Stanislav Janeček - Historie editací

DanielGargulak v 24. 3. 2026, 09:17

2026-03-24T09:17:26Z

DanielGargulak v 31. 10. 2021, 11:08

2021-10-31T11:08:35Z

DanielGargulak v 21. 10. 2021, 10:36

2021-10-21T10:36:48Z

DanielGargulak v 21. 10. 2021, 10:34

2021-10-21T10:34:08Z

DanielGargulak v 21. 10. 2021, 10:31

2021-10-21T10:31:04Z

DanielGargulak v 21. 10. 2021, 10:30

2021-10-21T10:30:36Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „*14. srpen 1900, Jestřebí - 29. říjen 1941, Kounicovy Koleje jako syn řídícího učitele. Dětství prožil ve Štítné nad Vl…“

2021-10-21T10:29:07Z

Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>14. srpen 1900, Jestřebí - 29. říjen 1941, Kounicovy Koleje jako syn řídícího učitele. Dětství prožil ve Štítné nad Vl…“

Nová stránka

<nowiki>*</nowiki>14. srpen 1900, Jestřebí - 29. říjen 1941, Kounicovy Koleje

jako syn řídícího učitele. Dětství prožil ve Štítné nad Vláří, kam byl jeho otec přeložen. Začal navštěvovat gymnázium v Kyjově, ale to bylo pro rozšiřování protiválečných letáků uzavřeno. Ve studiu pokračoval na náchodském gymnáziu, kde se aktivně zapojil do vlastenecké práce v Sokole.

Už jako sedmnáctiletý chlapec musel narukovat do první světové války na italskou frontu.

V době poválečné obrany mladé Československé republiky se dobrovolně, jako člen Sokola přihlásil ke službě na Slovensku. Proti Maďarům bojoval v řadách IV. sokolského praporu.

Za věrnou službu obdržel poděkování Československé obce sokolské.

Následně absolvoval základní vojenskou službu a po jejím ukončení nastoupil na místo učitele v Lidečku. Posléze vyučoval v Nedašově, potom působil v rodném Jestřabí jako správce školy a dále následovalo místo řídícího učitele na Pulčinách.

Velkou zálibou pana řídícího učitele bylo hasičstvo, v jehož zdravotním – samaritánském programu vykonával v jednotlivých obcích našeho regionu vzdělávací a přednáškovou činnost. Taktéž v rámci osvěty popularizoval a v jednotlivých obcích napomáhal v zakládání družin Čs. červeného kříže. Druhou jeho velkou láskou byla příroda. Poblíž Vysokého Pole si pronajímal honitbu a tam se vyžíval v myslivosti. Doma, na školní zahradě, pěstoval velké množství všech možných druhů květin a zeleniny a ve zbývajících chvílích byl u svých milovaných včeliček. O své odborné znalosti a zkušenosti se rád podělil se sousedy. Radil, co a jak pěstovat a ošetřovat, aby měl hospodář radost a užitek. Poukazoval na pokrok v zemědělství, nechtěl, aby se Valašsko opozdilo. Odbojovou činnost započal převáděním vlasteneckých vojáků přes protektorátní hranici na Slovensko. Organizoval přechody od Nedašova přes Vlárský průsmyk a Štítnou nad Vláří až po Velkou Javořinu. Významnou měrou mu v jeho odbojové činnosti pomáhala zejména manželka , paní Magda. Nebyla to jen péče o vyhladovělé odbojáře spěchající přes Slovensko a Maďarsko do Francie, ale také pomoc manželovi s převozem zbraní z bohuslavických zbrojních skladů a jejich ukrýváním pod uhlím a bramborami ve školním sklepě, či jejich konzervování a následné zakopání v lomu pod obcí. Důležitou pomocnicí při všech těchto činnostech byla služebná v janečkově rodině Aloisie – Lojzinka Dubcová. Bezesporu nejvýznamnějším činem, který kpt. Stanislav Janeček vykonal pro československý zahraniční odboj, bylo uspořádání společné schůzky se slovenskými odbojáři 8. srpna 1939 v chatě Holubyho na Velké Javořině. Tam byla dohodnuta organizace a způsob převádění včetně systému záchytných adres a předávání hesel. Cesta po Slovensku nebyla jednoduchou záležitostí, neboť po uprchlících z protektorátu pátrala slovenská štátná bezpečnost za spolupráce se členy Hlinkových gard. Také protektorátní hranice byla pečlivě střežena německou pohraniční policií, gestapem, SD a finanční stráží. I když se ilegální přechod hranice trestal smrtí proud prchajících vlastenců ochotných jít položit vlastní život za svobodu vlasti neustával. Uvádí se, že zvláštní skupina řízená kpt. Stanislavem Janečkem zabezpečila přechod na Slovensko pro více než osm set osob. Práci pro odboj a svobodu okupované vlasti přerušilo 8. listopadu 1940 zatčení gestapem. Stanislav Janeček byl nejdříve uvězněn v Uherském Hradišti, potom převezen do Brna. Zde byl nelidsky mučen a týrán. „Trpím pro vlast“, psal tajně v jednom dopise, „a to je to nejkrásnější, co může být“. Ale nezradil.

