Josef Řezníček - Historie editací

DanielGargulak v 18. 2. 2026, 14:41

2026-02-18T14:41:19Z

DanielGargulak v 18. 2. 2026, 14:37

2026-02-18T14:37:15Z

DanielGargulak v 18. 2. 2026, 14:26

2026-02-18T14:26:34Z

DanielGargulak v 18. 2. 2026, 14:25

2026-02-18T14:25:00Z

DanielGargulak v 18. 2. 2026, 14:23

2026-02-18T14:23:48Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „*18. 4. 1908 v Senince - †21. 3. 1991 Valašská Polanka“

2026-02-18T13:50:02Z

Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>18. 4. 1908 v Senince - †21. 3. 1991 Valašská Polanka“

Nová stránka

<nowiki>*</nowiki>18. 4. 1908 v Senince - †21. 3. 1991 Valašská Polanka

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 Československý partyzán.
-Josef Řezníček se narodil 18. dubna 1908 v malé valašské vesnici Seninka (dnes součást Valašské Polanky) jako nejstarší z deseti dětí v chudé rodině. Jeho otec Jan se vrátil z první světové války  se 75% invaliditou a matka Františka byla dlouhodobě nemocná. Už od mládí musel Josef tvrdě pracovat v kamenolomu. V roce 1928 byl odveden k základní vojenské službě a nastoupil u 20. pěšího pluku Československé armády, který měl tehdy posádku v Michalovcích na východním Slovensku. Po návratu z vojny pracoval jako polír a vrchní polír při stavbě železnic, silnic a tunelů.  Od roku 1937 byl členem Sokola ve Valašské Polance, kde se aktivně zapojoval do tělovýchovného a vlasteneckého života. Právě v sokolském prostředí se začal formovat jeho odpor proti rostoucímu nacismu. Do aktivního ilegálního odboje se zapojil až po okupaci Československa v roce 1939. Pracoval tehdy na budování magistrály na trase Rožnov - Hlavatá a spolu se svým bratrem Karlem, žjicím v Horní Bečvě se seznámil s blíže neurčenými důstojníky (plukovník a kapitán) čs. armády, kteří uprchli z Prahy před Gestapem.  Pomáhal jim vyhledávat místra pro ukývání zbraní - navrhl ukýt zbraně u bratra Pavla Řezníčka v Senince čp. 73. Údajně opravdu šli do Seninky, ale poté co zastřelili neznámého Gestapáka - měli utéct do Anglie.   Za pobuřování a  poslouchání zahraničního rozhlasu byl udán gestapu a hrozil mu koncentrák, ale pro nedostatek důkazů ho propustili. Od roku 190 byl dle vlastních slov členem skupiny stržm. [[Jaroslav Surovec|Jaroslava Surovce]] - tedy Obrany národa ve Valašské Polance. V roce 1943, kdy se vrátil do Seninky, potkal v lese dva mladé, velmi zbídačené a otrhané uprchlíky - oba pocházeli z Leningradu. Pomohl jim
