https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?action=history&feed=atom&title=Nacismus 2026-04-30T17:30:33Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.35.2 https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Nacismus&diff=554&oldid=prev 2021-09-16T10:10:16Z

<p>Založena nová stránka s textem „nacismus – běžně používaný zkrácený název pro &#039;&#039;nacionální socialismus&#039;&#039;, kterým se rozumí ideologie &#039;&#039;Hitlerova&#039;&#039; hnutí a zároveň jeho d…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>nacismus – běžně používaný zkrácený název pro &#039;&#039;nacionální socialismus&#039;&#039;, kterým se rozumí ideologie &#039;&#039;Hitlerova&#039;&#039; hnutí a zároveň jeho diktátorský režim, který vládl v Německu od r. 1933 do r. 1945 a bývá též nazýván &#039;&#039;hitlerismem&#039;&#039;. Mezi jeho následky patří 2. svět. válka a holokaust. Jako s-gické téma není &#039;&#039;n.&#039;&#039; příliš rozpracován. V porovnání s marxismem je ideologie &#039;&#039;n.&#039;&#039; kognitivně chudší a má spíše podobu souboru emocionálně laděných přesvědčení, který ale není zřetelným systémem víry. (&#039;&#039;I. Kershaw&#039;&#039;, 1983; &#039;&#039;P. Hochstim&#039;&#039;, 1984). V rámci 3 „anti-orientací“ – antikomunismu, antiparlamentarismu a antisemitismu – se &#039;&#039;n.&#039;&#039; skládal ze 5 prvků: &#039;&#039;1.&#039;&#039; obhajoby lidové (nár.) komunity (Volksgemeinschaft) jako společnosti bez třídního antagonismu; &#039;&#039;2.&#039;&#039; oslavy meritokratického principu a zvyšování socioekon. statutu prostřednictvím vzdělání a talentu; &#039;&#039;3.&#039;&#039; oddanosti „boji“ (Lebenskampf, Leistungskampf); &#039;&#039;4.&#039;&#039; věrnosti soc. životu jako voluntaristickému vztahu „vůdce – přívrženec“; &#039;&#039;5.&#039;&#039; vlastního &#039;&#039;kultu vůdce&#039;&#039;. Prvky 4 a 5 jsou dvěma aspekty „principu vůdcovství“ (Führerprincip). První tři prvky jsou radikalizované verze pravicového konzervativismu předhitlerovského Německa, poslední dva byly nové. Vládní a straničtí činitelé používali tuto ideologii vědomě jako propagandu, i když jí ponechávali jistou flexibilitu. Ideologie &#039;&#039;n.&#039;&#039; nebyla nikdy vykrystalizovaná. Historici dokázali, že sám &#039;&#039;A. Hitler&#039;&#039; měl vnitřně koherentní systém přesvědčení neboli pravý „Weltanschauung“, ve kterém byla oddanost ideálům socialismu (&#039;&#039;R. Zittelmann&#039;&#039;, 1987) stejně tak význ. jako oddanost tvrdě nepřátelskému antisemitismu a boji za &#039;&#039;Lebensraum&#039;&#039; (&#039;&#039;Jäckel&#039;&#039;, 1969).<br /> <br /> První reakcí sociologů na &#039;&#039;n.&#039;&#039; bylo prozkoumání soc. příčin antisemitismu. &#039;&#039;Erich Fromm&#039;&#039; sbíral data o dělnících a úřednících v Německu v r. 1932, v exilu studoval na am. respondentech souvislost mezi závislostí v pracovní sféře, rodinnou strukturou, vzory výchovy dětí a vytvářením autoritářské osobnosti (viz též &#039;&#039;T. W. Adorno&#039;&#039; a další, 1950). Tyto studie národního charakteru byly brzo opuštěny, zřejmě kvůli přílišným a prioritním očekáváním a obavě, že přispějí k předpojaté stereotypizaci národů. &#039;&#039;P. Hochstim&#039;&#039; (1984) ale provedl kval.-komparativní analýzu am. a něm. hodnot, která vrhla světlo na fungování nacistického režimu. Týká se zejm. významových modelů kultury a vzájemně působících kulturních vzorů; antisemitismu je zde přidělena menší role. Druhou s-gickou odezvou na &#039;&#039;n.&#039;&#039; je studium odpovědí na otázku: „Kdo hlasoval pro &#039;&#039;A. Hitlera&#039;&#039; a proč?