít jen Ušiakovým druhům a některým dalším oddílům (celkem 140 osobám), ostatní skupiny musely zůstat na Slovensku. 16. října se na Moravě rozptýlené skupiny spojily, a Ján Ušiak se stal velitelem největšího partyzánského oddílu v českých zemích.
 Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské síly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat partyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky převzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovětský partyzán [[Dajan Bajanovič Murzin|D. B. Murzin]].

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 Od  prosince 1944  zařazen a vycvičen u oddílu Zvláštního určení v Jefremově a Sadaguře.1. července 1944 byl povýšen do hodnosti rotmistra pěchoty a  21.7.1944 předán k dispozici HŠPHU v Kyjevě. Po absolvování dalšího  výcviku ve Svjatošinu, byl  potom  jmenován velitelem organizátorské skupiny partyzánů, která byla 21. srpna 1944 vysazena na základnu 1. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika u Sklabině. Pod velením J. Ušiaka bojovali členové skupiny na počátku Slovenského národního povstání u Strečna a Vrútek, ale v prvním zářijovém týdnu dostali z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz k přemístění na Moravu. Překročili Váh u Považské Teplé a usadili se v Javorníkách u moravských hranic.
-Původní oddíl se velmi rozrostl, až na vice než tři sta členů, a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky. Rozkaz k překročeni Slovensko—moravských hranic vydal Ján Ušiak večer 21. záři 1944; u Velkých Karlovic se rozpoutaly těžké boje a partyzáni byli donuceni ustoupit před nacistickou přesilou zpět na Slovensko. Pokus o překročení hranic se opakoval i 25. záři, avšak opět se museli partyzáni po celodenním boji stáhnout zpět.
+Původní oddíl se  rozrostl  na přibližně  čtyři sta mužů a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky.  Oddíl se pokusil o přechod na Moravu několikrát  neúspěšně 21. a 25. září 1944.
-Na poradě štábu oddílu se Ján Ušiak rozhodl změnit taktiku a přejit na Moravu v menších skupinkách za pomoci místních průvodců. Jako první odešla skupina pod velením náčelníka štábu D. Murzina, ale mezitím fašisté zaútočili velkou přesilou na Ušiakův oddíl a v prudkých bojích v prostoru Štiavniku jej rozprášili na menší skupiny. Z nich se pak na Moravu podařilo přejít jen Ušiakovým druhům a některým dalším oddílům (celkem 140 osobám), ostatní skupiny musely zůstat na Slovensku. 16. října se na Moravě rozptýlené skupiny spojily, a Ján Ušiak se stal velitelem největšího partyzánského oddílu v českých zemích.
+Na poradě štábu oddílu se Ján Ušiak rozhodl změnit taktiku a přejit na Moravu v menších skupinkách za pomoci místních průvodců. Jako první odešla 29. září  skupina pod velením náčelníka štábu D. Murzina. Kolem 10. října nacisté zaútočili velkou přesilou na Ušiakův oddíl a v prudkých bojích v prostoru Štiavniku jej rozprášili na menší skupiny. Z nich se pak na Moravu podařilo přejít jen Ušiakovým druhům a některým dalším oddílům (celkem 140 osobám), ostatní skupiny musely zůstat na Slovensku. 16. října se na Moravě rozptýlené skupiny spojily, a Ján Ušiak se stal velitelem největšího partyzánského oddílu v českých zemích.
 Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské síly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat partyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky převzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovětský partyzán [[Dajan Bajanovič Murzin|D. B. Murzin]].

