Politické ústředí - Historie editací

DanielGargulak v 21. 12. 2021, 10:07

2021-12-21T10:07:35Z

DanielGargulak v 21. 12. 2021, 10:07

2021-12-21T10:07:23Z

DanielGargulak v 21. 12. 2021, 10:06

2021-12-21T10:06:52Z

DanielGargulak v 21. 12. 2021, 10:06

2021-12-21T10:06:34Z

DanielGargulak v 21. 12. 2021, 10:05

2021-12-21T10:05:51Z

DanielGargulak v 21. 12. 2021, 09:16

2021-12-21T09:16:39Z

DanielGargulak v 21. 12. 2021, 00:07

2021-12-21T00:07:12Z

DanielGargulak v 21. 12. 2021, 00:06

2021-12-21T00:06:26Z

DanielGargulak v 21. 12. 2021, 00:06

2021-12-21T00:06:11Z

DanielGargulak v 20. 12. 2021, 23:54

2021-12-20T23:54:07Z

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-Nekomunistická odbojová organizace, která se formovala po 15. březnu 1939 z některých skupinek demokratického zaměření (Šámalův kroužek, Drtinův kroužek), vzniklých v pomnichovské republice. Byla koncipována jako vrcholné koordinační centrum veškerého nekomunistického ilegálního hnutí (se snahou stát se centrem celého domácího odboje), nebudovala proto členitější organizační strukturu. Fakticky se soustřeďovala jen na Prahu, Plzeň a Brno. Organizace sestávající z poměrně úzkého okruhu politiků a publicistů (celkově měla asi 90 členů) byla pojímána jako pokračování předmnichovské koalice politických stran (se zastoupením národních demokratů, národních socialistů, sociálních demokratů, lidovců a agrárníků). Poměr sil byl přitom výrazně změněn ve prospěch hradního křídla (agrárníci byli v podstatě trpěni), řídící orgán tvořili především mladší politikové těchto stran. V době konstituování PÚ v létě 1939 byli jeho členy [[Ladislav Rašín|dr. L. Rašín,]] [[Prokop Drtina|dr. Prokop Drtina]], [[František Richter|F. Richter]], ing. J. Nečas, msgre F. Hála,   po jeho odchodu do zahraničí zastupoval lidovce prof. dr. A. Procházka, v září byl kooptován dr. L. Feierabend. Vedoucím byl [[Přemysl Šámal|dr. P. Šámal]], tajemníkem [[Vladimír Klecanda|prof. dr. V. Klecanda]] a od září 1939 zastupoval vojenský odboj [[Bedřich Neumann|gen. B. Neumann]]. Mezi členy patřil i [[Jan Jína|Jan Jína.]] PÚ usilovalo v intencích koncepce právní kontinuity o obnovu předmnichovské CSR (udržovalo styk s představiteli politické emigrace v zahraničí, především s dr. E. Benešem) a zvláště rozvíjelo zpravodajskou činnost. Připravovalo a zabezpečovalo i ilegální odchody do zahraničí, podílelo se na protinacistické propagandistické práci a ve spolupráci s dalšími odbojovými organizacemi na přípravě a organizování masových demonstračních akcí. (Jinak ovšem zachovávalo negativní stanovisko k ostřejším protinacistickým akcím jako formám v dané situaci nevhodným.) Spojení se zahraničím bylo udržováno jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky. (Obsahovou režii vysílání určoval [[Vladimír Krajina|doc. V. Krajina]], technickou stránku vysílání zabezpečovali vojáci z -Obrany národa, v uvedeném období zvláště rtm. F. Franěk.) Politické ústředí udržovalo kontakt rovněž s některými buržoazními politiky na Slovensku, mělo spojení s protektorátní vládou, včetně jejího předsedy gen. A. Eliáše, a především s - [[Obrana národa|Obranou národa,]] Petičním výborem Věrni zůstaneme a dalšími organizacemi nekomunistického odbojového hnutí v českých zemích. Určité styky mělo i s ilegální KSČ — např. prostřednictvím K. Elznice, V. Pohnerta a J. Orálka. Bylo jednou z prvních centrál nekomunistické domácí rezistence, postavení řídícího domácího odbojového orgánu, jak bylo původně koncipováno, však fakticky nedosáhlo. Jako celek bylo postiženo koncem r. 1939 rozsáhlou vlnou zatýkání a v podstatě rozbito. Část vedoucích činitelů byla gestapem zatčena, některým se podařilo uprchnout do zahraničí a zbylí se od počátku r. 1940 podíleli na vytváření -*[[ÚVOD|Ústředního vedení odboje domácího]] např. [[Václav Holý|Dr.Václav Holý]]. Později, po heydrichiádě, došlo k pokusu o obnovu PÚ kolem bývalého pravicového sociálně demokratického ministra dr. I. Dérera. Skupina, v jejímž čele stál, se zaměřila především na vypracování převratového plánu, nezískala však výraznější vliv.