+Josef Řezníček se narodil 18. dubna 1908 v malé valašské vesnici Seninka  jako nejstarší z deseti dětí v chudé rodině. Jeho otec Jan se vrátil z první světové války  se 75% invaliditou a matka Františka byla dlouhodobě nemocná. Už od mládí musel Josef tvrdě pracovat v kamenolomu. V roce 1928 byl odveden k základní vojenské službě a nastoupil u 20. pěšího pluku Československé armády, který měl tehdy posádku v Michalovcích na východním Slovensku. Po návratu z vojny pracoval jako polír a vrchní polír při stavbě železnic, silnic a tunelů.  Od roku 1937 byl členem Sokola ve Valašské Polance, kde se aktivně zapojoval do tělovýchovného a vlasteneckého života. Právě v sokolském prostředí se začal formovat jeho odpor proti rostoucímu nacismu. Do aktivního ilegálního odboje se zapojil až po okupaci Československa v roce 1939. Pracoval tehdy na budování magistrály na trase Rožnov - Hlavatá a spolu se svým bratrem Karlem, žjicím v Horní Bečvě se seznámil s blíže neurčenými důstojníky (plukovník a kapitán) čs. armády, kteří uprchli z Prahy před Gestapem.  Pomáhal jim vyhledávat místra pro ukývání zbraní - navrhl ukýt zbraně u bratra Pavla Řezníčka v Senince čp. 73. Údajně opravdu šli do Seninky, ale poté co zastřelili neznámého Gestapáka - měli utéct do Anglie.   Za pobuřování a  poslouchání zahraničního rozhlasu byl udán gestapu a hrozil mu koncentrák, ale pro nedostatek důkazů ho propustili. Od roku 190 byl dle vlastních slov členem skupiny stržm. [[Jaroslav Surovec|Jaroslava Surovce]] - tedy Obrany národa ve Valašské Polance. V roce 1943, kdy se vrátil do Seninky, potkal v lese dva mladé, velmi zbídačené a otrhané uprchlíky - oba pocházeli z Leningradu. Oba ubytoval u sebe doma. V roce 1944 přibyli další sovětští váleční zajatci - poručík [[Nikolaj Vinogradov|Nikolaj Vinogradov ,]]  Jefim Pavlov a Ing. [[Zachar Artěmovič Sirotin]].
 Když na podzim 1944 přešla na Moravu 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky pod velením sovětského důstojníka majora Dajana Bajanoviče Murzina (po smrti Jana Ušiaka), stal se Josef Řezníček jedním z nejdůležitějších domácích podporovatelů a spojek v oblasti Vsetínska. Zodpovídal za zásobování partyzánů potravinami – nosil maso, mouku, chléb a další potřeby od místních rolníků. Spolu s bratry Pavlem a Jaroslavem převáděl partyzány přes německé šněrování a obklíčení, ukrýval raněné a koordinoval sabotáže.