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 V roce 1939 žil na slovenském území, které v důsledku Vídeňské arbitráže připadlo Maďarsku. Jako československý vlastenec nechtěl být občanem Maďarska a zažádal o změnu občanství. Avšak ještě v roce 1939 absolvoval krátké cvičení jako voják Maďarské královské armády.  Žádost o změnu občanství  byla vyřizována tak dlouho, až jej 10. října 1942, zastihl povolávací rozkaz do maďarské armády. Pravděpodobně sloužil u 23. pěšího pluku Maďarské královské armády v Lučenci, s kterýmžto oddílem se 14. ledna 1943  dostal na  na území SSSR.   Na frontě se brzy dostal do zajetí, konkrétně v Kolbinově a byl umístněn v zajateckém táboře č. 64 Moršansk.  Do čs. vojenské jednotky v SSSR byl odveden dne 22. 12. 1943 v Buzuluku, kde sloužil u 2.brigády  záložního pluku.
-Od  prosince 1944  zařazen a vycvičen u oddílu Zvláštního určení U v Jefremově a Sadaguře.1. července 1944 byl povýšen do hodnosti rotmistra pěchoty a  21.7.1944 předán k dispozici HŠPHU v Kyjevě. Po absolvování dalšího  výcviku ve Svjatošinu, byl  potom  jmenován velitelem organizátorské skupiny partyzánů, která byla 21. srpna 1944 vysazena na základnu 1. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika u Sklabině. Pod velením J. Ušiaka bojovali členové skupiny na počátku Slovenského národního povstání u Strečna a Vrútek, ale v prvním zářijovém týdnu dostali z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz k přemístění na Moravu. Překročili Váh u Považské Teplé a usadili se v Javorníkách u moravských hranic.
+Od  prosince 1944  zařazen a vycvičen u oddílu Zvláštního určení v Jefremově a Sadaguře.1. července 1944 byl povýšen do hodnosti rotmistra pěchoty a  21.7.1944 předán k dispozici HŠPHU v Kyjevě. Po absolvování dalšího  výcviku ve Svjatošinu, byl  potom  jmenován velitelem organizátorské skupiny partyzánů, která byla 21. srpna 1944 vysazena na základnu 1. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika u Sklabině. Pod velením J. Ušiaka bojovali členové skupiny na počátku Slovenského národního povstání u Strečna a Vrútek, ale v prvním zářijovém týdnu dostali z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz k přemístění na Moravu. Překročili Váh u Považské Teplé a usadili se v Javorníkách u moravských hranic.
 Původní oddíl se velmi rozrostl, až na vice než tři sta členů, a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky. Rozkaz k překročeni Slovensko—moravských hranic vydal Ján Ušiak večer 21. záři 1944; u Velkých Karlovic se rozpoutaly těžké boje a partyzáni byli donuceni ustoupit před nacistickou přesilou zpět na Slovensko. Pokus o překročení hranic se opakoval i 25. záři, avšak opět se museli partyzáni po celodenním boji stáhnout zpět.

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 Na poradě štábu oddílu se Ján Ušiak rozhodl změnit taktiku a přejit na Moravu v menších skupinkách za pomoci místních průvodců. Jako první odešla skupina pod velením náčelníka štábu D. Murzina, ale mezitím fašisté zaútočili velkou přesilou na Ušiakův oddíl a v prudkých bojích v prostoru Štiavniku jej rozprášili na menší skupiny. Z nich se pak na Moravu podařilo přejít jen Ušiakovým druhům a některým dalším oddílům (celkem 140 osobám), ostatní skupiny musely zůstat na Slovensku. 16. října se na Moravě rozptýlené skupiny spojily, a Ján Ušiak se stal velitelem největšího partyzánského oddílu v českých zemích.
-Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské síly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat partyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky převzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovětský partyzán D. B. Murzin.
+Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské síly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat partyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky převzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovětský partyzán [[Dajan Bajanovič Murzin|D. B. Murzin]].
 Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš, Bursa a kol. Ve jménu cti

← Starší verze		Verze z 20. 11. 2022, 12:41
Řádek 17:		Řádek 17:

	Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské síly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat partyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky převzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovětský partyzán D. B. Murzin.		Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské síly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat partyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky převzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovětský partyzán D. B. Murzin.
−
−	21.7.1944 byl vysazen 21.8.1944 u Sklabině jako velitel skupiny JAN ŽIŽKA II, jenž se do konce války konstituovala na 1. čs. partyzánskou brigádu Jana Žižky. Po průniku do Beskyd byl 2.11.1944 těžce zraněn u Čertova mlýna pod Kněhyní. Nalezl úkryt v domě rodiny Machandrových v Čeladné. okr. Valašské Meziříčí, kde se v obklíčení zastřelil.


	Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš, Bursa a kol. Ve jménu cti		Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš, Bursa a kol. Ve jménu cti

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Narodil se 5. října 1914 v obci Budiná (okres Lučenec) v rodině Juraje a Anny roz. Zvarové. Po absolvování šesti tříd obecné školy,  byl zaměstnán jako rolník v Baktě u Rimavská Soboty, kam se i s rodinou přestěhovali. Kromě slovenštiny, ovládal i maďarský jazyk, jízdu na kole, motocyklu, lyžích i na koni.  Vojenskou službu vykonával od 1. 10 1936 jako vojín 3. roty pěššího pluku 9 K.H.Borovského v Mostě. Přísahu vykonal 28. 10. 1936.  Během služby absolvoval poddůstojnickou školu a lyžařský a pozorovací kurz. V srpnu 1937, (od 6 do 24.8)  konal strážní službu a výcvik u 1. strážní roty strážního praporu III. Králíky.  Poté onemocněl (byl zraněn?) a od 25. srpna do 12. října 1937 se léčil v nemocnici v Červené vodě. Mezitím byl 1.9 povýšen do hodnosti svobodníka. Poté působil jsko cvičitel a instruktor nováčků s velmi dobrým hodnocením. ( 17.10 - 27.12 1937)
-V období mobilizace byl nasazen do oddílu Stráže obrany státu na Šumavě v prostoru obce Bučina v okrese Vimperk. (23.-29.9 1938). 1. října 1938 byl přeložen do zálohy jako svoboník v.z, kdy zústal ve výjimečné službě na dobu nezbytně nutnou. 24. listopadu 1939 byl propuštěn do poměru mimo činnou službu.
+V období mobilizace byl nasazen do oddílu Stráže obrany státu na Šumavě v prostoru obce Bučina v okrese Vimperk. (23.-29.9 1938). 1. října 1938 byl přeložen do zálohy jako svoboník v.z, kdy zústal ve výjimečné službě na dobu nezbytně nutnou. 24. listopadu 1939 byl propuštěn mimo činnou službu.
 V roce 1939 žil na slovenském území, které v důsledku Vídeňské arbitráže připadlo Maďarsku. Jako československý vlastenec nechtěl být občanem Maďarska a zažádal o změnu občanství. Avšak ještě v roce 1939 absolvoval krátké cvičení jako voják Maďarské královské armády.  Žádost o změnu občanství  byla vyřizována tak dlouho, až jej 10. října 1942, zastihl povolávací rozkaz do maďarské armády. Pravděpodobně sloužil u 23. pěšího pluku Maďarské královské armády v Lučenci, s kterýmžto oddílem se 14. ledna 1943  dostal na  na území SSSR.   Na frontě se brzy dostal do zajetí, konkrétně v Kolbinově a byl umístněn v zajateckém táboře č. 64 Moršansk.  Do čs. vojenské jednotky v SSSR byl odveden dne 22. 12. 1943 v Buzuluku, kde sloužil u 2.brigády  záložního pluku.

