Petiční výbor Věrni zůstaneme - Historie editací

DanielGargulak v 22. 12. 2021, 19:10

2021-12-22T19:10:43Z

DanielGargulak v 22. 12. 2021, 18:56

2021-12-22T18:56:21Z

DanielGargulak v 22. 12. 2021, 18:44

2021-12-22T18:44:52Z

DanielGargulak: DanielGargulak přesunul stránku Petiční výbor věrni zůstaneme na Petiční výbor Věrni zůstaneme

2021-12-22T10:46:41Z

DanielGargulak přesunul stránku Petiční výbor věrni zůstaneme na Petiční výbor Věrni zůstaneme

DanielGargulak v 22. 12. 2021, 10:45

2021-12-22T10:45:35Z

DanielGargulak v 22. 12. 2021, 10:41

2021-12-22T10:41:26Z

DanielGargulak v 20. 12. 2021, 15:54

2021-12-20T15:54:39Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. b…“

2021-12-20T15:40:37Z

Založena nová stránka s textem „Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. b…“

Nová stránka

Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. doc. dr. J. Fischer, prof. V. Jankovec, J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina prof. V. Čížka, odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. J. Fischer, prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -*''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen. J. Čihák, V. Žižka, A. Tomas, dr. K. Bondy, prof. V. Jankovec, J. Pešek, škpt. V. Velinský a mjr. gšt. J. Hájíček. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -*''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a F. Andršt (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským plk. J. Churavý, který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.

Zdroj: Český antifašismus a odboj

← Starší verze		Verze z 22. 12. 2021, 19:10
Řádek 1:		Řádek 1:
−	Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. [[Josef Fischer\|doc. dr. J. Fischer,]] [[Volfgang Jankovec\|prof. V. Jankovec]], J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina [[Vojtěch Čížek\|prof. V. Čížka]], odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. [[Josef Fischer\|J. Fischer]], prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen[[Jaroslav Čihák\|. J. Čihák]], V. Žižka, A. Tomas, [[Karel Bondy\|dr. K. Bondy]], [[Volfgang Jankovec\|prof. V. Jankovec]], [[Josef Pešek (b)\|J. Pešek]], škpt. V. Velinský a mjr. gšt. [[Jaroslav Hájíček\|J. Hájíček]]. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a [[Franišek Andršt\|František Andršt]] (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským [[Josef Churavý\|plk. J. Churavý]], který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.	+	Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. [[Josef Fischer\|doc. dr. J. Fischer,]] [[Volfgang Jankovec\|prof. V. Jankovec]], J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina [[Vojtěch Čížek\|prof. V. Čížka]], odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. [[Josef Fischer\|J. Fischer]], prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen[[Jaroslav Čihák\|. J. Čihák]], V. Žižka, A. Tomas, [[Karel Bondy\|dr. K. Bondy]], [[Volfgang Jankovec\|prof. V. Jankovec]], [[Josef Pešek (b)\|J. Pešek]], škpt. V. Velinský a mjr. gšt. [[Jaroslav Hájíček\|J. Hájíček]]. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a [[Franišek Andršt\|František Andršt]] (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským [[Josef Churavý\|plk. J. Churavý]], který byl též spojkou k Obraně národa, a [[Karel Veselý - Štainer\|kpt. gšt. K. Veselý-Stainer]]. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.

	Zdroj: Český antifašismus a odboj		Zdroj: Český antifašismus a odboj

← Starší verze		Verze z 22. 12. 2021, 18:56
Řádek 1:		Řádek 1:
−	Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. [[Josef Fischer\|doc. dr. J. Fischer,]] [[Volfgang Jankovec\|prof. V. Jankovec]], J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina [[Vojtěch Čížek\|prof. V. Čížka]], odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. [[Josef Fischer\|J. Fischer]], prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen[[Jaroslav Čihák\|. J. Čihák]], V. Žižka, A. Tomas, [[Karel Bondy\|dr. K. Bondy]], prof. V. Jankovec, [[Josef Pešek (b)\|J. Pešek]], škpt. V. Velinský a mjr. gšt. [[Jaroslav Hájíček\|J. Hájíček]]. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a [[Franišek Andršt\|František Andršt]] (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským plk. J. Churavý, který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.	+	Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. [[Josef Fischer\|doc. dr. J. Fischer,]] [[Volfgang Jankovec\|prof. V. Jankovec]], J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina [[Vojtěch Čížek\|prof. V. Čížka]], odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. [[Josef Fischer\|J. Fischer]], prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen[[Jaroslav Čihák\|. J. Čihák]], V. Žižka, A. Tomas, [[Karel Bondy\|dr. K. Bondy]], [[Volfgang Jankovec\|prof. V. Jankovec]], [[Josef Pešek (b)\|J. Pešek]], škpt. V. Velinský a mjr. gšt. [[Jaroslav Hájíček\|J. Hájíček]]. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a [[Franišek Andršt\|František Andršt]] (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským [[Josef Churavý\|plk. J. Churavý]], který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.

