Max Rausch: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
(Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
Od 30. května 1915 bojoval v pluku jízdních myslivců č. 6 (Jager-Regiment zu PfeldNr. 6)71 na ruské frontě . Patrně v důsledku zranění došlo 10. listopadu 1915 k jeho přeřazení k dragounskému pluku č. 14 Kromě Ruska, bojoval také v Rumunsku a Francii. Dále také prošel 2. hornorýnským pěším plukem č. 99 (2. Oberrheinisches Infanterie-Regiment Nr. 99) a 4. lotrinským pěším plukem č. 136 | Od 30. května 1915 bojoval v pluku jízdních myslivců č. 6 (Jager-Regiment zu PfeldNr. 6)71 na ruské frontě . Patrně v důsledku zranění došlo 10. listopadu 1915 k jeho přeřazení k dragounskému pluku č. 14 Kromě Ruska, bojoval také v Rumunsku a Francii. Dále také prošel 2. hornorýnským pěším plukem č. 99 (2. Oberrheinisches Infanterie-Regiment Nr. 99) a 4. lotrinským pěším plukem č. 136 | ||
+ | Během celé první světové války byl třikrát zraněn - a to průstřelem bérce a odraženou střelou do ruky a břicha, za což si vysloužil během své služby odznak za zranění, 3. třídy Konec války jej zastihl ve Francii, a to již jako zkušeného a vyznamenaného poddůstojníka v hodnosti Vizefeldwebel u pěšího pluku č. 136. | ||
− | Archiv bezpečnostních složek - fond 325 - 136- 3, Diplomová práce o Maxi Rauschovi - Martin Petr | + | Během první světové války získal několik vyznamenání, kupříkladu železný kříž 1. třídy a 2. třídy , či další zemská vyznamenání. |
+ | |||
+ | Z armády byl propuštěn počátkem ledna 1919. Jednadvacetiletý válečný veterán, vyznamenaný hrdina první světové války, Max Rausch se podle svých slov ocitl doslova před úplnou prázdnotou, uprostřed existenční tísně a v problematické společenské situaci, způsobené následky prohrané války. Proto se navrátil domů do rodného Durynska, kde necelý rok přechodně pracoval v zemědělství v obci Schwabhausen na půl cesty mezi Gothou a jeho rodnou vsí. | ||
+ | |||
+ | 1. listopadu 1919 se jednadvacetiletý Max Rausch stal policejním úředníkem. Začal pracovat jako strážník u policejní správy v Gotě . 1. dubna 1920 složil zkoušky, aby se následně přidal ke kriminální policii v Gotě , zároveň svým přeřazením Rausch získal hodnost kriminálního strážmistr. O necelý rok později, 12. února 1921, se Max Rausch oženil s dvacetiletou Helenou Seifarthovou. Brzy na to, 27. prosince 1921 se manželům Rauschovým v Gotě narodila dcera Ingeborg. | ||
+ | |||
+ | Během roku 1923 ve městě Výmaru vznikl nový policejní úřad v rámci Durynské zemské kriminální policie - Zemský úřad kriminální policie ve Výmaru (Landeskriminalpolizeiamt in Weimar), ke kterému byl 1. prosince 1923 Rausch přeřazen. A již v říjnu 1924 se na nové pozici dočkal povýšení do hodnosti kriminálního tajemníka (Kriminalsekretár). | ||
+ | |||
+ | Kromě běžné policejní práce, se Rausch seznámil i s prací v kontrašpionáži. Začal se dovzdělávat samostudiem a v letech 1955-26 začal koketovat s NSDAP. Na tuto okolnost mělo vliv seznámení s vrstevníkem, členem NSDAP, gothajským právníkem, pomocným soudcem na Zemském soudu Výmar dr. Walthrem Ortleppem jenž v budoucnu hrál velkou roli v jeho kariéře. Ten byl blízkým spolupracovníkem [[Wilhelm Frick|Wilhelma Fricka]] stoupající hvězdu nacistické strany. Do strany Rauch vstoupil s platností od 1. května 1930, čímž získal členské číslo 236 590. Oproti svým policejním kolegům z jiných částí Německa, Rausch využil politické situace, která mu i přes jeho profesi umožnila vstup do NSDAP. Ostatním jeho kolegům tento vstup nebyl umožněn až do roku 1933. Vzhledem ke svému ranému vstupu do NSDAP se později Rausch mohl nazývat „starým bojovníkem“ (Alter Kampfer). | ||
