Josef Jirka - Historie editací

DanielGargulak v 13. 1. 2022, 19:25

2022-01-13T19:25:40Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „Dne 16. srpna 1896 se v Třešti u Jihlavy narodil manželům Jirkovým syn Josef. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Třešti se stal na po…“

2022-01-13T19:23:11Z

Založena nová stránka s textem „Dne 16. srpna 1896 se v Třešti u Jihlavy narodil manželům Jirkovým syn Josef. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Třešti se stal na po…“

Nová stránka

Dne 16. srpna 1896 se v Třešti u Jihlavy narodil manželům Jirkovým syn Josef. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Třešti se stal na podzim roku 1910 studentem české státní obchodní akademie v Brně, kde 4. 7.1914 úspěšné odmaturoval. Dne 9. 4.1915 byl odveden ke službě v rakousko-uherské armádě u doplňovacího okresního velitelství v Jihlavě a o necelý týden později -15.4.1915 – nastoupil jako jednoroční dobrovolník prezenční službu u tam dislokovaného c. k. pěšího pluku č. 81. U tohoto útvaru prodělal jak základní pěší výcvik, tak zde i absolvoval školu na důstojníky pěchoty v záloze. Dne 25.8.1914 odešel se svým plukem na frontu v Haliči, kde padl 14. 9. 1915 do ruského zajetí. Postupně prošel zajateckými tábory v Charkově, Tambové, Zlaté Ordě, Kokandu a Taškentu. V posledně jmenovaném se 25. 3.1916 přihlásil do čs. legií v Rusku. Měl to štěstí, že byl vzápětí odeslán na Ukrajinu, takže mohl být iiž 6. 8. 1916 prezentován u čs. záložního praporu v Kyjevě. Zde absolvoval základní výcvik a dnem 23. 7. 1916 byl zařazen jako střelec k 3. čs. střeleckému pluku. U tohoto útvaru pak sloužil až do návratu do vlasti v srpnu 1920 a postupně prošel funkcemi velitele čety, zástupce velitele roty, instruktora v poddůstojnické škole a velitele půlroty. Se svým plukem se zúčastnil bojů u Zborova, Domamoryč a Velkých Hájů, ústupu z Ukrajiny, bojů na Urale i na Sibiři (22. 8. 1918 byl v boji proti bolševikům u stanice Ujím raněn) a v letech 1919 - 1920 ochrany sibiřské magistrály a vystoupení proti atamanu Semjonovovi. Dne 11.4.1920 opustil s 20. lodním transportem (jako tlumočník a historik transportu) Vladivostok a 15. 8.1920 se v hodnosti nadporučíka ruských legií vrátil zpět do vlasti. Po návratu z repatriační dovolené nastoupil službu u pěšího pluku 3 v Kroměříži, u kterého poté sloužil jako velitel roty a později jako praporní pobočník až do 30. 9.1927, tedy déle než sedm let. V mezidobí byl dnem 24.11.1920 aktivován jako důstojník pěchoty z povolání, v termínu od 5. 10. do 30. 12. 1922 byl frekventantem informačního kursu pro velitele rot v Milovicích a v roce 1924 absolvoval ekvitační kurs důstojníků pěchoty v Kroměříži. Dnem 4. 10. 1927 byl na základě úspěšně vykonaných přijímacích zkoušek povolán jako posluchač do Válečné školy v Praze, kde poté studoval až do 14. 7. 1930. Mezitím absolvoval ve dnech 31. 10. - 15. 12. 1927 automobilní kurs v Praze, od 3. do 21.1.1928 armádní plynový kurs v Olomouci, v termínu od 1.3. do 4. 4. 1928 pěchotní kurs v Milovicích a na přelomu května a června 1928 telegrafní kurs v Kutné Hoře. V mezidobí byl rovněž dnem 15. 