Rudolf Hošek: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>03. duben 1887, Dobrochov-†20. listopad 1952 Československý voják, legionář a odbojář. Vystudoval reálné gymnázium v Prost…“) Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | [[Soubor:Rudolf Hošek.jpeg|náhled|Rudolf Hošek]] | ||
| + | [[Soubor:1280px-Schema.Odboj.Skupin.Roky.1939-1941.gif|náhled]] | ||
<nowiki>*</nowiki>03. duben 1887, Dobrochov-†20. listopad 1952 | <nowiki>*</nowiki>03. duben 1887, Dobrochov-†20. listopad 1952 | ||
| Řádek 7: | Řádek 9: | ||
| − | Zdroj:Encyklopedie branné moci - Jiří Fiedler, Václav Sluka | + | Zdroj:Encyklopedie branné moci - Jiří Fiedler, Václav Sluka, Alex Maskalik - Elita armády |
Aktuální verze z 18. 1. 2023, 12:33
*03. duben 1887, Dobrochov-†20. listopad 1952
Československý voják, legionář a odbojář. Vystudoval reálné gymnázium v Prostějově a kurs při Obchodní akademii v Prostějově. Do vypuknutí první světové války, působil jako obchodní cestující.
Po začátku války, byl povolán do pěšího pluku 57/Infanterie-Regiment Nr.57/ , kde se stal velitelem. Nejprve bojoval na srbské a italské frontě, ale od roku 1915 byl na frontě ruské. V červnu 1916 byl zajat a o rok později, v září 1917, vstoupil do čs.legií. Byl jmenován velitelem čety 6. střeleckého pluku a od ledna 1918 velel četě 1.náhradního pluku ruských legií. Zúčastnil se bojů proti bolševikům na magistrále, kde velel průzkumnému oddílu a II. paraporu 9. střeleckého pluku ruských legií. Dosáhl hodnosti majora pěchoty. Po návratu do vlasti zůstal u armády, kde střídal různé velitelské posty u pěších pluků 9,24,17, 36. V září 1936 se stal velitelem 19. pěší brigády a v lednu 1938 se stává zástupcem velitele 10. pěší divize - byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V době branné pohotovosti státu na podzim 1938, velel 10.divizi. Po okupaci se zapojil do odboje v rámci Obrany národa. V září 1941 byl zatčen, a do konce války vězněn. Po osvobození se stal velitelem pěchoty Hlavního štábu MNO. Po roce 1948 byl penzionován.
Zdroj:Encyklopedie branné moci - Jiří Fiedler, Václav Sluka, Alex Maskalik - Elita armády