+ | |||
+ | V září 1931 ho na příkaz durynské vlády vyslali jako čekatele na komisaře (Kommissaranwárter) na roční kurz pro budoucí kriminální komisaře do policejní školy v Sondershausenu (Polizeischule Sonderschausen). Po složení závěrečné zkoušky s dobrým prospěchem se dočkal v prosinci 1932 povýšení na kriminálního komisaře (Kriminalkomissar) s platností k 1. lednu 1933. 1. května 1933 vstoupil do SS a v červenci se stal členem SD. V roce 1934 vystoupil z evangelické církve. | ||
+ | |||
+ | O tom, že měl velkou důvěru u nejvyšších špiček nacistického aparátu, svědčí fakt, že byl zasvěcen do fingovaného požáru Říšského sněmu. | ||
+ | |||
+ | Od září 1934 se Rausch stal velitelem oddělení a zástupcem vedoucího gestapa. 20. dubna 1935 se dočkal povýšení do nižšího důstojnického stavu, do hodnosti SS-Untersturmfuhrer. Kromě svého nasazení u Gestapa a SD od léta 1935 začal pracovat jako vyučující na policejní škole v Sondershausen a vyšší policejní škole v Jeně. V létě 1936 dosáhl Max Rausch povýšení na kriminálního radu (Kriminalrat) 13. září 1936 získal hodnost SS-Obersturmfuhrer, čímž vyrovnal svou policejní hodnost s hodností u SS. Zároveň opustil své pozice u SD. Formálně byl vedený jako zaměstnanec štábu hlavního úřadu SS (Stab SS-Hauptamt). Do konce roku 1936 se Max Rausch stal nositelem prstenu SS se smrtihlavem (Totenkopfring der SS).30. ledna 1937 dosáhl Rausch dalšího povýšení v SS, do hodnosti SS-Hauptsturmfuhrer | ||
+ | |||
+ | 15. června 1937 se kriminální rada Rausch dočkal povýšení na funkci vedoucího úřadovny tajné státní policie Výmar (Geheime Staatspolizeistelle Weimar) Nejpozději do konce roku 1937 se Max Rausch stal členem spolku s názvem „Pramen života“ (Lebensborn e. V.), který sloužil jako organizace pro „tvorbu“ nových generací „rasově způsobilých německých národněsocialistických“ árijských dětí. Podle nařízení z 13. září 1936 musel každý příslušník SS zplodit nejméně 4 děti, ideálně nemanželské, tedy takříkajíc „darovat Fuhrerovi dítě“ vhodné „rasové kvality“. Během roku 1937 se znovu vrátil k SD, vzhledem k jeho služebnímu zařazení pod SD-Hauptamt, snad kvůli jeho povýšení na vedoucího gestapa ve Výmaru. | ||
+ | |||
+ | 16. března 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava. Ještě ve Výmaru se 20. dubna 1939 Rausch dočkal povýšení za svou činnost v Durynsku do hodnosti SS-Sturmbannfuhrer. Kromě toho získal i služební povýšení na kriminálního ředitele, snad jako předzvěst služebního přeřazení. Na začátku srpna 1939 Rausche pozvali z Výmaru do říšského kriminálního policejního úřadu (Reichskriminalpolizeiamt, dále jen RKPA) v Berlíně, kde mu SS-Gruppenfuhrer Arthur Nebe nařídil služební přeřazení do Brna s cílem vybudovat novou úřadovnu kriminální policie v Brně pro oblast nově přičleněné Moravy. Za několik týdnů, v půli srpna 1939, Rausch konečně dorazil do Brna a stal se vedoucím kriminálně policejní spojovací úřadovny v Brně (Kriminalpolizeilichen Verbindungsstelle Brunn), v rámci německé kriminální policie. | ||
+ | |||
+ | Archiv bezpečnostních složek - fond 325 - 136- 3, Diplomová práce o Maxi Rauschovi - Martin Petr https://is.muni.cz/th/tdfy3/BP462587_MaxRausch.pdf |
Aktuální verze z 26. 1. 2022, 02:14
*14. října 1898 Georgenthal, Gotha - †1. března 1947 Brno - poprava
Německý nacista, příslušník SS. Velitel bezpečnostní policie - KdS - na Moravě.
