Vojtěch Čížek - Historie editací

DanielGargulak v 29. 12. 2021, 11:19

2021-12-29T11:19:01Z

DanielGargulak v 2. 8. 2021, 19:29

2021-08-02T19:29:38Z

DanielGargulak v 2. 8. 2021, 19:28

2021-08-02T19:28:36Z

DanielGargulak v 28. 7. 2021, 13:16

2021-07-28T13:16:56Z

DanielGargulak: Založena nová stránka s textem „ 27. srpna 1884 Kolín – 26. června 1942 Mnichov prof.Vojtěch Čížek Za předmnichovské rep…“

2021-07-28T13:16:22Z

Založena nová stránka s textem „ 27. srpna 1884 Kolín – 26. června 1942 Mnichov náhled|prof.Vojtěch Čížek Za předmnichovské rep…“

Nová stránka

27. srpna 1884 Kolín – 26. června 1942 Mnichov

[[Soubor:Vojtěch Čížek (1884-1942).jpg|náhled|prof.Vojtěch Čížek]]

Za předmnichovské republiky byl členem národně socialistické strany. Byl čelným funkcionářem "Ústředního spolku československých profesorů" a funkcionářem dalších zájmových organizací českých středoškolských profesorů (byl jejich mluvčím). Organizoval jejich každoroční sjezdy; zpracovával anketu o jejich přípravě a vzdělávání; prosazoval průběžné zvyšování úrovně jejich vzdělání; růst autority povolání středoškolských profesorů v tehdejší společnosti a v obecné rovině zdůrazňoval pedagogické ideály středních škol.

Jeho politické a ideové postoje lze charakterizovat tím, že vycházel z Realistické strany a bezvýhradně se přikláněl k ideálům T. G. Masaryka.Profesor Dr. Vojtěch Čížek udržoval rozsáhlé společenské styky. Jeho vila v Praze na Ořechovce byla společenským salonem. Zde se scházeli představitelé bývalého buržoazního režimu.

Vojtěch Čížek publikoval rovněž množství článků. Udržoval i dlouholeté styky s Francií, kde měl řadu přátel. Byl jednatelem Ústavu skandinávského a nizozemského.

Krátce po 15. březnu 1939 navštívil MUDr. Viktor Kaufmann Dr. Vojtěcha Čížka v jeho domku na Ořechovce, kde tehdy bydlel (Klidná 284/5, Praha 6 – Střešovice). Jejich debata byla popudem k tomu, aby prof. Vojtěch Čížek začal organizovat ilegální zpravodajskou skupinu. Mělo se jednat o podzemní hnutí, "které musí být nekompromisně protiněmecké, musí přispět soustavnou, dobře organisovanou podkopnou a odbojovou prací k tomu, aby byl svržen okupantský režim, obnovena státní samostatnost a vybudována republika skutečně demokratická a socialistická". A tak se MUDr. Viktor Kaufmann krátce po 15. březnu 1939 zapojil do odboje a záhy se stal jednou z vůdčích osobností v ilegální skupině Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ).[6] Do odboje Viktor Kaufmann zapojil záhy i svoji sestru - spisovatelku a překladatelku Hedu Kaufmannovou.

Ilegální hnutí organizované Vojtěchem Čížkem bylo označované později v soudních spisech jako „Cizek und andere“ (v překladu z němčiny "Čížek a ostatní") nebo jej komisaři gestapa rovněž nazývali slovem „odborari“. (ve vzpomínkách Josefa Grni neslo název PRV — Přípravný revoluční výbor). Označení odboráři bylo přiléhavé, protože odráželo záměr jeho zakladatelů, kteří se rozhodli, „že své podzemní hnutí budeme opírati o odborově organisovaně, socialisticky zaměřené dělnictvo a levicově orientovanou inteligenci“. Vytvoření takové odbojové organizace (později označované jako PVVZ (Petiční výbor „Věrni zůstaneme“)) bylo v jistém smyslu (za první republiky) novátorské. Zahrnovalo v sobě spojení dělnictva prostřednictvím odborů s levicově orientovanou inteligencí. A nejen to. Slovy jeho zakladatelů: „Naše hnutí musí pro své účely využít vydatně též církevních kruhů a pracovati úzce s ilegálním hnutím komunistickým. Snaha naší skupiny musí být vytvořit i podzemní hnutí lidové, celostátní, zahrnující i pohraničí a Slovensko...“. (Ideový program tohoto hnutí zněl: „Republiku skutečně demokratickou a socialistickou.“)

Zrození odboje

Čížek již na počátku dubna 1939 nalezl možnosti, jak dopravovat zpravodajské informace za hranice protektorátu do západních zemí. Jako první mu přislíbila vyvážet zprávy manželka konzula v Holandsku - paní Erbanová. O něco později mu zprostředkovala spojení do Bělehradu manželka profesora Bandury, který působil na bělehradské konzervatoři. Tímto spojením získával dopisy a vzkazy od centra PVVZ odbojář Václav Žižka, který se do Bělehradu uchýlil po svém útěku z protektorátu. Čížek měl spojení i s Francií, kam posílal zprávy na adresy různých francouzských pedagogů. S nimi se přátelil ještě v době, kdy jezdil jako delegát na mezinárodní pedagogické konference.

