Josef Palivec: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>7. října 1886 Švabín, (dnes součást Zbiroha) – †30. ledna 1975 Praha Československý diplomat, český básník, esejista, p…“) Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1936 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv. | Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1936 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv. | ||
| − | Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje (skupiny [[ÚVOD]] a [[Přípravný revoluční národní výbor|PRNV]]). V odboji pracoval mimo jiné i s Arnoštem Heidrichem a Emilem Lánym. Doporučoval kontakty ze své diplomatické kariéry. Od ledna do května 1945 vězněn fašisty v pankrácké věznici, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 zatčen a souzen komunistickou justicí v tzv. procesu se skupinou Milady Horákové. O dva roky později byl za posílání informací do zahraničí odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 let, k peněžitému trestu 50 000 korun, konfiskaci jmění a ztrátě občanských práv. V říjnu 1953 byl odeslán dopis 42 českých spisovatelů, kteří žádali pro J. Palivce milost. V roce 1954 byl trest snížen na 10 let a byl prominut zbytek peněžitého trestu, vězněn až do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, ale roku 1971 byl osvobozující rozsudek opět zrušen. | + | Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje (skupiny [[ÚVOD]] a [[Přípravný revoluční národní výbor|PRNV]]). V odboji pracoval mimo jiné i s [[Arnošt Heidrich|Arnoštem Heidrichem]] a Emilem Lánym. Doporučoval kontakty ze své diplomatické kariéry. Od ledna do května 1945 vězněn fašisty v pankrácké věznici, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 zatčen a souzen komunistickou justicí v tzv. procesu se skupinou Milady Horákové. O dva roky později byl za posílání informací do zahraničí odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 let, k peněžitému trestu 50 000 korun, konfiskaci jmění a ztrátě občanských práv. V říjnu 1953 byl odeslán dopis 42 českých spisovatelů, kteří žádali pro J. Palivce milost. V roce 1954 byl trest snížen na 10 let a byl prominut zbytek peněžitého trestu, vězněn až do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, ale roku 1971 byl osvobozující rozsudek opět zrušen. |
Překládal z francouzštiny Paula Valéryho, a také Coleridge a Góngoru a též české básníky do francouzštiny, psal vlastní poezii a prózu. Zemřel roku 1975 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. | Překládal z francouzštiny Paula Valéryho, a také Coleridge a Góngoru a též české básníky do francouzštiny, psal vlastní poezii a prózu. Zemřel roku 1975 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. | ||
Aktuální verze z 1. 1. 2022, 23:49
*7. října 1886 Švabín, (dnes součást Zbiroha) – †30. ledna 1975 Praha
Československý diplomat, český básník, esejista, překladatel a odbojář.
Josef Palivec se narodil vrchnímu kočímu u Colloredo-Mansfeldů Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové (vzdálené příbuzné Alfonse Muchy) Bratr Václav Palivec byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové (26.8.1935) jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž (dnešní Památník Karla Čapka).
Josef Palivec studoval v Rokycanech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře Jaroslavu Vrchlickému, působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci ČSR.[3] Rytíř Řádu čestné legie (1928).
Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1936 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv.
Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje (skupiny ÚVOD a PRNV). V odboji pracoval mimo jiné i s Arnoštem Heidrichem a Emilem Lánym. Doporučoval kontakty ze své diplomatické kariéry. Od ledna do května 1945 vězněn fašisty v pankrácké věznici, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 zatčen a souzen komunistickou justicí v tzv. procesu se skupinou Milady Horákové. O dva roky později byl za posílání informací do zahraničí odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 let, k peněžitému trestu 50 000 korun, konfiskaci jmění a ztrátě občanských práv. V říjnu 1953 byl odeslán dopis 42 českých spisovatelů, kteří žádali pro J. Palivce milost. V roce 1954 byl trest snížen na 10 let a byl prominut zbytek peněžitého trestu, vězněn až do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, ale roku 1971 byl osvobozující rozsudek opět zrušen.
Překládal z francouzštiny Paula Valéryho, a také Coleridge a Góngoru a též české básníky do francouzštiny, psal vlastní poezii a prózu. Zemřel roku 1975 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
V roce 1992 byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.
Zdroje: Wikipedie, AVOS