Vladimír Brůža - Historie editací

DanielGargulak v 23. 5. 2023, 13:43

2023-05-23T13:43:04Z

DanielGargulak v 23. 5. 2023, 13:42

2023-05-23T13:42:39Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „21. srpna 1899, Mohelno – 10. června 1975, Utrecht Československý elektrotechnik a pedagog. Vladimír Brůža se narodil v roce 1899 v Mohelně, me…“

2023-05-05T13:03:45Z

Založena nová stránka s textem „21. srpna 1899, Mohelno – 10. června 1975, Utrecht Československý elektrotechnik a pedagog. Vladimír Brůža se narodil v roce 1899 v Mohelně, me…“

Nová stránka

21. srpna 1899, Mohelno – 10. června 1975, Utrecht

Československý elektrotechnik a pedagog.

Vladimír Brůža se narodil v roce 1899 v Mohelně, mezi lety 1910 a 1919 vystudoval gymnázium v Třebíči, ale již během studií musel nastoupit do armády. V první světové válce byl odeslán na italskou frontu. Po návratu z války odmaturoval a v roce 1920 nastoupil na českou techniku do Brna, kde v roce 1925 absolvoval obor elektroinženýrství. V roce 1925 pak nastoupil do společnosti Křižíka a Siemense, v níž pracoval až do roku 1928, kdy nastoupil na pozici technického ředitele do společnosti Magneton v Kroměříži. Tam pracoval až do roku 1939 a v té době získal několik různých patentů.

Po roce 1939 spolu s [[Ludvík Svoboda|Ludvíkem Svobodou]] založil organizaci Obrana národa v oblasti Kroměříže a pak byl uvězněn. Po zatčení v roce 1939 ve vězení zůstal do roku 1943, ačkoli byl v roce 1942 odsouzen na 3,5 roku odnětí svobody.

Po roce 1945 nastoupil na ministerstvo průmyslu, kde působil jako ředitel odboru zbrojního a kovodělného průmyslu, zároveň působil v Československé sociálnědemokratické straně. Po únorovém převratu pak v roce 1948 odešel s rodinou do Rakouska, poté do Belgie a v roce 1950 do Utrechtu v Nizozemsku, kde mezi lety 1951 a 1955 pracoval v oboru vysokého napětí. V roce 1955 začal pracovat jako poradní inženýr pro organizaci podniků v Maarssenu. Na počátku 60. let 20. století přednášel na námořní akademii v Utrechtu, věnoval se svému oboru – elektrotechnice.

← Starší verze		Verze z 23. 5. 2023, 13:43
Řádek 12:		Řádek 12:
	Pocházel z učitelské rodiny. 1910–19 absolvoval třebíčské klasické gymnázium; 1917 musel narukovat do rakousko- -uherské armády a posléze byl poslán na italskou frontu, maturitu proto složil až po skončení války. 1920–25 vystudoval elektroinženýrství na české technice v Brně (žák profesorů Vladimíra Lista a Josefa Sumce). 1925–28 pracoval jako konstruktér u firem Křižík a Siemens v Praze, 1928–39 byl technickým ředitelem továrny Magneton v Kroměříži, vyrábějící elektrické vybavení pro automobily. Postupně získal řadu patentů v oboru automobilové a letecké elektrotechniky. 1939 založil spolu s pplk. Ludvíkem Svobodou vojenskou odbojovou organizaci Obrana národa na Kroměřížsku; 1939–43 byl vězněn v nacistických žalářích. 1945–48 působil ve funkci přednosty odboru pro zbrojní a kovodělný průmysl na ministerstvu průmyslu, kde čelil snahám o podřízení československého hospodářství sovětskému diktátu a usiloval o navázání technické spolupráce s USA; zároveň byl politicky činný v Československé sociální demokracii. V říjnu 1948 odešel se svou manželkou a synem do exilu a po kratším pobytu v Rakousku a Belgii se na jaře 1950 usadil v nizozemském Utrechtu, kde 1951–55 řídil výrobu vysokonapěťových aparátů. 1955 se osamostatnil jako poradní inženýr pro organizaci a racionalizaci podniků se sídlem v Maarssenu u Utrechtu. Na přelomu 50. a 60. let přednášel elektrotechniku na utrechtské námořní akademii. Aktivně spolupracoval s nizozemskou (sociálně demokratickou) Stranou práce a jejím studijním ústavem. Napsal řadu technických, národohospodářských i politologických studií, jež z větší části publikoval v českých, rakouských, nizozemských, anglických a exilových československých časopisech nebo je dal k dispozici vědeckým institucím.		Pocházel z učitelské rodiny. 1910–19 absolvoval třebíčské klasické gymnázium; 1917 musel narukovat do rakousko- -uherské armády a posléze byl poslán na italskou frontu, maturitu proto složil až po skončení války. 1920–25 vystudoval elektroinženýrství na české technice v Brně (žák profesorů Vladimíra Lista a Josefa Sumce). 1925–28 pracoval jako konstruktér u firem Křižík a Siemens v Praze, 1928–39 byl technickým ředitelem továrny Magneton v Kroměříži, vyrábějící elektrické vybavení pro automobily. Postupně získal řadu patentů v oboru automobilové a letecké elektrotechniky. 1939 založil spolu s pplk. Ludvíkem Svobodou vojenskou odbojovou organizaci Obrana národa na Kroměřížsku; 1939–43 byl vězněn v nacistických žalářích. 1945–48 působil ve funkci přednosty odboru pro zbrojní a kovodělný průmysl na ministerstvu průmyslu, kde čelil snahám o podřízení československého hospodářství sovětskému diktátu a usiloval o navázání technické spolupráce s USA; zároveň byl politicky činný v Československé sociální demokracii. V říjnu 1948 odešel se svou manželkou a synem do exilu a po kratším pobytu v Rakousku a Belgii se na jaře 1950 usadil v nizozemském Utrechtu, kde 1951–55 řídil výrobu vysokonapěťových aparátů. 1955 se osamostatnil jako poradní inženýr pro organizaci a racionalizaci podniků se sídlem v Maarssenu u Utrechtu. Na přelomu 50. a 60. let přednášel elektrotechniku na utrechtské námořní akademii. Aktivně spolupracoval s nizozemskou (sociálně demokratickou) Stranou práce a jejím studijním ústavem. Napsal řadu technických, národohospodářských i politologických studií, jež z větší části publikoval v českých, rakouských, nizozemských, anglických a exilových československých časopisech nebo je dal k dispozici vědeckým institucím.