+Nekomunistická odbojová organizace, která se formovala po 15. březnu 1939 z některých skupinek demokratického zaměření (Šámalův kroužek, Drtinův kroužek), vzniklých v pomnichovské republice. Byla koncipována jako vrcholné koordinační centrum veškerého nekomunistického ilegálního hnutí (se snahou stát se centrem celého domácího odboje), nebudovala proto členitější organizační strukturu. Fakticky se soustřeďovala jen na Prahu, Plzeň a Brno. Organizace sestávající z poměrně úzkého okruhu politiků a publicistů (celkově měla asi 90 členů) byla pojímána jako pokračování předmnichovské koalice politických stran (se zastoupením národních demokratů, národních socialistů, sociálních demokratů, lidovců a agrárníků). Poměr sil byl přitom výrazně změněn ve prospěch hradního křídla (agrárníci byli v podstatě trpěni), řídící orgán tvořili především mladší politikové těchto stran. V době konstituování PÚ v létě 1939 byli jeho členy [[Ladislav Rašín|dr. L. Rašín,]] [[Prokop Drtina|dr. Prokop Drtina]], [[František Richter|F. Richter]], ing. J. Nečas, msgre F. Hála,   po jeho odchodu do zahraničí zastupoval lidovce prof. dr. A. Procházka, v září byl kooptován dr. L. Feierabend. Vedoucím byl [[Přemysl Šámal|dr. P. Šámal]], tajemníkem [[Vladimír Klecanda|prof. dr. V. Klecanda]] a od září 1939 zastupoval vojenský odboj [[Bedřich Neumann|gen. B. Neumann]]. Mezi členy patřil i [[Jan Jína|Jan Jína.]] PÚ usilovalo v intencích koncepce právní kontinuity o obnovu předmnichovské CSR (udržovalo styk s představiteli politické emigrace v zahraničí, především s dr. E. Benešem) a zvláště rozvíjelo zpravodajskou činnost. Připravovalo a zabezpečovalo i ilegální odchody do zahraničí, podílelo se na protinacistické propagandistické práci a ve spolupráci s dalšími odbojovými organizacemi na přípravě a organizování masových demonstračních akcí. (Jinak ovšem zachovávalo negativní stanovisko k ostřejším protinacistickým akcím jako formám v dané situaci nevhodným.) Spojení se zahraničím bylo udržováno jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky. (Obsahovou režii vysílání určoval [[Vladimír Krajina|doc. V. Krajina]], technickou stránku vysílání zabezpečovali vojáci z -Obrany národa, v uvedeném období zvláště rtm. F. Franěk.) Politické ústředí udržovalo kontakt rovněž s některými buržoazními politiky na Slovensku, mělo spojení s protektorátní vládou, včetně jejího předsedy gen. A. Eliáše, a především s - [[Obrana národa|Obranou národa,]] Petičním výborem Věrni zůstaneme a dalšími organizacemi nekomunistického odbojového hnutí v českých zemích. Určité styky mělo i s ilegální KSČ — např. prostřednictvím K. Elznice, V. Pohnerta a J. Orálka. Bylo jednou z prvních centrál nekomunistické domácí rezistence, postavení řídícího domácího odbojového orgánu, jak bylo původně koncipováno, však fakticky nedosáhlo. Jako celek bylo postiženo koncem r. 1939 rozsáhlou vlnou zatýkání a v podstatě rozbito. Část vedoucích činitelů byla gestapem zatčena, některým se podařilo uprchnout do zahraničí a zbylí se od počátku r. 1940 podíleli na vytváření -[[ÚVOD|Ústředního vedení odboje domácího]] např. [[Václav Holý|Dr.Václav Holý]]. Později, po heydrichiádě, došlo k pokusu o obnovu PÚ kolem bývalého pravicového sociálně demokratického ministra dr. I. Dérera. Skupina, v jejímž čele stál, se zaměřila především na vypracování převratového plánu, nezískala však výraznější vliv.
 Zdroj:
 Český antifašismus a odboj, AVOS

