DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „22. února 1897 v Libušíně u Slaného. Po ukončení studia v Praze a maturitě na reálném gymnáziu byl v roce 1915 povolán do rakousko-uherské arm…“

2023-05-06T16:41:54Z

Založena nová stránka s textem „22. února 1897 v Libušíně u Slaného. Po ukončení studia v Praze a maturitě na reálném gymnáziu byl v roce 1915 povolán do rakousko-uherské arm…“

Nová stránka

22. února 1897 v Libušíně u Slaného. Po ukončení studia v Praze a maturitě na reálném gymnáziu byl v roce 1915 povolán do rakousko-uherské armády. Na frontě sloužil u 88. pěšího pluku. V srpnu roku 1917 byl povýšen do hodnosti poručíka. Po skončení první světové války se Jaroslav Kadainka rozhodl pro kariéru vojáka z povolání a v listopadu 1918 se přihlásil v Praze do prvorepublikové československé armády. V následujících letech sloužil u různých jezdeckých útvarů. V roce 1932 úspěšně dokončil studia na Vysoké škole válečné v Praze. Ještě téhož roku v červenci (1932) byl povýšen do hodnosti štábního kapitána generálního štábu. V letech následujících získal kvalifikaci leteckého pozorovatele, vyučoval coby profesor na Vysoké škole válečné v Praze předmět "Taktika jezdectva" a dne 1. července 1937 byl povýšen do hodnosti podplukovníka generálního štábu. V době ohrožení republiky (na podzim roku 1938) působil v Pardubicích ve funkci zástupce velitele Jezdeckého učiliště.

Během protektorátu

Po vyhlášení protektorátu byla československá armáda rozpuštěna a Jaroslav Kadainka byl oficiálně ve výslužbě, ale pracovně byl umístěn v "Obchodní a živnostenské komoře", kde zastával funkci smluvního překladatele. Jako bývalý vysoký prvorepublikový důstojník se Jaroslav Kadainka záhy po německé okupaci 15. března 1939 zapojil do práce v ilegálních vojenských odbojových strukturách.

Květen 1945

Během Pražského květnového povstání 1945 náležel bývalý podplukovník generálního štábu Jaroslav Kadainka do štábu povstaleckého velitelství "Alex" (generál [[František Slunéčko]]), kde zastával funkci přednosty II. (zpravodajského) oddělení. Tady zastupoval bývalého podplukovníka generálního štábu Oskara Pejšu, který v době bojů v pražských ulicích a na barikádách velel bojovému úseku Vašek-Rákos v Praze – Podbabě.

V úterý 8. května 1945 v 10.45 se do sídla České národní rady v Bartolomějské ulici číslo 7 (nynější (2016) adresa Bartolomějská 306/7) do budovy tehdejšího Ústředního sociálního úřadu hlavního města Prahy dostavil k jednání s Českou národní radou německý generál pěchoty – velitel jednotek Wehrmachtu v Praze – Rudolf Toussaint a vojenský velitel pro Prahu – generálmajor Arthur von Briesen. Téhož dne (8. května 1945) v 16.00 zde byla podepsána dohoda o odchodu německých jednotek z Prahy.

Po skončení druhé světové války byl Jaroslav Kadainka zařazen (až do konce roku 1945) ve skupině "Průmysl", která působila na 5. oddělení hlavního štábu. V následujícím roce (1946) přednášel Jaroslav Kadainka znovu coby profesor na Vysoké škole válečné v Praze. V období let 1947–1948 pracoval opět v Pardubicích ve výcvikovém středisku jezdectva. Po Únoru 1948 byla ale jeho vojenská kariéra rychle ukončena. Dne 31. dubna 1948 musel Jaroslav Kadainka opustit armádu. Později byl zatčen a v inscenovaném procesu odsouzen k 17 letům odnětí svobody.

Dohra po Únoru 1948

Osud osmi signatářů "Protokolu o provedení formy kapitulace německých branných sil" v poválečném Československu (zejména po Únoru 1948) byl následující:

Generál Rudolf Toussaint byl v roce 1947 odsouzen k doživotí. V roce 1961 byl z vězení předčasně propuštěn a odjel do Německa, kde v roce 1968 zemřel.

Generál Karel Kutlvašr byl krátce po únorovém převratu přeložen do výslužby a koncem roku 1948 zatčen. V inscenovaném procesu byl 16. května 1949 Státním soudem v Praze odsouzen za velezradu k trestu odnětí svobody na doživotí a současně k degradaci na vojína v záloze. Až do prezidentské amnestie Antonína Zápotockého v roce 1960 byl vězněn na Mírově a v Leopoldově. Na svobodu se vrátil s podlomeným zdravím a starobním důchodem tak malým, že se musel živit nejprve jako hlídač v Jízdárně Pražského hradu a poté co odtamtud musel odejít, jako noční vrátný v Nuselském pivovaru. Zemřel náhle 2. října 1961 v nemocnici v Motole.

Major Jaromír Nechanský byl zatčen 4. září 1949 a obviněn z velezrady, vyzvědačství a spolčení proti republice, za což byl 14. června 1950 odsouzen k trestu smrti, ztrátě hodnosti a vyznamenání. Odvolání bylo vrchním soudem v Brně zamítnuto. Popraven byl v pankrácké věznici 16. června 1950 v ranních hodinách.

Podplukovník Jaroslav Kadainka byl dne 31. dubna 1948 nucen opustit armádu. Později byl zatčen a v inscenovaném procesu odsouzen k 17 letům těžkého žaláře.

Josef Smrkovský byl zatčen v roce 1951 a ve vykonstruovaném procesu byl obviněn ze spolupráce s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského. Při výsleších byl Josef Smrkovský podroben křiku, temnici, hladu i fyzickému násilí ale přesto se nikdy nepřiznal. I přes nedostatek důkazů byl odsouzen za vlastizradu a sabotáž k dlouhodobému odnětí svobody na 15 let. Trest nastoupil ve věznici v pražské Ruzyni, kde byl podrobován kázeňským trestům včetně temnice. Ve vězení však nakonec strávil pouze 4 roky – v roce 1955 byl propuštěn na svobodu;

Dr. Josef Kotrlý byl od roku 1947 konzulárním úředníkem v Kanadě a po Únoru 1948 zůstal v emigraci.

Profesor Dr. Albert Pražák byl postižen zákazem výuky na fakultě.

Podplukovník František Bürger-Bartoš byl dne 3. května 1950 zatčen orgány Státní bezpečnosti. Při prohlídce byly v jeho bytě nalezeny letecké snímky z předmnichovského období. To bylo tendenčně interpretováno jako „přečin nedbalého uchovávání státního tajemství". Následoval soud, jehož verdiktem byla degradace do hodnosti vojína a trest ve výši osmi měsíců vězení. Po propuštění z výkonu trestu (3. ledna 1953) se František Bürger vrátil do Prahy, kde pracoval jako úředník ve Státním pedagogickém nakladatelství (SPN). Koncem roku 1957 byl zproštěn obžaloby a byla mu navrácena generálská hodnost. O pět let později ochrnul po mozkové mrtvici a poslední dva roky svého života prožil upoután na lůžko. Zemřel 15. října 1964 v Praze.

Jaroslav Kadainka - Historie editací

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „22. února 1897 v Libušíně u Slaného. Po ukončení studia v Praze a maturitě na reálném gymnáziu byl v roce 1915 povolán do rakousko-uherské arm…“