Jan Vycpálek: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „29.11.1905, Tábor – 8.9.1943 Po ukončení školy se Jan Vycpálek vyučil elektrotechnikem a poté pilotem v československém letectvu. Po pár letec…“) Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
Jan Vycpálek byl zavražděn 8. září 1943 během tzv. krvavých nocí v Plötzensee. | Jan Vycpálek byl zavražděn 8. září 1943 během tzv. krvavých nocí v Plötzensee. | ||
+ | |||
+ | Narodil se roku 1905 v Táboře. U Krchů se vyučil elektromechanikem, na vojně se přihlásil k letectvu a stal se pilotem. Po pěti letech se s vojnou rozloučil, prošel různými zaměstnáními, poznal dobu nezaměstnanosti a pak se mu konečně podařilo najít práci u Bati ve Zlíně. | ||
+ | |||
+ | Po okupaci země německými vojsky se dlouho nerozmýšlel. S několika zlínskými kamarády přešel hranice do Polska a společně vstoupili do československé jednotky, kterou na polském území zakládá podplukovník Ludvík Svoboda. | ||
+ | |||
+ | Nečekaně ho povolali k sovětskému komisaři: „Nabízíme vám návrat domů a zpravodajské nasazení ve vaší vlasti,“ navrhl komisař překvapenému Vycpálkovi. | ||
+ | |||
+ | Jan se nerozmýšlel dlouho a podepsal. Podepsali i jeho zlínští přátelé. Stali se agenty sovětské rozvědky na území protektorátu. | ||
+ | |||
+ | Brzy potom letěly k protektorátu z východu první zakódované zprávy. Pětice špionů postupně získala mnoho spolupracovníků. Vycpálek za čas navštívil nevlastní maminku a sestry Boženu a Marii v Táboře, do spolupráce zapojili Jana Valentu a Josefa Faldynu z Baťovy sezimoústecké továrny. Avšak po delší době se na skupinu rozvědčíků napojil zrádce Jaroslav Bednář. Na Vycpálkových rukách a na rukách jeho čtyř kamarádů zaklapla pouta. Zatkli i Janovu maminku a obě sestry. | ||
+ | |||
+ | Nacistické úřady po tvrdých výsleších zinscenovaly se zatčenými několik soudních procesů. Z více než 200 obžalovaných soud vynesl padesát osm rozsudků smrti. Mezi odsouzenými byl i Jan Vycpálek. K vykonání rozsudku smrti ho odvezli do berlínské věznice Plötzensee. V době nacistického režimu se „proslavila“ zvláštní nelidskostí a sadismem hromadných poprav. Pod její gilotinou a na jejích oprátkách v době druhé světové války zemřelo kolem dvou tisíc vězňů. | ||
+ | |||
+ | Nadešla noc ze 4. na 5. září 1943. Berlín se otřásá pod údery bomb. Oblohu křižují německé světlomety a v kuželích záře hledají nepřátelské bombardéry. Cílem bomb se stala i věznice. Situací, že dojde k útěku vězňů, se okamžitě zabývalo nacistické ministerstvo spravedlnosti. V tajném rozkazu rozhodlo všechny odsouzené k smrti okamžitě popravit. | ||
+ | |||
+ | Nastal však problém. Popravní sekyra je po náletech vyřazena z provozu. Tedy k usmrcení oběšením. U stropu zabudovali do stěn traverzu, po níž se pohybovalo osm řeznických háků s připevněnými oprátkami. | ||
+ | |||
+ | Popravy začaly v půl sedmé večer 7. září a skončily až ráno. Tu noc padlo hákům za oběť 186 odsouzených. Mezi nimi tvořili nemalou část Češi. Tak jako v prosinci minulého roku i nyní nastupovalo k popravě vždy osm lidí najednou. Ruce jim svázali dozadu, na nahé tělo navlékli papírovou košili. Protože bombardování přerušilo dodávku elektřiny, svítí si kati na svou práci svíčkami. | ||
+ | |||
+ | Po denním odpočinku unavení kati pokračovali v popravách i následující dvě noci – 8. a 9. září. Počet obětí se zastavil na konečném čísle 360. | ||
+ | |||
+ | Protože letecké útoky znemožňovaly jakoukoli dopravu, před popravní komorou ležela hromada nahých mrtvol ještě několik dní. |
Verze z 21. 5. 2023, 10:12
29.11.1905, Tábor – 8.9.1943
Po ukončení školy se Jan Vycpálek vyučil elektrotechnikem a poté pilotem v československém letectvu. Po pár letech na vojně se usadil ve Zlíně na Moravě.