−	~~'''L~~:~~''' Pejskar 1, s~~. ~~295n~~.~~; Tomeš 1, s~~. ~~147~~.	+	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/BR%C5%AE%C5%BDA_Vladim%C3%ADr_21.8.1899-10.6.1975

← Starší verze		Verze z 23. 5. 2023, 13:42
Řádek 8:		Řádek 8:

	Po roce 1945 nastoupil na ministerstvo průmyslu, kde působil jako ředitel odboru zbrojního a kovodělného průmyslu, zároveň působil v Československé sociálnědemokratické straně. Po únorovém převratu pak v roce 1948 odešel s rodinou do Rakouska, poté do Belgie a v roce 1950 do Utrechtu v Nizozemsku, kde mezi lety 1951 a 1955 pracoval v oboru vysokého napětí. V roce 1955 začal pracovat jako poradní inženýr pro organizaci podniků v Maarssenu. Na počátku 60. let 20. století přednášel na námořní akademii v Utrechtu, věnoval se svému oboru – elektrotechnice.		Po roce 1945 nastoupil na ministerstvo průmyslu, kde působil jako ředitel odboru zbrojního a kovodělného průmyslu, zároveň působil v Československé sociálnědemokratické straně. Po únorovém převratu pak v roce 1948 odešel s rodinou do Rakouska, poté do Belgie a v roce 1950 do Utrechtu v Nizozemsku, kde mezi lety 1951 a 1955 pracoval v oboru vysokého napětí. V roce 1955 začal pracovat jako poradní inženýr pro organizaci podniků v Maarssenu. Na počátku 60. let 20. století přednášel na námořní akademii v Utrechtu, věnoval se svému oboru – elektrotechnice.
		+
		+
		+	Pocházel z učitelské rodiny. 1910–19 absolvoval třebíčské klasické gymnázium; 1917 musel narukovat do rakousko- -uherské armády a posléze byl poslán na italskou frontu, maturitu proto složil až po skončení války. 1920–25 vystudoval elektroinženýrství na české technice v Brně (žák profesorů Vladimíra Lista a Josefa Sumce). 1925–28 pracoval jako konstruktér u firem Křižík a Siemens v Praze, 1928–39 byl technickým ředitelem továrny Magneton v Kroměříži, vyrábějící elektrické vybavení pro automobily. Postupně získal řadu patentů v oboru automobilové a letecké elektrotechniky. 1939 založil spolu s pplk. Ludvíkem Svobodou vojenskou odbojovou organizaci Obrana národa na Kroměřížsku; 1939–43 byl vězněn v nacistických žalářích. 1945–48 působil ve funkci přednosty odboru pro zbrojní a kovodělný průmysl na ministerstvu průmyslu, kde čelil snahám o podřízení československého hospodářství sovětskému diktátu a usiloval o navázání technické spolupráce s USA; zároveň byl politicky činný v Československé sociální demokracii. V říjnu 1948 odešel se svou manželkou a synem do exilu a po kratším pobytu v Rakousku a Belgii se na jaře 1950 usadil v nizozemském Utrechtu, kde 1951–55 řídil výrobu vysokonapěťových aparátů. 1955 se osamostatnil jako poradní inženýr pro organizaci a racionalizaci podniků se sídlem v Maarssenu u Utrechtu. Na přelomu 50. a 60. let přednášel elektrotechniku na utrechtské námořní akademii. Aktivně spolupracoval s nizozemskou (sociálně demokratickou) Stranou práce a jejím studijním ústavem. Napsal řadu technických, národohospodářských i politologických studií, jež z větší části publikoval v českých, rakouských, nizozemských, anglických a exilových československých časopisech nebo je dal k dispozici vědeckým institucím.
		+
		+	'''L:''' Pejskar 1, s. 295n.; Tomeš 1, s. 147.