https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?action=history&feed=atom&title=Josef_Balc%C3%A1rek 2026-04-30T12:23:01Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.35.2 https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Josef_Balc%C3%A1rek&diff=5226&oldid=prev 2025-12-25T19:54:23Z

<p>Založena nová stránka s textem „&#039;&#039;&#039;Jaroslav Josef&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;(vl. jm. Josef Balcárek), * 23. 3. 1907 Vídeň (Rakousko), † 10. 4. 1984 Gottwaldov (Zlín), básník, publicista, pedagog&#039;&#039; Na…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>&#039;&#039;&#039;Jaroslav Josef&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;(vl. jm. Josef Balcárek), * 23. 3. 1907 Vídeň (Rakousko), † 10. 4. 1984 Gottwaldov (Zlín), básník, publicista, pedagog&#039;&#039;<br /> <br /> Narodil se jako vídeňský Čech v rodině dělníka. Po návratu rodičů na Moravu navštěvoval do 1919 obecnou školu ve Vizovicích. Na reálném gymnáziu v Holešově maturoval 1928. V té době začal přispívat do časopisů povídkami a verši přírodní lyriky. 1929 vydal první básnickou sbírku, expresionistickou mozaiku &#039;&#039;Spory a&#039;&#039; &#039;&#039;tvar&#039;&#039;, v níž nepříliš šťastně usiloval o syntézu témat techniky a duševních pocitů. 1929–32 studoval v Praze na Filozofické fakultě UK obory čeština–latina. 1932 vydal svou druhou sbírku &#039;&#039;Ozvěny&#039;&#039;. V ní se vrátil k tématům přírody a člověka, jimiž časopisecky debutoval. Po studiích působil dva roky jako středoškolský profesor na reálce v Místku. 1936 odešel do Zlína a na tamním gymnáziu a průmyslových školách, zejména na Baťově škole práce, byl až do svého zatčení gestapem 1941 profesorem a odborným učitelem. 1940 sepsal a pro školské potřeby vydal učebnici pro průmyslové školy &#039;&#039;Literární&#039;&#039; &#039;&#039;estetika&#039;&#039;, současně začal spolupracovat s časopisem &#039;&#039;Meziaktí&#039;&#039;. Zlínské prostředí se stalo inspirací jeho dalších dvou básnických sbírek z třicátých let: lyrického &#039;&#039;Vyznání&#039;&#039; &#039;&#039;dne&#039;&#039; (1936), kde verši opěvoval stroje a cit, a sbírky reflexivní poezie s názvem &#039;&#039;Město&#039;&#039; (1939). Zde B. jako první v českém písemnictví zpracoval genia loci Zlína a v básnické oslavě budování baťovského průmyslového města se projevil jako poetický glorifikátor moderní městské technické civilizace. Umělá složitost jeho veršů mu však zabránila dospět k monumentalizující zkratce. Po návratu z koncentračního tábora vydal 1945 svou poslední sbírku básní &#039;&#039;Zpěvy&#039;&#039; &#039;&#039;ticha&#039;&#039;, reflexi autentického prožitku z lágru rozvinutého v tématech viny, hrůz a pomsty. Po válce se B. vrátil jako pedagog do Zlína. Literárně spolupracoval s brněnským a ostravským rozhlasem, působil jako člen divadelní rady Divadla pracujících, přispíval do časopisu &#039;&#039;Tep&#039;&#039; &#039;&#039;kulturního&#039;&#039; &#039;&#039;Zlína&#039;&#039; (1946–48) a podílel se všestranně na zlínském kulturním životě. Od 1952 až do svého penzionování 1968 pracoval jako krajský školní inspektor v Gottwaldově (bývalém Zlíně) a v Brně. Důchodová léta trávil v Gottwaldově.<br /> <br /> &#039;&#039;Marcella Husová&#039;&#039;</div>

DanielGargulak