Miloslav Preininger

JUDr. Miloslav Preininger

*1. prosince 1894 v Chrudimi - †2.listopad 1941

Československý poliejní úředník a odbojář. Jako nejstarší ze tří bratrů v rodině chrudimského advokáta JUDr. Jaroslava Preiningera a Olgy Preiningerové, rozené Figarové.

V roce 1912 složil na C. a K. reálném gymnáziu v Chrudimi úspěšně zkoušku dospělosti. Po maturitě byl přijat ke studiu na české právnické fakultě univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze (Karlova univerzita). Zde v roce 1917 získal titul doktora práv.

Po vzniku Československé republiky vstoupil do jejích služeb a stal se úředníkem politické správy na Podkarpatské Rusi. Zde působil jako tajemník v úřadu guvernéra v Užhorodu. V roce 1926 se v Brně seznámil s Marií Sikovou, studentkou VŠT v Brně, dcerou vrchního stavebního rady brněnského Zemského úřadu. Po dvouleté známosti byli 5. července roku 1927oddáni v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla. Dne 26. června roku 1928 se jim v pražské porodnici v Londýnské ulici narodil syn Miloslav.

Dr. Preininger v té době již pravděpodobně působil jako vrchní komisař u Zemské politické správy v Praze. Počátkem 30. let vstoupil Dr. Preininger do zpravodajského oddělení Policejního ředitelství v Praze. Zde se zabýval především fašistickými organizacemi. Jeho nejznámejším a osudovým případem bylo vyšetřování protistátní činnosti organizace Volkssport. Pod rouškou zdánlivě neškodné sportovní organizace nacisté připravovali útočné oddíly po vzoru SA (Sturm abteilung) ze sousedního Německa. V dubnu roku 1932 v Brně zahájený soudní proces s jeho představiteli skončil v září téhož roku vynesením trestů odnětí svobody. Jedním z odsouzených byl tehdy dvaadvacetiletý litoměřický student Adolf Metzner.

Dr. Preininger vedl i v následujících letech další vyšetřováni protistátní činnosti fašistických organizaci, včetně Národní obce fašistické a osoby Radoly Gajdy. Dne 1. dubna 1935 změnil své služební zařazení a stal se správcem největšího pražského policejního komisařství na Královských Vinohradech. JUDr. Preininger se důvěrně znal s jednou z nejvýznamnějších osobností československého četnictva, generálem Josefem Ježkem a dalšími vysokými státními funkcionáři. Měl také kontakty v politických kruzích, zejména na agrární stranu a osobu Rudolfa Berana.

Po okupaci Československa v roce 1939 byl JUDr. Preininger na naléhání německých nacistů propuštěn z policejní služby, zůstal ale státním úředníkem. Zapojil se do národního odboje. Udržoval spojení s vlastenecky ícími policisty a úředníky a podílel se na zasílání důvěrných zpráv československému exilu v Londýně. Byl členem ilegální skupiny „ V boj - družstvo prvního sledu".

Osudné se mu stalo náhodné setkání s Rudolfem Metznerem v Plzni v létě roku 1940. Ten mu vyčetl proces s Volkssportem a vyhrožoval mu, že zařídí, aby zmizel. Na jeho popud JUDr. Preiningera zatklo Gestapo.

Na intervenci protektorátního ministra vnitra generála Josefa Ježka byl sice propuštěn, ale 2. listopadu 1940 znovu zatčen. Ve vazbě pražského Gestapa setrval až do 13. ledna 1941. Poté jej bez soudu deportovali do koncentračního tábora Flossenburg s označením „Ruckkehr unerwunscht" - návrat nežádoucí. 11. března 1941 jej zde v takzvané trestní koloně ubili k smrti...

Na přímluvu generála Ježka mohla rodina alespoň převézt jeho popel do Prahy. Pohřeb na vinohradském hřbitově se konal 1. dubna 1941...

Rodina JUDr. Preiningera to neměla lehké ani v poválečném období. Marie Preiningerová byla na základě lží a pomluv v 50. letech odsouzena k dlouholetému vězení v politicky vykonstruovaném procesu s bývalým generálem Josefem Ježkem. V podstatě jen proto, že ho prostřednictvím svého manžela znala.

Zdroj:

https://www.muzeumpolicie.cz/data/user/docs/Miloslav%20Preininger.pdf