Václav Pejše - Historie editací

DanielGargulak v 28. 1. 2026, 00:01

2026-01-28T00:01:54Z

DanielGargulak v 28. 1. 2026, 00:01

2026-01-28T00:01:20Z

DanielGargulak v 25. 6. 2025, 12:29

2025-06-25T12:29:22Z

DanielGargulak v 25. 6. 2025, 12:28

2025-06-25T12:28:37Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „11. února 1891, Libel, okres Rychnov nad Kněžnou – 1969? Československý lékař, primář a veřejný činitel, výrazná osobnost československé…“

2025-06-25T12:27:41Z

Založena nová stránka s textem „11. února 1891, Libel, okres Rychnov nad Kněžnou – 1969? Československý lékař, primář a veřejný činitel, výrazná osobnost československé…“

Nová stránka

11. února 1891, Libel, okres Rychnov nad Kněžnou – 1969?

Československý lékař, primář a veřejný činitel, výrazná osobnost československé národně socialistické strany na Podkarpatské Rusi a později ve Zlíně a Ostravě.

Po absolvování lékařských studií odešel v roce 1920 do Mukačeva, kde nastoupil jako lékař ve státní nemocnici. Zde se postupně vypracoval až na pozici primáře a v nemocnici působil až do roku 1939. Během svého působení v Mukačevě se velmi aktivně zapojil do politického života – nejprve ve Straně českých socialistů, později v Československé straně národně socialistické. V rámci strany zastával řadu významných funkcí: byl předsedou zemského výkonného výboru pro Podkarpatskou Rus, zemským důvěrníkem, členem vedení v Mukačevě a od roku 1936 také členem Ústředního výkonného výboru. Vystupoval často na veřejných schůzích a shromážděních, a působil rovněž jako náměstek starosty města a předseda sportovního klubu S.K. Slovan.

V roce 1928 se postavil na obranu učitele Viléma Soboka, obviněného z nedovolené agitace ve prospěch bolševismu, když spolu s dalšími vydal veřejné prohlášení na jeho podporu. Roku 1935 zprostředkoval kontakt mezi pacientem Štefanem Prokopem a československou vojenskou zpravodajskou službou, pro niž Prokop chtěl podávat zprávy ze svých cest po Maďarsku.

Po okupaci Podkarpatské Rusi přešel MUDr. Pejše do Baťovy nemocnice ve Zlíně, kde byl v březnu 1939 jmenován přednostou nově vybudovaného druhého interního oddělení v 9. a 10. pavilonu. Šlo o rozhodnutí ředitele Alberta, s nímž ho pojilo dlouholeté přátelství a profesní spolupráce právě z Mukačeva. V krátké době mu bylo svěřeno i vedení infekčního oddělení a zdravotnické matriky, což svědčí o jeho mimořádných organizačních schopnostech.

Dne 3. srpna 1942 byl MUDr. Pejše zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Navzdory hrůzám nacistické perzekuce se mu podařilo přežít a po válce se vrátil zpět. V Baťově nemocnici však již působil jen krátce a roku 1946 odešel do Moravské Ostravy, kde pokračoval jako primář v tamní nemocnici.

I po válce zůstával politicky aktivní. Ve Zlíně byl místopředsedou Místního národního výboru a nadále působil v národně socialistické straně. Byl dlouholetým členem Společnosti pro svobodné volby. V roce 1945 adresoval dopis ministru Jaroslavu Stránskému (RIPKA), v němž vyjádřil souhlas s jeho kritikou tzv. vázaných kandidátních listin. V roce 1947 intervenoval u předsedy Petra Zenkla ve prospěch svého kolegy, doktora Alberta, jenž se ucházel o místo ve veřejné správě.

ABS: Studijní ústav MV Z - 7 20

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 V roce 1928 se postavil na obranu učitele Viléma Soboka, obviněného z nedovolené agitace ve prospěch bolševismu, když spolu s dalšími vydal veřejné prohlášení na jeho podporu. Roku 1935 zprostředkoval kontakt mezi pacientem Štefanem Prokopem a československou vojenskou zpravodajskou službou, pro niž Prokop chtěl podávat zprávy ze svých cest po Maďarsku.
-Po okupaci Podkarpatské Rusi přešel MUDr. Pejše do Baťovy nemocnice ve Zlíně, kde byl v březnu 1939 jmenován přednostou nově vybudovaného druhého interního oddělení v 9. a 10. pavilonu. Šlo o rozhodnutí ředitele [[Bohumil Albert|MUDr. Alberta]], s nímž ho pojilo dlouholeté přátelství a profesní spolupráce právě z Mukačeva. V krátké době mu bylo svěřeno i vedení infekčního oddělení a zdravotnické matriky, což svědčí o jeho mimořádných organizačních schopnostech. Zapojil se do odboje proti nacismu v rámci Obrany národa, ale pomáhal i partyzánům - například umožnil Matěji Bajerovi delší pobyt v nemocnici.
+Po okupaci Podkarpatské Rusi přešel MUDr. Pejše do Baťovy nemocnice ve Zlíně, kde byl v březnu 1939 jmenován přednostou nově vybudovaného druhého interního oddělení v 9. a 10. pavilonu. Šlo o rozhodnutí ředitele [[Bohumil Albert|MUDr. Alberta]], s nímž ho pojilo dlouholeté přátelství a profesní spolupráce právě z Mukačeva. V krátké době mu bylo svěřeno i vedení infekčního oddělení a zdravotnické matriky, což svědčí o jeho mimořádných organizačních schopnostech. Zapojil se do odboje proti nacismu v rámci Obrany národa, ale pomáhal i partyzánům - například umožnil [[Mato Braco|Matěji Bajerovi]] delší pobyt v nemocnici.
 Dne 3. srpna 1942 byl MUDr. Pejše zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Navzdory hrůzám nacistické perzekuce se mu podařilo přežít a po válce se vrátil zpět. V Baťově nemocnici však již působil jen krátce a roku 1946 odešel do Moravské Ostravy, kde pokračoval jako primář v tamní nemocnici.