Neprozradil ani jména svých spolupracovníků, ani úkryty zbraní. Ty z lomu pod Vlachovou Lhotou později vyzvedli a použili partyzáni. Jeho utrpení bylo ukončeno 29. října 1941 kdy byl v Kounicových kolejích popraven zastřelením.

https://vlachova-lhota.cz/stanislav-janecek/d-1272

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 [[Soubor:Stanislav Janeček.jpeg|náhled|Stanislav Janeček]]
-<nowiki>*</nowiki>14. srpen 1900, Jestřebí -  †29. říjen 1941, Kounicovy Koleje
+<nowiki>*</nowiki>14. srpen 1900, Jestřabí -  †29. říjen 1941, Kounicovy Koleje
 Československý pedagog, vlastenec a odbojář. Hasičský a sokolský činovník.

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Narodil se do rodiny  řídícího učitele. Dětství prožil ve Štítné nad Vláří, kam byl jeho otec přeložen. Začal navštěvovat gymnázium v Kyjově, ale to bylo pro rozšiřování protiválečných letáků uzavřeno. Ve studiu pokračoval na náchodském gymnáziu, kde se aktivně zapojil do vlastenecké práce v Sokole.
-Už jako sedmnáctiletý chlapec musel narukovat do první světové války na italskou frontu. V době poválečné obrany mladé Československé republiky se dobrovolně, jako člen Sokola přihlásil ke službě na Slovensku. Proti Maďarům bojoval v řadách IV. sokolského praporu. Za věrnou službu obdržel poděkování Československé obce sokolské. Následně absolvoval základní vojenskou službu a po jejím ukončení nastoupil na místo učitele v Lidečku. Posléze vyučoval v Nedašově, potom působil v rodném Jestřabí jako správce školy a dále následovalo  místo řídícího učitele na Pulčinách. Velkou zálibou pana řídícího učitele bylo hasičstvo, v jehož zdravotním – samaritánském programu vykonával v jednotlivých obcích našeho regionu vzdělávací  a přednáškovou činnost. Taktéž v rámci osvěty popularizoval  a v jednotlivých obcích napomáhal v zakládání družin  Čs. červeného kříže. Druhou jeho velkou láskou byla příroda. Poblíž Vysokého  Pole si pronajímal honitbu a tam se vyžíval v myslivosti. Doma, na školní zahradě, pěstoval velké množství všech možných druhů květin a zeleniny a ve zbývajících chvílích byl u svých  milovaných včeliček. O své odborné znalosti a zkušenosti se rád podělil se sousedy. Radil, co a jak pěstovat a ošetřovat, aby měl hospodář radost a užitek. Poukazoval na pokrok v zemědělství, nechtěl, aby se Valašsko opozdilo. Odbojovou činnost započal  převáděním vlasteneckých vojáků přes protektorátní hranici na Slovensko. Organizoval přechody od Nedašova  přes Vlárský průsmyk a Štítnou nad Vláří až po Velkou Javořinu. Významnou měrou mu v jeho odbojové činnosti pomáhala  zejména manželka , paní Magda.   