4. 1928 kmenově přemístěn k opavskému pěšímu pluku 15. Po úspěšném ukončení studia byl dnem 31.7.1930 přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a dne 30. 9. 1930 přemístěn k velitelství 6. divize v Brně, kde poté až do 29. 9. 1932 vykonával funkci přednosty 3. oddělení štábu divize. V té době absolvoval ve dnech 2.- 12. 3. 1932 lyžařský kurs na Štrbském Plese ve Vysokých Tatrách. Dnem 30. 9. 1932 byl z Brna odeslán do Prahy, kde poté až do 9. 8.1939 působil u MNO -hlavního štábu jako referent operační skupiny, od 1. 12. 1935 jako přednosta operační skupiny 3. oddělení. Mezitím se mu dne 24. 3.1934 podařilo složit univerzitní zkoušku z jazyka maďarského na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Praze. Za branné pohotovosti státu vykonával ve dnech 23.9.-14.10.1938 funk-přednosty skupiny A (operační) 3. oddělení štábu Hlavního velitelství ve Vyškově. Po okupaci zbytku Československa a následné likvidaci čs. branné moci byl jako bývalý podplukovník generálního štábu převeden dnem 10. 8. 1939 Nejvyššímu úřadu cenovému v Praze. Od jara 1939 se podílel na budování ilegálních struktur Obrany národa ve středních Čechách. Prostřednictvím pplk.gšt. Františka Houry, který vykonával funkci náčelníka štábu Krajského velitelství ON - střední Čechy, byl napojen přímo na brig.gen. Františka Kraváka, jenž stál v jeho čele. Počátkem září 1939 byl div.gen. Bedřichem Homolou ustanoven do funkce náčelníka štábu nově vznikajícího Oblastního velitelství ON - Velká Praha, které poté pomáhal významnou měrou budovat. Byl to právě on, kdo získal pro jednotlivé funkce své bývalé kolegy a spolupracovníky: mjr.gšt. Jana Jiřičku, kterému svěřil funkci zpravodajského důstojníka, a pplk.dél. Čeňka Schmidta, jenž se stal materiálním a zbrojním důstojníkem Jirkova, potažmo Homolova, štábu. Z titulu své funkce se zásadním způsobem podílel i na vybudování čtyř krajských velitelství ON v Praze: Praha -severovýchod (brig.gen. František Horáček), Praha - jihovýchod (plk.pěch. Miloslav Berka), Praha - severozápad (plk.gšt. Oleg Václav Procházka) a konečné Praha - jihozápad (brig.gen. Oleg Svátek). Gestapo jej zatklo 6.2.1940 v Praze. Ode dne zatčení až do 13.7.1941 byl vězněn v Praze na Pankráci, odkud byl dopravován k pravidelným výslechům v úřadovnách gestapa v Petschkově paláci. Od 14. 7. do 15.9.1941 byl držen v Malé pevnosti v Terezíně, odkud byl následujícího dne převezen doUlmua odtud 19.3.1942 do berlínské věznice Alt Moabit. V soudním jednání před Volksgerichtem v Berlíně konaném 29. 4. 1942 byl společně se svými přáteli mjr.gšt. Janem Jiřičkou a pplk. děl. Čeňkem Schmidtem odsouzen za zločiny velezrady, zemězrady a vlasti-zrádné nadržování nepříteli k trestu smrti a trvalé ztrátě čestných občanských práv. Den po vynesení rozsudku byl převezen do věznice v Berlíně - Plötzensee, kde čtyři a půl měsíce čekal na smrt. Podplukovník generálního štábu Josef Jirka byl popraven 12. záři 1942. Osvobozená vlast ocenila jeho nejvyšší oběť udělením Československého válečného kříže 1939 a jeho povýšením do hodnosti plukovníka generálního štábu in memoriam.

