Josef Hozman - Historie editací

DanielGargulak v 20. 5. 2023, 16:50

2023-05-20T16:50:16Z

DanielGargulak v 14. 1. 2022, 17:14

2022-01-14T17:14:20Z

DanielGargulak v 14. 1. 2022, 17:13

2022-01-14T17:13:17Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „Josef Hozman *18. 6.1905 - †24.9.1942 Československý voják a odbojář. Josef Hozman se narodil 18. června 1905 v Radošovicich u…“

2022-01-14T17:12:50Z

Založena nová stránka s textem „Josef Hozman <nowiki>*</nowiki>18. 6.1905 - †24.9.1942 Československý voják a odbojář. Josef Hozman se narodil 18. června 1905 v Radošovicich u…“

Nová stránka

Josef Hozman

<nowiki>*</nowiki>18. 6.1905 - †24.9.1942

Československý voják a odbojář.

Josef Hozman se narodil 18. června 1905 v Radošovicich u Říčan. V letech 1917 -1925 navštěvoval českou vyšší reál-ku v Praze XIII, na které 8.6.1925 maturoval. Na jaře téhož roku byl odveden u doplňovacího okresního velitelství v Praze, ale protože se rozhodl pro životní dráhu vojáka z povolání a úspěšně složil přijímací zkoušky, nenastoupil v říjnu 1925 k výkonu prezenční služby u některého pěšího útvaru čs. branné moci, ale byl dnem 5. 10. 1925 prezentován jako frekventant Vojenské akademie - vojenský akademik prvního ročníku - v Hranicích. Ze školy byl slavnostně vyřazen jako poručík pěchoty 7.8.1927 a byl vtělen k pěšímu pluku 21 v Čáslavi, kde byl ustanoven do funkce velitele čety. V době od 19. 9.1927 do 12. 8. 1928 absolvoval aplikační školu v Milovicích, po jejímž skončení se vrátil zpět ke svému čáslavskému pluku, kde poté působil ve výše uvedené funkci až do podzimu 1930. Dnem 15.11. 1930 byl přemístěn k horskému praporu 9 v Podolnici, kde konal službu jako pobočník velitele náhradní roty až do zrušeni samostatnosti horských praporů, tedy do 15. 9. 1933. Poté byl přemístěn k velitelství horského pěšího pluku 3 v Popradu, kde postupně prošel funkcemi II. plukovního pobočníka a později zpravodajského důstojníka pluku. Po dvou letech se se Slovenskem definitivně rozloučil a dne 15. 9.1935 nastoupil službu u pěšího pluku 28 v Praze. Zde působil nejdříve jako velitel čety ve škole na důstojníky pěchoty v záloze 1. divize, poté jako zatímní velitel roty a nakonec od 15. 12. 1936 do 2. 11. 1937 jako II. pobočník velitele pluku. Dnem 3.11.1937 byl v rámci tzv. doplňujícího ročníku povolán do Vysoké školy válečné v Praze. Zde v období od 3.11.1937 - 29.8.1938 absolvoval jako její posluchač učivo předepsané osnovami pro I. a II. ročník školy a dnem 29. 8. 1938 odešel po ukončení látky II. ročníku na řádnou dovolenou. Po vyhlášení mobilizace nastoupil ihned v rámci svého mobilizačního zařazení jako přednosta 4. oddělení ve štábu 2. divize v Plzni - Doubravce, kde působil až do 13. 11.1938. Následujícího dne byl povolán jako jeden z 25 důstojníků do III. ročníku Vysoké školy válečné, kde studoval až do okupace zbytku Československa 15. 3. 1939. Po likvidaci čs. branné moci odešel v hodnosti kapitána pěchoty do civilu a dnem 1. 6. 1939 nastoupil jako komisař vyšší správní služby do zaměstnání u Městských podniků pražských v Praze VII (Bubenská třída 1).