← Starší verze		Verze z 28. 1. 2026, 00:01
Řádek 13:		Řádek 13:
	I po válce zůstával politicky aktivní. Ve Zlíně byl místopředsedou Místního národního výboru a nadále působil v národně socialistické straně. Byl dlouholetým členem Společnosti pro svobodné volby. V roce 1945 adresoval dopis ministru Jaroslavu Stránskému (RIPKA), v němž vyjádřil souhlas s jeho kritikou tzv. vázaných kandidátních listin. V roce 1947 intervenoval u předsedy Petra Zenkla ve prospěch svého kolegy, doktora Alberta, jenž se ucházel o místo ve veřejné správě.		I po válce zůstával politicky aktivní. Ve Zlíně byl místopředsedou Místního národního výboru a nadále působil v národně socialistické straně. Byl dlouholetým členem Společnosti pro svobodné volby. V roce 1945 adresoval dopis ministru Jaroslavu Stránskému (RIPKA), v němž vyjádřil souhlas s jeho kritikou tzv. vázaných kandidátních listin. V roce 1947 intervenoval u předsedy Petra Zenkla ve prospěch svého kolegy, doktora Alberta, jenž se ucházel o místo ve veřejné správě.

−	ABS: Studijní ústav MV Z - 7 20	+
		+	Bude doplněno - stále sbíráme informace
		+
		+	ABS: Studijní ústav MV Z - 7 20, Trnčáková, K. A. (2011). ''Založení Baťovy nemocnice ve Zlíně'' (Bakalářská práce). Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Brno, Česká republika.

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 V roce 1928 se postavil na obranu učitele Viléma Soboka, obviněného z nedovolené agitace ve prospěch bolševismu, když spolu s dalšími vydal veřejné prohlášení na jeho podporu. Roku 1935 zprostředkoval kontakt mezi pacientem Štefanem Prokopem a československou vojenskou zpravodajskou službou, pro niž Prokop chtěl podávat zprávy ze svých cest po Maďarsku.
-Po okupaci Podkarpatské Rusi přešel MUDr. Pejše do Baťovy nemocnice ve Zlíně, kde byl v březnu 1939 jmenován přednostou nově vybudovaného druhého interního oddělení v 9. a 10. pavilonu. Šlo o rozhodnutí ředitele Alberta, s nímž ho pojilo dlouholeté přátelství a profesní spolupráce právě z Mukačeva. V krátké době mu bylo svěřeno i vedení infekčního oddělení a zdravotnické matriky, což svědčí o jeho mimořádných organizačních schopnostech. Zapojil se do odboje proti nacismu v rámci Obrany národa, ale pomáhal i partyzánům - například umožnil Matěji Bajerovi delší pobyt v nemocnici.
+Po okupaci Podkarpatské Rusi přešel MUDr. Pejše do Baťovy nemocnice ve Zlíně, kde byl v březnu 1939 jmenován přednostou nově vybudovaného druhého interního oddělení v 9. a 10. pavilonu. Šlo o rozhodnutí ředitele [[Bohumil Albert|MUDr. Alberta]], s nímž ho pojilo dlouholeté přátelství a profesní spolupráce právě z Mukačeva. V krátké době mu bylo svěřeno i vedení infekčního oddělení a zdravotnické matriky, což svědčí o jeho mimořádných organizačních schopnostech. Zapojil se do odboje proti nacismu v rámci Obrany národa, ale pomáhal i partyzánům - například umožnil Matěji Bajerovi delší pobyt v nemocnici.
 Dne 3. srpna 1942 byl MUDr. Pejše zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Navzdory hrůzám nacistické perzekuce se mu podařilo přežít a po válce se vrátil zpět. V Baťově nemocnici však již působil jen krátce a roku 1946 odešel do Moravské Ostravy, kde pokračoval jako primář v tamní nemocnici.