Jaroslav Kvapil - Historie editací

DanielGargulak v 12. 9. 2023, 11:06

2023-09-12T11:06:44Z

DanielGargulak v 12. 9. 2023, 11:06

2023-09-12T11:06:23Z

DanielGargulak v 12. 9. 2023, 11:05

2023-09-12T11:05:00Z

DanielGargulak v 12. 9. 2023, 10:56

2023-09-12T10:56:33Z

DanielGargulak v 1. 12. 2022, 02:38

2022-12-01T02:38:57Z

DanielGargulak v 1. 12. 2022, 02:38

2022-12-01T02:38:35Z

DanielGargulak v 1. 12. 2022, 02:37

2022-12-01T02:37:56Z

DanielGargulak v 1. 12. 2021, 12:04

2021-12-01T12:04:20Z

DanielGargulak v 1. 12. 2021, 12:03

2021-12-01T12:03:39Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „'''*''' 25. září 1868 Chudenice – + 10. ledna 1950 Praha náhled Byl český básník, dramatik, překladatel, libreti…“

2021-09-16T16:23:51Z

Založena nová stránka s textem „'''*''' 25. září 1868 Chudenice – + 10. ledna 1950 Praha náhled Byl český básník, dramatik, překladatel, libreti…“

Nová stránka

'''*''' 25. září 1868 Chudenice – + 10. ledna 1950 Praha
[[Soubor:Jaroslav Kvapil.jpg|náhled]]
Byl český básník, dramatik, překladatel, libretista, divadelní režisér a odbojář.

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 Za nacistické okupace se navzdory pokročilému věku opět zapojil do odbojové činnosti.
-Psal texty pro vysílačku Svobodná Haná a Nazdar. Tyto vysílačky byly provozovány na Přerovsku v roce 1941. Na fungování skupiny, která vysílače provozovala figurovali Sylvestr Pleva, MUDr. Václav Skalák, [[Antonín Zahradníček]], Jan Polách a další vlastenci.<ref>Jiří Rosmus - publikace věnovaná Františku Skopalovi</ref>
+Psal texty pro vysílačku Svobodná Haná a Nazdar. Tyto vysílačky byly provozovány na Přerovsku v roce 1941. Na fungování skupiny, která vysílače provozovala figurovali Sylvestr Pleva, MUDr. Václav Skalák, [[Antonín Zahradníček]], [[Jan Polách]] a další vlastenci.<ref>Jiří Rosmus - publikace věnovaná Františku Skopalovi</ref>
 V roce1944 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn.  Zemřel v jedenaosmdesáti letech; jako prvnímu mu byl uspořádán státní pohřeb z Národního divadla. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu v Chudenicích až 1955, po smrti druhé manželky.Zapojil se do příprav povstání v roce 1944, v rámci [[Přípravný revoluční národní výbor|Přípravného revolučního národního výboru]]. Úzce spolupracoval i s třetí garniturou [[Obrana národa|Obrany národa]] v čele s generálem [[Zdeněk Novák|Zdeňkem Novákem]]. V červenci 1944 byl zatčen a vězněn do konce války.
 Zdroje: AVOS,https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2315-jaroslav-kvapil

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 Za nacistické okupace se navzdory pokročilému věku opět zapojil do odbojové činnosti.
-Psal texty pro vysílačku Svobodná Haná a Nazdar. Tyto vysílačky byly provozovány na Přerovsku v roce 1941. Na fungování skupiny, která vysílače provozovala figurovali Sylvestr Pleva, MUDr. Václav Skalák, [[Antonín Zahradníček]] a další vlastenci.<ref>Jiří Rosmus - publikace věnovaná Františku Skopalovi</ref>
+Psal texty pro vysílačku Svobodná Haná a Nazdar. Tyto vysílačky byly provozovány na Přerovsku v roce 1941. Na fungování skupiny, která vysílače provozovala figurovali Sylvestr Pleva, MUDr. Václav Skalák, [[Antonín Zahradníček]], Jan Polách a další vlastenci.<ref>Jiří Rosmus - publikace věnovaná Františku Skopalovi</ref>
 V roce1944 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn.  Zemřel v jedenaosmdesáti letech; jako prvnímu mu byl uspořádán státní pohřeb z Národního divadla. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu v Chudenicích až 1955, po smrti druhé manželky.Zapojil se do příprav povstání v roce 1944, v rámci [[Přípravný revoluční národní výbor|Přípravného revolučního národního výboru]]. Úzce spolupracoval i s třetí garniturou [[Obrana národa|Obrany národa]] v čele s generálem [[Zdeněk Novák|Zdeňkem Novákem]]. V červenci 1944 byl zatčen a vězněn do konce války.
 Zdroje: AVOS,https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2315-jaroslav-kvapil