Od jara 1939 byl zapojen v odboji v rámci [[Obrana národa|Obrany národa]], kde pracoval společně s pplk.děl. [[Josef Balabán|Josefem BaIabánem]] a pplk.děl. [[Josef Mašín|Josefem Mašínem]]. Byl zapojen do ukrývání většího množství zbraní a trhavin. Od podzimu 1939 vykonával v rámci Oblastního velitelství ON - Velká Praha funkci velitele praporu, později velitele pluku Holešovice, který převzal v lednu 1940 po odchodu kpt.gšt. Viléma Sachra do čs. zahraniční armády. V souvislosti se svou rozsáhlou odbojovou činností byl zatčen 17.10.1940 gestapem ve svém bytě v Praze-Kobylisích, židibská ulice 723/16. Vězněn byl ode dne zatčení až do 9. 2. 1941 v Praze na Pankráci, odkud byl dovážen k bestiálním výslechům do Petschkova paláce. Během nich se choval statečně a nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Dne 9. 2. 1941 byl převezen do Drážďan, odtud v dubnu 1941 do káznice v Gollnowě u Štětina, od května 1942 do 23. 6. 1942 byl vězněn v berlínské věznici Alt Moa-bit. Dne 22. 6. 1942 byl Volksgerichtem v Berlíně odsouzen za zločin velezrady a zemězrady k trestu smrti. Den po vynesení rozsudku byl převezen do věznice v Berlíně - Plotzensee, kde byl 24. září 1942 popraven. Po skončení války a osvobození Československé republiky byl kpt.pěch. Josef Hozman v roce 1945 posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem 1939, ke dni 1.5.1940 in memoriam přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a v roce 1947 povýšen do hodnosti podplukovníka

← Starší verze		Verze z 20. 5. 2023, 16:50
Řádek 1:		Řádek 1:
		+	[[Soubor:Josef Hozman.jpg\|náhled\|Josef Hozman]]
	Josef Hozman		Josef Hozman

