Petr Fjodorovič Buďko - Historie editací

DanielGargulak v 7. 8. 2023, 18:32

2023-08-07T18:32:27Z

DanielGargulak v 26. 2. 2023, 19:02

2023-02-26T19:02:09Z

DanielGargulak v 3. 7. 2022, 16:53

2022-07-03T16:53:07Z

DanielGargulak v 3. 7. 2022, 16:51

2022-07-03T16:51:36Z

DanielGargulak v 3. 7. 2022, 16:51

2022-07-03T16:51:07Z

DanielGargulak v 3. 7. 2022, 16:48

2022-07-03T16:48:58Z

DanielGargulak v 3. 7. 2022, 16:48

2022-07-03T16:48:25Z

DanielGargulak v 3. 7. 2022, 16:33

2022-07-03T16:33:14Z

DanielGargulak v 3. 7. 2022, 16:31

2022-07-03T16:31:12Z

DanielGargulak v 3. 7. 2022, 16:12

2022-07-03T16:12:56Z

← Starší verze		Verze z 7. 8. 2023, 18:32
Řádek 7:		Řádek 7:
	"V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba'''.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>		"V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba'''.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>

−	~~V zuboženém stavu~~ se ~~jej ujali lidé z~~ okolí Podhradní Lhoty a Kašavy. Po vyléčení pravděpodobně ~~přešlel~~ na na Slovensko, kde se dne 28. 9. 1944 připojil k partyzánskému oddílu pod velením Jána Ušiaka. O jeho osudech na Slovensku existuje jen velmi málo přímých důkazů, ale je jisté, že se v říjnu 1944 objevil na Prlovsku, kde se stal místním velitelem. Pravděpodobně byl v jedné ze skupin, vypravených 2. října 1944 z Trojačky, velitelem [[Dajan Bajanovič Murzin\|D.B. Murzinem]]. Při příchodu do okolí Prlova se však pohyboval sám.<ref>Prlov v plamenech, MNV Prlov 1965</ref>Později se stal velitelem praporu [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky\|1.čs.partyzánské brigády Jana Žizky]], která operovala v oblasti, Val. Klobouk, Vlárské dráhy, Zlína, Vizovic, Vsetína. Dne 3. 10. 1945 ukončuje vojenskou službu a odchází do vesnice Talovka, kde začíná učit na místní škole.	+	Podle pramenů ze SOkA ve Vsetíně se zotavoval v okolí Podhradní Lhoty a Kašavy. Po vyléčení pravděpodobně přešel na na Slovensko, kde se dne 28. 9. 1944 připojil k partyzánskému oddílu pod velením Jána Ušiaka. O jeho osudech na Slovensku existuje jen velmi málo přímých důkazů, ale je jisté, že se v říjnu 1944 objevil na Prlovsku, kde se stal místním velitelem. Pravděpodobně byl v jedné ze skupin, vypravených 2. října 1944 z Trojačky, velitelem [[Dajan Bajanovič Murzin\|D.B. Murzinem]]. Při příchodu do okolí Prlova se však pohyboval sám.<ref>Prlov v plamenech, MNV Prlov 1965</ref>Později se stal velitelem praporu [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky\|1.čs.partyzánské brigády Jana Žizky]], která operovala v oblasti, Val. Klobouk, Vlárské dráhy, Zlína, Vizovic, Vsetína. Dne 3. 10. 1945 ukončuje vojenskou službu a odchází do vesnice Talovka, kde začíná učit na místní škole.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 '''*'''31. prosinec 1915 ve vesnici Nizovka (Низовка, Novosibirská oblast, Rusko) - †5. 3. 2000  Talovka, (Таловка, Kemerovská oblast, Rusko)
 [[Soubor:FotoPFB1.jpg|náhled|Petr Fjodorovič Buďko]]
-Sovětský letec a partyzán bojující na území protektorátu. Dle jména má ukrajinské předky.  1. 9. 1938 nastoupil k Čuguevskému leteckému školnímu pluku (Чугуевская ВАШП), který byl umístěn ve městě Čugujev (Чугуїв, Charkovská oblast, Ukrajina).   V srpnu 1942 se jako pilot-instruktor dobrovolně přihlásil na frontu. Byl zařazen do 157. stíhacího leteckého pluku, poté k 728. stíhacímu leteckému pluku, který byl součástí 256. stíhací letecká divize, patřící ke 3. letecké armádě. Jeho velitelem u 728. stíhacího leteckého pluku byl Ivan Fedorovič Osmakov. Dne 18. 10. 1942, v oblasti Velikiye Luki (Великих Лук), bylo jeho letadlo U-2,  na předním okraji fronty sestřeleno a zřítilo se do bažiny v okolí řeky Lovať (Ловать). Jednalo se o Kalininskou frontu, kdy v té době probíha Rževsko-Syčevská operace. Petr Fjodorovič byl zraněný, ale podařilo se mu dostat z trosek letadla, ale díky tomu, že byl na území ovládané nepřítelem, byl zajat a odeslán do zajateckého tábora do Německa.  Po vyléčení se pokusil třikrát  útěk, ale byl vždy chycen a brutálně zbit. Čtvrtý útěk v srpnu 1944 byl již úspěšný. Údaje Marie Hrošové o Petru Buďkovi z knihy Na každém kroku boj jsou téměř totožné, lišící se pouze v maličkostech.
+Sovětský učitel, voják - letec a partyzán bojující na území protektorátu.   1. 9. 1938 nastoupil k Čuguevskému leteckému školnímu pluku (Чугуевская ВАШП), který byl umístěn ve městě Čugujev (Чугуїв, Charkovská oblast, Ukrajina).   V srpnu 1942 se jako pilot-instruktor dobrovolně přihlásil na frontu. Byl zařazen do 157. stíhacího leteckého pluku, poté k 728. stíhacímu leteckému pluku, který byl součástí 256. stíhací letecká divize, patřící ke 3. letecké armádě. Jeho velitelem u 728. stíhacího leteckého pluku byl Ivan Fedorovič Osmakov. Dne 18. 10. 1942, v oblasti Velikiye Luki (Великих Лук), bylo jeho letadlo U-2,  na předním okraji fronty sestřeleno a zřítilo se do bažiny v okolí řeky Lovať (Ловать). Jednalo se o Kalininský front, kde v té době probíha Rževsko-Syčevská operace. Některé zdroje uvádějí, že létal s letounem U-2(Kukuruznik) , což je u stíhacího pluku nezvyklé, my se kloníme spíše k tomu, že létal na stroji I-16 nebo I-153 a došlo pouze k záměně typů letounu Polikarpov.
 "V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba'''.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>