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 Československý partyzán.
-Josef Řezníček se narodil 18. dubna 1908 v malé valašské vesnici Seninka (dnes součást Valašské Polanky) jako nejstarší z deseti dětí v chudé rodině. Jeho otec Jan se vrátil z první světové války  se 75% invaliditou a matka Františka byla dlouhodobě nemocná. Už od mládí musel Josef tvrdě pracovat v kamenolomu. V roce 1928 byl odveden k základní vojenské službě a nastoupil u 20. pěšího pluku Československé armády, který měl tehdy posádku v Michalovcích na východním Slovensku. Po návratu z vojny pracoval jako polír a vrchní polír při stavbě železnic, silnic a tunelů.  Od roku 1937 byl členem Sokola ve Valašské Polance, kde se aktivně zapojoval do tělovýchovného a vlasteneckého života. Právě v sokolském prostředí se začal formovat jeho odpor proti rostoucímu nacismu. Do aktivního ilegálního odboje se zapojil až po okupaci Československa v roce 1939. Pracoval tehdy na budování magistrály na trase Rožnov - Hlavatá a spolu se svým bratrem Karlem, žjicím v Horní Bečvě se seznámil s blíže neurčenými důstojníky (plukovník a kapitán) čs. armády, kteří uprchli z Prahy před Gestapem.  Pomáhal jim vyhledávat místra pro ukývání zbraní - navrhl ukýt zbraně u bratra Pavla Řezníčka v Senince čp. 73. Údajně opravdu šli do Seninky, ale poté co zastřelili neznámého Gestapáka - měli utéct do Anglie. Poslouchal také zahraniční rozhlas , shromažďoval informace, falšoval dokumenty, ukrýval pronásledované osoby a budoval kontakty s místními antifašisty a komunistickými buňkami v okolí Seninky, Leskovce, Vsacké hory a Valašské Polanky. Za poslouchání rozhlasu byl udán gestapu a hrozil mu koncentrák, ale pro nedostatek důkazů ho propustili. Přesto v odboji pokračoval s rostoucí intenzitou.
+Josef Řezníček se narodil 18. dubna 1908 v malé valašské vesnici Seninka (dnes součást Valašské Polanky) jako nejstarší z deseti dětí v chudé rodině. Jeho otec Jan se vrátil z první světové války  se 75% invaliditou a matka Františka byla dlouhodobě nemocná. Už od mládí musel Josef tvrdě pracovat v kamenolomu. V roce 1928 byl odveden k základní vojenské službě a nastoupil u 20. pěšího pluku Československé armády, který měl tehdy posádku v Michalovcích na východním Slovensku. Po návratu z vojny pracoval jako polír a vrchní polír při stavbě železnic, silnic a tunelů.  Od roku 1937 byl členem Sokola ve Valašské Polance, kde se aktivně zapojoval do tělovýchovného a vlasteneckého života. Právě v sokolském prostředí se začal formovat jeho odpor proti rostoucímu nacismu. Do aktivního ilegálního odboje se zapojil až po okupaci Československa v roce 1939. Pracoval tehdy na budování magistrály na trase Rožnov - Hlavatá a spolu se svým bratrem Karlem, žjicím v Horní Bečvě se seznámil s blíže neurčenými důstojníky (plukovník a kapitán) čs. armády, kteří uprchli z Prahy před Gestapem.  Pomáhal jim vyhledávat místra pro ukývání zbraní - navrhl ukýt zbraně u bratra Pavla Řezníčka v Senince čp. 73. Údajně opravdu šli do Seninky, ale poté co zastřelili neznámého Gestapáka - měli utéct do Anglie.   Za pobuřování a  poslouchání zahraničního rozhlasu byl udán gestapu a hrozil mu koncentrák, ale pro nedostatek důkazů ho propustili. Od roku 190 byl dle vlastních slov členem skupiny stržm. [[Jaroslav Surovec|Jaroslava Surovce]] - tedy Obrany národa ve Valašské Polance. V roce 1943, kdy se vrátil do Seninky, potkal v lese dva mladé, velmi zbídačené a otrhané uprchlíky - oba pocházeli z Leningradu. Pomohl jim
 Když na podzim 1944 přešla na Moravu 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky pod velením sovětského důstojníka majora Dajana Bajanoviče Murzina (po smrti Jana Ušiaka), stal se Josef Řezníček jedním z nejdůležitějších domácích podporovatelů a spojek v oblasti Vsetínska. Zodpovídal za zásobování partyzánů potravinami – nosil maso, mouku, chléb a další potřeby od místních rolníků. Spolu s bratry Pavlem a Jaroslavem převáděl partyzány přes německé šněrování a obklíčení, ukrýval raněné a koordinoval sabotáže.

