DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „*31. ledna 1893 v Čehovicích u Prostějova - †26. července 1972 Československý voják, legionář a odbojář. Narodil se jako n…“

2026-02-05T19:37:59Z

Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>31. ledna 1893 v Čehovicích u Prostějova - †26. července 1972 Československý voják, legionář a odbojář. Narodil se jako n…“

Nová stránka

<nowiki>*</nowiki>31. ledna 1893 v Čehovicích u Prostějova - †26. července 1972

Československý voják, legionář a odbojář.

Narodil se jako nejmladší z osmi děti mlynářského pomocníka Františka Husárka a jeho manželky Kateřiny. V letech 1904 až 1912 studoval na tehdejším c. k. českém státním gymnáziu v Prostějově. Po maturitě začal studovat stavební inženýrství na české vysoké škole Františka Josefa v Brně. Po vypuknutí 1. světové války musel studií zanechat a narukoval jako dobrovolník do rakousko-uherské armády. Bojoval v Haliči a později na ruské frontě. V srpnu 1917 vstoupil do československých legií v Rusku a pod vedením generála Gajdy na sebe upozornil úspěšnými vojenskými akcemi na Transibibiřské magistrále. Projevil se zde jako iniciativní velitel se skvělými organizačními i technickými schopnostmi. Do Československa se vrátil 12. února 1920 v hodnosti majora. Z Ruska si dovezl manželku, Alevtinu Ambrosievnu Prokurorskou, sňatek měli v roce 1919. V období první republiky zastával různé velitelské funkce hlavně po absolvování vysoké válečné školy a školy politických věd v Paříži (1924–1925). Působil například jako velitel ženijních praporů v Bratislavě a v Praze. Dne 31. prosince 1933 se stal prvním zástupcem náčelníka hlavního štábu československé branné moci. V březnu 1935 se stal vrchním velitelem ředitelství opevňovacích prací. V roce 1936 byl povýšen do hodnosti divizního generála. Od roku 1937 věnoval veškerou energii zpracování a realizaci opevňovacích prací proti hitlerovskému Německu. Tento ambiciózní program je známý také jako tzv. Husárkův program. Kromě toho byl šéfredaktorem Vojenských rozhledů a přednášel na Vysoké válečné škole. Po vyhlášení mobilizace zůstal k dispozici hlavnímu veliteli armády generálu Ludvíku Krejčímu a stal se jeho nejbližším spolupracovníkem. Od října do prosince roku 1938 byl ministrem veřejných prací ve vládě generála Syrového. Právě prostřednictvím této instituce se snažil o urychlení činnosti při výstavbě opevňovacích bodů v pohraničních oblastech. Jeho úkolem bylo vybudovat dopravní infrastrukturu druhé republiky. Jeho tým pracoval na dálničních spojeních v republice a právě při tomto projektu se zrodilo slovo dálnice. Po ztrátě většiny opevnění a reorganizaci odešel v lednu 1939 z armády. Pracoval jako ředitel ve zbrojních závodech v Dubnici nad Váhom a ve Škodových závodech v Praze. Jako člen revolučního národního výboru se podílel na Pražském povstání. Už 12. května 1945 byl zatčen a obviněn za činnost ve zbrojním průmyslu během okupace. V prosinci 1948 byl sice zproštěn viny, ovšem následně byl v roce 1950 během politických čistek opětovně uznán vinným. Byla mu odňata vojenská hodnost a snížen i plat. Důvodem byla i emigrace syna Vladimíra do Francie. Karel Husárek potom pracoval jako překladatel z angličtiny a ruštiny a jazykový korektor technické literatury a zahraničních publikací ve Státním nakladatelství technické literatury v Praze. Po 2. světové válce vystudoval také při Orientálním ústavu v Praze čínštinu. Byl výborný v matematice a fyzice. Byl také vynikající lingvista a talent na jazyky. Přátelil se například s Františkem Trávníčkem, kterého poznal v legiích. Diskutovali spolu nejen o češtině. Husárek vytvářel také odborné názvy u některých technických oborů. Byl také znalcem botaniky a výborným hudebníkem. Hrál na klavír a na housle a rád navštěvoval koncerty a opery. Začátkem šedesátých let odešel do důchodu. V létě 1965 poprvé a naposledy navštívil ve Francii svého syna a jeho rodinu. Potom se výrazně zhoršil jeho zdravotní stav a byl několikrát hospitalizován. Zemřel 26. července 1972 v zapomenutí na následky senilní demence v psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích. V květnu 1974 byly jeho ostatky převezeny do Francie a uloženy do rodinné hrobky v Rosay sur Lieure v Normandii. Karel Husárek byl úplně rehabilitován až po roce 1990. Hodnost divizního generála mu byla vrácena v listopadu 1991. Je nositelem řady československých a zahraničních vyznamenání, například Československý válečný kříž 1918, Národní řád Čestné legie důstojník (1933), Kříž obrany státu Ministerstva obrany ČR in memoriam (2008) a Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy in memoriam (2018). Jeho jméno nese od 28. října 2005 15. ženijní záchranná brigáda v Bechyni.

Zdroj: <nowiki>https://hanacka.drbna.cz/z-kraje/prostejovsko/27746-general-karel-husarek-nasadili-vsechny-sve-sily-ve-prospech-ceskoslovenske-republiky-komuniste-se-mu-odvdecili-represemi.html?fbclid=IwY2xjawPxz5hleHRuA2FlbQIxMABicmlkETA5RGdLYjFtOTJ3OGxubkZGc3J0YwZhcHBfaWQQMjIyMDM5MTc4ODIwMDg5MgABHkhSBQ1iAZ01m01br4gkGzTLrD2q1cpjrqo9o5Pfu86Tag1kqpipU-ZpDWq2_aem_ZN8Rv-gmuzP1rCJLZEzdiw&utm_source=copy</nowiki>

Karel Husárek - Historie editací

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „*31. ledna 1893 v Čehovicích u Prostějova - †26. července 1972 Československý voják, legionář a odbojář. Narodil se jako n…“