Nebyla to jen péče o vyhladovělé  odbojáře spěchající  přes Slovensko a Maďarsko do Francie, ale také pomoc manželovi s převozem zbraní z bohuslavických zbrojních skladů a jejich ukrýváním pod uhlím a bramborami ve školním sklepě, či jejich konzervování a následné zakopání v lomu pod obcí. Důležitou pomocnicí při všech těchto činnostech byla služebná v janečkově rodině Aloisie – Lojzinka Dubcová. Bezesporu nejvýznamnějším činem, který kpt. Stanislav Janeček vykonal pro československý zahraniční odboj, bylo uspořádání společné schůzky  se slovenskými odbojáři  8. srpna 1939 v chatě Holubyho na Velké Javořině. Tam byla dohodnuta organizace a způsob převádění včetně systému záchytných adres  a předávání hesel. Cesta po Slovensku nebyla jednoduchou záležitostí, neboť po uprchlících z protektorátu pátrala slovenská štátná bezpečnost za spolupráce se členy Hlinkových gard. Také protektorátní hranice byla pečlivě střežena  německou pohraniční policií, gestapem, SD  a finanční stráží. I když se ilegální přechod hranice  trestal smrtí proud prchajících vlastenců ochotných jít  položit vlastní život za svobodu vlasti neustával. Mezi jeho další spolubojovníky patřil i [[Vladimír Čermák|P. Vladimír Čermák]].  Uvádí se, že zvláštní skupina řízená  kpt. Stanislavem Janečkem zabezpečila přechod na Slovensko pro více než osm set osob. Práci pro odboj a svobodu okupované vlasti  přerušilo 8. listopadu 1940 zatčení gestapem. Stanislav Janeček byl nejdříve uvězněn v Uherském Hradišti, potom převezen do Brna. Zde byl nelidsky mučen a týrán. „Trpím pro vlast“, psal tajně v jednom dopise, „a to je to nejkrásnější, co může být“. Ale nezradil.
+Už jako sedmnáctiletý chlapec musel narukovat do první světové války na italskou frontu. V době poválečné obrany mladé Československé republiky se dobrovolně, jako člen Sokola přihlásil ke službě na Slovensku. Proti Maďarům bojoval v řadách IV. sokolského praporu. Za věrnou službu obdržel poděkování Československé obce sokolské. Následně absolvoval základní vojenskou službu a po jejím ukončení nastoupil na místo učitele v Lidečku. Posléze vyučoval v Nedašově, potom působil v rodném Jestřabí jako správce školy a dále následovalo  místo řídícího učitele na Pulčinách. Velkou zálibou pana řídícího učitele bylo hasičstvo, v jehož zdravotním – samaritánském programu vykonával v jednotlivých obcích našeho regionu vzdělávací  a přednáškovou činnost. Taktéž v rámci osvěty popularizoval  a v jednotlivých obcích napomáhal v zakládání družin  Čs. červeného kříže. Druhou jeho velkou láskou byla příroda. Poblíž Vysokého  Pole si pronajímal honitbu a tam se vyžíval v myslivosti. Doma, na školní zahradě, pěstoval velké množství všech možných druhů květin a zeleniny a ve zbývajících chvílích byl u svých  milovaných včeliček. O své odborné znalosti a zkušenosti se rád podělil se sousedy. Radil, co a jak pěstovat a ošetřovat, aby měl hospodář radost a užitek. Poukazoval na pokrok v zemědělství, nechtěl, aby se Valašsko opozdilo. Odbojovou činnost započal  převáděním vlasteneckých vojáků přes protektorátní hranici na Slovensko. Organizoval přechody od Nedašova  přes Vlárský průsmyk a Štítnou nad Vláří až po Velkou Javořinu. Významnou měrou mu v jeho odbojové činnosti pomáhala  zejména manželka , paní Magda.   