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 Československý partyzán.
-Josef Řezníček se narodil 18. dubna 1908 v malé valašské vesnici Seninka (dnes součást Valašské Polanky) jako nejstarší z deseti dětí v chudé rodině. Jeho otec Jan se vrátil z první světové války  se 75% invaliditou a matka Františka byla dlouhodobě nemocná. Už od mládí musel Josef tvrdě pracovat v kamenolomu. V roce 1928 byl odveden k základní vojenské službě a nastoupil u 20. pěšího pluku Československé armády, který měl tehdy posádku v Michalovcích na východním Slovensku. Po návratu z vojny pracoval jako polír a vrchní polír při stavbě železnic, silnic a tunelů.  Od roku 1937 byl členem Sokola ve Valašské Polance, kde se aktivně zapojoval do tělovýchovného a vlasteneckého života. Právě v sokolském prostředí se začal formovat jeho odpor proti rostoucímu nacismu. Do aktivního ilegálního odboje se zapojil až po okupaci Československa v roce 1939. Pracoval tehdy na budování magistrály na trase Rožnov - Hlavatá a spolu se svým bratrem Karlem, žjicím v Horní Bečvě se seznámil s blíže neurčenými důstojníky čs. armády, kteří uprchli z Prhy před Gestapem.  Pomáhal jim vyhledávat místra pro ukývání zbraní - navrhl ukýt zbraně u bratra Pavla Řezníčka v Senince čp. 73.  – poslouchal také zahraniční rozhlas , shromažďoval informace, falšoval dokumenty, ukrýval pronásledované osoby a budoval kontakty s místními antifašisty a komunistickými buňkami v okolí Seninky, Leskovce, Vsacké hory a Valašské Polanky. Za poslouchání rozhlasu byl udán gestapu a hrozil mu koncentrák, ale pro nedostatek důkazů ho propustili. Přesto v odboji pokračoval s rostoucí intenzitou.
+Josef Řezníček se narodil 18. dubna 1908 v malé valašské vesnici Seninka (dnes součást Valašské Polanky) jako nejstarší z deseti dětí v chudé rodině. Jeho otec Jan se vrátil z první světové války  se 75% invaliditou a matka Františka byla dlouhodobě nemocná. Už od mládí musel Josef tvrdě pracovat v kamenolomu. V roce 1928 byl odveden k základní vojenské službě a nastoupil u 20. pěšího pluku Československé armády, který měl tehdy posádku v Michalovcích na východním Slovensku. Po návratu z vojny pracoval jako polír a vrchní polír při stavbě železnic, silnic a tunelů.  Od roku 1937 byl členem Sokola ve Valašské Polance, kde se aktivně zapojoval do tělovýchovného a vlasteneckého života. Právě v sokolském prostředí se začal formovat jeho odpor proti rostoucímu nacismu. Do aktivního ilegálního odboje se zapojil až po okupaci Československa v roce 1939. Pracoval tehdy na budování magistrály na trase Rožnov - Hlavatá a spolu se svým bratrem Karlem, žjicím v Horní Bečvě se seznámil s blíže neurčenými důstojníky (plukovník a kapitán) čs. armády, kteří uprchli z Prahy před Gestapem.  Pomáhal jim vyhledávat místra pro ukývání zbraní - navrhl ukýt zbraně u bratra Pavla Řezníčka v Senince čp. 73. Údajně opravdu šli do Seninky, ale poté co zastřelili neznámého Gestapáka - měli utéct do Anglie. Poslouchal také zahraniční rozhlas , shromažďoval informace, falšoval dokumenty, ukrýval pronásledované osoby a budoval kontakty s místními antifašisty a komunistickými buňkami v okolí Seninky, Leskovce, Vsacké hory a Valašské Polanky. Za poslouchání rozhlasu byl udán gestapu a hrozil mu koncentrák, ale pro nedostatek důkazů ho propustili. Přesto v odboji pokračoval s rostoucí intenzitou.
 Když na podzim 1944 přešla na Moravu 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky pod velením sovětského důstojníka majora Dajana Bajanoviče Murzina (po smrti Jana Ušiaka), stal se Josef Řezníček jedním z nejdůležitějších domácích podporovatelů a spojek v oblasti Vsetínska. Zodpovídal za zásobování partyzánů potravinami – nosil maso, mouku, chléb a další potřeby od místních rolníků. Spolu s bratry Pavlem a Jaroslavem převáděl partyzány přes německé šněrování a obklíčení, ukrýval raněné a koordinoval sabotáže.