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 '''*''' 25. září 1868 Chudenice – † 10. ledna 1950 Praha
 [[Soubor:Jaroslav Kvapil.jpg|náhled]]
-Byl československý básník, dramatik, překladatel, libretista, divadelní režisér, zednář a odbojář. Kvapil po celý život se společensky i občansky angažoval: od roku 1888 byl činný v Sokole (1912 a 1920 vypravil sletové scény), za první svět, války byl členem ilegální organizace Mafie, z jeho podnětu a v jeho stylizaci vyšel v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, který radikalizoval české snahy o osamostatnění, v dubnu 1918 participoval na kolektivní národní přísaze v Obecním domě, jejíž účastníci se přihlásili k T. G. Masarykovi a zahraničnímu odboji, v letech 1918-20 byl členem Revolučního národního shromáždění, 1919-22 působil na ministerstvu školství a národní osvěty, kde ve funkci sekčního šéfa spoluutvářel divadelní poměry v samostatném státě. Zastával též funkce v řadě kulturních i veřejných institucích: člen České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1903), zakladatel Společnosti J. Vrchlického, předseda Společnosti A. Jiráska, Obce přátel legionářů a Kruhu přátel českého jazyka, přední člen pražské zednářské lóže.
+Byl československý básník, dramatik, překladatel, libretista, divadelní režisér, Sokol, zednář a odbojář. Kvapil  se po celý život společensky i občansky angažoval: od roku 1888 byl činný v Sokole (1912 a 1920 vypravil sletové scény), za první svět, války byl členem ilegální organizace Mafie, z jeho podnětu a v jeho stylizaci vyšel v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, který radikalizoval české snahy o osamostatnění, v dubnu 1918 participoval na kolektivní národní přísaze v Obecním domě, jejíž účastníci se přihlásili k T. G. Masarykovi a zahraničnímu odboji, v letech 1918-20 byl členem Revolučního národního shromáždění, 1919-22 působil na ministerstvu školství a národní osvěty, kde ve funkci sekčního šéfa spoluutvářel divadelní poměry v samostatném státě. Zastával též funkce v řadě kulturních i veřejných institucích: člen České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1903), zakladatel Společnosti J. Vrchlického, předseda Společnosti A. Jiráska, Obce přátel legionářů a Kruhu přátel českého jazyka, přední člen pražské zednářské lóže.
 Za nacistické okupace se navzdory pokročilému věku opět zapojil do odbojové činnosti.
-Psal texty pro vysílačku Svobodná Haná a Nazdar. Tyto vysílačky byly provozovány na Přerovsku v roce 1940-42. Na fungování skupiny, která vysílače provozovala figuroval i [[Antonín Zahradníček]].
+Psal texty pro vysílačku Svobodná Haná a Nazdar. Tyto vysílačky byly provozovány na Přerovsku v roce 1941. Na fungování skupiny, která vysílače provozovala figurovali Sylvestr Pleva, MUDr. Václav Skalák, [[Antonín Zahradníček]] a další vlastenci.<ref>Jiří Rosmus - publikace věnovaná Františku Skopalovi</ref>
 V roce1944 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn.  Zemřel v jedenaosmdesáti letech; jako prvnímu mu byl uspořádán státní pohřeb z Národního divadla. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu v Chudenicích až 1955, po smrti druhé manželky.Zapojil se do příprav povstání v roce 1944, v rámci [[Přípravný revoluční národní výbor|Přípravného revolučního národního výboru]]. Úzce spolupracoval i s třetí garniturou [[Obrana národa|Obrany národa]] v čele s generálem [[Zdeněk Novák|Zdeňkem Novákem]]. V červenci 1944 byl zatčen a vězněn do konce války.
 Zdroje: AVOS,https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2315-jaroslav-kvapil

