Stanislav Indruch - Historie editací

DanielGargulak v 17. 12. 2022, 11:50

2022-12-17T11:50:09Z

DanielGargulak v 17. 12. 2022, 11:49

2022-12-17T11:49:16Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „* 06.10.1899 Nový Jičín – † 02.02.1974 Valašské Meziříčí Československý sportovec, grafik a odbojář. Narodil se v Nové…“

2022-05-18T13:24:17Z

Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki> 06.10.1899 Nový Jičín – † 02.02.1974 Valašské Meziříčí Československý sportovec, grafik a odbojář. Narodil se v Nové…“

Nová stránka

<nowiki>*</nowiki> 06.10.1899 Nový Jičín – † 02.02.1974 Valašské Meziříčí

Československý sportovec, grafik a odbojář.

Narodil se v Novém Jičíně sokol a výborný gymnasta Stanislav Indruch. V mládí vynikal v tělocviku a stal se záhy členem valašskomeziříčského Sokola. V roce 1920 se zúčastnil olympijských her v Antverpách a v roce 1924 olympijských her v Paříži; na mistrovství světa v Lublani v roce 1922 získal tři stříbrné medaile. Po skončení aktivní kariéry i nadále působil v sokolském hnutí. Brzy po německé okupaci se zapojil do [[Sokol v odboji|sokolského odboje]]. Dne 13. 11. 1942 byl zatčen a do konce války internován. Jeho spoluvězněm byl další významný sokolský sportovec a mistr světa v tělocviku Jan Gajdoš z Brna. O jejich věznění napsal Stanislav Indruch kratší stať s názvem ''S Gajdošem v Němcích''. V roce 1968 vyvíjel snahu o obnovení sokolské činnosti na regionální úrovni. Stanislav Indruch zemřel 2. 2. 1974. Jeho ostatky jsou uloženy na valašskomeziříčském hřbitově.

''Věř, že sokolství – toť souhrn všeho krásna, avšak i za ním se skrývá mnoho nešváru, který kalí to, co člověk si na svém nitru postavil, a někdy je ta rána tak bolestná, že slabý člověk od ní hyne.''

''(Z dopisu Stanislava Indrucha sokolu Karlovi z 28. 4. 1925)''

Zdroj:

https://www.osobnostivalasska.cz/osobnost/stanislav-indruch/

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 Československý sportovec, grafik a odbojář.
-Narodil se v Novém Jičíně sokol a výborný gymnasta Stanislav Indruch. V mládí vynikal v tělocviku a stal se záhy členem valašskomeziříčského Sokola. V roce 1920 se zúčastnil olympijských her v Antverpách a v roce 1924 olympijských her v Paříži; na mistrovství světa v Lublani v roce 1922 získal tři stříbrné medaile. Po skončení aktivní kariéry i nadále působil v sokolském hnutí. Brzy po německé okupaci se zapojil do [[Sokol v odboji|sokolského odboje]]. Působil jako spojka i v rámci ON mezi skupinami Val. Kloboukách a  Vizovicích. Kontakty měl s Ing.  [[Jan Němec|Janem Němcem]] a Bohumilem Rosenbaumem ve Vizovicích a škpt Stanislavem Janečkou ve Val. Kloboukách. Dne 13. 11. 1942 byl zatčen a do konce války internován. Jeho spoluvězněm byl další významný sokolský sportovec a mistr světa v tělocviku Jan Gajdoš z Brna. O jejich věznění napsal Stanislav Indruch kratší stať s názvem ''S Gajdošem v Němcích''. V roce 1968 vyvíjel snahu o obnovení sokolské činnosti na regionální úrovni. Stanislav Indruch zemřel 2. 2. 1974. Jeho ostatky jsou uloženy na valašskomeziříčském hřbitově.
+Narodil se v Novém Jičíně sokol a výborný gymnasta Stanislav Indruch. V mládí vynikal v tělocviku a stal se záhy členem valašskomeziříčského Sokola. V roce 1920 se zúčastnil olympijských her v Antverpách a v roce 1924 olympijských her v Paříži; na mistrovství světa v Lublani v roce 1922 získal tři stříbrné medaile. Po skončení aktivní kariéry i nadále působil v sokolském hnutí. Brzy po německé okupaci se zapojil do [[Sokol v odboji|sokolského odboje]]. Působil jako spojka i v rámci ON mezi skupinami Val. Kloboukách a  Vizovicích. Kontakty měl s Ing.  [[Jan Němec|Janem Němcem]] a [[Bohumil Rosenbaum|Bohumilem Rosenbaumem]] ve Vizovicích a škpt Stanislavem Janečkou ve Val. Kloboukách. Dne 13. 11. 1942 byl zatčen a do konce války internován. Jeho spoluvězněm byl další významný sokolský sportovec a mistr světa v tělocviku Jan Gajdoš z Brna. O jejich věznění napsal Stanislav Indruch kratší stať s názvem ''S Gajdošem v Němcích''. V roce 1968 vyvíjel snahu o obnovení sokolské činnosti na regionální úrovni. Stanislav Indruch zemřel 2. 2. 1974. Jeho ostatky jsou uloženy na valašskomeziříčském hřbitově.
 ''Věř, že sokolství – toť souhrn všeho krásna, avšak i za ním se skrývá mnoho nešváru, který kalí to, co člověk si na svém nitru postavil, a někdy je ta rána tak bolestná, že slabý člověk od ní hyne.''