Narodil se Ernstu Rauschovi a Georgině Rauschové (rozené Pruschildové). Maxův otec, Ernst Rausch pracoval na dráze jako železniční zmocněnec Od roku 1904 do roku 1908 navštěvoval obecnou školu v Georgenthalu a kvůli absenci navazující školy v obci musel mladý Max mezi léty 1908 a 1913 chodit do reálné školy v nedalekém městečku Ohrdruf v Durynsku.
Od jara roku 1913 začal chodit do hudební školy v Ilmenau v Durynsku , ovšem školu musel kvůli vypuknutí první světové války přerušit. Vypukla první světová válka. V srpnu 1914 školský personál poslali po mobilizaci na frontu. Rausch se přihlásil do armády.
Od 30. května 1915 bojoval v pluku jízdních myslivců č. 6 (Jager-Regiment zu PfeldNr. 6)71 na ruské frontě . Patrně v důsledku zranění došlo 10. listopadu 1915 k jeho přeřazení k dragounskému pluku č. 14 Kromě Ruska, bojoval také v Rumunsku a Francii. Dále také prošel 2. hornorýnským pěším plukem č. 99 (2. Oberrheinisches Infanterie-Regiment Nr. 99) a 4. lotrinským pěším plukem č. 136
Během celé první světové války byl třikrát zraněn - a to průstřelem bérce a odraženou střelou do ruky a břicha, za což si vysloužil během své služby odznak za zranění, 3. třídy Konec války jej zastihl ve Francii, a to již jako zkušeného a vyznamenaného poddůstojníka v hodnosti Vizefeldwebel u pěšího pluku č. 136.
Během první světové války získal několik vyznamenání, kupříkladu železný kříž 1. třídy a 2. třídy , či další zemská vyznamenání.
Z armády byl propuštěn počátkem ledna 1919. Jednadvacetiletý válečný veterán, vyznamenaný hrdina první světové války, Max Rausch se podle svých slov ocitl doslova před úplnou prázdnotou, uprostřed existenční tísně a v problematické společenské situaci, způsobené následky prohrané války. Proto se navrátil domů do rodného Durynska, kde necelý rok přechodně pracoval v zemědělství v obci Schwabhausen na půl cesty mezi Gothou a jeho rodnou vsí.
1. listopadu 1919 se jednadvacetiletý Max Rausch stal policejním úředníkem. Začal pracovat jako strážník u policejní správy v Gotě . 1. dubna 1920 složil zkoušky, aby se následně přidal ke kriminální policii v Gotě , zároveň svým přeřazením Rausch získal hodnost kriminálního strážmistr. O necelý rok později, 12. února 1921, se Max Rausch oženil s dvacetiletou Helenou Seifarthovou. Brzy na to, 27. prosince 1921 se manželům Rauschovým v Gotě narodila dcera Ingeborg.
Během roku 1923 ve městě Výmaru vznikl nový policejní úřad v rámci Durynské zemské kriminální policie - Zemský úřad kriminální policie ve Výmaru (Landeskriminalpolizeiamt in Weimar), ke kterému byl 1. prosince 1923 Rausch přeřazen. A již v říjnu 1924 se na nové pozici dočkal povýšení do hodnosti kriminálního tajemníka (Kriminalsekretár).
Kromě běžné policejní práce, se Rausch seznámil i s prací v kontrašpionáži. Začal se dovzdělávat samostudiem a v letech 1955-26 začal koketovat s NSDAP. Na tuto okolnost mělo vliv seznámení s vrstevníkem, členem NSDAP, gothajským právníkem, pomocným soudcem na Zemském soudu Výmar dr. Walthrem Ortleppem jenž v budoucnu hrál velkou roli v jeho kariéře. Ten byl blízkým spolupracovníkem Wilhelma Fricka stoupající hvězdu nacistické strany. Do strany Rauch vstoupil s platností od 1. května 1930, čímž získal členské číslo 236 590. Oproti svým policejním kolegům z jiných částí Německa, Rausch využil politické situace, která mu i přes jeho profesi umožnila vstup do NSDAP. Ostatním jeho kolegům tento vstup nebyl umožněn až do roku 1933. Vzhledem ke svému ranému vstupu do NSDAP se později Rausch mohl nazývat „starým bojovníkem“ (Alter Kampfer).