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-Nekomunistická odbojová organizace, která se formovala po 15. březnu 1939 z některých skupinek demokratického zaměření (Šámalův kroužek, Drtinův kroužek), vzniklých v pomnichovské republice. Byla koncipována jako vrcholné koordinační centrum veškerého nekomunistického ilegálního hnutí (se snahou stát se centrem celého domácího odboje), nebudovala proto členitější organizační strukturu. Fakticky se soustřeďovala jen na Prahu, Plzeň a Brno. Organizace sestávající z poměrně úzkého okruhu politiků a publicistů (celkově měla asi 90 členů) byla pojímána jako pokračování předmnichovské koalice politických stran (se zastoupením národních demokratů, národních socialistů, sociálních demokratů, lidovců a agrárníků). Poměr sil byl přitom výrazně změněn ve prospěch hradního křídla (agrárníci byli v podstatě trpěni), řídící orgán tvořili především mladší politikové těchto stran. V době konstituování PÚ v létě 1939 byli jeho členy [[Ladislav Rašín|dr. L. Rašín,]] [[Prokop Drtina|dr. Prokop Drtina]], [[František Richter|F. Richter]], ing. J. Nečas, msgre F. Hála,   po jeho odchodu do zahraničí zastupoval lidovce prof. dr. A. Procházka, v září byl kooptován dr. L. Feierabend. Vedoucím byl [[Přemysl Šámal|dr. P. Šámal]], tajemníkem [[Vladimír Klecanda|prof. dr. V. Klecanda]] a od září 1939 zastupoval vojenský odboj [[Bedřich Neumann|gen. B. Neumann]]. Mezi členy patřil i [[Jan Jína|Jan Jína.]] PÚ usilovalo v intencích koncepce právní kontinuity o obnovu předmnichovské CSR (udržovalo styk s představiteli politické emigrace v zahraničí, především s dr. E. Benešem) a zvláště rozvíjelo zpravodajskou činnost. Připravovalo a zabezpečovalo i ilegální odchody do zahraničí, podílelo se na protinacistické propagandistické práci a ve spolupráci s dalšími odbojovými organizacemi na přípravě a organizování masových demonstračních akcí. (Jinak ovšem zachovávalo negativní stanovisko k ostřejším protinacistickým akcím jako formám v dané situaci nevhodným.) Spojení se zahraničím bylo udržováno jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky. (Obsahovou režii vysílání určoval [[Vladimír Krajina|doc. V. Krajina]], technickou stránku vysílání zabezpečovali vojáci z -Obrany národa, v uvedeném období zvláště rtm. F. Franěk.) Politické ústředí udržovalo kontakt rovněž s některými buržoazními politiky na Slovensku, mělo spojení s protektorátní vládou, včetně jejího předsedy gen. A. Eliáše, a především s - [[Obrana národa|Obranou národa,]] Petičním výborem Věrni zůstaneme a dalšími organizacemi nekomunistického odbojového hnutí v českých zemích. Určité styky mělo i s ilegální KSČ — např. prostřednictvím K. Elznice, V. Pohnerta a J. Orálka. Bylo jednou z prvních centrál nekomunistické domácí rezistence, postavení řídícího domácího odbojového orgánu, jak bylo původně koncipováno, však fakticky nedosáhlo. Jako celek bylo postiženo koncem r. 1939 rozsáhlou vlnou zatýkání a v podstatě rozbito. Část vedoucích činitelů byla gestapem zatčena, některým se podařilo uprchnout do zahraničí a zbylí se od počátku r. 1940 podíleli na vytváření -*[[ÚVOD|Ústředního vedení odboje domácího]] např. [[Václav Holý|Dr.Václav Holý]]. Později, po heydrichiádě, došlo k pokusu o obnovu PÚ kolem bývalého pravicového sociálně demokratického ministra dr. I. Dérera. Skupina, v jejímž čele stál, se zaměřila především na vypracování převratového plánu, nezískala však výraznější vliv v odbojovém hnutí a v r. 1944 byla gestapem likvidována.
+Nekomunistická odbojová organizace, která se formovala po 15. březnu 1939 z některých skupinek demokratického zaměření (Šámalův kroužek, Drtinův kroužek), vzniklých v pomnichovské republice. Byla koncipována jako vrcholné koordinační centrum veškerého nekomunistického ilegálního hnutí (se snahou stát se centrem celého domácího odboje), nebudovala proto členitější organizační strukturu. Fakticky se soustřeďovala jen na Prahu, Plzeň a Brno. Organizace sestávající z poměrně úzkého okruhu politiků a publicistů (celkově měla asi 90 členů) byla pojímána jako pokračování předmnichovské koalice politických stran (se zastoupením národních demokratů, národních socialistů, sociálních demokratů, lidovců a agrárníků). Poměr sil byl přitom výrazně změněn ve prospěch hradního křídla (agrárníci byli v podstatě trpěni), řídící orgán tvořili především mladší politikové těchto stran. V době konstituování PÚ v létě 1939 byli jeho členy [[Ladislav Rašín|dr. L. Rašín,]] [[Prokop Drtina|dr. Prokop Drtina]], [[František Richter|F. Richter]], ing. J. Nečas, msgre F. Hála,   po jeho odchodu do zahraničí zastupoval lidovce prof. dr. A. Procházka, v září byl kooptován dr. L. Feierabend. Vedoucím byl [[Přemysl Šámal|dr. P. Šámal]], tajemníkem [[Vladimír Klecanda|prof. dr. V. Klecanda]] a od září 1939 zastupoval vojenský odboj [[Bedřich Neumann|gen. B. Neumann]]. Mezi členy patřil i [[Jan Jína|Jan Jína.]] PÚ usilovalo v intencích koncepce právní kontinuity o obnovu předmnichovské CSR (udržovalo styk s představiteli politické emigrace v zahraničí, především s dr. E. Benešem) a zvláště rozvíjelo zpravodajskou činnost. Připravovalo a zabezpečovalo i ilegální odchody do zahraničí, podílelo se na protinacistické propagandistické práci a ve spolupráci s dalšími odbojovými organizacemi na přípravě a organizování masových demonstračních akcí. (Jinak ovšem zachovávalo negativní stanovisko k ostřejším protinacistickým akcím jako formám v dané situaci nevhodným.) Spojení se zahraničím bylo udržováno jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky. (Obsahovou režii vysílání určoval [[Vladimír Krajina|doc. V. Krajina]], technickou stránku vysílání zabezpečovali vojáci z -Obrany národa, v uvedeném období zvláště rtm. F. Franěk.) Politické ústředí udržovalo kontakt rovněž s některými buržoazními politiky na Slovensku, mělo spojení s protektorátní vládou, včetně jejího předsedy gen. A. Eliáše, a především s - [[Obrana národa|Obranou národa,]] Petičním výborem Věrni zůstaneme a dalšími organizacemi nekomunistického odbojového hnutí v českých zemích. Určité styky mělo i s ilegální KSČ — např. prostřednictvím K. Elznice, V. Pohnerta a J. Orálka. Bylo jednou z prvních centrál nekomunistické domácí rezistence, postavení řídícího domácího odbojového orgánu, jak bylo původně koncipováno, však fakticky nedosáhlo. Jako celek bylo postiženo koncem r. 1939 rozsáhlou vlnou zatýkání a v podstatě rozbito. Část vedoucích činitelů byla gestapem zatčena, některým se podařilo uprchnout do zahraničí a zbylí se od počátku r. 1940 podíleli na vytváření -*[[ÚVOD|Ústředního vedení odboje domácího]] např. [[Václav Holý|Dr.Václav Holý]]. Později, po heydrichiádě, došlo k pokusu o obnovu PÚ kolem bývalého pravicového sociálně demokratického ministra dr. I. Dérera. Skupina, v jejímž čele stál, se zaměřila především na vypracování převratového plánu, nezískala však výraznější vliv.
 Zdroj:
 Český antifašismus a odboj, AVOS

