<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=Lev_Borsk%C3%BD</id>
	<title>Lev Borský - Historie editací</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=Lev_Borsk%C3%BD"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Lev_Borsk%C3%BD&amp;action=history"/>
	<updated>2026-04-30T13:46:41Z</updated>
	<subtitle>Historie editací této stránky</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.35.2</generator>
	<entry>
		<id>https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Lev_Borsk%C3%BD&amp;diff=3786&amp;oldid=prev</id>
		<title>DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „&#039;&#039;* 2. 9. 1883 Kolín, † po 16. 10. 1944 Osvětim (Polsko)&#039;&#039;  &#039;&#039;Československý  novinář, publicista, filozof, diplomat, politik&#039;&#039;  Původním jménem…“</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Lev_Borsk%C3%BD&amp;diff=3786&amp;oldid=prev"/>
		<updated>2023-11-18T13:28:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Založena nová stránka s textem „&amp;#039;&amp;#039;* 2. 9. 1883 Kolín, † po 16. 10. 1944 Osvětim (Polsko)&amp;#039;&amp;#039;  &amp;#039;&amp;#039;Československý  novinář, publicista, filozof, diplomat, politik&amp;#039;&amp;#039;  Původním jménem…“&lt;/p&gt;
&lt;p&gt;&lt;b&gt;Nová stránka&lt;/b&gt;&lt;/p&gt;&lt;div&gt;&amp;#039;&amp;#039;* 2. 9. 1883 Kolín, † po 16. 10. 1944 Osvětim (Polsko)&amp;#039;&amp;#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;#039;&amp;#039;Československý  novinář, publicista, filozof, diplomat, politik&amp;#039;&amp;#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původním jménem Leo Bondy, 1908 přijal úředně jméno Lev Borský, jež předtím používal jako pseudonym. Pocházel z kolínské českožidovské velkoobchodnické rodiny. Po maturitě na gymnáziu v Kolíně (1902) studoval filozofii a rakouské dějiny nejprve (1902–03) na vídeňské univerzitě, poté (1903–06) na filozofické fakultě české univerzity v Praze, kde 1908 získal doktorát filozofie (disertační práce &amp;#039;&amp;#039;Moderní&amp;#039;&amp;#039; &amp;#039;&amp;#039;pojímání předmětu, rozsahu a úkolu psychologie&amp;#039;&amp;#039;). Od 1906 byl žurnalisticky činný především v radikálně, resp. státoprávně pokrokovém tisku (&amp;#039;&amp;#039;Pokroková revue&amp;#039;&amp;#039;, &amp;#039;&amp;#039;Samostatnost&amp;#039;&amp;#039;), 1912–14 působil ve Vídni jako parlamentní zpravodaj deníku &amp;#039;&amp;#039;Samostatnost&amp;#039;&amp;#039;. Zabýval se též filozofií, zejména osobností a dílem Friedricha Nietzscheho, jemuž věnoval monografii (&amp;#039;&amp;#039;Bedřich&amp;#039;&amp;#039; &amp;#039;&amp;#039;Nietzsche&amp;#039;&amp;#039;. &amp;#039;&amp;#039;Vývoj jeho filosofie&amp;#039;&amp;#039;, 1912) a jímž byl výrazně ovlivněn ve svých vlastních názorech a postojích. Oceňoval Nietzschovu filozofii dějin a života (podle jeho názoru první důsledně biologickou filozofii), individualistickou a aristokratickou etiku a ideál nadčlověka a v jejich duchu zdůrazňoval kult silného, zdravého, výbojného národa a biologický základ společnosti, odmítal Masarykův humanismus a jeho českou dějinně filozofickou koncepci, formulovanou v &amp;#039;&amp;#039;České&amp;#039;&amp;#039; &amp;#039;&amp;#039;otázce&amp;#039;&amp;#039;, a deklaroval převahu vůle k moci nad vůlí k dobru. 