“ Již ve 20. l. v Itálii bylo zkoumáno fašistické hlasování a v Německu před r. 1933 tento problém studovali &#039;&#039;T. Geiger&#039;&#039;, &#039;&#039;E. Fromm&#039;&#039; a &#039;&#039;R. Heberle&#039;&#039; (viz &#039;&#039;J. W. Falter&#039;&#039; a další, 1986). Dominantním paradigmatem těchto výzkumů byla „hrozba nižší střední vrstvy“. Z poměrně hrubé analýzy agregátních údajů o hlasování, kterou &#039;&#039;S. M. Lipset&#039;&#039; (1960) vypracoval do podoby centristicko-extrémistické hypotézy, vyplývá, že mezi těmi, kdo hlasovali pro &#039;&#039;A. Hitlera&#039;&#039;, převládaly předindustriální neboli „staré“ nižší střední vrstvy věnující se farmaření, řemeslům a maloobchodu. Data byla interpretována utilitárně. Věřilo se, že tyto vrstvy podporovaly &#039;&#039;A. Hitlera&#039;&#039; v naději, že jeho režim zastaví hist. modernizační trendy v ekonomice směřující k „big bussiness“ a „big labor“. Tato teze se těšila podpoře u organizovaného členstva nacistické strany. Nižší střední vrstva byla v členstvu skutečně více zastoupena ve srovnání se svým zastoupením v celé populaci. Nebylo však zjištěno, do jaké míry to vyplývalo ze sklonu různých tříd připojovat se k organizacím. &#039;&#039;Hamiltonova&#039;&#039; studie o velkoměstských volbách (1982) naopak naznačila, že mezi voliči &#039;&#039;Hitlerovy&#039;&#039; strany značně převládaly městské vyšší střední a vyšší vrstvy. Na základě další analýzy agregátních dat nakonec &#039;&#039;Falter&#039;&#039; (1984) rozhodně poukázal, že nacistická strana nebyla vůbec třídní stranou. Katolíci se jí stranili, ale ti, kteří hlasovali pro &#039;&#039;A. Hitlera&#039;&#039;, potvrdili to, co o nacistické straně vždy prohlašoval i její vůdce – že je stranou lidovou. Ani jedna z mnoha prací o volbách však neosvětluje palčivou, byť svou formou ne zcela věd. otázku: „Proč Němci zabíjeli Židy?“ &#039;&#039;H. Fein&#039;&#039; (1979) se drží názorů „internacionalistické“ školy historiků, kteří argumentovali tím, že genocida Židů byla polit. cílem nacistického režimu od začátku, zatímco &#039;&#039;R. C. Baum&#039;&#039; (1981) schvaluje názor funkcionalistů, kteří v holokaustu vidí nenadálý produkt neuspořádaného boje o moc a vliv mezi nejvýznam. něm. institucemi. Objevily se také pokusy klasifikovat celkový genocidní potenciál společností. &#039;&#039;I. L. Horowitz&#039;&#039; uvažuje o potlačování nesouhlasu státem, zatímco &#039;&#039;Kuper&#039;&#039; se opírá o motivy zločinců (&#039;&#039;F. Chalk&#039;&#039; a &#039;&#039;K. Jonassohn&#039;&#039;, 1990). Určitá pozornost byla věnována i těm, kteří se snažili zachránit Židy (&#039;&#039;S. P. Oliner&#039;&#039; a &#039;&#039;P. M. Oliner&#039;&#039;, 1988), aniž by se jim přiznávaly význ. soc. strukturální koreláty tak odvážného altruismu (viz též děti ukryté). Model modernity ve světle holokastu zkoumal &#039;&#039;Z. Bauman&#039;&#039; (1989).<br /> <br /> <br /> Literatura: &#039;&#039;Adorno, T. W.&#039;&#039;: The Authoritarian Personality. New York 1950; &#039;&#039;Baum, R. C.&#039;&#039;: The Holocaust and the German Elite. Totowa 1981; &#039;&#039;Bauman, Z.&#039;&#039;: Modernity and the Holocaust. Ithaca, N.Y. 1989; &#039;&#039;Chalk, F.&#039;&#039; – &#039;&#039;Jonnasohn, K.&#039;&#039;: The History and Sociology of Genocide. New Haven 1990; &#039;&#039;Falter, J. W.&#039;&#039;: Die Wähler der NSDAP 1928–1933: Sozialstruktur und parteipolitische Herkunft. In: &#039;&#039;Michalka, W.&#039;&#039; ed.: Die nationalsozialistische Machtergreifung. Paderborn 1984; &#039;&#039;Falter, J. W.&#039;&#039;: Wahlen und Abstimmungen in der Weimarer Republik. München 1986; &#039;&#039;Fein, H.&#039;&#039;: Accounting for Genocide. New York 1979; &#039;&#039;Hamilton, R. F.&#039;&#039;: Who Voted for Hitler? Princeton 1982; &#039;&#039;Hochstim, P.&#039;&#039;: Nationalsozialismus und Soziologie. Frankfurt 1984; &#039;&#039;Kershaw, I.&#039;&#039;: Ideology, Propaganda, and the Rise of the Nazi Party. In: &#039;&#039;Stachura, P. D.&#039;&#039; ed.: The Nazi Machtergreifung. London 1983; &#039;&#039;Lipset, S. M.&#039;&#039;: Political Man. Garden City, N.Y. 1960; &#039;&#039;Oliner, S. P.&#039;&#039; – &#039;&#039;Oliner, P. M.&#039;&#039;: The Altruistic Personality. New York 1988; &#039;&#039;Zittelmann, R.&#039;&#039;: Hitler Selbstverständnis eines Revolutionärs. Stuttgart 1987.<br /> <br /> &#039;&#039;Rainer C. Baum&#039;&#039;<br /> <br /> https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/NACISMUS</div>

DanielGargulak