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-Nekomunistická odbojová organizace, která se formovala po 15. březnu 1939 z některých skupinek demokratického zaměření (Šámalův kroužek, Drtinův kroužek), vzniklých v pomnichovské republice. Byla koncipována jako vrcholné koordinační centrum veškerého nekomunistického ilegálního hnutí (se snahou stát se centrem celého domácího odboje), nebudovala proto členitější organizační strukturu. Fakticky se soustřeďovala jen na Prahu, Plzeň a Brno. Organizace sestávající z poměrně úzkého okruhu politiků a publicistů (celkově měla asi 90 členů) byla pojímána jako pokračování předmnichovské koalice politických stran (se zastoupením národních demokratů, národních socialistů, sociálních demokratů, lidovců a agrárníků). Poměr sil byl přitom výrazně změněn ve prospěch hradního křídla (agrárníci byli v podstatě trpěni), řídící orgán tvořili především mladší politikové těchto stran. V době konstituování PÚ v létě 1939 byli jeho členy [[Ladislav Rašín|dr. L. Rašín,]] [[Prokop Drtina|dr. Prokop Drtina]], [[František Richter|F. Richter]], ing. J. Nečas, msgre F. Hála,   po jeho odchodu do zahraničí zastupoval lidovce prof. dr. A. Procházka, v září byl kooptován dr. L. Feierabend. Vedoucím byl [[Přemysl Šámal|dr. P. Šámal]], tajemníkem [[Vladimír Klecanda|prof. dr. V. Klecanda]] a od září 1939 zastupoval vojenský odboj [[Bedřich Neumann|gen. B. Neumann]]. Mezi členy patřil i [[Jan Jína|Jan Jína.]] PÚ usilovalo v intencích koncepce právní kontinuity o obnovu předmnichovské CSR (udržovalo styk s představiteli politické emigrace v zahraničí, především s dr. E. Benešem) a zvláště rozvíjelo zpravodajskou činnost. Připravovalo a zabezpečovalo i ilegální odchody do zahraničí, podílelo se na protinacistické propagandistické práci a ve spolupráci s dalšími odbojovými organizacemi na přípravě a organizování masových demonstračních akcí. (Jinak ovšem zachovávalo negativní stanovisko k ostřejším protinacistickým akcím jako formám v dané situaci nevhodným.) Spojení se zahraničím bylo udržováno jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky. (Obsahovou režii vysílání určoval [[Vladimír Krajina|doc. V. Krajina]], technickou stránku vysílání zabezpečovali vojáci z -Obrany národa, v uvedeném období zvláště rtm. F. Franěk.) Politické ústředí udržovalo kontakt rovněž s některými buržoazními politiky na Slovensku, mělo spojení s protektorátní vládou, včetně jejího předsedy gen. A. Eliáše, a především s - [[Obrana národa|Obranou národa,]] Petičním výborem Věrni zůstaneme a dalšími organizacemi nekomunistického odbojového hnutí v českých zemích. Určité styky mělo i s ilegální KSČ — např. prostřednictvím K. Elznice, V. Pohnerta a J. Orálka. Bylo jednou z prvních centrál nekomunistické domácí rezistence, postavení řídícího domácího odbojového orgánu, jak bylo původně koncipováno, však fakticky nedosáhlo. Jako celek bylo postiženo koncem r. 1939 rozsáhlou vlnou zatýkání a v podstatě rozbito. Část vedoucích činitelů byla gestapem zatčena, některým se podařilo uprchnout do zahraničí a zbylí se od počátku r. 1940 podíleli na vytváření -*[[ÚVOD|Ústředního vedení odboje domácího]] např. [[Václav Holý|Dr.Václav Holý]]. Později, po heydrichiádě, došlo k pokusu o obnovu PO kolem bývalého pravicového sociálně demokratického ministra dr. I. Dérera. Skupina, v jejímž čele stál, se zaměřila především na vypracování převratového plánu, nezískala však výraznější vliv v odbojovém hnutí a v r. 1944 byla gestapem likvidována.
