DanielGargulak v 25. 10. 2021, 14:50

2021-10-25T14:50:25Z

DanielGargulak v 25. 10. 2021, 14:49

2021-10-25T14:49:37Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „ *25. listopadu 1895 Hroznatín - †20. září 1979 Praha Soubor:Ludvík Svoboda (author - Stanislav Tereba).JPG|náhled|Ludvík Svob…“

2021-10-25T14:48:54Z

Založena nová stránka s textem „ <nowiki>*</nowiki>25. listopadu 1895 Hroznatín - †20. září 1979 Praha Soubor:Ludvík Svoboda (author - Stanislav Tereba).JPG|náhled|Ludvík Svob…“

Ukázat změny

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 <nowiki>*</nowiki>25. listopadu 1895 Hroznatín - †20. září 1979 Praha
 [[Soubor:Ludvík Svoboda (author - Stanislav Tereba).JPG|náhled|Ludvík Svoboda]]
-Československý legionář, voják, odbojář a politik.  Narodil se 25. listopadu 1895 v malé obci Hroznatín na Českomoravské vysočině v rodině místního sedláka Jana Svobody a jeho manželky Františky, rozené Chalupové. Vlastního otce však prakticky nepoznal, neboť ten tragicky zahynul (po kopnutí koněm), když byl malému Ludvíkovi pouhý rok. Maminka se v roce 1898 znovu provdala za Františka Nejedlého, a tak Ludvík vyrůstal společně jak se staršími sourozenci - bratrem Josefem a sestrou Marií, tak i dalšími třemi nevlastními sourozenci z druhého matčina manželství. Po absolvování základní školní docházky stu-doval v letech 1909-1912 na Zemské hospodářské škole ve Velkém Meziříčí a po jejím ukončení pracoval až do března 1915 na hospodářství rodičů v rodné vsi. Výjimku představovala první polovina roku 1913, kdy působil jako hospodářský adjunkt u velkostatkáře Franze Seidla v rakouském Altenmarku. Tato jeho zkušenost měla původně předznamenat jeho definitivní odchod z Hroznatína. Předpokládal totiž, že si najde zaměstnání jako agronom a jeho starší bratr Josef zůstane hospodařit na rodném statku. Nečekaný a náhlý odchod otčíma, na kterého vždy vzpomínal jako na hodného člověka a moudrého hospodáře a jenž zemřel právě v roce 1913, zcela změnila plány obou bratrů i zbytku rodiny. O hospodářství, na kterém zůstala maminka se třemi malými dětmi, mu-selo být urychleně postaráno, a tak se Ludvík vrátil zpět do Hroznatína. O necelé dva roky později však vypukla první světová válka, která osudy celé rodiny ne-smazatelně poznamenala.
+Československý legionář, voják, odbojář a politik.  Narodil se 25. listopadu 1895 v malé obci Hroznatín na Českomoravské vysočině v rodině místního sedláka Jana Svobody a jeho manželky Františky, rozené Chalupové. Vlastního otce však prakticky nepoznal, neboť ten tragicky zahynul (po kopnutí koněm), když byl malému Ludvíkovi pouhý rok. Maminka se v roce 1898 znovu provdala za Františka Nejedlého, a tak Ludvík vyrůstal společně jak se staršími sourozenci - bratrem Josefem a sestrou Marií, tak i dalšími třemi nevlastními sourozenci z druhého matčina manželství. Po absolvování základní školní docházky studoval v letech 1909-1912 na Zemské hospodářské škole ve Velkém Meziříčí a po jejím ukončení pracoval až do března 1915 na hospodářství rodičů v rodné vsi. Výjimku představovala první polovina roku 1913, kdy působil jako hospodářský adjunkt u velkostatkáře Franze Seidla v rakouském Altenmarku. Tato jeho zkušenost měla původně předznamenat jeho definitivní odchod z Hroznatína. Předpokládal totiž, že si najde zaměstnání jako agronom a jeho starší bratr Josef zůstane hospodařit na rodném statku. Nečekaný a náhlý odchod otčíma, na kterého vždy vzpomínal jako na hodného člověka a moudrého hospodáře a jenž zemřel právě v roce 1913, zcela změnila plány obou bratrů i zbytku rodiny. O hospodářství, na kterém zůstala maminka se třemi malými dětmi, mu-selo být urychleně postaráno, a tak se Ludvík vrátil zpět do Hroznatína. O necelé dva roky později však vypukla první světová válka, která osudy celé rodiny ne-smazatelně poznamenala.
