Antonín Pavlík

Generál Antonín Pavlík

*6.prosinec 1888, Lovčice - †13.červen 1943, Kolín (sebevražda)

Československý voják,legionář a odbojář. Divizní generál in memoriam.

Po maturitě byl odveden jako jednoroční dobrovolník zařazen do Celovce, odkud odchází jako do 1. světové války jako poručík, velitel čety u pěšího pluku 7 na srbskou frontu. Již 2.11.1914 padl v Srbsku do zajetí. 1.5.1915se v Niši přihlásil do legií jako dobrovolec a již na podzim téhož roku bojuje jako poručík - dobrovolník spolu se Srby u Niše na bulharské a soluňské frontě. Následně pak v květnu 1915 vstupuje do srbského vojska na funkci velitele roty u 10. pěšího pluku a tlumočníka pro vyšší štáby. Zde také podstoupil vojenský výcvik na Korfu a v Tunisu. V dubnu 1918 vstoupil do československých jednotek ve Francii coby poručík u 21.střeleckého pluku v Cognacu. Zprvu působí jako velitel čety a od srpna 1918 jako velitel roty 21. střeleckého pluku francouzských legií. Působil na italském bojišti. V září 1918 velel rotě a v listopadu 1918 praporu 35. střeleckého pluku. V legiích dosáhl hodnosti majora. Za službu v legiích byl mnohokrát vyznamenám, pro příklad obdržel Řád Bílý Orel V. III. a II.stupně s meči, albánskou Spomenica za rat i ujedinje, italskou medaili Fatgua di guerra a mnoho dalších. Po návratu do ČSR bojoval na Těšínsku a proti maďarkým bolševikům na Slovensku, v obou případech v čele jednotek pěšího pluku 35 a následně od srpna 1919 velel 88. pěšímu pluku, již v hodnosti plukovníka, v říjnu 1919 102. pěšímu pluku a od října 1920 pěšímu pluku 48 v Benešově (pluk vznikl z bývalého pluku 102). Pěší pluk 48 měl čestný název "Jugoslávský". V září 1920 byl jmenován profesorem na Velitelské škole. Od 4. dubna 1930 velel praporu útočné vozby (dále jen ÚV) a posléze od září 1933 pluku ÚV. V rámci působení u ÚV navštěvuje tankové učiliště ve Francii. Když k ÚV nastupoval v Milovicích coby velitel praporu, měla ÚV celkem 25 důstojníků, 20 rotmistrů a 600 mužů, hlavně díky jeho úsilí se ÚV stmelovala a dále vytvářela. V roce 1933 byl postaven pluk ÚV, v roce 1935 2 pluky a následně ještě pluk třetí.

27.května 1934 převzal plk. Antonín Pavlík standartu pro první pluk ÚV od Čs. národní rady. Tato slavnost se konala v Českém Brodě a 1. pluk ÚV se jí účastnil se svými pásovými vozidly - tančíky československé výroby. Předávání standarty probíhalo jako součást oslav 500 let od Bitvy u Lipan. Součástí oslav bylo nejen předání standarty, ale i přehlídka čs. branné moci, které se před nejvýznamnějšími činiteli země představily tři roty 1. pluku ÚV. Byly zde předvedeny nové tančíky vzor 33 (celkem 40 vozidel) a obrněné automobily v počtu 30 vozidel. Český Brod byl považován za vhodné místo prezentace nového druhu vojska, kde se s ním kromě veřejnosti a tisku mohly seznámit i ostatní složky armády, pro něž byla tato technika nazvaná podle husitských tradic "útočnou vozbou", skutečnou novinkou a překvapením. Na tehdejší poměry šlo o událost zcela neslýchanou, vyvolanou zcela jistě novým ohrožením republiky ze strany německého fašismu. Armáda tak na pozadí historických oslav prezentovala své odhodlání bránit zemi a veřejnost byla pomalu připravována na nelehkou budoucnost. Armáda republiky Československé měla v roce 1934 k dispozici jen stará vozidla z 20. let, několik kusů Fiat Torino, Lancia a PA-I, 9 kusů PA-II, 6 lehkých tanků Renault z 1. světové války a 15 kusů obrněných aut vzor 27. Začátkem roku 1934 pak armáda z výroby obdržela nové tančíky ČKD právě v počtu 40 kusů a obrněná šestikolová auta Tatra vzor 30 v počtu 51 kusů, ve výrobě byl lehký tak vzor 34. V červenci 1934 velel 24. pěší brigádě, v září 1935 pak Brigádě útočné vozby.

Od ledna 1936 byl jmenován do generálské hodnosti. Od října 1937 nastoupil do funkce zástupce velitele 13. pěší divize, které pak od července do září 1938 velel. Na podzim 1938 velel 34. hraniční oblasti. V květnu 1939 byl penzionován a zapojil se odbojové činnosti. Působil ve funkci krajského velitele Obrany národa v Kolíně. Mezi jeho působnost patří například rozvoz zbraní, psaní do ilegálních tiskovin, předávání zpráv do zahraničí a ze zahraničí.

Na jaře 1940 byl zatčen a v letech 1941-42 byl uvězněn, souzen u Sondergerichtu na Pankráci a v roce 1942 propuštěn. Dne 21.5.1943 byl generál A. Pavlík vylákán na úřad práce pod záminkou pracovního nasazení a pod cizím jménem uvězněn v Kutné Hoře. V Kutnohorské věznici byl podroben mučení, které ještě zesílilo po jeho převozu na kolínské Gestapo. Zde byl připoután 7 dní bez jídla a mučením nucen k vyzrazení svých spolupracovníků. Generál Pavlík nejenže neprozradil své kolegy, ale podařilo se mu vyvléci se z pout. Při útěku byl však zastřelen kolínským gestapákem Langhamrem. To vše dne 13. června 1943 v noci na 14.červen.

Mezi jeho nejbližší kolegy patřili František Vlasatý, Prokop Červinka, Stanislav Staněk a další.

Encyklopedie branné moci (J.Fidler, V.Sluka Libri 2006)