V září 1931 ho na příkaz durynské vlády vyslali jako čekatele na komisaře (Kommissaranwárter) na roční kurz pro budoucí kriminální komisaře do policejní školy v Sondershausenu (Polizeischule Sonderschausen). Po složení závěrečné zkoušky s dobrým prospěchem se dočkal v prosinci 1932 povýšení na kriminálního komisaře (Kriminalkomissar) s platností k 1. lednu 1933. 1. května 1933 vstoupil do SS a v červenci se stal členem SD. V roce 1934 vystoupil z evangelické církve.
O tom, že měl velkou důvěru u nejvyšších špiček nacistického aparátu, svědčí fakt, že byl zasvěcen do fingovaného požáru Říšského sněmu.
Od září 1934 se Rausch stal velitelem oddělení a zástupcem vedoucího gestapa. 20. dubna 1935 se dočkal povýšení do nižšího důstojnického stavu, do hodnosti SS-Untersturmfuhrer. Kromě svého nasazení u Gestapa a SD od léta 1935 začal pracovat jako vyučující na policejní škole v Sondershausen a vyšší policejní škole v Jeně. V létě 1936 dosáhl Max Rausch povýšení na kriminálního radu (Kriminalrat) 13. září 1936 získal hodnost SS-Obersturmfuhrer, čímž vyrovnal svou policejní hodnost s hodností u SS. Zároveň opustil své pozice u SD. Formálně byl vedený jako zaměstnanec štábu hlavního úřadu SS (Stab SS-Hauptamt). Do konce roku 1936 se Max Rausch stal nositelem prstenu SS se smrtihlavem (Totenkopfring der SS).30. ledna 1937 dosáhl Rausch dalšího povýšení v SS, do hodnosti SS-Hauptsturmfuhrer
15. června 1937 se kriminální rada Rausch dočkal povýšení na funkci vedoucího úřadovny tajné státní policie Výmar (Geheime Staatspolizeistelle Weimar) Nejpozději do konce roku 1937 se Max Rausch stal členem spolku s názvem „Pramen života“ (Lebensborn e. V.), který sloužil jako organizace pro „tvorbu“ nových generací „rasově způsobilých německých národněsocialistických“ árijských dětí. Podle nařízení z 13. září 1936 musel každý příslušník SS zplodit nejméně 4 děti, ideálně nemanželské, tedy takříkajíc „darovat Fuhrerovi dítě“ vhodné „rasové kvality“. Během roku 1937 se znovu vrátil k SD, vzhledem k jeho služebnímu zařazení pod SD-Hauptamt, snad kvůli jeho povýšení na vedoucího gestapa ve Výmaru.
16. března 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava. Ještě ve Výmaru se 20. dubna 1939 Rausch dočkal povýšení za svou činnost v Durynsku do hodnosti SS-Sturmbannfuhrer. Kromě toho získal i služební povýšení na kriminálního ředitele, snad jako předzvěst služebního přeřazení. Na začátku srpna 1939 Rausche pozvali z Výmaru do říšského kriminálního policejního úřadu (Reichskriminalpolizeiamt, dále jen RKPA) v Berlíně, kde mu SS-Gruppenfuhrer Arthur Nebe nařídil služební přeřazení do Brna s cílem vybudovat novou úřadovnu kriminální policie v Brně pro oblast nově přičleněné Moravy. Za několik týdnů, v půli srpna 1939, Rausch konečně dorazil do Brna a stal se vedoucím kriminálně policejní spojovací úřadovny v Brně (Kriminalpolizeilichen Verbindungsstelle Brunn), v rámci německé kriminální policie.
Archiv bezpečnostních složek - fond 325 - 136- 3, Diplomová práce o Maxi Rauschovi - Martin Petr https://is.muni.cz/th/tdfy3/BP462587_MaxRausch.pdf