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 '''*''' 25. září 1868 Chudenice – † 10. ledna 1950 Praha
 [[Soubor:Jaroslav Kvapil.jpg|náhled]]
-Byl československý básník, dramatik, překladatel, libretista, divadelní režisér a odbojář. Kvapil po celý život se společensky i občansky angažoval: od roku 1888 byl činný v Sokole (1912 a 1920 vypravil sletové scény), za první svět, války byl členem ilegální organizace Mafie, z jeho podnětu a v jeho stylizaci vyšel v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, který radikalizoval české snahy o osamostatnění, v dubnu 1918 participoval na kolektivní národní přísaze v Obecním domě, jejíž účastníci se přihlásili k T. G. Masarykovi a zahraničnímu odboji, v letech 1918-20 byl členem Revolučního národního shromáždění, 1919-22 působil na ministerstvu školství a národní osvěty, kde ve funkci sekčního šéfa spoluutvářel divadelní poměry v samostatném státě. Zastával též funkce v řadě kulturních i veřejných institucích: člen České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1903), zakladatel Společnosti J. Vrchlického, předseda Společnosti A. Jiráska, Obce přátel legionářů a Kruhu přátel českého jazyka, přední člen pražské zednářské lóže. Za nacistické okupace se navzdory pokročilému věku opět zapojil do odbojové činnosti, 1944 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn.  Zemřel v jedenaosmdesáti letech; jako prvnímu mu byl uspořádán státní pohřeb z Národního divadla. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu v Chudenicích až 1955, po smrti druhé manželky.Zapojil se do příprav povstání v roce 1944, v rámci [[Přípravný revoluční národní výbor|Přípravného revolučního národního výboru]]. Úzce spolupracoval i s třetí garniturou [[Obrana národa|Obrany národa]] v čele s generálem [[Zdeněk Novák|Zdeňkem Novákem]]. V červenci 1944 byl zatčen a vězněn do konce války.
+Byl československý básník, dramatik, překladatel, libretista, divadelní režisér, zednář a odbojář. Kvapil po celý život se společensky i občansky angažoval: od roku 1888 byl činný v Sokole (1912 a 1920 vypravil sletové scény), za první svět, války byl členem ilegální organizace Mafie, z jeho podnětu a v jeho stylizaci vyšel v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, který radikalizoval české snahy o osamostatnění, v dubnu 1918 participoval na kolektivní národní přísaze v Obecním domě, jejíž účastníci se přihlásili k T. G. Masarykovi a zahraničnímu odboji, v letech 1918-20 byl členem Revolučního národního shromáždění, 1919-22 působil na ministerstvu školství a národní osvěty, kde ve funkci sekčního šéfa spoluutvářel divadelní poměry v samostatném státě. Zastával též funkce v řadě kulturních i veřejných institucích: člen České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1903), zakladatel Společnosti J. Vrchlického, předseda Společnosti A. Jiráska, Obce přátel legionářů a Kruhu přátel českého jazyka, přední člen pražské zednářské lóže.
 Zdroje: AVOS,https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2315-jaroslav-kvapil

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-'''*''' 25. září 1868 Chudenice – + 10. ledna 1950 Praha
+'''*''' 25. září 1868 Chudenice – † 10. ledna 1950 Praha
 [[Soubor:Jaroslav Kvapil.jpg|náhled]]
 Byl československý básník, dramatik, překladatel, libretista, divadelní režisér a odbojář. Kvapil po celý život se společensky i občansky angažoval: od roku 1888 byl činný v Sokole (1912 a 1920 vypravil sletové scény), za první svět, války byl členem ilegální organizace Mafie, z jeho podnětu a v jeho stylizaci vyšel v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, který radikalizoval české snahy o osamostatnění, v dubnu 1918 participoval na kolektivní národní přísaze v Obecním domě, jejíž účastníci se přihlásili k T. G. Masarykovi a zahraničnímu odboji, v letech 1918-20 byl členem Revolučního národního shromáždění, 1919-22 působil na ministerstvu školství a národní osvěty, kde ve funkci sekčního šéfa spoluutvářel divadelní poměry v samostatném státě. Zastával též funkce v řadě kulturních i veřejných institucích: člen České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1903), zakladatel Společnosti J. Vrchlického, předseda Společnosti A. Jiráska, Obce přátel legionářů a Kruhu přátel českého jazyka, přední člen pražské zednářské lóže. Za nacistické okupace se navzdory pokročilému věku opět zapojil do odbojové činnosti, 1944 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn.  Zemřel v jedenaosmdesáti letech; jako prvnímu mu byl uspořádán státní pohřeb z Národního divadla. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu v Chudenicích až 1955, po smrti druhé manželky.Zapojil se do příprav povstání v roce 1944, v rámci [[Přípravný revoluční národní výbor|Přípravného revolučního národního výboru]]. Úzce spolupracoval i s třetí garniturou [[Obrana národa|Obrany národa]] v čele s generálem [[Zdeněk Novák|Zdeňkem Novákem]]. V červenci 1944 byl zatčen a vězněn do konce války.
 Zdroje: AVOS,https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2315-jaroslav-kvapil