Nebyla to jen péče o vyhladovělé  odbojáře spěchající  přes Slovensko a Maďarsko do Francie, ale také pomoc manželovi s převozem zbraní z bohuslavických zbrojních skladů a jejich ukrýváním pod uhlím a bramborami ve školním sklepě, či jejich konzervování a následné zakopání v lomu pod obcí. Důležitou pomocnicí při všech těchto činnostech byla služebná v janečkově rodině Aloisie – Lojzinka Dubcová. Bezesporu nejvýznamnějším činem, který kpt. Stanislav Janeček vykonal pro československý zahraniční odboj, bylo uspořádání společné schůzky  se slovenskými odbojáři  8. srpna 1939 v chatě Holubyho na Velké Javořině. Tam byla dohodnuta organizace a způsob převádění včetně systému záchytných adres  a předávání hesel. Cesta po Slovensku nebyla jednoduchou záležitostí, neboť po uprchlících z protektorátu pátrala slovenská štátná bezpečnost za spolupráce se členy Hlinkových gard. Také protektorátní hranice byla pečlivě střežena  německou pohraniční policií, gestapem, SD  a finanční stráží. I když se ilegální přechod hranice  trestal smrtí proud prchajících vlastenců ochotných jít  položit vlastní život za svobodu vlasti neustával. Mezi jeho další spolubojovníky patřil i [[Vladimír Čermák|P. Vladimír Čermák]].  Uvádí se, že zvláštní skupina řízená  kpt. Stanislavem Janečkem zabezpečila přechod na Slovensko pro více než osm set osob. Práci pro odboj a svobodu okupované vlasti  přerušilo 8. listopadu 1940 zatčení gestapem. Stanislav Janeček byl nejdříve uvězněn v Uherském Hradišti, potom převezen do Brna. Zde byl nelidsky mučen a týrán. „Trpím pro vlast“, psal tajně v jednom dopise, „a to je to nejkrásnější, co může být“.
 Neprozradil ani jména svých spolupracovníků, ani úkryty zbraní. Ty z lomu pod Vlachovou Lhotou později vyzvedli a použili partyzáni. Jeho utrpení bylo ukončeno 29. října 1941 kdy byl v Kounicových kolejích  popraven zastřelením.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 [[Soubor:Stanislav Janeček.jpeg|náhled|Stanislav Janeček]]
-<nowiki>*</nowiki>14. srpen 1900, Jestřebí -  29. říjen 1941, Kounicovy Koleje
+<nowiki>*</nowiki>14. srpen 1900, Jestřebí -  †29. říjen 1941, Kounicovy Koleje
 jako syn řídícího učitele. Dětství prožil ve Štítné nad Vláří, kam byl jeho otec přeložen. Začal navštěvovat gymnázium v Kyjově, ale to bylo pro rozšiřování protiválečných letáků uzavřeno. Ve studiu pokračoval na náchodském gymnáziu, kde se aktivně zapojil do vlastenecké práce v Sokole.

← Starší verze		Verze z 21. 10. 2021, 10:30
Řádek 1:		Řádek 1:
		+	[[Soubor:Stanislav Janeček.jpeg\|náhled\|Stanislav Janeček]]
	<nowiki>*</nowiki>14. srpen 1900, Jestřebí - 29. říjen 1941, Kounicovy Koleje		<nowiki>*</nowiki>14. srpen 1900, Jestřebí - 29. říjen 1941, Kounicovy Koleje