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 Československý partyzán.
-Josef Řezníček se narodil 18. dubna 1908 v malé valašské vesnici Seninka (dnes součást Valašské Polanky) jako nejstarší z deseti dětí v chudé rodině. Jeho otec Jan se vrátil z první světové války  se 75% invaliditou a matka Františka byla dlouhodobě nemocná. Už od mládí musel Josef tvrdě pracovat v kamenolomu. V roce 1928 byl odveden k základní vojenské službě a nastoupil u 20. pěšího pluku Československé armády, který měl tehdy posádku v Michalovcích na východním Slovensku. Po návratu z vojny pracoval jako polír a vrchní polír při stavbě železnic, silnic a tunelů.  Od roku 1937 byl členem Sokola ve Valašské Polance, kde se aktivně zapojoval do tělovýchovného a vlasteneckého života. Právě v sokolském prostředí se začal formovat jeho odpor proti rostoucímu nacismu. Do aktivního ilegálního odboje se zapojil až po okupaci Československa v roce 1939. Pracoval tehdy na budování magistrály na trase Rožnov - Hlavatá a spolu se svým bratrem Karlem, žjicím v Horní Bečvě se seznámil s blíže neurčenými důstojníky čs. armády, kteří uprchli z Prhy před Gestapem.  Pomáhal jim vyhledávat místra pro ukývání zbraní. ( Dle vlastního životopisu) – poslouchal také zahraniční rozhlas , shromažďoval informace, falšoval dokumenty, ukrýval pronásledované osoby a budoval kontakty s místními antifašisty a komunistickými buňkami v okolí Seninky, Leskovce, Vsacké hory a Valašské Polanky. Za poslouchání rozhlasu byl udán gestapu a hrozil mu koncentrák, ale pro nedostatek důkazů ho propustili. Přesto v odboji pokračoval s rostoucí intenzitou.
+Josef Řezníček se narodil 18. dubna 1908 v malé valašské vesnici Seninka (dnes součást Valašské Polanky) jako nejstarší z deseti dětí v chudé rodině. Jeho otec Jan se vrátil z první světové války  se 75% invaliditou a matka Františka byla dlouhodobě nemocná. Už od mládí musel Josef tvrdě pracovat v kamenolomu. V roce 1928 byl odveden k základní vojenské službě a nastoupil u 20. pěšího pluku Československé armády, který měl tehdy posádku v Michalovcích na východním Slovensku. Po návratu z vojny pracoval jako polír a vrchní polír při stavbě železnic, silnic a tunelů.  Od roku 1937 byl členem Sokola ve Valašské Polance, kde se aktivně zapojoval do tělovýchovného a vlasteneckého života. Právě v sokolském prostředí se začal formovat jeho odpor proti rostoucímu nacismu. Do aktivního ilegálního odboje se zapojil až po okupaci Československa v roce 1939. Pracoval tehdy na budování magistrály na trase Rožnov - Hlavatá a spolu se svým bratrem Karlem, žjicím v Horní Bečvě se seznámil s blíže neurčenými důstojníky čs. armády, kteří uprchli z Prhy před Gestapem.  Pomáhal jim vyhledávat místra pro ukývání zbraní - navrhl ukýt zbraně u bratra Pavla Řezníčka v Senince čp. 73.  – poslouchal také zahraniční rozhlas , shromažďoval informace, falšoval dokumenty, ukrýval pronásledované osoby a budoval kontakty s místními antifašisty a komunistickými buňkami v okolí Seninky, Leskovce, Vsacké hory a Valašské Polanky. Za poslouchání rozhlasu byl udán gestapu a hrozil mu koncentrák, ale pro nedostatek důkazů ho propustili. Přesto v odboji pokračoval s rostoucí intenzitou.
 Když na podzim 1944 přešla na Moravu 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky pod velením sovětského důstojníka majora Dajana Bajanoviče Murzina (po smrti Jana Ušiaka), stal se Josef Řezníček jedním z nejdůležitějších domácích podporovatelů a spojek v oblasti Vsetínska. Zodpovídal za zásobování partyzánů potravinami – nosil maso, mouku, chléb a další potřeby od místních rolníků. Spolu s bratry Pavlem a Jaroslavem převáděl partyzány přes německé šněrování a obklíčení, ukrýval raněné a koordinoval sabotáže.

