Josef Pešek

* 5. února 1884 Chudenice, † 16. května 1953 Leopoldov

Československý voják a odbojář.

Malý Josef vyrůstal v rodině obchodníka Josefa a Anny, rozené Roubalové, Peškových v Chudenicích na Klatovsku. Absolvoval měšťanskou školu s českou vyučovací řečí v Přešticích a s vyučovací řečí německou pak ve Stodě. Dnem 15. června 1899 ukončil dvouletou obchodní školu královského města Mělníka a nastoupil základní vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u pěšího pluku 102 rakousko-uherské armády. Poté pracoval jako úředník firmy Elektronická akciová společnost (dříve Kolben a spol.). V roce 1905 se stal “soukromým úředníkem”.

Dne 30. června 1907 uzavřel v Praze-Žižkově sňatek s Annou, rozenou Tichou. Postupně se jim narodily tři děti: Vlastislava, Josef a Jiřina. Celá rodina v dubnu 1921 přestoupila k československé církvi. Anna Pešková zemřela, krátce před koncem druhé světové války.

I když byl ze svazku rakousko-uherské armády propuštěn dnem 27. června 1912 cestou superarbitrace jako invalida “služby zbraní neschopen”, byl 17. dubna 1915 u doplňovacího okresního velitelství v Písku odveden a narukoval k 28. domobraneckému pluku do Lince, odkud byl 6. října přemístěn k 6. domobraneckému pluku v Chebu. Již 13. října odjel na italskou frontu, kde byl 1. listopadu jmenován podporučíkem domobrany na dobu války. Dne 14. listopadu padl do zajetí v boji u S. Martina na Doberu (Marcoliny). Postupně byl umístěn v zajateckých táborech Aderno, Catanie, Termini, Imerese a Padula, kde se přihlásil do československého zahraničního vojska. V únoru 1918 odešel s Československými pracovními prapory na italskou frontu, jakmile vykonal zkoušku na štábního důstojníka u Padovy, byl 30. září 1918 jmenován poručíkem a velitelem 6. roty II. praporu 32. čs. střeleckého pluku. Po boji u Doss´Alto byl určen velitelem úderné roty a 30. listopadu povýšen do hodnosti kapitána. Po návratu do vlasti se zúčastnil bojů na Slovensku, kde byl 28. února 1919 ustanoven velitelem II. polního praporu 32. střeleckého pluku v Rožnavě. Kapitán Pešek byl dne 1. března 1919 odvelen k ministerstvu národní obrany jako referent 24. oddělení pro zásobování armády na Slovensku, avšak již 1. května byl nejen povýšen na majora, ale současně ustanoven zástupcem přednosty správního odboru ministerstva národní obrany.

Dnem 24. prosince 1919 byl přijat do svazku československé armády jako voják z povolání v hodnosti majora. Ovládal tehdy tři světové jazyky: němčinu, francouzštinu a italštinu. Přednostou správního odboru ministerstva národní obrany byl ustanoven 1. října 1920. Krátce poté byl přeložen do kategorie důstojníků intendantstva a téměř současně povýšen do hodnosti podplukovníka.

Rok nato na plukovníka a dnem 28. června 1923 byl jmenován dekretem prezidenta republiky do hodnosti generála intendantstva V. hodnostní třídy. Tento poměrně rychlý hodnostní postup vysvětluje hodnocení generála O. Husáka:

“Po odchodu zkušeného a rutinovaného šéfa správního odboru ... byl pověřen vedením tohoto důležitého odboru. Tehdejší situace ministerstva národní obrany byla velmi obtížná, zvláště pokud se hospodaření týče, mělo ministerstvo obrany nejhorší pověst, často nezaslouženě. Díky píli, svědomitosti, obezřetnosti a rozhodnosti Peškově nastal tu obrat k lepšímu. Nejlépe by to mohl potvrditi Nejvyšší kontrolní úřad. Důstojník pevného charakteru, kterému s důvěrou bezpečně možno svěřit provedení nejdelikátnějších a nejdůležitějších věcí”.

Také ministr národní obrany František Udržal si na generálu Peškovi cenil, že je “velmi pilný, starostlivý a iniciativní pracovník”, který “vede správní odbor ministerstva národní obrany s výborným úspěchem” a “je velmi způsobilý pro vedení hospodářských věcí”. Dekretem prezidenta republiky byl přednosta II. (správního) odboru ministerstva národní obrany dnem 1. května 1928 povýšen do hodnosti generál šéf intendantstva. V období hospodářské krize, v červenci 1931, ministr národní obrany Dr. Vyškovský ustanovil generála Peška “úsporným komisařem” pro ministerstvo národní obrany:

“Úkolem úsporného hospodářství, jehož činnost se vztahuje na hospodaření s rozpočtovými úvěry kapitoly 5 státního rozpočtu všech složek armády i na hospodaření státních podniků vojenské správy, je činiti úsporné návrhy, a to i takové, které se vztahují na hospodaření s rozpočtovými prostředky v roce 1932, a dbáti toho, aby při hospodaření s rozpočtovými úvěry kap. 5 státního rozpočtu bylo postupováno s největší hospodárností tak, aby rozpočet kap. 5 na rok 1931, který byl usnesením ministerské rady vzhledem k celostátní finanční situaci snížen o 33,728.106 Kč na 1,366,271.894 Kč, nebyl překročen.

Vzhledem k tomu nařizuji úspornému komisaři, aby zajistil v rozpočtu kap. 5 na rok 1931 úsporu 33,728.106 Kč.”

I v této funkci obstál, neboť ministr národní obrany Machník si na Peškovi cenil:

“Má obsáhlé vědomosti v oboru hospodářsko-správním a finančním, kterých dovede jako přednosta správního odboru MNO velmi dobře uplatniti.”

Od začátku července 1936 byl na zdravotní dovolené a k 1. lednu 1937 byl přeložen do výslužby jako “vojenské služby neschopen”.

Za nacistické okupace se zapojil do protinacistického odboje, spolupracoval s Vladimírem Krajinou a v letech 1944-1945 vedl odbojovou skupinu vyšších štábních důstojníků. V době květnové revoluce od 5. května do 3. června 1945 “konal činnou službu u III. odboru” ministerstva národní obrany, avšak pro svůj věk i zdravotní stav nebyl reaktivován.

Josef Pešek se 28. června 1947 oženil na farním úřadu církve československé v Milavčicích s Hermínou Holou, rozenou Puchertovou, vdovou po mistru řeznickém a uzenářském v Domažlicích a majitelkou místních realit. Pešek tehdy převzal do otcovské péče i její třináctiletou dceru Marcelu Holou. Problematice armády se pak věnoval v branné komise národně socialistické strany, jejíž činnost pochopitelně neunikla pozornosti vojenského obranného zpravodajství ... Když neuspěl první agent-provokatér, přišel druhý “nadporučík Panocha” žádal o nocleh, i když se prokázal dvěma britskými průkazy, generál Pešek mu nevěřil. O své zkušenosti seznámil penzionované kolegy předválečného velitele letectva ing. Jaroslava Fajfra, velitele spojovacího vojska Josefa Dvořáka, velitele protiletecké obrany Karla Haška i generála Karla Haužvice. Pražský advokát JUDr. Moc, jim vzkázal, aby věc okamžitě oznámili příslušným úřadům. Nikdo z nich to neudělal, a tak 19. dubna 1949 byli Pešek i Nosál zatčeni.

Zdroj: Archiv VOS

https://www.zamekchudenice.cz/zamekchudenice/fr.asp?tab=zamchud&id=39&burl=&pt=MU22