https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?action=history&feed=atom&title=Vladim%C3%ADr_Veleck%C3%BD 2026-04-30T23:46:48Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.35.2 https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Vladim%C3%ADr_Veleck%C3%BD&diff=3390&oldid=prev 2023-07-01T18:03:37Z

<p>Založena nová stránka s textem „21. srpna 1890, Hrušky – 8. listopadu 1951, Bratislava) byl slovenský velkostatkář a partyzán. Rodina Veleckých pocházela z moravské obce Hrušk…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>21. srpna 1890, Hrušky – 8. listopadu 1951, Bratislava) byl slovenský velkostatkář a partyzán.<br /> <br /> Rodina Veleckých pocházela z moravské obce Hrušky. Vystudoval zemědělskou školu a po první světové válce koupil půdu ve Vráblech, konkrétně v osadě na kopci jménem Kíreš. Jeho otec mu zpočátku pomáhal a zásoboval ho moderními stroji z Čech. Ve Vráblech si našel i svou manželku Máriu rod. Součkovú, jejíž otec byl velitelem místní četnické stanice.<br /> <br /> Vladimír Velecký se přátelil s tehdejším prezidentem Tomášem G. Masarykem, který ho navštěvoval na Kíreši, případně se setkávali v Topoľčiankach a pravidelně chodívali na hony. V roce 1918 se stal starostou města Vráble. Po roce 1938, kdy Vráble patřily do Maďarska, se rodina přestěhovala do Nitry.<br /> <br /> V roce 1939 se zapojil do odboje. Prováděl přes uměle vytvořenou hranici pronásledované. V převádění mu pomáhala jeho 11letá dcera Sonja. Fašisté je odhalili, Vladimíra uvěznili a později odsoudili na smrt. V srpnu 1944 partyzáni osvobodili věznici, Velecký se k nim přidal a odešel s nimi do hor, kde se ukrývala i jeho rodina. Do osvobození Slovenska s manželkou a dcerou působili v partyzánském oddíle Jánošík.<br /> <br /> Po osvobození se přidali k armádě a bojovali až do skončení 2. světové války. Vrátili se do Vráblí, ale jen na krátkou dobu. V roce 1947 se přestěhovali do Bratislavy. V té době byla rodina spolumajitelem Slovenských liehovarov a likérok.<br /> <br /> V roce 1948, po znárodnění, se začala měnit politická situace. Vladimír Velecký se stal členem Agrární strany&lt;sup&gt;[zdroj?]&lt;/sup&gt;. Začal mít politické problémy, neboť jako jeden z mála otevřeně hlásal nespokojenost s tehdejší politikou. Když se situace začala zhoršovat, chtěl s rodinou emigrovat do Argentiny. Jelikož jeho jediná dcera Sonja byla už vdaná, odmítla s nimi emigrovat.<br /> <br /> Začátkem 50. let 20. století byl Vladimír Velecký obviněn ze špionáže pro Francii a odsouzen za velezradu. Celý soudní proces byl vykonstruovaný. Manželku Marii odsoudili na 8 let vězení v pracovním táboře v Ilavě za spolupráci s ním a neudání manžela. Do poslední chvíle Velecký věřil, že mu udělí milost. Dne 8. listopadu 1951 ho po dlouhém mučení oběsili v Justičním paláci v Bratislavě. Na pohřbu mohla být přítomna pouze dcera Sonja a jeho hrob nemohl být nijak označen. Manželku Marii propustili z vězení až v květnu 1955, ale na následky těžkého mučení za tři týdny zemřela.<br /> <br /> V roce 1969 byl Vladimír Velecký částečně rehabilitován. Po událostech listopadu 1989 byl úplně rehabilitován. V roce 1991 mu prezident Václav Havel vzdal čest a omluvil se jeho dceři, vnučkám a pravnučkám.<br /> <br /> Vladimír Velecký je pohřben spolu s rodinou na Ružinovském hřbitově v Bratislavě.</div>

DanielGargulak