← Starší verze		Verze z 3. 7. 2022, 16:53
Řádek 5:		Řádek 5:
	"V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba'''.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>		"V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba'''.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>

−	V zuboženém stavu se jej ujali lidé z okolí Podhradní Lhoty a Kašavy. Po vyléčení pravděpodobně přešlel na na Slovensko, kde se dne 28. 9. 1944 připojil k partyzánskému oddílu pod velením Jána Ušiaka. O jeho osudech na Slovensku existuje jen velmi málo přímých důkazů, ale je jisté, že se v říjnu 1944 objevil na Prlovsku, kde se stal místním velitelem. Pravděpodobně byl v jedné ze skupin, vypravených 2. října 1944 z Trojačky, velitelem [[Dajan Bajanovič Murzin\|D.B. Murzinem]]. Později se stal velitelem praporu [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky\|1]].čs.partyzánské brigády Jana Žizky, která operovala v oblasti, Val. Klobouk, Vlárské dráhy, Zlína, Vizovic, Vsetína. Dne 3. 10. 1945 ukončuje vojenskou službu a odchází do vesnice Talovka, kde začíná učit na místní škole.	+	V zuboženém stavu se jej ujali lidé z okolí Podhradní Lhoty a Kašavy. Po vyléčení pravděpodobně přešlel na na Slovensko, kde se dne 28. 9. 1944 připojil k partyzánskému oddílu pod velením Jána Ušiaka. O jeho osudech na Slovensku existuje jen velmi málo přímých důkazů, ale je jisté, že se v říjnu 1944 objevil na Prlovsku, kde se stal místním velitelem. Pravděpodobně byl v jedné ze skupin, vypravených 2. října 1944 z Trojačky, velitelem [[Dajan Bajanovič Murzin\|D.B. Murzinem]]. Při příchodu do okolí Prlova se však pohyboval sám.<ref>Prlov v plamenech, MNV Prlov 1965</ref>Později se stal velitelem praporu [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky\|1.čs.partyzánské brigády Jana Žizky]], která operovala v oblasti, Val. Klobouk, Vlárské dráhy, Zlína, Vizovic, Vsetína. Dne 3. 10. 1945 ukončuje vojenskou službu a odchází do vesnice Talovka, kde začíná učit na místní škole.