← Starší verze		Verze z 13. 1. 2022, 19:25
Řádek 1:		Řádek 1:
−	Dne 16. srpna 1896 se v Třešti u Jihlavy narodil manželům Jirkovým syn Josef. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Třešti se stal na podzim roku 1910 studentem české státní obchodní akademie v Brně, kde 4. 7.1914 úspěšné odmaturoval. Dne 9. 4.1915 byl odveden ke službě v rakousko-uherské armádě u doplňovacího okresního velitelství v Jihlavě a o necelý týden později -15.4.1915 – nastoupil jako jednoroční dobrovolník prezenční službu u tam dislokovaného c. k. pěšího pluku č. 81. U tohoto útvaru prodělal jak základní pěší výcvik, tak zde i absolvoval školu na důstojníky pěchoty v záloze. Dne 25.8.1914 odešel se svým plukem na frontu v Haliči, kde padl 14. 9. 1915 do ruského zajetí. Postupně prošel zajateckými tábory v Charkově, Tambové, Zlaté Ordě, Kokandu a Taškentu. V posledně jmenovaném se 25. 3.1916 přihlásil do čs. legií v Rusku. Měl to štěstí, že byl vzápětí odeslán na Ukrajinu, takže mohl být ~~iiž~~ 6. 8. 1916 prezentován u čs. záložního praporu v Kyjevě. Zde absolvoval základní výcvik a dnem 23. 7. 1916 byl zařazen jako střelec k 3. čs. střeleckému pluku. U tohoto útvaru pak sloužil až do návratu do vlasti v srpnu 1920 a postupně prošel funkcemi velitele čety, zástupce velitele roty, instruktora v poddůstojnické škole a velitele půlroty. Se svým plukem se zúčastnil bojů u Zborova, Domamoryč a Velkých Hájů, ústupu z Ukrajiny, bojů na Urale i na Sibiři (22. 8. 1918 byl v boji proti bolševikům u stanice Ujím raněn) a v letech 1919 - 1920 ochrany sibiřské magistrály a vystoupení proti atamanu Semjonovovi. Dne 11.4.1920 opustil s 20. lodním transportem (jako tlumočník a historik transportu) Vladivostok a 15. 8.1920 se v hodnosti nadporučíka ruských legií vrátil zpět do vlasti. Po návratu z repatriační dovolené nastoupil službu u pěšího pluku 3 v Kroměříži, u kterého poté sloužil jako velitel roty a později jako praporní pobočník až do 30. 9.1927, tedy déle než sedm let. V mezidobí byl dnem 24.11.1920 aktivován jako důstojník pěchoty z povolání, v termínu od 5. 10. do 30. 12. 1922 byl frekventantem informačního kursu pro velitele rot v Milovicích a v roce 1924 absolvoval ekvitační kurs důstojníků pěchoty v Kroměříži. Dnem 4. 10. 1927 byl na základě úspěšně vykonaných přijímacích zkoušek povolán jako posluchač do Válečné školy v Praze, kde poté studoval až do 14. 7. 1930. Mezitím absolvoval ve dnech 31. 10. - 15. 12. 1927 automobilní kurs v Praze, od 3. do 21.1.1928 armádní plynový kurs v Olomouci, v termínu od 1.3. do 4. 4. 1928 pěchotní kurs v Milovicích a na přelomu května a června 1928 telegrafní kurs v Kutné Hoře. V mezidobí byl rovněž dnem 15. 4. 1928 kmenově přemístěn k opavskému pěšímu pluku 15. Po úspěšném ukončení studia byl dnem 31.7.1930 přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a dne 30. 9. 1930 přemístěn k velitelství 6. divize v Brně, kde poté až do 29. 9. 1932 vykonával funkci přednosty 3. oddělení štábu divize. V té době absolvoval ve dnech 2.- 12. 3. 1932 lyžařský kurs na Štrbském Plese ve Vysokých Tatrách. Dnem 30. 9. 1932 byl z Brna odeslán do Prahy, kde poté až do 9. 8.1939 působil u MNO -hlavního štábu jako referent operační skupiny, od 1. 12. 1935 jako přednosta operační skupiny 3. oddělení. Mezitím se mu dne 24. 3.1934 podařilo složit univerzitní zkoušku z jazyka maďarského na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Praze. Za branné pohotovosti státu vykonával ve dnech 23.9.-14.10.1938 funk-přednosty skupiny A (operační) 3. oddělení štábu Hlavního velitelství ve Vyškově. Po okupaci zbytku Československa a následné likvidaci čs. branné moci byl jako bývalý podplukovník generálního štábu převeden dnem 10. 8. 