Jan Jína - Historie editací

DanielGargulak v 3. 6. 2025, 15:16

2025-06-03T15:16:28Z

DanielGargulak v 2. 1. 2022, 15:49

2022-01-02T15:49:56Z

DanielGargulak v 20. 12. 2021, 15:38

2021-12-20T15:38:46Z

DanielGargulak v 20. 12. 2021, 15:29

2021-12-20T15:29:00Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „*18. září 1890 Libštát –† 9. února 1962 Praha Československý diplomat a odbojář. Vedoucí politického odboru kanceláře…“

2021-12-20T15:28:16Z

Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>18. září 1890 Libštát –† 9. února 1962 Praha Československý diplomat a odbojář. Vedoucí politického odboru kanceláře…“

Nová stránka

<nowiki>*</nowiki>18. září 1890 Libštát –† 9. února 1962 Praha

Československý diplomat a odbojář. Vedoucí politického odboru kanceláře prezidenta Edvarda Beneše.

Absolvoval gymnázium v Novém Bydžově a poté studoval na pražské právnické fakultě, kde byl v roce 1914 promován doktorem práv. Po studiích nejdříve získával praxi u soudu, pak byl advokátním koncipientem a pracoval také v Průmyslové bance v Praze. Stal se členem Masarykových realistů, zúčastnil se domácího odboje a po vzniku Československa zamířil do diplomacie. Nejprve byl vicekonzulem na generálním konzulátu v Hamburku, poté v letech 1926 až 1928 legačním tajemníkem na československém velvyslanectví v Berlíně a od roku 1929 parlamentním referentem tehdejšího ministra Edvarda Beneše. Krátce ještě působil jako zástupce vyslance v Bělehradě, aby se v roce 1934 definitivně vrátil do Prahy, kde se nakonec stal přednostou kabinetu ministra Kamila Krofty.

V pomnichovském období musel z ministerstva odejít a po německé okupaci v březnu 1939 se opět zapojil do odboje, mj. se podílel na vytvoření Politického ústředí. V červnu 1940 byl zatčen a vězněn v Berlíně. I když byl po dvou letech obžaloby zproštěn, až do konce války byl internován postupně v Terezíně, na Pankráci a ve Flossenbürgu. Po osvobození Československa vstoupil do národně socialistické strany a přešel z diplomacie do kanceláře prezidenta republiky, kde se stal vedoucím politického odboru. Zprostředkovával mj. kontakt prezidenta Beneše s demokratickými ministry (za únorových událostí se s ním údajně počítalo jako s úřednickým premiérem). Po uchopení moci komunisty byl penzionován a v letech 1950 až 1952 zase uvězněn. Propuštěn byl kvůli zdravotním komplikacím a žil pak v Chýnově.

← Starší verze		Verze z 3. 6. 2025, 15:16
Řádek 1:		Řádek 1:
		+	[[Soubor:JUDr Jan Jina 1890 1962.jpg\|náhled\|JUDr. Jan Jína]]
	<nowiki>*</nowiki>18. září 1890 Libštát –† 9. února 1962 Praha		<nowiki>*</nowiki>18. září 1890 Libštát –† 9. února 1962 Praha

← Starší verze		Verze z 2. 1. 2022, 15:49
Řádek 6:		Řádek 6:

	V pomnichovském období musel z ministerstva odejít a po německé okupaci v březnu 1939 se opět zapojil do odboje, mj. se podílel na vytvoření [[Politické ústředí\|Politického ústředí]]. V červnu 1940 byl zatčen a vězněn v Berlíně. I když byl po dvou letech obžaloby zproštěn, až do konce války byl internován postupně v Terezíně, na Pankráci a ve Flossenbürgu. Po osvobození Československa vstoupil do národně socialistické strany a přešel z diplomacie do kanceláře prezidenta republiky, kde se stal vedoucím politického odboru. Zprostředkovával mj. kontakt prezidenta Beneše s demokratickými ministry (za únorových událostí se s ním údajně počítalo jako s úřednickým premiérem). Po uchopení moci komunisty byl penzionován a v letech 1950 až 1952 zase uvězněn. Propuštěn byl kvůli zdravotním komplikacím a žil pak v Chýnově.		V pomnichovském období musel z ministerstva odejít a po německé okupaci v březnu 1939 se opět zapojil do odboje, mj. se podílel na vytvoření [[Politické ústředí\|Politického ústředí]]. V červnu 1940 byl zatčen a vězněn v Berlíně. I když byl po dvou letech obžaloby zproštěn, až do konce války byl internován postupně v Terezíně, na Pankráci a ve Flossenbürgu. Po osvobození Československa vstoupil do národně socialistické strany a přešel z diplomacie do kanceláře prezidenta republiky, kde se stal vedoucím politického odboru. Zprostředkovával mj. kontakt prezidenta Beneše s demokratickými ministry (za únorových událostí se s ním údajně počítalo jako s úřednickým premiérem). Po uchopení moci komunisty byl penzionován a v letech 1950 až 1952 zase uvězněn. Propuštěn byl kvůli zdravotním komplikacím a žil pak v Chýnově.
		+
		+	Zdroj: Wikipedie

← Starší verze		Verze z 20. 12. 2021, 15:38
Řádek 5:		Řádek 5:
	Absolvoval gymnázium v Novém Bydžově a poté studoval na pražské právnické fakultě, kde byl v roce 1914 promován doktorem práv. Po studiích nejdříve získával praxi u soudu, pak byl advokátním koncipientem a pracoval také v Průmyslové bance v Praze. Stal se členem Masarykových realistů, zúčastnil se domácího odboje a po vzniku Československa zamířil do diplomacie. Nejprve byl vicekonzulem na generálním konzulátu v Hamburku, poté v letech 1926 až 1928 legačním tajemníkem na československém velvyslanectví v Berlíně a od roku 1929 parlamentním referentem tehdejšího ministra Edvarda Beneše. Krátce ještě působil jako zástupce vyslance v Bělehradě, aby se v roce 1934 definitivně vrátil do Prahy, kde se nakonec stal přednostou kabinetu ministra Kamila Krofty.		Absolvoval gymnázium v Novém Bydžově a poté studoval na pražské právnické fakultě, kde byl v roce 1914 promován doktorem práv. Po studiích nejdříve získával praxi u soudu, pak byl advokátním koncipientem a pracoval také v Průmyslové bance v Praze. Stal se členem Masarykových realistů, zúčastnil se domácího odboje a po vzniku Československa zamířil do diplomacie. Nejprve byl vicekonzulem na generálním konzulátu v Hamburku, poté v letech 1926 až 1928 legačním tajemníkem na československém velvyslanectví v Berlíně a od roku 1929 parlamentním referentem tehdejšího ministra Edvarda Beneše. Krátce ještě působil jako zástupce vyslance v Bělehradě, aby se v roce 1934 definitivně vrátil do Prahy, kde se nakonec stal přednostou kabinetu ministra Kamila Krofty.

−	V pomnichovském období musel z ministerstva odejít a po německé okupaci v březnu 1939 se opět zapojil do odboje, mj. se podílel na vytvoření Politického ústředí. V červnu 1940 byl zatčen a vězněn v Berlíně. I když byl po dvou letech obžaloby zproštěn, až do konce války byl internován postupně v Terezíně, na Pankráci a ve Flossenbürgu. Po osvobození Československa vstoupil do národně socialistické strany a přešel z diplomacie do kanceláře prezidenta republiky, kde se stal vedoucím politického odboru. Zprostředkovával mj. kontakt prezidenta Beneše s demokratickými ministry (za únorových událostí se s ním údajně počítalo jako s úřednickým premiérem). Po uchopení moci komunisty byl penzionován a v letech 1950 až 1952 zase uvězněn. Propuštěn byl kvůli zdravotním komplikacím a žil pak v Chýnově.	+	V pomnichovském období musel z ministerstva odejít a po německé okupaci v březnu 1939 se opět zapojil do odboje, mj. se podílel na vytvoření [[Politické ústředí\|Politického ústředí]]. V červnu 1940 byl zatčen a vězněn v Berlíně. I když byl po dvou letech obžaloby zproštěn, až do konce války byl internován postupně v Terezíně, na Pankráci a ve Flossenbürgu. Po osvobození Československa vstoupil do národně socialistické strany a přešel z diplomacie do kanceláře prezidenta republiky, kde se stal vedoucím politického odboru. Zprostředkovával mj. kontakt prezidenta Beneše s demokratickými ministry (za únorových událostí se s ním údajně počítalo jako s úřednickým premiérem). Po uchopení moci komunisty byl penzionován a v letech 1950 až 1952 zase uvězněn. Propuštěn byl kvůli zdravotním komplikacím a žil pak v Chýnově.