 Do rakousko-uherské armády museli nastoupit oba bratři Svobodovi. Jako první narukoval Josef, který zamířil na srbskou frontu. Ludvík byl odveden 15. března 1915 u okresního doplňovacího velitelství ve Velkém Meziříčí a ještě téhož dne prezentován jako vojín u c. a k. pěšího pluku č. 81 v Jihlavě. Po absolvování základního výcviku odešel v květnu 1915 na ruské bojiště, kde působil jako velitel družstva až do 7. srpna 1915, kdy v hodnosti desátníka padl do zajetí. V zajateckém táboře v Dárnici u Kyjeva zpočátku pracoval jako pomocná administrativní síla, avšak brzy se přihlásil do sboru kyjevských hasičů, a dokonce zde prošel nezbytným odborným výcvikem. Po roce stráveném v zajetí se dozvěděl o existenci čs. legií v Rusku a jako vlastenec se ihned přihlásil do jejich řad. Službu nastoupil 7. srpna 1916 u 1. čs. střeleckého pluku v Kyjevě jako velitel družstva 12. roty III. praporu a ve dnech 27. října až 30. prosince 1916 absolvoval s velmi dobrým prospěchem poddůstojnickou školu při štábu 1. čs. střelecké brigády.
@@ Řádek 82: / Řádek 82: @@
 kterou vykonával v letech 1955-1958. Ani poté, kdy odešel do důchodu, však nepomýšlel na odpočinek. Věnoval se práci ve Vojenském historickém ústavu, kde pracoval na svých pamětech, absolvoval stovky projevů a přednášek po celé republice a v neposlední řadě se věnoval i práci poslance. Nemohl pochopitelně tušit, jak složité a zodpovědné úkoly ho v blízké budoucnosti očekávají.
-Na přelomu let 1967-1968 vyvrcholil ve vedení KSČ zápas mezi stalinistickým vedením a reformisty. Antonín Novotný byl odvolán z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a jeho nástupcem se stal Alexander Dubček. Byla zrušena cenzura a život ve společnosti se dal do pohybu. Jedním ze symbolů obrodného hnutí se stal i Ludvík Svoboda, jenž byl 30. března 1968 zvolen Národním shromážděním prezidentem ČSSR. V prvních měsících své prezidentské funkce navštívil desítky měst i velkých průmyslových podniků. Ve svých projevech podporoval snahy nového vedení KSČ i nové vlády o demokratizaci společnosti. Zasazoval se rovněž o zahájení rehabilitace občanů postižených nezákonnostmi padesátých let, zejména důstojníků. Nastoupený reformní kurz v Československu však sledovalo s nechutí a obavami vedení SSSR v čele s Leonidem Iljičem Brežněvem, které se výhružkami pokoušelo celý proces zvrátit. Součástí nátlaku na naše oficiální představitele bylo i uspíšené cvičeni armád Varšavské smlouvy, které se uskutečnilo v červnu 1968. Když naši
+Na přelomu let 1967-1968 vyvrcholil ve vedení KSČ zápas mezi stalinistickým vedením a reformisty. Antonín Novotný byl odvolán z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a jeho nástupcem se stal Alexander Dubček. Byla zrušena cenzura a život ve společnosti se dal do pohybu. Jedním ze symbolů obrodného hnutí se stal i Ludvík Svoboda, jenž byl 30. března 1968 zvolen Národním shromážděním prezidentem ČSSR. V prvních měsících své prezidentské funkce navštívil desítky měst i velkých průmyslových podniků. Ve svých projevech podporoval snahy nového vedení KSČ i nové vlády o demokratizaci společnosti. Zasazoval se rovněž o zahájení rehabilitace občanů postižených nezákonnostmi padesátých let, zejména důstojníků. Nastoupený reformní kurz v Československu však sledovalo s nechutí a obavami vedení SSSR v čele s Leonidem Iljičem Brežněvem, které se výhružkami pokoušelo celý proces zvrátit. Součástí nátlaku na naše oficiální představitele bylo i uspíšené cvičeni armád Varšavské smlouvy, které se uskutečnilo v červnu 1968. Když naši představitelé nereagovali na vznášené požadavky, přistoupila Moskva k ozbrojené intervenci.
 V noci z 20. na 21. srpna 1968 zahájila obsazování ČSSR okupační vojska pěti armád Varšavské smlouvy. Dle vystoupení náčelníka GŠ gen. Karla Rusova 26. srpna 1968 na schůzi předsednictva Národního shromáždění disponovaly intervenční jednotky přibližně půl miliónem vojáků, 6 300 tanky, 2 000 děly, 550 bojovými a 250 dopravními letouny. Část čs. oficiálních představitelů byla interventy zatčena a odvezena na území SSSR. Prezident Ludvík Svoboda kategoricky odmítl jmenovat novou dělnicko-rolnickou vládu složenou z představitelů konzervativců ve vedení KSČ. Sovětskému velvyslanci Stepánu Vasiljeviči Červoněnkovi, který na něj v této věci naléhal a upozorňoval ho, že složení této vlády již bylo odsouhlaseno sovětským vedením v Moskvě, řekl: „Kdybychom přistoupili na takovéto řešení, které navrhujete, národ by musel po nás plivat, do nás kopat a musel by plivat také po vás, protože by považoval také vás za spoluviníka takovéhoto řešení. Já jsem starý člověk, já si mohu vpálit kulku do hlavy, ale před tímto národem nezůstanu nečestným. Budu jednat čestně, rovně a přímo."