Při hledání pomoci a součinnosti pro ilegální aktivity se Čížek nejprve obracel na své známé z řad profesorů. Také do organizační činnosti zapojil aparát stavovské profesorské organizace, kde mu nejvíce pomáhal její pokladník Hörner. "Ústřední spolek československých profesorů" používal místnosti v Praze v Jungmannově ulici. Ty využíval Čížek jako odbojovou organizační centrálu. Ještě na konci března 1939 požádal Čížek o spolupráci spisovatele Karla Josefa Beneše a jeho manželku - houslistku Ervínu Brokešovou. Do Čížkovy vily v Praze na Ořechovce docházeli pravidelně i vojáci: organizačně schopný štábní kapitán Václav Velínský (krycí jméno "Ofner"), který zastával funkci jakéhosi Čížkova pobočníka; kapitán Jan Slavík a plukovník Jan Satorie. Čížek měl kontakty i na mladoboleslavského odbojáře majora Josefa Frymla (s ním přišel do styku prostřednictvím manželů Hanušových). Jistý přelom nastal, když se Čížek setkal s generálem Jaroslavem Čihákem (krycí jméno "Znamenáček") a vyzval jej, aby zorganizoval vojenskou složku budované ilegální organizace. K tomu ovšem nedošlo, neboť generál Jaroslav Čihák údajně "narazil na Obranu národa a loajálně se s ní sloučil".

První garnitura PVVZ

Krátce po 15. březnu 1939 začal docent Josef Fischer intenzivně spolupracovat s rodinou MUDr. Viktora Kaufmanna a navázal spojení s Annou Pollertovou a okruhem lidí kolem ní. Zároveň navázal spojení s profesorem Dr. Vojtěchem Čížkem, který sám organizoval vlastní zpravodajskou skupinu.

A tak se krátce po 15. březnu 1939 v domě Vojtěcha Čížka (Klidná 284/5, Praha 6 - Střešovice) začali scházet odbojáři, aby navázali spolupráci s Čížkovou ilegální skupinou. Tak zde byly položeny základy první garnitury PVVZ.

Jednalo se např. o tyto osobnosti

profesor doktor Josef Grňa;

MUDr. Viktor Kaufmann;

Jaroslav Šimsa (zastupoval odbojové pracovníky z řad Ymky a Akademické Ymky; obstarával styk s katolickou církví; jeho prostřednictvím byla do tohoto hnutí zapojena celá řada mimopražských skupin a skupinek, pracující ať už na půdě církve českobratrské nebo Jednoty bratrské)

pražský advokát, člen řádu svobodných zednářů JUDr. Karel Bondy (nejprve spolupracoval s odbojovou skupinou kolem Antonína Pešla, poté s Čížkovo skupinou a se skupinou profesora Volfganga Jankovce)

JUDr. Milada Horáková – Králová z Národní rady žen;

Anna Pollertová (viz podrobněji níže);

generál Jaroslav Čihák

major Jaroslav Hájíček

docent Dr. Josef Fišer (znalec Palackého a Masaryka)

Josef Jan Kratochvíl (s ním se Dr. Čížek znal již dříve z práce ve Svazu středoškolských profesorů. Josef Jan Kratochvíl se později stal čelním představitelem PVVZ);

František Andršt (pracovník v odborech)

redaktor Otakar Wünsch (pracovník v odborech)

Václav Housar (pracovník v odborech)

Bohumír Truksa (pracovník v odborech)

Václav Tomsa;

komunistický novinář Dr. Vasil Kaprálek Škrach - tajemník T. G. Masaryka (redigoval vydávání Masarykových spisů)

V poválečných vzpomínkách označili odbojáři Václav Žižka spolu s profesorem Dr. Josefem Grňou (alias "Vlkem") jednoznačně profesora Dr. Vojtěcha Čížka (alias "Tichého") za "hlavu a dynamo" odbojové skupiny PVVZ v první fázi její činnosti. Pramenné materiály nacistického původu označovaly za "centrální" osobnost PVVZ v první fázi buď generála Jaroslava Čiháka nebo profesora Vojtěcha Čížka, případně uváděly, že "organizaci Národní revoluční výbor" založili v létě roku 1939 a vedli společně profesor Vojtěch Čížek a docent Dr. Josef Fišer.