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 Josef Hozman se narodil 18. června 1905 v Radošovicich u Říčan. V letech 1917 -1925 navštěvoval českou vyšší reál-ku v Praze XIII, na které 8.6.1925 maturoval. Na jaře téhož roku byl odveden u doplňovacího okresního velitelství v Praze, ale protože se rozhodl pro životní dráhu vojáka z povolání a úspěšně složil přijímací zkoušky, nenastoupil v říjnu 1925 k výkonu prezenční služby u některého pěšího útvaru čs. branné moci, ale byl dnem 5. 10. 1925 prezentován jako frekventant Vojenské akademie - vojenský akademik prvního ročníku - v Hranicích. Ze školy byl slavnostně vyřazen jako poručík pěchoty 7.8.1927 a byl vtělen k pěšímu pluku 21 v Čáslavi, kde byl ustanoven do funkce velitele čety. V době od 19. 9.1927 do 12. 8. 1928 absolvoval aplikační školu v Milovicích, po jejímž skončení se vrátil zpět ke svému čáslavskému pluku, kde poté působil ve výše uvedené funkci až do podzimu 1930. Dnem 15.11. 1930 byl přemístěn k horskému praporu 9 v Podolnici, kde konal službu jako pobočník velitele náhradní roty až do zrušeni samostatnosti horských praporů, tedy do 15. 9. 1933. Poté byl přemístěn k velitelství horského pěšího pluku 3 v Popradu, kde postupně prošel funkcemi II. plukovního pobočníka a později zpravodajského důstojníka pluku. Po dvou letech se se Slovenskem definitivně rozloučil a dne 15. 9.1935 nastoupil službu u pěšího pluku 28 v Praze. Zde působil nejdříve jako velitel čety ve škole na důstojníky pěchoty v záloze 1. divize, poté jako zatímní velitel roty a nakonec od 15. 12. 1936 do 2. 11. 1937 jako II. pobočník velitele pluku. Dnem 3.11.1937 byl v rámci tzv. doplňujícího ročníku povolán do Vysoké školy válečné v Praze. Zde v období od 3.11.1937 - 29.8.1938 absolvoval jako její posluchač učivo předepsané osnovami pro I. a II. ročník školy a dnem 29. 8. 1938 odešel po ukončení látky II. ročníku na řádnou dovolenou. Po vyhlášení mobilizace nastoupil ihned v rámci svého mobilizačního zařazení jako přednosta 4. oddělení ve štábu 2. divize v Plzni - Doubravce, kde působil až do 13. 11.1938. Následujícího dne byl povolán jako jeden z 25 důstojníků do III. ročníku Vysoké školy válečné, kde studoval až do okupace zbytku Československa 15. 3. 1939. Po likvidaci čs. branné moci odešel v hodnosti kapitána pěchoty do civilu a dnem 1. 6. 1939 nastoupil jako komisař vyšší správní služby do zaměstnání u Městských podniků pražských v Praze VII (Bubenská třída 1).
-Od jara 1939 byl zapojen v odboji v rámci [[Obrana národa|Obrany národa]], kde pracoval společně s pplk.děl. [[Josef Balabán|Josefem BaIabánem]] a pplk.děl. [[Josef Mašín|Josefem Mašínem]]. Byl zapojen do ukrývání většího množství zbraní a trhavin. Od podzimu 1939 vykonával v rámci Oblastního velitelství ON - Velká Praha funkci velitele praporu, později velitele pluku Holešovice, který převzal v lednu 1940 po odchodu kpt.gšt. Viléma Sachra do čs. zahraniční armády. V souvislosti se svou rozsáhlou odbojovou činností byl zatčen 17.10.1940 gestapem ve svém bytě v Praze-Kobylisích, židibská ulice 723/16. Vězněn byl ode dne zatčení až do 9. 2. 1941 v Praze na Pankráci, odkud byl dovážen k bestiálním výslechům do Petschkova paláce. Během nich se choval statečně a nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Dne 9. 2. 1941 byl převezen do Drážďan, odtud v dubnu 1941 do káznice v Gollnowě u Štětina, od května 1942 do 23. 6. 1942 byl vězněn v berlínské věznici Alt Moa-bit. Dne 22. 6. 1942 byl Volksgerichtem v Berlíně odsouzen za zločin velezrady a zemězrady k trestu smrti. Den po vynesení rozsudku byl převezen do věznice v Berlíně - Plotzensee, kde byl 24. září 1942 popraven. Po skončení války a osvobození Československé republiky byl kpt.pěch. Josef Hozman v roce 1945 posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem 1939, ke dni 1.5.1940 in memoriam přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a v roce 1947 povýšen do hodnosti podplukovníka.
+Od jara 1939 byl zapojen v odboji v rámci [[Obrana národa|Obrany národa]], kde pracoval společně s pplk.děl. [[Josef Balabán|Josefem BaIabánem]] a pplk.děl. [[Josef Mašín|Josefem Mašínem]]. Byl zapojen do ukrývání většího množství zbraní a trhavin. Od podzimu 1939 vykonával v rámci Oblastního velitelství ON - Velká Praha funkci velitele praporu, později velitele pluku Holešovice, který převzal v lednu 1940 po odchodu kpt.gšt. Viléma Sachra do čs. zahraniční armády. V souvislosti se svou rozsáhlou odbojovou činností byl zatčen 17.10.1940 gestapem ve svém bytě v Praze-Kobylisích, židibská ulice 723/16. Vězněn byl ode dne zatčení až do 9. 2. 1941 v Praze na Pankráci, odkud byl dovážen k bestiálním výslechům do Petschkova paláce. Během nich se choval statečně a nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Dne 9. 2. 1941 byl převezen do Drážďan, odtud v dubnu 1941 do káznice v Gollnowě u Štětina, od května 1942 do 23. 6. 1942 byl vězněn v berlínské věznici Alt Moabit. Dne 22. 6. 1942 byl Volksgerichtem v Berlíně odsouzen za zločin velezrady a zemězrady k trestu smrti. Den po vynesení rozsudku byl převezen do věznice v Berlíně - Plotzensee, kde byl 24. září 1942 popraven. Po skončení války a osvobození Československé republiky byl kpt.pěch. Josef Hozman v roce 1945 posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem 1939, ke dni 1.5.1940 in memoriam přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a v roce 1947 povýšen do hodnosti podplukovníka.
 Zdroj: Vlast a čest byla jim bližší nežli smrt - E.Stehlík