1939 Nejvyššímu úřadu cenovému v Praze. Od jara 1939 se podílel na budování ilegálních struktur Obrany národa ve středních Čechách. Prostřednictvím pplk.gšt. Františka Houry, který vykonával funkci náčelníka štábu Krajského velitelství ON - střední Čechy, byl napojen přímo na brig.gen. Františka Kraváka, jenž stál v jeho čele. Počátkem září 1939 byl div.gen. Bedřichem Homolou ustanoven do funkce náčelníka štábu nově vznikajícího Oblastního velitelství ON - Velká Praha, které poté pomáhal významnou měrou budovat. Byl to právě on, kdo získal pro jednotlivé funkce své bývalé kolegy a spolupracovníky: mjr.gšt. Jana Jiřičku, kterému svěřil funkci zpravodajského důstojníka, a pplk.dél. Čeňka Schmidta, jenž se stal materiálním a zbrojním důstojníkem Jirkova, potažmo Homolova, štábu. Z titulu své funkce se zásadním způsobem podílel i na vybudování čtyř krajských velitelství ON v Praze: Praha -severovýchod (brig.gen. František Horáček), Praha - jihovýchod (plk.pěch. Miloslav Berka), Praha - severozápad (plk.gšt. Oleg Václav Procházka) a konečné Praha - jihozápad (brig.gen. Oleg Svátek). Gestapo jej zatklo 6.2.1940 v Praze. Ode dne zatčení až do 13.7.1941 byl vězněn v Praze na Pankráci, odkud byl dopravován k pravidelným výslechům v úřadovnách gestapa v Petschkově paláci. Od 14. 7. do 15.9.1941 byl držen v Malé pevnosti v Terezíně, odkud byl následujícího dne převezen doUlmua odtud 19.3.1942 do berlínské věznice Alt Moabit. V soudním jednání před Volksgerichtem v Berlíně konaném 29. 4. 1942 byl společně se svými přáteli mjr.gšt. Janem Jiřičkou a pplk. děl. Čeňkem Schmidtem odsouzen za zločiny velezrady, zemězrady a vlasti-zrádné nadržování nepříteli k trestu smrti a trvalé ztrátě čestných občanských práv. Den po vynesení rozsudku byl převezen do věznice v Berlíně - Plötzensee, kde čtyři a půl měsíce čekal na smrt. Podplukovník generálního štábu Josef Jirka byl popraven 12. záři 1942. Osvobozená vlast ocenila jeho nejvyšší oběť udělením Československého válečného kříže 1939 a jeho povýšením do hodnosti plukovníka generálního štábu in memoriam.	+	<nowiki>*</nowiki>16. srpen 1896, Třešť-†12. záři 1942, Berlín
		+
		+	Československý voják, legionář a odbojář.
		+
		+	Dne 16. srpna 1896 se v Třešti u Jihlavy narodil manželům Jirkovým syn Josef. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Třešti se stal na podzim roku 1910 studentem české státní obchodní akademie v Brně, kde 4. 7.1914 úspěšné odmaturoval. Dne 9. 4.1915 byl odveden ke službě v rakousko-uherské armádě u doplňovacího okresního velitelství v Jihlavě a o necelý týden později -15.4.1915 – nastoupil jako jednoroční dobrovolník prezenční službu u tam dislokovaného c. k. pěšího pluku č. 81. U tohoto útvaru prodělal jak základní pěší výcvik, tak zde i absolvoval školu na důstojníky pěchoty v záloze. Dne 25.8.1914 odešel se svým plukem na frontu v Haliči, kde padl 14. 9. 1915 do ruského zajetí. Postupně prošel zajateckými tábory v Charkově, Tambové, Zlaté Ordě, Kokandu a Taškentu. V posledně jmenovaném se 25. 3.1916 přihlásil do čs. legií v Rusku. Měl to štěstí, že byl vzápětí odeslán na Ukrajinu, takže mohl být již 6. 8. 1916 prezentován u čs. záložního praporu v Kyjevě. Zde absolvoval základní výcvik a dnem 23. 7. 1916 byl zařazen jako střelec k 3. čs. střeleckému pluku. U tohoto útvaru pak sloužil až do návratu do vlasti v srpnu 1920 a postupně prošel funkcemi velitele čety, zástupce velitele roty, instruktora v poddůstojnické škole a velitele půlroty. Se svým plukem se zúčastnil bojů u Zborova, Domamoryč a Velkých Hájů, ústupu z Ukrajiny, bojů na Urale i na Sibiři (22. 8. 1918 byl v boji proti bolševikům u stanice Ujím raněn) a v letech 1919 - 1920 ochrany sibiřské magistrály a vystoupení proti atamanu Semjonovovi. Dne 11.4.1920 opustil s 20. lodním transportem (jako tlumočník a historik transportu) Vladivostok a 15. 8.1920 se v hodnosti nadporučíka ruských legií vrátil zpět do vlasti. Po návratu z repatriační dovolené nastoupil službu u pěšího pluku 3 v Kroměříži, u kterého poté sloužil jako velitel roty a později jako praporní pobočník až do 30. 