Jaromír Kopecký - Historie editací

DanielGargulak v 2. 1. 2022, 14:06

2022-01-02T14:06:30Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „ 11. květen 1899, Praha - † 6. květen 1977, v Praze Československý diplomat, novinář a protinacistický odbojář. Jaromír Kopecký se narodil…“

2022-01-02T14:00:58Z

Založena nová stránka s textem „ 11. květen 1899, Praha - † 6. květen 1977, v Praze Československý diplomat, novinář a protinacistický odbojář. Jaromír Kopecký se narodil…“

Nová stránka

11. květen 1899, Praha - † 6. květen 1977, v Praze

Československý diplomat, novinář a protinacistický odbojář.

Jaromír Kopecký se narodil 11. května 1899 v Praze do rodiny univerzitního profesora Josefa Kopeckého. Své studium na reálném gymnáziu na Královských Vinohradech musel přerušit kvůli probíhající 1. světové válce a v březnu roku 1917 narukoval do rakousko-uherské armády. Jeho základní výcvik probíhal u 87. pěšího pluku v Celje v jižním Štýrsku, kde potom zůstal u jednotky polních myslivců v Murau v severním Štýrsku. V říjnu téhož roku, dříve než odjel na ruskou frontu, složil v Praze tzv. válečnou maturitu.

Na frontu nechtěl, a tak se pokusil odjezd oddálit, využil k tomu kurz pro zásobovací důstojníky ve Vídni. Po jehož absolvování byl na vlastní žádost poslán na jižní Ukrajinu k divizní intendantuře, kde byl relativně v bezpečí a přečkal válku.V roce 1918 se vrátil do Prahy a začal studovat na právnické fakultě. Roku 1923 úspěšně složil rigorózní zkoušku a krátce na to získal titul doktora práv. Dle Kopeckého pamětí se během studií významně angažoval v domácím i mezinárodním studentském hnutí, nejprve jako místopředseda zahraniční komise Svazu československého studentstva, poté zastával funkci předsedy zahraničního odboru Ústředního svazu československého studentstva.Ve svých pamětech uvádí, že již jako student sympatizoval s národněsocialistickou stranou a po návratu z první světové války do ní vstoupil. Jelikož se zajímal o žurnalistiku, tak již během studií začal v prosinci roku 1918 redigovat národněsocialistický časopis Volnost a o rok později vedl studentskou rubriku Českého slova, kde působil do ledna 1931.43 Poté, co se rozhodl pro žurnalistickou dráhu, se roku 1923 stal zahraničněpolitickým redaktorem a komentátorem Českého slova. Roku 1928 se oženil s Miladou Špilarovou, dcerou ředitele pivovaruv Pelhřimově. Manželům se postupně narodili dva synové, 13. listopadu 1936 Radim a o tři roky později, 4. května, Jan.

Kopeckému šel za svědka Jaroslav Šalda, generální ředitel Melantrichu. O pár let později však došlo k rozporům mezi oběma muži, jednalo se hlavně o obsazování žurnalistů do Českého slova, kteří neměli nic společného s národněsocialistickou stranou. Následkem toho Kopecký odešel, podle všeho po předchozí domluvě s Janem Hájkem, předsedou zpravodajské sekce ministerstva zahraničních věcí, na Balkán,kde se stal zpravodajem deníků Prager Presse a Českého slova. Působil nejdříve v Bukurešti, poté v Bělehradě. Teprve na Balkáně přišel Kopecký do bližšího styku s československou diplomacií, kde bylo jeho úkolem mimo jiné referovat o schůzkách ministrů zahraničních věcí států Malé dohody nebo o činnosti Společnosti národů v Ženevě. V srpnu roku 1928 došlo k podpisu [[Briand - Kellogův pakt|Briandova-Kellogova]] paktu v Paříži, kde byl přítomen jako jediný československý novinář. Vedle novinářské práce působil jako „zvláštní pozorovatel a důvěrník ministerstva zahraničních věcí na Balkáně“. Pravděpodobně bylo jeho hlavním cílem získat dobré politické styky v balkánských městech. Oficiálně začal pro Ministerstvo zahraničních věcí pracovat od února jako vrchní ministerský komisař. Také byl zařazen do zpravodajské sekce a dostal pověření zastupovat ministerstvo ve správní radě Československého rozhlasu.50 Poté nastoupil jako legační tajemník tiskové služby a tiskový attaché na československém vyslanectví ve Švýcarsku. V roce 1937 přišla od Jana Hájka nabídka na působení v československých úřadech.