← Starší verze		Verze z 14. 1. 2022, 17:13
Řádek 7:		Řádek 7:
	Josef Hozman se narodil 18. června 1905 v Radošovicich u Říčan. V letech 1917 -1925 navštěvoval českou vyšší reál-ku v Praze XIII, na které 8.6.1925 maturoval. Na jaře téhož roku byl odveden u doplňovacího okresního velitelství v Praze, ale protože se rozhodl pro životní dráhu vojáka z povolání a úspěšně složil přijímací zkoušky, nenastoupil v říjnu 1925 k výkonu prezenční služby u některého pěšího útvaru čs. branné moci, ale byl dnem 5. 10. 1925 prezentován jako frekventant Vojenské akademie - vojenský akademik prvního ročníku - v Hranicích. Ze školy byl slavnostně vyřazen jako poručík pěchoty 7.8.1927 a byl vtělen k pěšímu pluku 21 v Čáslavi, kde byl ustanoven do funkce velitele čety. V době od 19. 9.1927 do 12. 8. 1928 absolvoval aplikační školu v Milovicích, po jejímž skončení se vrátil zpět ke svému čáslavskému pluku, kde poté působil ve výše uvedené funkci až do podzimu 1930. Dnem 15.11. 1930 byl přemístěn k horskému praporu 9 v Podolnici, kde konal službu jako pobočník velitele náhradní roty až do zrušeni samostatnosti horských praporů, tedy do 15. 9. 1933. Poté byl přemístěn k velitelství horského pěšího pluku 3 v Popradu, kde postupně prošel funkcemi II. plukovního pobočníka a později zpravodajského důstojníka pluku. Po dvou letech se se Slovenskem definitivně rozloučil a dne 15. 9.1935 nastoupil službu u pěšího pluku 28 v Praze. Zde působil nejdříve jako velitel čety ve škole na důstojníky pěchoty v záloze 1. divize, poté jako zatímní velitel roty a nakonec od 15. 12. 1936 do 2. 11. 1937 jako II. pobočník velitele pluku. Dnem 3.11.1937 byl v rámci tzv. doplňujícího ročníku povolán do Vysoké školy válečné v Praze. Zde v období od 3.11.1937 - 29.8.1938 absolvoval jako její posluchač učivo předepsané osnovami pro I. a II. ročník školy a dnem 29. 8. 1938 odešel po ukončení látky II. ročníku na řádnou dovolenou. Po vyhlášení mobilizace nastoupil ihned v rámci svého mobilizačního zařazení jako přednosta 4. oddělení ve štábu 2. divize v Plzni - Doubravce, kde působil až do 13. 11.1938. Následujícího dne byl povolán jako jeden z 25 důstojníků do III. ročníku Vysoké školy válečné, kde studoval až do okupace zbytku Československa 15. 3. 1939. Po likvidaci čs. branné moci odešel v hodnosti kapitána pěchoty do civilu a dnem 1. 6. 1939 nastoupil jako komisař vyšší správní služby do zaměstnání u Městských podniků pražských v Praze VII (Bubenská třída 1).		Josef Hozman se narodil 18. června 1905 v Radošovicich u Říčan. V letech 1917 -1925 navštěvoval českou vyšší reál-ku v Praze XIII, na které 8.6.1925 maturoval. Na jaře téhož roku byl odveden u doplňovacího okresního velitelství v Praze, ale protože se rozhodl pro životní dráhu vojáka z povolání a úspěšně složil přijímací zkoušky, nenastoupil v říjnu 1925 k výkonu prezenční služby u některého pěšího útvaru čs. branné moci, ale byl dnem 5. 10. 1925 prezentován jako frekventant Vojenské akademie - vojenský akademik prvního ročníku - v Hranicích. Ze školy byl slavnostně vyřazen jako poručík pěchoty 7.8.1927 a byl vtělen k pěšímu pluku 21 v Čáslavi, kde byl ustanoven do funkce velitele čety. V době od 19. 9.1927 do 12. 8. 1928 absolvoval aplikační školu v Milovicích, po jejímž skončení se vrátil zpět ke svému čáslavskému pluku, kde poté působil ve výše uvedené funkci až do podzimu 1930. Dnem 15.11. 1930 byl přemístěn k horskému praporu 9 v Podolnici, kde konal službu jako pobočník velitele náhradní roty až do zrušeni samostatnosti horských praporů, tedy do 15. 9. 1933. Poté byl přemístěn k velitelství horského pěšího pluku 3 v Popradu, kde postupně prošel funkcemi II. plukovního pobočníka a později zpravodajského důstojníka pluku. Po dvou letech se se Slovenskem definitivně rozloučil a dne 15. 9.1935 nastoupil službu u pěšího pluku 28 v Praze. Zde působil nejdříve jako velitel čety ve škole na důstojníky pěchoty v záloze 1. divize, poté jako zatímní velitel roty a nakonec od 15. 12. 1936 do 2. 11. 1937 jako II. pobočník velitele pluku. Dnem 3.11.1937 byl v rámci tzv. doplňujícího ročníku povolán do Vysoké školy válečné v Praze. Zde v období od 3.11.1937 - 29.8.1938 absolvoval jako její posluchač učivo předepsané osnovami pro I. a II. ročník školy a dnem 29. 8. 1938 odešel po ukončení látky II. ročníku na řádnou dovolenou. Po vyhlášení mobilizace nastoupil ihned v rámci svého mobilizačního zařazení jako přednosta 4. oddělení ve štábu 2. divize v Plzni - Doubravce, kde působil až do 13. 11.1938. Následujícího dne byl povolán jako jeden z 25 důstojníků do III. ročníku Vysoké školy válečné, kde studoval až do okupace zbytku Československa 15. 3. 1939. Po likvidaci čs. branné moci odešel v hodnosti kapitána pěchoty do civilu a dnem 1. 6. 1939 nastoupil jako komisař vyšší správní služby do zaměstnání u Městských podniků pražských v Praze VII (Bubenská třída 1).