← Starší verze		Verze z 3. 7. 2022, 16:51
Řádek 5:		Řádek 5:
	"V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba'''.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>		"V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba'''.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>

−	V zuboženém stavu se jej ujali lidé z okolí Podhradní Lhoty a Kašavy. Po vyléčení pravděpodobně přešlel na na Slovensko, kde se dne 28. 9. 1944 připojil k partyzánskému oddílu pod velením Jána Ušiaka. O jeho osudech na Slovensku existuje jen velmi málo přímých důkazů, ale je jisté, že se v říjnu 1944 objevil na Prlovsku, kde se stal místním velitelem. Pravděpodobně byl v jedné ze skupin, vypravených 2. října 1944 z Trojačky, velitelem [[Dajan Bajanovič Murzin\|D.B. Murzinem]]. Později se stal velitelem praporu 1.čs.partyzánské brigády Jana Žizky, která operovala v oblasti, Val. Klobouk, Vlárské dráhy, Zlína, Vizovic, Vsetína. Dne 3. 10. 1945 ukončuje vojenskou službu a odchází do vesnice Talovka, kde začíná učit na místní škole.	+	V zuboženém stavu se jej ujali lidé z okolí Podhradní Lhoty a Kašavy. Po vyléčení pravděpodobně přešlel na na Slovensko, kde se dne 28. 9. 1944 připojil k partyzánskému oddílu pod velením Jána Ušiaka. O jeho osudech na Slovensku existuje jen velmi málo přímých důkazů, ale je jisté, že se v říjnu 1944 objevil na Prlovsku, kde se stal místním velitelem. Pravděpodobně byl v jedné ze skupin, vypravených 2. října 1944 z Trojačky, velitelem [[Dajan Bajanovič Murzin\|D.B. Murzinem]]. Později se stal velitelem praporu [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky\|1]].čs.partyzánské brigády Jana Žizky, která operovala v oblasti, Val. Klobouk, Vlárské dráhy, Zlína, Vizovic, Vsetína. Dne 3. 10. 1945 ukončuje vojenskou službu a odchází do vesnice Talovka, kde začíná učit na místní škole.

← Starší verze		Verze z 3. 7. 2022, 16:51
Řádek 5:		Řádek 5:
	"V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba'''.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>		"V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba'''.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>