← Starší verze		Verze z 25. 10. 2021, 14:49
Řádek 98:		Řádek 98:

	Možnosti Ludvíka Svobody, přestože zastával funkci prezidenta republiky, cokoliv pozitivně ovlivnit, byly od jara 1969 prakticky nulové. Svědčí o tom mimo jiné i skutečnost, že mu nové vedení strany a státu zakázalo publikovat druhý svazek jeho pamětí, a dokonce znemožnilo vydat i dotisk jejich prvního dílu, který byl brzy rozebrán, s tím, že informace v nich obsažené odporují pojetí marxisticko-leninské historiografie. V roce 1973 byl Ludvík Svoboda znovu zvolen do funkce prezidenta, avšak brzy byl postižen dlouhodobou vleklou chorobou, která mu znemožnila úřad hlavy státu vykonávat. V květnu 1974 byl jeho stav kritický a rodina byla upozorněna, že se blíží konec. Přesto se jeho zdravotní stav nakonec zlepšil natolik, aby mohl být propuštěn do domácího ošetřování. Opakovaně poté projevil přání podat demisi, ale nebylo mu to umožněno. Funkce prezidenta byl zbaven teprve v květnu 1975, a to na základě ústavního zákona přijatého speciálně pro tento účel. Zbytek života prožil Ludvík Svoboda se svou manželkou Irenou v rodinné vilce v Praze-Břevnově, kde 20. září 1979 v nedožitých čtyřiaosmdesáti letech vydechl naposled. Jeho paní ho následovala o necelých deset měsíců později 17. července 1980. Poslední odpočinek oba nalezli v rodinném hrobě na hřbitově v Kroměříži.		Možnosti Ludvíka Svobody, přestože zastával funkci prezidenta republiky, cokoliv pozitivně ovlivnit, byly od jara 1969 prakticky nulové. Svědčí o tom mimo jiné i skutečnost, že mu nové vedení strany a státu zakázalo publikovat druhý svazek jeho pamětí, a dokonce znemožnilo vydat i dotisk jejich prvního dílu, který byl brzy rozebrán, s tím, že informace v nich obsažené odporují pojetí marxisticko-leninské historiografie. V roce 1973 byl Ludvík Svoboda znovu zvolen do funkce prezidenta, avšak brzy byl postižen dlouhodobou vleklou chorobou, která mu znemožnila úřad hlavy státu vykonávat. V květnu 1974 byl jeho stav kritický a rodina byla upozorněna, že se blíží konec. Přesto se jeho zdravotní stav nakonec zlepšil natolik, aby mohl být propuštěn do domácího ošetřování. Opakovaně poté projevil přání podat demisi, ale nebylo mu to umožněno. Funkce prezidenta byl zbaven teprve v květnu 1975, a to na základě ústavního zákona přijatého speciálně pro tento účel. Zbytek života prožil Ludvík Svoboda se svou manželkou Irenou v rodinné vilce v Praze-Břevnově, kde 20. září 1979 v nedožitých čtyřiaosmdesáti letech vydechl naposled. Jeho paní ho následovala o necelých deset měsíců později 17. července 1980. Poslední odpočinek oba nalezli v rodinném hrobě na hřbitově v Kroměříži.
		+
		+
		+	Zdroj: Legionáři s lipovou ratolestí II.

Ludvík Svoboda - Historie editací

DanielGargulak v 25. 10. 2021, 14:50

DanielGargulak v 25. 10. 2021, 14:49

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „ *25. listopadu 1895 Hroznatín - †20. září 1979 Praha Soubor:Ludvík Svoboda (author - Stanislav Tereba).JPG|náhled|Ludvík Svob…“