−	Od jara 1939 byl zapojen v odboji v rámci [[Obrana národa\|Obrany národa]], kde pracoval společně s pplk.děl. [[Josef Balabán\|Josefem BaIabánem]] a pplk.děl. [[Josef Mašín\|Josefem Mašínem]]. Byl zapojen do ukrývání většího množství zbraní a trhavin. Od podzimu 1939 vykonával v rámci Oblastního velitelství ON - Velká Praha funkci velitele praporu, později velitele pluku Holešovice, který převzal v lednu 1940 po odchodu kpt.gšt. Viléma Sachra do čs. zahraniční armády. V souvislosti se svou rozsáhlou odbojovou činností byl zatčen 17.10.1940 gestapem ve svém bytě v Praze-Kobylisích, židibská ulice 723/16. Vězněn byl ode dne zatčení až do 9. 2. 1941 v Praze na Pankráci, odkud byl dovážen k bestiálním výslechům do Petschkova paláce. Během nich se choval statečně a nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Dne 9. 2. 1941 byl převezen do Drážďan, odtud v dubnu 1941 do káznice v Gollnowě u Štětina, od května 1942 do 23. 6. 1942 byl vězněn v berlínské věznici Alt Moa-bit. Dne 22. 6. 1942 byl Volksgerichtem v Berlíně odsouzen za zločin velezrady a zemězrady k trestu smrti. Den po vynesení rozsudku byl převezen do věznice v Berlíně - Plotzensee, kde byl 24. září 1942 popraven. Po skončení války a osvobození Československé republiky byl kpt.pěch. Josef Hozman v roce 1945 posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem 1939, ke dni 1.5.1940 in memoriam přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a v roce 1947 povýšen do hodnosti podplukovníka	+	Od jara 1939 byl zapojen v odboji v rámci [[Obrana národa\|Obrany národa]], kde pracoval společně s pplk.děl. [[Josef Balabán\|Josefem BaIabánem]] a pplk.děl. [[Josef Mašín\|Josefem Mašínem]]. Byl zapojen do ukrývání většího množství zbraní a trhavin. Od podzimu 1939 vykonával v rámci Oblastního velitelství ON - Velká Praha funkci velitele praporu, později velitele pluku Holešovice, který převzal v lednu 1940 po odchodu kpt.gšt. Viléma Sachra do čs. zahraniční armády. V souvislosti se svou rozsáhlou odbojovou činností byl zatčen 17.10.1940 gestapem ve svém bytě v Praze-Kobylisích, židibská ulice 723/16. Vězněn byl ode dne zatčení až do 9. 2. 1941 v Praze na Pankráci, odkud byl dovážen k bestiálním výslechům do Petschkova paláce. Během nich se choval statečně a nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Dne 9. 2. 1941 byl převezen do Drážďan, odtud v dubnu 1941 do káznice v Gollnowě u Štětina, od května 1942 do 23. 6. 1942 byl vězněn v berlínské věznici Alt Moa-bit. Dne 22. 6. 1942 byl Volksgerichtem v Berlíně odsouzen za zločin velezrady a zemězrady k trestu smrti. Den po vynesení rozsudku byl převezen do věznice v Berlíně - Plotzensee, kde byl 24. září 1942 popraven. Po skončení války a osvobození Československé republiky byl kpt.pěch. Josef Hozman v roce 1945 posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem 1939, ke dni 1.5.1940 in memoriam přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a v roce 1947 povýšen do hodnosti podplukovníka.
		+
		+	Zdroj: Vlast a čest byla jim bližší nežli smrt - E.Stehlík