1908–14 byl vůdčím ideologem, publicistickým mluvčím a zahraničněpolitickým expertem České strany státoprávně pokrokové, propagátorem její programové orientace na blížící se evropský válečný konflikt a s ním spojené mezinárodní řešení české otázky. Svou publicistickou aktivitou v posledních letech před 1. světovou válkou se snažil vzbudit v dohodovém velmocenském táboře zájem o český národ a případnou obnovu českého státu mimo rámec Rakousko-Uherska. Zvláště intenzivně se v tomto směru exponoval v době anekční krize 1908–09; v únoru 1909 odjel do Ruska, kde chtěl pro případ vypuknutí války připravit půdu pro český odboj. Na jaře 1914 se podílel na přípravě textu tzv. &amp;#039;&amp;#039;Manifestu&amp;#039;&amp;#039; &amp;#039;&amp;#039;k Evropě&amp;#039;&amp;#039;, jímž strana na svém posledním předválečném sjezdu anticipovala cesty českého zahraničního odboje za světové války. Po vypuknutí války se zapojil do formující se domácí rezistence a plánoval odchod do zahraničí; na jaře 1915 napsal provolání &amp;#039;&amp;#039;Dohodové veřejnosti&amp;#039;&amp;#039;, schválené pak reprezentací domácího odboje a zaslané do ciziny T. G. Masarykovi. 1915–16 sloužil jako důstojník v rakousko-uherské armádě, zprvu v Uhrách, posléze na haličské frontě, kde byl 1916 v bojích u Lucku těžce raněn a propuštěn do civilu. 1917–18 působil ve Vídni jako zpravodaj agrárního listu Večer a redaktor &amp;#039;&amp;#039;Vídeňského deníku&amp;#039;&amp;#039; a současně člen vídeňské odbočky tajného výboru Maffie. V lednu 1918 se stal spolupracovníkem rakouské tiskové agentury Telegraf Compagnie v neutrálním Holandsku s cílem kontaktovat zahraniční akci a předat jejím představitelům prohlášení domácího odboje, publikované pak v červenci 1918 v &amp;#039;&amp;#039;Československé samostatnosti&amp;#039;&amp;#039; pod titulem &amp;#039;&amp;#039;Poselství z vlasti&amp;#039;&amp;#039;. V červnu 1918 se dostal do Paříže, kde se zapojil do práce Národní rady československé a převzal redakci časopisu &amp;#039;&amp;#039;Československá samostatnost&amp;#039;&amp;#039;. Od 14. 10. 1918 do 31. 12. 1919 byl prvním československým diplomatickým zástupcem (chargé d’affaires) u italské vlády v Římě. V důsledku politických i osobních sporů s ministrem zahraničních věcí E. Benešem odešel 1920 z diplomatické služby a vrátil se k novinářské práci: 1921–39 byl redaktorem (úvodníkářem a zahraničněpolitickým komentátorem) deníku &amp;#039;&amp;#039;Národní politika&amp;#039;&amp;#039;; současně 1927–35 přednášel zahraniční politiku na Svobodné škole politických nauk v Praze. V meziválečném období patřil k hlavním představitelům české nacionální pravice, oponentům politiky „Hradu“ (a zvláště E. Beneše), kritikům Benešovy zahraniční politiky, zvláště její přílišné vázanosti na versailleskou mírovou soustavu a Společnost národů, a odpůrcům oficiálního výkladu historie prvního odboje (polemická kniha &amp;#039;&amp;#039;Znovudobytí samostatnosti&amp;#039;&amp;#039;, 1928). Ve 30. letech formuloval pod Nietzschovým a Spenglerovým vlivem tzv. biologickou dějinnou filozofii (biosofii), odmítající moderní civilizaci, humanitní demokracii, pacifismus a intelektuální kulturu a propagující návrat k přírodě, spartánskou askezi, vojenský smysl – „posílení stárnoucího lidstva ideálem mužnosti“ (spis &amp;#039;&amp;#039;Vůdcové lidstva&amp;#039;&amp;#039; &amp;#039;&amp;#039;a jeho svůdci&amp;#039;&amp;#039;, 1935). Na počátku německé okupace odmítl možnost odchodu do emigrace a v následujících letech se stal obětí nacistické rasové genocidy. 1939–42 žil nejprve v Rosicích u Chrudimi, posléze ve Slatiňanech, odkud byl v prosinci 1942 deportován do terezínského ghetta. 16. 10. 1944 byl z Terezína transportován do Osvětimi, kde krátce po příjezdu za neznámých okolností zahynul.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;#039;&amp;#039;&amp;#039;D:&amp;#039;&amp;#039;&amp;#039; Bedřich Nietzsche. Vývoj jeho filosofie, 1912; Dohodové veřejnosti, 1915; Před válkou o válce, 1920; Z civilního generálního štábu, 1924; Znovudobytí samostatnosti, 1928 (druhé vydání 1929); Vůdcové lidstva a jeho svůdci, 1935.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zdroj:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/BORSK%C3%9D_Lev_2.9.1883-po_16.10.1944&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>DanielGargulak</name></author>
	</entry>
</feed>