← Starší verze		Verze z 2. 8. 2021, 19:29
Řádek 9:		Řádek 9:


−	Jeho politické a ideové postoje lze charakterizovat tím, že vycházel z Realistické strany a bezvýhradně se přikláněl k ideálům T. G. Masaryka.Profesor Dr. Vojtěch Čížek udržoval rozsáhlé společenské styky. Jeho vila v Praze na Ořechovce byla společenským salonem. Zde se scházeli představitelé bývalého buržoazního režimu.	+
		+	Jeho politické a ideové postoje lze charakterizovat tím, že vycházel z Realistické strany a bezvýhradně se přikláněl k ideálům T. G. Masaryka. Profesor Dr. Vojtěch Čížek udržoval rozsáhlé společenské styky. Jeho vila v Praze na Ořechovce byla společenským salonem. Zde se scházeli představitelé bývalého buržoazního režimu.


Řádek 15:		Řádek 16:


−	Krátce po 15. březnu 1939 navštívil MUDr. Viktor Kaufmann Dr. Vojtěcha Čížka v jeho domku na Ořechovce, kde tehdy bydlel (Klidná 284/5, Praha 6 – Střešovice). Jejich debata byla popudem k tomu, aby prof. Vojtěch Čížek začal organizovat ilegální zpravodajskou skupinu. Mělo se jednat o podzemní hnutí, "které musí být nekompromisně protiněmecké, musí přispět soustavnou, dobře organisovanou podkopnou a odbojovou prací k tomu, aby byl svržen okupantský režim, obnovena státní samostatnost a vybudována republika skutečně demokratická a socialistická". A tak se MUDr. Viktor Kaufmann krátce po 15. březnu 1939 zapojil do odboje a záhy se stal jednou z vůdčích osobností v ilegální skupině Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ).~~[6]~~ Do odboje Viktor Kaufmann zapojil záhy i svoji sestru - spisovatelku a překladatelku Hedu Kaufmannovou.	+
		+	Krátce po 15. březnu 1939 navštívil MUDr. Viktor Kaufmann Dr. Vojtěcha Čížka v jeho domku na Ořechovce, kde tehdy bydlel (Klidná 284/5, Praha 6 – Střešovice). Jejich debata byla popudem k tomu, aby prof. Vojtěch Čížek začal organizovat ilegální zpravodajskou skupinu. Mělo se jednat o podzemní hnutí, "které musí být nekompromisně protiněmecké, musí přispět soustavnou, dobře organisovanou podkopnou a odbojovou prací k tomu, aby byl svržen okupantský režim, obnovena státní samostatnost a vybudována republika skutečně demokratická a socialistická". A tak se MUDr. Viktor Kaufmann krátce po 15. březnu 1939 zapojil do odboje a záhy se stal jednou z vůdčích osobností v ilegální skupině Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ). Do odboje Viktor Kaufmann zapojil záhy i svoji sestru - spisovatelku a překladatelku Hedu Kaufmannovou.

← Starší verze		Verze z 28. 7. 2021, 13:16
Řádek 1:		Řádek 1:
	27. srpna 1884 Kolín – 26. června 1942 Mnichov		27. srpna 1884 Kolín – 26. června 1942 Mnichov
		+
		+	Přední pedagogický pracovník - odbojář.