← Starší verze		Verze z 1. 12. 2022, 02:38
Řádek 3:		Řádek 3:
	Byl československý básník, dramatik, překladatel, libretista, divadelní režisér a odbojář. Kvapil po celý život se společensky i občansky angažoval: od roku 1888 byl činný v Sokole (1912 a 1920 vypravil sletové scény), za první svět, války byl členem ilegální organizace Mafie, z jeho podnětu a v jeho stylizaci vyšel v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, který radikalizoval české snahy o osamostatnění, v dubnu 1918 participoval na kolektivní národní přísaze v Obecním domě, jejíž účastníci se přihlásili k T. G. Masarykovi a zahraničnímu odboji, v letech 1918-20 byl členem Revolučního národního shromáždění, 1919-22 působil na ministerstvu školství a národní osvěty, kde ve funkci sekčního šéfa spoluutvářel divadelní poměry v samostatném státě. Zastával též funkce v řadě kulturních i veřejných institucích: člen České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1903), zakladatel Společnosti J. Vrchlického, předseda Společnosti A. Jiráska, Obce přátel legionářů a Kruhu přátel českého jazyka, přední člen pražské zednářské lóže. Za nacistické okupace se navzdory pokročilému věku opět zapojil do odbojové činnosti, 1944 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn. Zemřel v jedenaosmdesáti letech; jako prvnímu mu byl uspořádán státní pohřeb z Národního divadla. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu v Chudenicích až 1955, po smrti druhé manželky.Zapojil se do příprav povstání v roce 1944, v rámci [[Přípravný revoluční národní výbor\|Přípravného revolučního národního výboru]]. Úzce spolupracoval i s třetí garniturou [[Obrana národa\|Obrany národa]] v čele s generálem [[Zdeněk Novák\|Zdeňkem Novákem]]. V červenci 1944 byl zatčen a vězněn do konce války.		Byl československý básník, dramatik, překladatel, libretista, divadelní režisér a odbojář. Kvapil po celý život se společensky i občansky angažoval: od roku 1888 byl činný v Sokole (1912 a 1920 vypravil sletové scény), za první svět, války byl členem ilegální organizace Mafie, z jeho podnětu a v jeho stylizaci vyšel v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, který radikalizoval české snahy o osamostatnění, v dubnu 1918 participoval na kolektivní národní přísaze v Obecním domě, jejíž účastníci se přihlásili k T. G. Masarykovi a zahraničnímu odboji, v letech 1918-20 byl členem Revolučního národního shromáždění, 1919-22 působil na ministerstvu školství a národní osvěty, kde ve funkci sekčního šéfa spoluutvářel divadelní poměry v samostatném státě. Zastával též funkce v řadě kulturních i veřejných institucích: člen České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1903), zakladatel Společnosti J. Vrchlického, předseda Společnosti A. Jiráska, Obce přátel legionářů a Kruhu přátel českého jazyka, přední člen pražské zednářské lóže. Za nacistické okupace se navzdory pokročilému věku opět zapojil do odbojové činnosti, 1944 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn. Zemřel v jedenaosmdesáti letech; jako prvnímu mu byl uspořádán státní pohřeb z Národního divadla. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu v Chudenicích až 1955, po smrti druhé manželky.Zapojil se do příprav povstání v roce 1944, v rámci [[Přípravný revoluční národní výbor\|Přípravného revolučního národního výboru]]. Úzce spolupracoval i s třetí garniturou [[Obrana národa\|Obrany národa]] v čele s generálem [[Zdeněk Novák\|Zdeňkem Novákem]]. V červenci 1944 byl zatčen a vězněn do konce války.

−	Zdroje: AVOS,	+	Zdroje: AVOS,https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2315-jaroslav-kvapil
−
−	~~tps~~://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2315-jaroslav-kvapil