← Starší verze		Verze z 18. 2. 2026, 14:23
Řádek 1:		Řádek 1:
	<nowiki>*</nowiki>18. 4. 1908 v Senince - †21. 3. 1991 Valašská Polanka		<nowiki>*</nowiki>18. 4. 1908 v Senince - †21. 3. 1991 Valašská Polanka
		+
		+	Československý partyzán.
		+
		+	Josef Řezníček se narodil 18. dubna 1908 v malé valašské vesnici Seninka (dnes součást Valašské Polanky) jako nejstarší z deseti dětí v chudé rodině. Jeho otec Jan se vrátil z první světové války se 75% invaliditou a matka Františka byla dlouhodobě nemocná. Už od mládí musel Josef tvrdě pracovat v kamenolomu. V roce 1928 byl odveden k základní vojenské službě a nastoupil u 20. pěšího pluku Československé armády, který měl tehdy posádku v Michalovcích na východním Slovensku. Po návratu z vojny pracoval jako polír a vrchní polír při stavbě železnic, silnic a tunelů. Od roku 1937 byl členem Sokola ve Valašské Polance, kde se aktivně zapojoval do tělovýchovného a vlasteneckého života. Právě v sokolském prostředí se začal formovat jeho odpor proti rostoucímu nacismu. Do aktivního ilegálního odboje se zapojil až po okupaci Československa v roce 1939. Pracoval tehdy na budování magistrály na trase Rožnov - Hlavatá a spolu se svým bratrem Karlem, žjicím v Horní Bečvě se seznámil s blíže neurčenými důstojníky čs. armády, kteří uprchli z Prhy před Gestapem. Pomáhal jim vyhledávat místra pro ukývání zbraní. ( Dle vlastního životopisu) – poslouchal také zahraniční rozhlas , shromažďoval informace, falšoval dokumenty, ukrýval pronásledované osoby a budoval kontakty s místními antifašisty a komunistickými buňkami v okolí Seninky, Leskovce, Vsacké hory a Valašské Polanky. Za poslouchání rozhlasu byl udán gestapu a hrozil mu koncentrák, ale pro nedostatek důkazů ho propustili. Přesto v odboji pokračoval s rostoucí intenzitou.
		+
		+	Když na podzim 1944 přešla na Moravu 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky pod velením sovětského důstojníka majora Dajana Bajanoviče Murzina (po smrti Jana Ušiaka), stal se Josef Řezníček jedním z nejdůležitějších domácích podporovatelů a spojek v oblasti Vsetínska. Zodpovídal za zásobování partyzánů potravinami – nosil maso, mouku, chléb a další potřeby od místních rolníků. Spolu s bratry Pavlem a Jaroslavem převáděl partyzány přes německé šněrování a obklíčení, ukrýval raněné a koordinoval sabotáže.
		+
		+	V březnu 1945 se svými bratry odzbrojili v lese mezi Seninkou a Hlotou pět německých vojáků, získali od nich samopaly, pistole, granáty a stovky nábojů, které pak rozdělili mezi partyzány. Osvobozoval sovětské zajatce z pracovních táborů (např. ve Valašské Polance), roznášel letáky, pomáhal při sabotážích na trati Vešetín–Jablůnka a zhotovoval primitivní výbušniny a odposlouchávací zařízení. Za svou činnost dostal písemnou pochvalu přímo od majora Murzina.
		+
		+	Zvlášť významnou roli sehrál na přelomu zimy a jara 1945, když byl major Murzin těžce raněn a dlouhé týdny se skrýval právě u rodiny Řezníčků – nejprve v Senince, později na pasekách a v dalších úkrytech. Josef ho převážel mezi bezpečnými místy, obstarával ošetření a zajišťoval, aby ho Němci nenašli při četných prohlídkách a raziech. Celá rodina riskovala život – gestapo a německé jednotky prohledávaly oblast opakovaně, někteří spolupracovníci byli zatčeni nebo popraveni.
		+
		+	Po osvobození v květnu 1945 zůstal Josef Řezníček žít ve Valašské Polance a Senince. Až do konce života byl znám jako jeden z nejvěrnějších podporovatelů brigády Jana Žižky na Valašsku. Zemřel 21. března 1991 ve věku nedožitých 83 let.
		+
		+	Bude doplněno