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 Čs. voják, partyzán.
-Narodil se 5. října 1914 v obci Budiná (okres Lučenec) v rodině Juraje a Anny roz. Zvarové. Po absolvování šesti tříd obecné školy,  byl zaměstnán jako rolník v Baktě u Rimavská Soboty, kam se i s rodinou přestěhovali.  Vojenskou službu vykonával od 1. 10 1936 jako vojín 3. roty pěššího pluku 9 K.H.Borovského v Mostě. Přísahu vykonal 28. 10. 1936.  Během služby absolvoval poddůstojnickou školu a lyžařský a pozorovací kurz. V srpnu 1937, (od 6 do 24.8)  konal strážní službu a výcvik u 1. strážní roty strážního praporu III. Králíky. Poté onemocněl a od 25. srpna do 12. října 1937 se léčil v nemocnici v Červené vodě.  Poté působil jsko cvičitel a instruktor nováčků s velmi dobrým hodnocením. ( 17.10 - 27.12 1937)
+Narodil se 5. října 1914 v obci Budiná (okres Lučenec) v rodině Juraje a Anny roz. Zvarové. Po absolvování šesti tříd obecné školy,  byl zaměstnán jako rolník v Baktě u Rimavská Soboty, kam se i s rodinou přestěhovali. Kromě slovenštiny, ovládal i maďarský jazyk, jízdu na kole, motocyklu, lyžích i na koni.  Vojenskou službu vykonával od 1. 10 1936 jako vojín 3. roty pěššího pluku 9 K.H.Borovského v Mostě. Přísahu vykonal 28. 10. 1936.  Během služby absolvoval poddůstojnickou školu a lyžařský a pozorovací kurz. V srpnu 1937, (od 6 do 24.8)  konal strážní službu a výcvik u 1. strážní roty strážního praporu III. Králíky.  Poté onemocněl (byl zraněn?) a od 25. srpna do 12. října 1937 se léčil v nemocnici v Červené vodě. Mezitím byl 1.9 povýšen do hodnosti svobodníka. Poté působil jsko cvičitel a instruktor nováčků s velmi dobrým hodnocením. ( 17.10 - 27.12 1937)
-Mnichovský diktát nesl velmi těžce. V roce 1939 žil na slovenském území, které v důsledku vídeňské arbitráže připadlo Maďarsku. Jako československý vlastenec nechtěl být občanem Maďarska a zažádal o změnu občanství. Žádost byla vyřizována tak dlouho, až jej zastihl povolávací rozkaz do maďarské armády. Jako maďarský voják se dostal na území SSSR. Nevíme, kde byla dislokována jednotka, u které sloužil, nemáme poznatky o okolnostech zajetí a nevíme, kdy se tak stalo. Ján Ušiak se po určitou dobu nacházel v zajateckém táboře. Do čs. vojenské jednotky v SSSR byl odveden dne 22. 12. 1943 v Buzuluku. Někdy se mylně uvádí, že byl běloruským partyzánem.Velmi těžce nesl rozbiti Československa a následnou okupaci jižního Slovenska horthyovským Maďarskem, musel však narukovat do maďarské armády, s niž byl v roce 1941 odvelen na východní frontu. Ale již v lednu 1942 se mu podařilo přejít k sovětským partyzánům.
+V období mobilizace byl nasazen do oddílu Stráže obrany státu na Šumavě v prostoru obce Bučina v okrese Vimperk. (23.-29.9 1938). 1. října 1938 byl přeložen do zálohy jako svoboník v.z, kdy zústal ve výjimečné službě na dobu nezbytně nutnou. 24. listopadu 1939 byl propuštěn do poměru mimo činnou službu.
 Od  prosince 1944  zařazen a vycvičen u oddílu Zvláštního určení U v Jefremově a Sadaguře. 21.7.1944 předán k dispozici HŠPHU v Kyjevě. Po absolvování dalšího diverzního výcviku ve Svjatošinu, byl  potom  jmenován velitelem organizátorské skupiny partyzánů, která byla 21. srpna 1944 vysazena na základnu 1. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika u Sklabině. Pod velením J. Ušiaka bojovali členové skupiny na počátku Slovenského národního povstání u Strečna a Vrútek, ale v prvním zářijovém týdnu dostali z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz k přemístění na Moravu. Překročili Váh u Považské Teplé a usadili se v Javorníkách u moravských hranic.