	Zdroj: Český antifašismus a odboj		Zdroj: Český antifašismus a odboj

← Starší verze		Verze z 22. 12. 2021, 18:44
Řádek 1:		Řádek 1:
−	Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. doc. dr. J. Fischer, [[Volfgang Jankovec\|prof. V. Jankovec]], J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina [[Vojtěch Čížek\|prof. V. Čížka]], odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. [[Josef Fischer\|J. Fischer]], prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen. J. Čihák, V. Žižka, A. Tomas, dr. K. Bondy, prof. V. Jankovec, J. Pešek, škpt. V. Velinský a mjr. gšt. [[Jaroslav Hájíček\|J. Hájíček]]. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a F. Andršt (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským plk. J. Churavý, který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.	+	Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. [[Josef Fischer\|doc. dr. J. Fischer,]] [[Volfgang Jankovec\|prof. V. Jankovec]], J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina [[Vojtěch Čížek\|prof. V. Čížka]], odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. [[Josef Fischer\|J. Fischer]], prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen[[Jaroslav Čihák\|. J. Čihák]], V. Žižka, A. Tomas, [[Karel Bondy\|dr. K. Bondy]], prof. V. Jankovec, [[Josef Pešek (b)\|J. Pešek]], škpt. V. Velinský a mjr. gšt. [[Jaroslav Hájíček\|J. Hájíček]]. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a [[Franišek Andršt\|František Andršt]] (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským plk. J. Churavý, který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.

	Zdroj: Český antifašismus a odboj		Zdroj: Český antifašismus a odboj

← Starší verze		Verze z 22. 12. 2021, 10:45
Řádek 1:		Řádek 1:
−	Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. doc. dr. J. Fischer, [[Volfgang Jankovec\|prof. V. Jankovec]], J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina prof. V. Čížka, odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. [[Josef Fischer\|J. Fischer]], prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen. J. Čihák, V. Žižka, A. Tomas, dr. K. Bondy, prof. V. Jankovec, J. Pešek, škpt. V. Velinský a mjr. gšt. [[Jaroslav Hájíček\|J. Hájíček]]. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a F. Andršt (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským plk. J. Churavý, který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.	+	Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. doc. dr. J. Fischer, [[Volfgang Jankovec\|prof. V. Jankovec]], J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina [[Vojtěch Čížek\|prof. V. Čížka]], odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. [[Josef Fischer\|J. Fischer]], prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen. J. Čihák, V. Žižka, A. Tomas, dr. K. Bondy, prof. V. Jankovec, J. Pešek, škpt. V. Velinský a mjr. gšt. [[Jaroslav Hájíček\|J. Hájíček]]. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a F. Andršt (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským plk. J. Churavý, který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.

	Zdroj: Český antifašismus a odboj		Zdroj: Český antifašismus a odboj

← Starší verze		Verze z 22. 12. 2021, 10:41
Řádek 1:		Řádek 1:
−	Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. doc. dr. J. Fischer, prof. V. Jankovec, J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina prof. V. Čížka, odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. [[Josef Fischer\|J. Fischer]], prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen. J. Čihák, V. Žižka, A. Tomas, dr. K. Bondy, prof. V. Jankovec, J. Pešek, škpt. V. Velinský a mjr. gšt. [[Jaroslav Hájíček\|J. Hájíček]]. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a F. Andršt (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským plk. J. Churavý, který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.	+	Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. doc. dr. J. Fischer, [[Volfgang Jankovec\|prof. V. Jankovec]], J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina prof. V. Čížka, odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. [[Josef Fischer\|J. Fischer]], prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen. J. Čihák, V. Žižka, A. Tomas, dr. K. Bondy, prof. V. Jankovec, J. Pešek, škpt. V. Velinský a mjr. gšt. [[Jaroslav Hájíček\|J. Hájíček]]. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a F. Andršt (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským plk. J. Churavý, který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.

	Zdroj: Český antifašismus a odboj		Zdroj: Český antifašismus a odboj

← Starší verze	Verze z 22. 12. 2021, 10:46
(Žádný rozdíl)

← Starší verze		Verze z 20. 12. 2021, 15:54
Řádek 1:		Řádek 1:
−	Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. doc. dr. J. Fischer, prof. V. Jankovec, J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina prof. V. Čížka, odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. J. Fischer, prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen. J. Čihák, V. Žižka, A. Tomas, dr. K. Bondy, prof. V. Jankovec, J. Pešek, škpt. V. Velinský a mjr. gšt. J. Hájíček. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a F. Andršt (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským plk. J. Churavý, který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.	+	Odbojová organizace s levicovým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vytvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektuálů kolem - ''Dělnické akademie'' a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ ''Věrni zůstaneme!"),'' např. doc. dr. J. Fischer, prof. V. Jankovec, J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina prof. V. Čížka, odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomášem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikálním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahrnující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. [[Josef Fischer\|J. Fischer]], prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -''Obranu národa''). V organizační komisi pracovali gen. J. Čihák, V. Žižka, A. Tomas, dr. K. Bondy, prof. V. Jankovec, J. Pešek, škpt. V. Velinský a mjr. gšt. [[Jaroslav Hájíček\|J. Hájíček]]. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s některými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -''Ústřední vedení odboje domácího,'' současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění principu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a F. Andršt (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským plk. J. Churavý, který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odborářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protektorátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly odesílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- ''Spojení odboje domácího se zahraničním''). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegálních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu poválečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekonomické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.

	Zdroj: Český antifašismus a odboj		Zdroj: Český antifašismus a odboj