−	V zuboženém stavu se jej ujali lidé z okolí Podhradní Lhoty a Kašavy. Po vyléčení pravděpodobně přešlel na na Slovensko, kde se dne 28. 9. 1944 připojil k partyzánskému oddílu pod velením Jána Ušiaka. O jeho osudech na Slovensku existuje jen velmi málo přímých důkazů, ale je jisté, že se v říjnu 1944 objevil na Prlovsku, kde se stal místním velitelem. Později se stal velitelem praporu 1.čs.partyzánské brigády Jana Žizky, která operovala v oblasti, Val. Klobouk, Vlárské dráhy, Zlína, Vizovic, Vsetína. Dne 3. 10. 1945 ukončuje vojenskou službu a odchází do vesnice Talovka, kde začíná učit na místní škole.	+	V zuboženém stavu se jej ujali lidé z okolí Podhradní Lhoty a Kašavy. Po vyléčení pravděpodobně přešlel na na Slovensko, kde se dne 28. 9. 1944 připojil k partyzánskému oddílu pod velením Jána Ušiaka. O jeho osudech na Slovensku existuje jen velmi málo přímých důkazů, ale je jisté, že se v říjnu 1944 objevil na Prlovsku, kde se stal místním velitelem. Pravděpodobně byl v jedné ze skupin, vypravených 2. října 1944 z Trojačky, velitelem [[Dajan Bajanovič Murzin\|D.B. Murzinem]]. Později se stal velitelem praporu 1.čs.partyzánské brigády Jana Žizky, která operovala v oblasti, Val. Klobouk, Vlárské dráhy, Zlína, Vizovic, Vsetína. Dne 3. 10. 1945 ukončuje vojenskou službu a odchází do vesnice Talovka, kde začíná učit na místní škole.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-'''*'''31. prosinec 1915 ve vesnici Nizovka (Низовка, Novosibirská oblast, Rusko) - †5. 3. 2000  Talovka, Kemerovská oblast
+'''*'''31. prosinec 1915 ve vesnici Nizovka (Низовка, Novosibirská oblast, Rusko) - †5. 3. 2000  (Talovka, Таловка, Kemerovská oblast, Rusko)
 [[Soubor:FotoPFB1.jpg|náhled|Petr Fjodorovič Buďko]]
 Sovětský letec a partyzán bojující na území protektorátu. Dle jména má ukrajinské předky.  1. 9. 1938 nastoupil k Čuguevskému leteckému školnímu pluku (Чугуевская ВАШП), který byl umístěn ve městě Čugujev (Чугуїв, Charkovská oblast, Ukrajina).   V srpnu 1942 se jako pilot-instruktor dobrovolně přihlásil na frontu. Byl zařazen do 157. stíhacího leteckého pluku, poté k 728. stíhacímu leteckému pluku, který byl součástí 256. stíhací letecká divize, patřící ke 3. letecké armádě. Jeho velitelem u 728. stíhacího leteckého pluku byl Ivan Fedorovič Osmakov. Dne 18. 10. 1942, v oblasti Velikiye Luki (Великих Лук), bylo jeho letadlo U-2,  na předním okraji fronty sestřeleno a zřítilo se do bažiny v okolí řeky Lovať (Ловать). Jednalo se o Kalininskou frontu, kdy v té době probíha Rževsko-Syčevská operace. Petr Fjodorovič byl zraněný, ale podařilo se mu dostat z trosek letadla, ale díky tomu, že byl na území ovládané nepřítelem, byl zajat a odeslán do zajateckého tábora do Německa.  Po vyléčení se pokusil třikrát  útěk, ale byl vždy chycen a brutálně zbit. Čtvrtý útěk v srpnu 1944 byl již úspěšný. Údaje Marie Hrošové o Petru Buďkovi z knihy Na každém kroku boj jsou téměř totožné, lišící se pouze v maličkostech.
-"V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 (Polikarpov-Po-2) se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: '''MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>
+"V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba'''.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>
-V zuboženém stavu se jej ujali lidé z okolí Podhradní Lhoty a Kašavy. Po vyléčení pravděpodobně přešlel na na Slovensko, kde se dne 28. 9. 1944 připojil k partyzánskému oddílu pod velením Jána Ušiaka.  O jeho osudech na Slovensku existuje jen velmi málo přímých důkazů, ale je jisté, že se v říjnu 1944 objevil na Prlovsku, kde se stal místním velitelem. Později se stal velitelem praporu [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|1.čs.partyzánské brigády Jana Žizky]], která operovala v oblasti, Val. Klobouk, Vlárské dráhy, Zlína, Vizovic, Vsetína.  Dne 3. 10. 1945 ukončuje vojenskou službu a odchází do vesnice Talovka, kde začíná učit na místní škole.
+V zuboženém stavu se jej ujali lidé z okolí Podhradní Lhoty a Kašavy. Po vyléčení pravděpodobně přešlel na na Slovensko, kde se dne 28. 9. 1944 připojil k partyzánskému oddílu pod velením Jána Ušiaka.  O jeho osudech na Slovensku existuje jen velmi málo přímých důkazů, ale je jisté, že se v říjnu 1944 objevil na Prlovsku, kde se stal místním velitelem. Později se stal velitelem praporu 1.čs.partyzánské brigády Jana Žizky, která operovala v oblasti, Val. Klobouk, Vlárské dráhy, Zlína, Vizovic, Vsetína.  Dne 3. 10. 1945 ukončuje vojenskou službu a odchází do vesnice Talovka, kde začíná učit na místní škole.