← Starší verze		Verze z 20. 12. 2021, 15:29
Řádek 5:		Řádek 5:
	Absolvoval gymnázium v Novém Bydžově a poté studoval na pražské právnické fakultě, kde byl v roce 1914 promován doktorem práv. Po studiích nejdříve získával praxi u soudu, pak byl advokátním koncipientem a pracoval také v Průmyslové bance v Praze. Stal se členem Masarykových realistů, zúčastnil se domácího odboje a po vzniku Československa zamířil do diplomacie. Nejprve byl vicekonzulem na generálním konzulátu v Hamburku, poté v letech 1926 až 1928 legačním tajemníkem na československém velvyslanectví v Berlíně a od roku 1929 parlamentním referentem tehdejšího ministra Edvarda Beneše. Krátce ještě působil jako zástupce vyslance v Bělehradě, aby se v roce 1934 definitivně vrátil do Prahy, kde se nakonec stal přednostou kabinetu ministra Kamila Krofty.		Absolvoval gymnázium v Novém Bydžově a poté studoval na pražské právnické fakultě, kde byl v roce 1914 promován doktorem práv. Po studiích nejdříve získával praxi u soudu, pak byl advokátním koncipientem a pracoval také v Průmyslové bance v Praze. Stal se členem Masarykových realistů, zúčastnil se domácího odboje a po vzniku Československa zamířil do diplomacie. Nejprve byl vicekonzulem na generálním konzulátu v Hamburku, poté v letech 1926 až 1928 legačním tajemníkem na československém velvyslanectví v Berlíně a od roku 1929 parlamentním referentem tehdejšího ministra Edvarda Beneše. Krátce ještě působil jako zástupce vyslance v Bělehradě, aby se v roce 1934 definitivně vrátil do Prahy, kde se nakonec stal přednostou kabinetu ministra Kamila Krofty.

−	V pomnichovském období musel z ministerstva odejít a po německé okupaci v březnu 1939 se opět zapojil do odboje, mj. se podílel na vytvoření Politického ústředí. V červnu 1940 byl zatčen a vězněn v Berlíně. I když byl po dvou letech obžaloby zproštěn, až do konce války byl internován postupně v Terezíně, na Pankráci a ve Flossenbürgu. Po osvobození Československa vstoupil do národně socialistické strany a přešel z diplomacie do kanceláře prezidenta republiky, kde se stal vedoucím politického odboru. Zprostředkovával mj. kontakt prezidenta Beneše s demokratickými ministry (za únorových událostí se s ním údajně počítalo jako s úřednickým premiérem). Po uchopení moci komunisty byl penzionován a v letech 1950 až 1952 zase uvězněn. Propuštěn byl kvůli zdravotním komplikacím a žil pak v Chýnově.	+	V pomnichovském období musel z ministerstva odejít a po německé okupaci v březnu 1939 se opět zapojil do odboje, mj. se podílel na vytvoření Politického ústředí. V červnu 1940 byl zatčen a vězněn v Berlíně. I když byl po dvou letech obžaloby zproštěn, až do konce války byl internován postupně v Terezíně, na Pankráci a ve Flossenbürgu. Po osvobození Československa vstoupil do národně socialistické strany a přešel z diplomacie do kanceláře prezidenta republiky, kde se stal vedoucím politického odboru. Zprostředkovával mj. kontakt prezidenta Beneše s demokratickými ministry (za únorových událostí se s ním údajně počítalo jako s úřednickým premiérem). Po uchopení moci komunisty byl penzionován a v letech 1950 až 1952 zase uvězněn. Propuštěn byl kvůli zdravotním komplikacím a žil pak v Chýnově.