9.1927, tedy déle než sedm let. V mezidobí byl dnem 24.11.1920 aktivován jako důstojník pěchoty z povolání, v termínu od 5. 10. do 30. 12. 1922 byl frekventantem informačního kursu pro velitele rot v Milovicích a v roce 1924 absolvoval ekvitační kurs důstojníků pěchoty v Kroměříži. Dnem 4. 10. 1927 byl na základě úspěšně vykonaných přijímacích zkoušek povolán jako posluchač do Válečné školy v Praze, kde poté studoval až do 14. 7. 1930. Mezitím absolvoval ve dnech 31. 10. - 15. 12. 1927 automobilní kurs v Praze, od 3. do 21.1.1928 armádní plynový kurs v Olomouci, v termínu od 1.3. do 4. 4. 1928 pěchotní kurs v Milovicích a na přelomu května a června 1928 telegrafní kurs v Kutné Hoře. V mezidobí byl rovněž dnem 15. 4. 1928 kmenově přemístěn k opavskému pěšímu pluku 15. Po úspěšném ukončení studia byl dnem 31.7.1930 přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a dne 30. 9. 1930 přemístěn k velitelství 6. divize v Brně, kde poté až do 29. 9. 1932 vykonával funkci přednosty 3. oddělení štábu divize. V té době absolvoval ve dnech 2.- 12. 3. 1932 lyžařský kurs na Štrbském Plese ve Vysokých Tatrách. Dnem 30. 9. 1932 byl z Brna odeslán do Prahy, kde poté až do 9. 8.1939 působil u MNO -hlavního štábu jako referent operační skupiny, od 1. 12. 1935 jako přednosta operační skupiny 3. oddělení. Mezitím se mu dne 24. 3.1934 podařilo složit univerzitní zkoušku z jazyka maďarského na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Praze. Za branné pohotovosti státu vykonával ve dnech 23.9.-14.10.1938 funk-přednosty skupiny A (operační) 3. oddělení štábu Hlavního velitelství ve Vyškově. Po okupaci zbytku Československa a následné likvidaci čs. branné moci byl jako bývalý podplukovník generálního štábu převeden dnem 10. 8. 1939 Nejvyššímu úřadu cenovému v Praze. Od jara 1939 se podílel na budování ilegálních struktur Obrany národa ve středních Čechách. Prostřednictvím pplk.gšt. Františka Houry, který vykonával funkci náčelníka štábu Krajského velitelství ON - střední Čechy, byl napojen přímo na brig.gen. Františka Kraváka, jenž stál v jeho čele. Počátkem září 1939 byl div.gen. Bedřichem Homolou ustanoven do funkce náčelníka štábu nově vznikajícího Oblastního velitelství ON - Velká Praha, které poté pomáhal významnou měrou budovat. Byl to právě on, kdo získal pro jednotlivé funkce své bývalé kolegy a spolupracovníky: mjr.gšt. Jana Jiřičku, kterému svěřil funkci zpravodajského důstojníka, a pplk.dél. Čeňka Schmidta, jenž se stal materiálním a zbrojním důstojníkem Jirkova, potažmo Homolova, štábu. Z titulu své funkce se zásadním způsobem podílel i na vybudování čtyř krajských velitelství ON v Praze: Praha -severovýchod (brig.gen. František Horáček), Praha - jihovýchod (plk.pěch. Miloslav Berka), Praha - severozápad (plk.gšt. Oleg Václav Procházka) a konečné Praha - jihozápad (brig.gen. Oleg Svátek). Gestapo jej zatklo 6.2.1940 v Praze. Ode dne zatčení až do 13.7.1941 byl vězněn v Praze na Pankráci, odkud byl dopravován k pravidelným výslechům v úřadovnách gestapa v Petschkově paláci. Od 14. 7. do 15.9.1941 byl držen v Malé pevnosti v Terezíně, odkud byl následujícího dne převezen doUlmua odtud 19.3.1942 do berlínské věznice Alt Moabit. V soudním jednání před Volksgerichtem v Berlíně konaném 29. 4. 1942 byl společně se svými přáteli mjr.gšt. Janem Jiřičkou a pplk. děl. Čeňkem Schmidtem odsouzen za zločiny velezrady, zemězrady a vlasti-zrádné nadržování nepříteli k trestu smrti a trvalé ztrátě čestných občanských práv. Den po vynesení rozsudku byl převezen do věznice v Berlíně - Plötzensee, kde čtyři a půl měsíce čekal na smrt. Podplukovník generálního štábu Josef Jirka byl popraven 12. záři 1942. Osvobozená vlast ocenila jeho nejvyšší oběť udělením Československého válečného kříže 1939 a jeho povýšením do hodnosti plukovníka generálního štábu in memoriam.
		+
		+	Zdroj: Vlast a čest byla jim bližší nežli život - E.Stehlík