Josef Grňa - Historie editací

DanielGargulak v 28. 7. 2021, 12:57

2021-07-28T12:57:09Z

DanielGargulak v 28. 7. 2021, 12:55

2021-07-28T12:55:08Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „11. srpna 1897 Předklášteří – 8. června 1967 Kroměříž vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, poté nastoupil na Finanční prokura…“

2021-07-28T12:54:29Z

Založena nová stránka s textem „11. srpna 1897 Předklášteří – 8. června 1967 Kroměříž vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, poté nastoupil na Finanční prokura…“

Nová stránka

11. srpna 1897 Předklášteří – 8. června 1967 Kroměříž

vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, poté nastoupil na Finanční prokuraturu v Brně, nejprve jako koncipient, později se stal vrchním komisařem, radou a v roce 1937 vrchním radou. Roku 1932 se habilitoval pro obor civilního práva procesního a stal se soukromým docentem. V březnu 1938 byl jmenován mimořádným profesorem věd právních na české vysoké škole technické v Brně. Hned na počátku druhé světové války se zapojil do domácího odboje. Stal se členem odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) na Moravě, patřil k jeho zemskému vedení. Pracoval též pro Obranu národa. Mezi jeho kolegy v odboji patřila i Milada Horáková. Byl pověřen vybudováním sítě PVVZ na Moravě a navázáním kontaktů na Slovensku. Dne 2. října 1941 ho v Ratajích na Kroměřížsku přišlo zatknout gestapo, podařilo se mu však uniknout. Při přechodném utajení v Žarošicích a ve Zdravé Vodě mu pomohl místní statkář a mecenáš umění Josef Frydrych. Do konce války žil v ilegalitě. Patřil k autorům politického programu PVVZ, po zatčení všech zbývajících vedoucích osobností organizace PVVZ pokračoval v odbojové činnosti ve skupině Přípravný revoluční výbor. V roce 1944 se podílel na vzniku odbojové skupiny Rada tří. Šlo o organizaci nekomunistického protifašistického odboje, která zajišťovala zejména formování partyzánských jednotek v prostoru Českomoravské vrchoviny a přijímání parašutistických výsadků ze Západu. Byl spoluzakladatelem a členem revoluční České národní rady. Po válce pracoval jako profesor na brněnské technice.

← Starší verze		Verze z 28. 7. 2021, 12:57
Řádek 1:		Řádek 1:
		+	[[Soubor:GRNA.jpg\|náhled\|prof.Josef Grňa]]
	11. srpna 1897 Předklášteří – 8. června 1967 Kroměříž		11. srpna 1897 Předklášteří – 8. června 1967 Kroměříž

← Starší verze		Verze z 28. 7. 2021, 12:55
Řádek 1:		Řádek 1:
	11. srpna 1897 Předklášteří – 8. června 1967 Kroměříž		11. srpna 1897 Předklášteří – 8. června 1967 Kroměříž
		+
		+	Český právník, profesor brněnské techniky, představitel domácího odboje za 2. světové války.

	vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, poté nastoupil na Finanční prokuraturu v Brně, nejprve jako koncipient, později se stal vrchním komisařem, radou a v roce 1937 vrchním radou. Roku 1932 se habilitoval pro obor civilního práva procesního a stal se soukromým docentem. V březnu 1938 byl jmenován mimořádným profesorem věd právních na české vysoké škole technické v Brně. Hned na počátku druhé světové války se zapojil do domácího odboje. Stal se členem odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) na Moravě, patřil k jeho zemskému vedení. Pracoval též pro Obranu národa. Mezi jeho kolegy v odboji patřila i Milada Horáková. Byl pověřen vybudováním sítě PVVZ na Moravě a navázáním kontaktů na Slovensku. Dne 2. října 1941 ho v Ratajích na Kroměřížsku přišlo zatknout gestapo, podařilo se mu však uniknout. Při přechodném utajení v Žarošicích a ve Zdravé Vodě mu pomohl místní statkář a mecenáš umění Josef Frydrych. Do konce války žil v ilegalitě. Patřil k autorům politického programu PVVZ, po zatčení všech zbývajících vedoucích osobností organizace PVVZ pokračoval v odbojové činnosti ve skupině Přípravný revoluční výbor. V roce 1944 se podílel na vzniku odbojové skupiny Rada tří. Šlo o organizaci nekomunistického protifašistického odboje, která zajišťovala zejména formování partyzánských jednotek v prostoru Českomoravské vrchoviny a přijímání parašutistických výsadků ze Západu. Byl spoluzakladatelem a členem revoluční České národní rady. Po válce pracoval jako profesor na brněnské technice.		vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, poté nastoupil na Finanční prokuraturu v Brně, nejprve jako koncipient, později se stal vrchním komisařem, radou a v roce 1937 vrchním radou. Roku 1932 se habilitoval pro obor civilního práva procesního a stal se soukromým docentem. V březnu 1938 byl jmenován mimořádným profesorem věd právních na české vysoké škole technické v Brně. Hned na počátku druhé světové války se zapojil do domácího odboje. Stal se členem odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) na Moravě, patřil k jeho zemskému vedení. Pracoval též pro Obranu národa. Mezi jeho kolegy v odboji patřila i Milada Horáková. Byl pověřen vybudováním sítě PVVZ na Moravě a navázáním kontaktů na Slovensku. Dne 2. října 1941 ho v Ratajích na Kroměřížsku přišlo zatknout gestapo, podařilo se mu však uniknout. Při přechodném utajení v Žarošicích a ve Zdravé Vodě mu pomohl místní statkář a mecenáš umění Josef Frydrych. Do konce války žil v ilegalitě. Patřil k autorům politického programu PVVZ, po zatčení všech zbývajících vedoucích osobností organizace PVVZ pokračoval v odbojové činnosti ve skupině Přípravný revoluční výbor. V roce 1944 se podílel na vzniku odbojové skupiny Rada tří. Šlo o organizaci nekomunistického protifašistického odboje, která zajišťovala zejména formování partyzánských jednotek v prostoru Českomoravské vrchoviny a přijímání parašutistických výsadků ze Západu. Byl spoluzakladatelem a členem revoluční České národní rady. Po válce pracoval jako profesor na brněnské technice.