	[[Soubor:Vojtěch Čížek (1884-1942).jpg\|náhled\|prof.Vojtěch Čížek]]		[[Soubor:Vojtěch Čížek (1884-1942).jpg\|náhled\|prof.Vojtěch Čížek]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-. srpna 1884 Kolín – 26. června 1942 Mnichov
+ *27. srpna 1884 Kolín – †26. června 1942 Mnichov
-Přední pedagogický pracovník - odbojář.
+Československý pedagogický pracovník - odbojář.
 [[Soubor:Vojtěch Čížek (1884-1942).jpg|náhled|prof.Vojtěch Čížek]]
@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 Za předmnichovské republiky byl členem národně socialistické strany. Byl čelným funkcionářem "Ústředního spolku československých profesorů" a funkcionářem dalších zájmových organizací českých středoškolských profesorů (byl jejich mluvčím). Organizoval jejich každoroční sjezdy; zpracovával anketu o jejich přípravě a vzdělávání; prosazoval průběžné zvyšování úrovně jejich vzdělání; růst autority povolání středoškolských profesorů v tehdejší společnosti a v obecné rovině zdůrazňoval pedagogické ideály středních škol.
 Jeho politické a ideové postoje lze charakterizovat tím, že vycházel z Realistické strany a bezvýhradně se přikláněl k ideálům T. G. Masaryka. Profesor Dr. Vojtěch Čížek udržoval rozsáhlé společenské styky. Jeho vila v Praze na Ořechovce byla společenským salonem. Zde se scházeli představitelé bývalého buržoazního režimu.
 Vojtěch Čížek publikoval rovněž množství článků. Udržoval i dlouholeté styky s Francií, kde měl řadu přátel. Byl jednatelem Ústavu skandinávského a nizozemského.
+Krátce po 15. březnu 1939 navštívil [[Viktor Kaufmann|MUDr. Viktor Kaufmann]] Dr. Vojtěcha Čížka v jeho domku na Ořechovce, kde tehdy bydlel (Klidná 284/5, Praha 6 – Střešovice). Jejich debata byla popudem k tomu, aby prof. Vojtěch Čížek začal organizovat ilegální zpravodajskou skupinu. Mělo se jednat o podzemní hnutí, "které musí být nekompromisně protiněmecké, musí přispět soustavnou, dobře organisovanou podkopnou a odbojovou prací k tomu, aby byl svržen okupantský režim, obnovena státní samostatnost a vybudována republika skutečně demokratická a socialistická". A tak se MUDr. Viktor Kaufmann krátce po 15. březnu 1939 zapojil do odboje a záhy se stal jednou z vůdčích osobností v ilegální skupině Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ). Do odboje Viktor Kaufmann zapojil záhy i svoji sestru - spisovatelku a překladatelku Hedu Kaufmannovou.
-Zrození odboje
+Ilegální hnutí organizované Vojtěchem Čížkem bylo označované později v soudních spisech jako „Cizek und andere“ (v překladu z němčiny "Čížek a ostatní") nebo jej komisaři gestapa rovněž nazývali slovem „odborari“. (ve vzpomínkách [[Josef Grňa|Josefa Grni]] neslo název PRV — Přípravný revoluční výbor). Označení odboráři bylo přiléhavé, protože odráželo záměr jeho zakladatelů, kteří se rozhodli, „že své podzemní hnutí budeme opírati o odborově organisovaně, socialisticky zaměřené dělnictvo a levicově orientovanou inteligenci“. Vytvoření takové odbojové organizace (později označované jako [[Petiční výbor Věrni zůstaneme|PVVZ]] (Petiční výbor „Věrni zůstaneme“)) bylo v jistém smyslu (za první republiky) novátorské. Zahrnovalo v sobě spojení dělnictva prostřednictvím odborů s levicově orientovanou inteligencí. A nejen to. Slovy jeho zakladatelů: „Naše hnutí musí pro své účely využít vydatně též církevních kruhů a pracovati úzce s ilegálním hnutím komunistickým. Snaha naší skupiny musí být vytvořit i podzemní hnutí lidové, celostátní, zahrnující i pohraničí a Slovensko...“. (Ideový program tohoto hnutí zněl: „Republiku skutečně demokratickou a socialistickou.“)
 Čížek již na počátku dubna 1939 nalezl možnosti, jak dopravovat zpravodajské informace za hranice protektorátu do západních zemí. Jako první mu přislíbila vyvážet zprávy manželka konzula v Holandsku - paní Erbanová. O něco později mu zprostředkovala spojení do Bělehradu manželka profesora Bandury, který působil na bělehradské konzervatoři. Tímto spojením získával dopisy a vzkazy od centra PVVZ odbojář Václav Žižka, který se do Bělehradu uchýlil po svém útěku z protektorátu. Čížek měl spojení i s Francií, kam posílal zprávy na adresy různých francouzských pedagogů. S nimi se přátelil ještě v době, kdy jezdil jako delegát na mezinárodní pedagogické konference.