← Starší verze		Verze z 3. 7. 2022, 16:31
Řádek 5:		Řádek 5:
	"V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: '''MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>		"V říjnu 1942 byl v průběhu bojů na Kalininské frontě sestřelen nad nepřátelskými zákopy ještě v dohledu sovětské pěchoty. Svědci pádu letadla U-2 se domnívali, že jeho pilot musel zahynout, a tak blízcí P. Buďka zanedlouho obdrželi tzv. „pochoronku" oznamující, že jmenovaný v bojích padl. Ve skutečnosti nezahynul, jen po pádu letadla ztratil vědomí. Probudil se až v německém zajetí. Celkem čtyřikrát se pokoušel o útěk ze zajetí, ale vždy byl chycen. Pokaždé následovaly tvrdé tresty včetně mučení a různých forem fyzického týrání. Přežil zásluhou solidarity, kterou projevovali představitelé jiných národů se sovětskými válečnými zajatci. Po jednom nezdařeném útěku, kdy byl vsazen do železné klece, jej od hladové smrti zachránil německý antifašista, který mu tajně nosil kousky chleba. Jindy byl zase odeslán na práci do závodu, kde se vyráběly tanky. P. Buďko tuto práci odmítl vykonávat a tehdy ho stráže začaly mlátit přímo ve výrobní hale. Vzniklého konfliktu si všimli nasazení francouzští dělníci. Na celých šest hodin zastavili práci a vrátili se k ní až poté, kdy se přesvědčili, že P. Buďkovi nic nehrozí."<ref>Srovnej: '''MOLČANOV, V. ''Odna semja, odna suďba.''''' Pravda, č. 133, 13. květen 1965.</ref><ref>HROŠOVÁ, Marie. ''Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945).'' Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012.</ref>

−	V zuboženém stavu se jej ujali lidé z okolí Podhradní Lhoty a Kašavy. Po vyléčení pravděpodobně přešlel na na Slovensko, kde se dne 28. 9. 1944 připojil k partyzánskému oddílu pod velením Jána Ušiaka. O jeho osudech na Slovensku existuje jen velmi málo přímých důkazů, ale je jisté, že se v říjnu 1944 objevil na Prlovsku, kde se stal místním velitelem. Později se stal velitelem praporu 1.čs.partyzánské brigády Jana Žizky, která operovala v oblasti, Val. Klobouk, Vlárské dráhy, Zlína, Vizovic, Vsetína. Dne 3. 10. 1945 ukončuje vojenskou službu a odchází do vesnice Talovka, kde začíná učit na místní škole.	+	V zuboženém stavu se jej ujali lidé z okolí Podhradní Lhoty a Kašavy. Po vyléčení pravděpodobně přešlel na na Slovensko, kde se dne 28. 9. 1944 připojil k partyzánskému oddílu pod velením Jána Ušiaka. O jeho osudech na Slovensku existuje jen velmi málo přímých důkazů, ale je jisté, že se v říjnu 1944 objevil na Prlovsku, kde se stal místním velitelem. Později se stal velitelem praporu [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky\|1.čs.partyzánské brigády Jana Žizky]], která operovala v oblasti, Val. Klobouk, Vlárské dráhy, Zlína, Vizovic, Vsetína. Dne 3. 10. 1945 ukončuje vojenskou službu a odchází do vesnice Talovka, kde začíná učit na místní škole.