+Nekomunistická odbojová organizace, která se formovala po 15. březnu 1939 z některých skupinek demokratického zaměření (Šámalův kroužek, Drtinův kroužek), vzniklých v pomnichovské republice. Byla koncipována jako vrcholné koordinační centrum veškerého nekomunistického ilegálního hnutí (se snahou stát se centrem celého domácího odboje), nebudovala proto členitější organizační strukturu. Fakticky se soustřeďovala jen na Prahu, Plzeň a Brno. Organizace sestávající z poměrně úzkého okruhu politiků a publicistů (celkově měla asi 90 členů) byla pojímána jako pokračování předmnichovské koalice politických stran (se zastoupením národních demokratů, národních socialistů, sociálních demokratů, lidovců a agrárníků). Poměr sil byl přitom výrazně změněn ve prospěch hradního křídla (agrárníci byli v podstatě trpěni), řídící orgán tvořili především mladší politikové těchto stran. V době konstituování PÚ v létě 1939 byli jeho členy [[Ladislav Rašín|dr. L. Rašín,]] [[Prokop Drtina|dr. Prokop Drtina]], [[František Richter|F. Richter]], ing. J. Nečas, msgre F. Hála,   po jeho odchodu do zahraničí zastupoval lidovce prof. dr. A. Procházka, v září byl kooptován dr. L. Feierabend. Vedoucím byl [[Přemysl Šámal|dr. P. Šámal]], tajemníkem [[Vladimír Klecanda|prof. dr. V. Klecanda]] a od září 1939 zastupoval vojenský odboj [[Bedřich Neumann|gen. B. Neumann]]. Mezi členy patřil i [[Jan Jína|Jan Jína.]] PÚ usilovalo v intencích koncepce právní kontinuity o obnovu předmnichovské CSR (udržovalo styk s představiteli politické emigrace v zahraničí, především s dr. E. Benešem) a zvláště rozvíjelo zpravodajskou činnost. Připravovalo a zabezpečovalo i ilegální odchody do zahraničí, podílelo se na protinacistické propagandistické práci a ve spolupráci s dalšími odbojovými organizacemi na přípravě a organizování masových demonstračních akcí. (Jinak ovšem zachovávalo negativní stanovisko k ostřejším protinacistickým akcím jako formám v dané situaci nevhodným.) Spojení se zahraničím bylo udržováno jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky. (Obsahovou režii vysílání určoval [[Vladimír Krajina|doc. V. Krajina]], technickou stránku vysílání zabezpečovali vojáci z -Obrany národa, v uvedeném období zvláště rtm. F. Franěk.) Politické ústředí udržovalo kontakt rovněž s některými buržoazními politiky na Slovensku, mělo spojení s protektorátní vládou, včetně jejího předsedy gen. A. Eliáše, a především s - [[Obrana národa|Obranou národa,]] Petičním výborem Věrni zůstaneme a dalšími organizacemi nekomunistického odbojového hnutí v českých zemích. Určité styky mělo i s ilegální KSČ — např. prostřednictvím K. Elznice, V. Pohnerta a J. Orálka. Bylo jednou z prvních centrál nekomunistické domácí rezistence, postavení řídícího domácího odbojového orgánu, jak bylo původně koncipováno, však fakticky nedosáhlo. Jako celek bylo postiženo koncem r. 1939 rozsáhlou vlnou zatýkání a v podstatě rozbito. Část vedoucích činitelů byla gestapem zatčena, některým se podařilo uprchnout do zahraničí a zbylí se od počátku r. 1940 podíleli na vytváření -*[[ÚVOD|Ústředního vedení odboje domácího]] např. [[Václav Holý|Dr.Václav Holý]]. Později, po heydrichiádě, došlo k pokusu o obnovu PÚ kolem bývalého pravicového sociálně demokratického ministra dr. I. Dérera. Skupina, v jejímž čele stál, se zaměřila především na vypracování převratového plánu, nezískala však výraznější vliv v odbojovém hnutí a v r. 1944 byla gestapem likvidována.
 Zdroj:
 Český antifašismus a odboj, AVOS