 Při hledání pomoci a součinnosti pro ilegální aktivity se Čížek nejprve obracel na své známé z řad profesorů. Také do organizační činnosti zapojil aparát stavovské profesorské organizace, kde mu nejvíce pomáhal její pokladník Hörner. "Ústřední spolek československých profesorů" používal místnosti v Praze v Jungmannově ulici. Ty využíval Čížek jako odbojovou organizační centrálu. Ještě na konci března 1939 požádal Čížek o spolupráci spisovatele Karla Josefa Beneše a jeho manželku - houslistku Ervínu Brokešovou. Do Čížkovy vily v Praze na Ořechovce docházeli pravidelně i vojáci: organizačně schopný štábní kapitán Václav Velínský  (krycí jméno "Ofner"), který zastával funkci jakéhosi Čížkova pobočníka; kapitán Jan Slavík a plukovník Jan Satorie. Čížek měl kontakty i na mladoboleslavského odbojáře majora Josefa Frymla (s ním přišel do styku prostřednictvím manželů Hanušových). Jistý přelom nastal, když se Čížek setkal s generálem Jaroslavem Čihákem (krycí jméno "Znamenáček") a vyzval jej, aby zorganizoval vojenskou složku budované ilegální organizace. K tomu ovšem nedošlo, neboť generál Jaroslav Čihák údajně "narazil na Obranu národa a loajálně se s ní sloučil".
 Krátce po 15. březnu 1939 začal docent Josef Fischer intenzivně spolupracovat s rodinou MUDr. Viktora Kaufmanna a navázal spojení s Annou Pollertovou a okruhem lidí kolem ní. Zároveň navázal spojení s profesorem Dr. Vojtěchem Čížkem, který sám organizoval vlastní zpravodajskou skupinu.
 A tak se krátce po 15. březnu 1939 v domě Vojtěcha Čížka (Klidná 284/5, Praha 6 - Střešovice) začali scházet odbojáři, aby navázali spolupráci s Čížkovou ilegální skupinou. Tak zde byly položeny základy první garnitury PVVZ.
 Jednalo se např. o tyto osobnosti
 profesor doktor Josef Grňa;
@@ Řádek 46: / Řádek 32: @@
 MUDr. Viktor Kaufmann;
-Jaroslav Šimsa (zastupoval odbojové pracovníky z řad Ymky a Akademické Ymky; obstarával styk s katolickou církví; jeho prostřednictvím byla do tohoto hnutí zapojena celá řada mimopražských skupin a skupinek, pracující ať už na půdě církve českobratrské nebo Jednoty bratrské)
+[[Jaroslav Šimsa]] (zastupoval odbojové pracovníky z řad Ymky a Akademické Ymky; obstarával styk s katolickou církví; jeho prostřednictvím byla do tohoto hnutí zapojena celá řada mimopražských skupin a skupinek, pracující ať už na půdě církve českobratrské nebo Jednoty bratrské)
 pražský advokát, člen řádu svobodných zednářů JUDr. Karel Bondy (nejprve spolupracoval s odbojovou skupinou kolem Antonína Pešla, poté s Čížkovo skupinou a se skupinou profesora Volfganga Jankovce)
-JUDr. Milada Horáková – Králová z Národní rady žen;
+[[Milada Horáková|JUDr. Milada Horáková]] – Králová z Národní rady žen;
-Anna Pollertová (viz podrobněji níže);
+[[Anna Pollertová]] (viz podrobněji níže);
-generál Jaroslav Čihák
+[[Jaroslav Čihák|generál Jaroslav Čihák]]
-[https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Jaroslav_H%C3%A1j%C3%AD%C4%8Dek major Jaroslav Hájíček]
+[[Jaroslav Hájíček|major Jaroslav Hájíček]]
-docent Dr. Josef Fišer (znalec Palackého a Masaryka)
+[[Josef Fischer|docent Dr. Josef Fišer]] (znalec Palackého a Masaryka)
 Josef Jan Kratochvíl (s ním se Dr. Čížek znal již dříve z práce ve Svazu středoškolských profesorů. Josef Jan Kratochvíl se později stal čelním představitelem PVVZ);
@@ Řádek 72: / Řádek 58: @@
 Václav Tomsa;
-komunistický novinář Dr. Vasil Kaprálek Škrach - tajemník T. G. Masaryka (redigoval vydávání Masarykových spisů)
+[[Vasil Škrach|Dr. Vasil Kaprálek Škrach]] - tajemník T. G. Masaryka (redigoval vydávání Masarykových spisů)
 V poválečných vzpomínkách označili odbojáři Václav Žižka spolu s profesorem Dr. Josefem Grňou (alias "Vlkem") jednoznačně profesora Dr. Vojtěcha Čížka (alias "Tichého") za "hlavu a dynamo" odbojové skupiny PVVZ v první fázi její činnosti. Pramenné materiály nacistického původu označovaly za "centrální" osobnost PVVZ v první fázi buď generála Jaroslava Čiháka nebo profesora Vojtěcha Čížka, případně uváděly, že "organizaci Národní revoluční výbor" založili v létě roku 1939 a vedli společně profesor Vojtěch Čížek a docent Dr. Josef Fišer.