Mimo československých úřadů mu byla nabídnuta práce v Berlíně, Paříži i Ženevě. Nakonec však zvolil Ženevu. V Ženevě byl zřízen Úřad stálého delegáta Československé republiky při společnosti národů. Vyslanec Arnošt Heidrich byl pověřen funkcí stálého delegáta a Kopecký vedením úřadu, funkci dokázal udržet i po roce 1939, kdy došlo k okupaci českých zemí. Zároveň vedl Československé tiskové kanceláře, jejímž hlavním úkolem bylo informovat zahraniční i švýcarské novináře. Po vyhlášení mobilizace 23. září 1938 se strhla vlna kritiky a dotazů ze strany delegátů. Většina z nich Československo odsuzovala za tento krok, který podle nich vede Československo a Evropu do války. Po Mnichovské dohodě odjel ze Švýcarska Heidrich, který se účastnil jednání o nových hranicích. Dne 17. listopadu 1942 byl Kopecký jmenován československou exilovou vládou stálým delegátem u Společnosti národů. Tuto funkci zastával až do jejího zrušení roku 1946. Během druhé světové války Kopecký pomáhal při přenosu zpráv na Západ, které se do Švýcarska dostávali nejen z Protektorátu. Mimo to se staral o uprchlíky z Československa, jejichž počet se pohyboval okolo 1500. Ke konci války, v březnu 1945, byl jmenován československým vyslancem ve Švýcarsku. Za svou odbojovou činnost v Ženevě byl po osvobození vyznamenán československou medailí Za zásluhy I. stupně. Dále mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání I. třídy a v létě roku 1945 byla podepsána československošvýcarská obchodní smlouva, na které se jako vyslanec významně podílel. Na vlastní žádost z úřadu odešel a vrátil se v červnu roku 1946 do Prahy, kde byl pověřen funkcí přednosty oddělení pro Polsko a balkánské státy v politické sekci Ministerstva zahraničních věcí. Po roce 1948 se stal obětí personálních čistek, již v březnu téhož roku byl poslán na nucenou dovolenou, nakonec byl 1. září zcela propuštěn. Novou pracovní příležitost našel podle všeho v Československých keramických závodech v Praze, v obchodním odboru, kde působil na generálním ředitelství.

Později byl zatčen při pokusu o emigraci a zneužit při monstrprocesech v padesátých letech. Byl odsouzen, ale po roce 1989 rehabilitován.

Zdroje: AVOS, Internet, Politický vězeň Jaromír Kopecký - bakalářská práce 2017 Iveta Jirásková - Technická univerzita v Liberci

@@ Řádek 13: / Řádek 13: @@
 Mimo československých úřadů mu byla nabídnuta práce v Berlíně, Paříži i Ženevě. Nakonec však zvolil Ženevu. V Ženevě byl zřízen Úřad stálého delegáta Československé republiky při společnosti národů. Vyslanec Arnošt Heidrich byl pověřen funkcí stálého delegáta a Kopecký vedením úřadu, funkci dokázal udržet i po roce 1939, kdy došlo k okupaci českých zemí. Zároveň vedl Československé tiskové kanceláře, jejímž hlavním úkolem bylo informovat zahraniční i švýcarské novináře. Po vyhlášení mobilizace 23. září 1938 se strhla vlna kritiky a dotazů ze strany delegátů. Většina z nich Československo odsuzovala za tento krok, který podle nich vede Československo a Evropu do války. Po Mnichovské dohodě odjel ze Švýcarska Heidrich, který se účastnil jednání o nových hranicích.  Dne 17. listopadu 1942 byl Kopecký jmenován československou exilovou vládou stálým delegátem u Společnosti národů. Tuto funkci zastával až do jejího zrušení roku 1946. Během druhé světové války Kopecký pomáhal při přenosu zpráv na Západ, které se do Švýcarska dostávali nejen z Protektorátu. Mimo to se staral o uprchlíky z Československa, jejichž počet se pohyboval okolo 1500. Ke konci války, v březnu 1945, byl jmenován československým vyslancem ve Švýcarsku. Za svou odbojovou činnost v Ženevě byl po osvobození vyznamenán československou medailí Za zásluhy I. stupně. Dále mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání I. třídy a v létě roku 1945 byla podepsána československošvýcarská obchodní smlouva, na které se jako vyslanec významně podílel. Na vlastní žádost z úřadu odešel a vrátil se v červnu roku 1946 do Prahy, kde byl pověřen funkcí přednosty oddělení pro Polsko a balkánské státy v politické sekci Ministerstva zahraničních věcí. Po roce 1948 se stal obětí personálních čistek, již v březnu téhož roku byl poslán na nucenou dovolenou, nakonec byl 1. září zcela propuštěn. Novou pracovní příležitost našel podle všeho v Československých keramických závodech v Praze, v obchodním odboru, kde působil na generálním ředitelství.
 Později byl zatčen při pokusu o emigraci a zneužit při monstrprocesech v padesátých letech. Byl odsouzen, ale po roce 1989 rehabilitován.
 Zdroje: AVOS, Internet, Politický vězeň Jaromír Kopecký - bakalářská práce 2017 Iveta Jirásková - Technická univerzita v Liberci