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-Nekomunistická odbojová organizace, která se formovala po 15. březnu 1939 z některých skupinek demokratického zaměření (Šámalův kroužek, Drtinův kroužek), vzniklých v pomnichovské republice. Byla koncipována jako vrcholné koordinační centrum veškerého nekomunistického ilegálního hnutí (se snahou stát se centrem celého domácího odboje), nebudovala proto členitější organizační strukturu. Fakticky se soustřeďovala jen na Prahu, Plzeň a Brno. Organizace sestávající z poměrně úzkého okruhu politiků a publicistů (celkově měla asi 90 členů) byla pojímána jako pokračování předmnichovské koalice politických stran (se zastoupením národních demokratů, národních socialistů, sociálních demokratů, lidovců a agrárníků). Poměr sil byl přitom výrazně změněn ve prospěch hradního křídla (agrárníci byli v podstatě trpěni), řídící orgán tvořili především mladší politikové těchto stran. V době konstituování PÚ v létě 1939 byli jeho členy [[Ladislav Rašín|dr. L. Rašín,]] [[Prokop Drtina|dr. Prokop Drtina]], [[František Richter|F. Richter]], ing. J. Nečas, msgre F. Hála,   po jeho odchodu do zahraničí zastupoval lidovce prof. dr. A. Procházka, v září byl kooptován dr. L. Feierabend. Vedoucím byl [[Přemysl Šámal|dr. P. Šámal]], tajemníkem [[Vladimír Klecanda|prof. dr. V. Klecanda]] a od září 1939 zastupoval vojenský odboj [[Bedřich Neumann|gen. B. Neumann]]. Mezi členy patřil i [[Jan Jína|Jan Jína.]] PÚ usilovalo v intencích koncepce právní kontinuity o obnovu předmnichovské CSR (udržovalo styk s představiteli politické emigrace v zahraničí, především s dr. E. Benešem) a zvláště rozvíjelo zpravodajskou činnost. Připravovalo a zabezpečovalo i ilegální odchody do zahraničí, podílelo se na protinacistické propagandistické práci a ve spolupráci s dalšími odbojovými organizacemi na přípravě a organizování masových demonstračních akcí. (Jinak ovšem zachovávalo negativní stanovisko k ostřejším protinacistickým akcím jako formám v dané situaci nevhodným.) Spojení se zahraničím bylo udržováno jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky. (Obsahovou režii vysílání určoval [[Vladimír Krajina|doc. V. Krajina]], technickou stránku vysílání zabezpečovali vojáci z -Obrany národa, v uvedeném období zvláště rtm. F. Franěk.) Politické ústředí udržovalo kontakt rovněž s některými buržoazními politiky na Slovensku, mělo spojení s protektorátní vládou, včetně jejího předsedy gen. A. Eliáše, a především s - [[Obrana národa|Obranou národa,]] Petičním výborem Věrni zůstaneme a dalšími organizacemi nekomunistického odbojového hnutí v českých zemích. Určité styky mělo i s ilegální KSČ — např. prostřednictvím K. Elznice, V. Pohnerta a J. Orálka. Bylo jednou z prvních centrál nekomunistické domácí rezistence, postavení řídícího domácího odbojového orgánu, jak bylo původně koncipováno, však fakticky nedosáhlo. Jako celek bylo postiženo koncem r. 1939 rozsáhlou vlnou zatýkání a v podstatě rozbito. Část vedoucích činitelů byla gestapem zatčena, některým se podařilo uprchnout do zahraničí a zbylí se od počátku r. 1940 podíleli na vytváření -*[[ÚVOD|Ústředního vedení odboje domácího]] např. Dr.[[Václav Holý]]. Později, po heydrichiádě, došlo k pokusu o obnovu PO kolem bývalého pravicového sociálně demokratického ministra dr. I. Dérera. Skupina, v jejímž čele stál, se zaměřila především na vypracování převratového plánu, nezískala však výraznější vliv v odbojovém hnutí a v r. 1944 byla gestapem likvidována.
+Nekomunistická odbojová organizace, která se formovala po 15. březnu 1939 z některých skupinek demokratického zaměření (Šámalův kroužek, Drtinův kroužek), vzniklých v pomnichovské republice. Byla koncipována jako vrcholné koordinační centrum veškerého nekomunistického ilegálního hnutí (se snahou stát se centrem celého domácího odboje), nebudovala proto členitější organizační strukturu. Fakticky se soustřeďovala jen na Prahu, Plzeň a Brno. Organizace sestávající z poměrně úzkého okruhu politiků a publicistů (celkově měla asi 90 členů) byla pojímána jako pokračování předmnichovské koalice politických stran (se zastoupením národních demokratů, národních socialistů, sociálních demokratů, lidovců a agrárníků). Poměr sil byl přitom výrazně změněn ve prospěch hradního křídla (agrárníci byli v podstatě trpěni), řídící orgán tvořili především mladší politikové těchto stran. V době konstituování PÚ v létě 1939 byli jeho členy [[Ladislav Rašín|dr. L. Rašín,]] [[Prokop Drtina|dr. Prokop Drtina]], [[František Richter|F. Richter]], ing. J. Nečas, msgre F. Hála,   po jeho odchodu do zahraničí zastupoval lidovce prof. dr. A. Procházka, v září byl kooptován dr. L. Feierabend. Vedoucím byl [[Přemysl Šámal|dr. P. Šámal]], tajemníkem [[Vladimír Klecanda|prof. dr. V. Klecanda]] a od září 1939 zastupoval vojenský odboj [[Bedřich Neumann|gen. B. Neumann]]. Mezi členy patřil i [[Jan Jína|Jan Jína.]] PÚ usilovalo v intencích koncepce právní kontinuity o obnovu předmnichovské CSR (udržovalo styk s představiteli politické emigrace v zahraničí, především s dr. E. Benešem) a zvláště rozvíjelo zpravodajskou činnost. Připravovalo a zabezpečovalo i ilegální odchody do zahraničí, podílelo se na protinacistické propagandistické práci a ve spolupráci s dalšími odbojovými organizacemi na přípravě a organizování masových demonstračních akcí. (Jinak ovšem zachovávalo negativní stanovisko k ostřejším protinacistickým akcím jako formám v dané situaci nevhodným.) Spojení se zahraničím bylo udržováno jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky. (Obsahovou režii vysílání určoval [[Vladimír Krajina|doc. V. Krajina]], technickou stránku vysílání zabezpečovali vojáci z -Obrany národa, v uvedeném období zvláště rtm. F. Franěk.) Politické ústředí udržovalo kontakt rovněž s některými buržoazními politiky na Slovensku, mělo spojení s protektorátní vládou, včetně jejího předsedy gen. A. Eliáše, a především s - [[Obrana národa|Obranou národa,]] Petičním výborem Věrni zůstaneme a dalšími organizacemi nekomunistického odbojového hnutí v českých zemích. Určité styky mělo i s ilegální KSČ — např. prostřednictvím K. Elznice, V. Pohnerta a J. Orálka. Bylo jednou z prvních centrál nekomunistické domácí rezistence, postavení řídícího domácího odbojového orgánu, jak bylo původně koncipováno, však fakticky nedosáhlo. Jako celek bylo postiženo koncem r. 1939 rozsáhlou vlnou zatýkání a v podstatě rozbito. Část vedoucích činitelů byla gestapem zatčena, některým se podařilo uprchnout do zahraničí a zbylí se od počátku r. 1940 podíleli na vytváření -*[[ÚVOD|Ústředního vedení odboje domácího]] např. [[Václav Holý|Dr.Václav Holý]]. Později, po heydrichiádě, došlo k pokusu o obnovu PO kolem bývalého pravicového sociálně demokratického ministra dr. I. Dérera. Skupina, v jejímž čele stál, se zaměřila především na vypracování převratového plánu, nezískala však výraznější vliv v odbojovém hnutí a v r. 1944 byla gestapem likvidována.
 Zdroj:
 Český antifašismus a odboj, AVOS

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-Nekomunistická odbojová organizace, která se formovala po 15. březnu 1939 z některých skupinek demokratického zaměření (Šámalův kroužek, Drtinův kroužek), vzniklých v pomnichovské republice. Byla koncipována jako vrcholné koordinační centrum veškerého nekomunistického ilegálního hnutí (se snahou stát se centrem celého domácího odboje), nebudovala proto členitější organizační strukturu. Fakticky se soustřeďovala jen na Prahu, Plzeň a Brno. Organizace sestávající z poměrně úzkého okruhu politiků a publicistů (celkově měla asi 90 členů) byla pojímána jako pokračování předmnichovské koalice politických stran (se zastoupením národních demokratů, národních socialistů, sociálních demokratů, lidovců a agrárníků). Poměr sil byl přitom výrazně změněn ve prospěch hradního křídla (agrárníci byli v podstatě trpěni), řídící orgán tvořili především mladší politikové těchto stran. V době konstituování PÚ v létě 1939 byli jeho členy [[Ladislav Rašín|dr. L. Rašín,]] [[Prokop Drtina|dr. Prokop Drtina]], [[František Richter|F. Richter]], ing. J. Nečas, msgre F. Hála,   po jeho odchodu do zahraničí zastupoval lidovce prof. dr. A. Procházka, v září byl kooptován dr. L. Feierabend. Vedoucím byl [[Přemysl Šámal|dr. P. Šámal]], tajemníkem [[Vladimír Klecanda|prof. dr. V. Klecanda]] a od září 1939 zastupoval vojenský odboj [[Bedřich Neumann|gen. B. Neumann]]. Mezi členy patřil i [[Jan Jína|Jan Jína.]] PÚ usilovalo v intencích koncepce právní kontinuity o obnovu předmnichovské CSR (udržovalo styk s představiteli politické emigrace v zahraničí, především s dr. E. Benešem) a zvláště rozvíjelo zpravodajskou činnost. Připravovalo a zabezpečovalo i ilegální odchody do zahraničí, podílelo se na protinacistické propagandistické práci a ve spolupráci s dalšími odbojovými organizacemi na přípravě a organizování masových demonstračních akcí. (Jinak ovšem zachovávalo negativní stanovisko k ostřejším protinacistickým akcím jako formám v dané situaci nevhodným.) Spojení se zahraničím bylo udržováno jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky. (Obsahovou režii vysílání určoval [[Vladimír Krajina|doc. V. Krajina]], technickou stránku vysílání zabezpečovali vojáci z -''Obrany národa'', v uvedeném období zvláště rtm. F. Franěk.) Politické ústředí udržovalo kontakt rovněž s některými buržoazními politiky na Slovensku, mělo spojení s protektorátní vládou, včetně jejího předsedy gen. A. Eliáše, a především s - [[Obrana národa|''Obranou národa'',]] Petičním výborem Věrni zůstaneme a dalšími organizacemi nekomunistického odbojového hnutí v českých zemích. Určité styky mělo i s ilegální KSČ — např. prostřednictvím K. Elznice, V. Pohnerta a J. Orálka. Bylo jednou z prvních centrál nekomunistické domácí rezistence, postavení řídícího domácího odbojového orgánu, jak bylo původně koncipováno, však fakticky nedosáhlo. Jako celek bylo postiženo koncem r. 1939 rozsáhlou vlnou zatýkání a v podstatě rozbito. Část vedoucích činitelů byla gestapem zatčena, některým se podařilo uprchnout do zahraničí a zbylí se od počátku r. 1940 podíleli na vytváření -*''Ústředního vedení odboje domácího.'' Později, po ''heydrichiádě'', došlo k pokusu o obnovu PO kolem bývalého pravicového sociálně demokratického ministra dr. I. Dérera. Skupina, v jejímž čele stál, se zaměřila především na vypracování převratového plánu, nezískala však výraznější vliv v odbojovém hnutí a v r. 1944 byla gestapem likvidována.
+Nekomunistická odbojová organizace, která se formovala po 15. březnu 1939 z některých skupinek demokratického zaměření (Šámalův kroužek, Drtinův kroužek), vzniklých v pomnichovské republice. Byla koncipována jako vrcholné koordinační centrum veškerého nekomunistického ilegálního hnutí (se snahou stát se centrem celého domácího odboje), nebudovala proto členitější organizační strukturu. Fakticky se soustřeďovala jen na Prahu, Plzeň a Brno. Organizace sestávající z poměrně úzkého okruhu politiků a publicistů (celkově měla asi 90 členů) byla pojímána jako pokračování předmnichovské koalice politických stran (se zastoupením národních demokratů, národních socialistů, sociálních demokratů, lidovců a agrárníků). Poměr sil byl přitom výrazně změněn ve prospěch hradního křídla (agrárníci byli v podstatě trpěni), řídící orgán tvořili především mladší politikové těchto stran. V době konstituování PÚ v létě 1939 byli jeho členy [[Ladislav Rašín|dr. L. Rašín,]] [[Prokop Drtina|dr. Prokop Drtina]], [[František Richter|F. Richter]], ing. J. Nečas, msgre F. Hála,   po jeho odchodu do zahraničí zastupoval lidovce prof. dr. A. Procházka, v září byl kooptován dr. L. Feierabend. Vedoucím byl [[Přemysl Šámal|dr. P. Šámal]], tajemníkem [[Vladimír Klecanda|prof. dr. V. Klecanda]] a od září 1939 zastupoval vojenský odboj [[Bedřich Neumann|gen. B. Neumann]]. Mezi členy patřil i [[Jan Jína|Jan Jína.]] PÚ usilovalo v intencích koncepce právní kontinuity o obnovu předmnichovské CSR (udržovalo styk s představiteli politické emigrace v zahraničí, především s dr. E. Benešem) a zvláště rozvíjelo zpravodajskou činnost. Připravovalo a zabezpečovalo i ilegální odchody do zahraničí, podílelo se na protinacistické propagandistické práci a ve spolupráci s dalšími odbojovými organizacemi na přípravě a organizování masových demonstračních akcí. (Jinak ovšem zachovávalo negativní stanovisko k ostřejším protinacistickým akcím jako formám v dané situaci nevhodným.) Spojení se zahraničím bylo udržováno jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky. (Obsahovou režii vysílání určoval [[Vladimír Krajina|doc. V. Krajina]], technickou stránku vysílání zabezpečovali vojáci z -Obrany národa, v uvedeném období zvláště rtm. F. Franěk.) Politické ústředí udržovalo kontakt rovněž s některými buržoazními politiky na Slovensku, mělo spojení s protektorátní vládou, včetně jejího předsedy gen. A. Eliáše, a především s - [[Obrana národa|Obranou národa,]] Petičním výborem Věrni zůstaneme a dalšími organizacemi nekomunistického odbojového hnutí v českých zemích. Určité styky mělo i s ilegální KSČ — např. prostřednictvím K. Elznice, V. Pohnerta a J. Orálka. Bylo jednou z prvních centrál nekomunistické domácí rezistence, postavení řídícího domácího odbojového orgánu, jak bylo původně koncipováno, však fakticky nedosáhlo. Jako celek bylo postiženo koncem r. 1939 rozsáhlou vlnou zatýkání a v podstatě rozbito. Část vedoucích činitelů byla gestapem zatčena, některým se podařilo uprchnout do zahraničí a zbylí se od počátku r. 1940 podíleli na vytváření -*[[ÚVOD|Ústředního vedení odboje domácího]] např. Dr.[[Václav Holý]]. Později, po heydrichiádě, došlo k pokusu o obnovu PO kolem bývalého pravicového sociálně demokratického ministra dr. I. Dérera. Skupina, v jejímž čele stál, se zaměřila především na vypracování převratového plánu, nezískala však výraznější vliv v odbojovém hnutí a v r. 1944 byla gestapem likvidována.
 Zdroj:
 Český antifašismus a odboj, AVOS

← Starší verze		Verze z 21. 12. 2021, 00:06
Řádek 3:		Řádek 3:
	Zdroj:		Zdroj:

−	Český antifašismus a odboj	+	Český antifašismus a odboj, AVOS