Po obsazení jeho země wehrmachtem a zřízení „Protektorátu Čechy a Morava“ odešel v srpnu 1939 do Polska, aby vstoupil do České legie s ohledem na již očekávanou válku. Po německé invazi do Polska se pokusil dostat přes Rumunsko do Francie, ale skončil v sovětském zajetí. Zde souhlasí s prací pro sovětskou vojenskou zpravodajskou službu. Po několika týdnech zpravodajského výcviku v Moskvě poslal z Prahy informace o přesunech německých vojsk a plánech vyzbrojování do Sovětského svazu.
Po zatčení na jaře 1941 byl 29. dubna 1943 „Lidovým soudem“ spolu s dalšími pěti obžalovanými odsouzen k trestu smrti za „přípravu velezrady, zradu proti státu a zvýhodňování nepřítele“.
Jan Vycpálek byl zavražděn 8. září 1943 během tzv. krvavých nocí v Plötzensee.
Narodil se roku 1905 v Táboře. U Krchů se vyučil elektromechanikem, na vojně se přihlásil k letectvu a stal se pilotem. Po pěti letech se s vojnou rozloučil, prošel různými zaměstnáními, poznal dobu nezaměstnanosti a pak se mu konečně podařilo najít práci u Bati ve Zlíně.
Po okupaci země německými vojsky se dlouho nerozmýšlel. S několika zlínskými kamarády přešel hranice do Polska a společně vstoupili do československé jednotky, kterou na polském území zakládá podplukovník Ludvík Svoboda.
Nečekaně ho povolali k sovětskému komisaři: „Nabízíme vám návrat domů a zpravodajské nasazení ve vaší vlasti,“ navrhl komisař překvapenému Vycpálkovi.
Jan se nerozmýšlel dlouho a podepsal. Podepsali i jeho zlínští přátelé. Stali se agenty sovětské rozvědky na území protektorátu.
Brzy potom letěly k protektorátu z východu první zakódované zprávy. Pětice špionů postupně získala mnoho spolupracovníků. Vycpálek za čas navštívil nevlastní maminku a sestry Boženu a Marii v Táboře, do spolupráce zapojili Jana Valentu a Josefa Faldynu z Baťovy sezimoústecké továrny. Avšak po delší době se na skupinu rozvědčíků napojil zrádce Jaroslav Bednář. Na Vycpálkových rukách a na rukách jeho čtyř kamarádů zaklapla pouta. Zatkli i Janovu maminku a obě sestry.
Nacistické úřady po tvrdých výsleších zinscenovaly se zatčenými několik soudních procesů. Z více než 200 obžalovaných soud vynesl padesát osm rozsudků smrti. Mezi odsouzenými byl i Jan Vycpálek. K vykonání rozsudku smrti ho odvezli do berlínské věznice Plötzensee. V době nacistického režimu se „proslavila“ zvláštní nelidskostí a sadismem hromadných poprav. Pod její gilotinou a na jejích oprátkách v době druhé světové války zemřelo kolem dvou tisíc vězňů.
Nadešla noc ze 4. na 5. září 1943. Berlín se otřásá pod údery bomb. Oblohu křižují německé světlomety a v kuželích záře hledají nepřátelské bombardéry. Cílem bomb se stala i věznice. Situací, že dojde k útěku vězňů, se okamžitě zabývalo nacistické ministerstvo spravedlnosti. V tajném rozkazu rozhodlo všechny odsouzené k smrti okamžitě popravit.
Nastal však problém. Popravní sekyra je po náletech vyřazena z provozu. Tedy k usmrcení oběšením. U stropu zabudovali do stěn traverzu, po níž se pohybovalo osm řeznických háků s připevněnými oprátkami.
Popravy začaly v půl sedmé večer 7. září a skončily až ráno. Tu noc padlo hákům za oběť 186 odsouzených. Mezi nimi tvořili nemalou část Češi. Tak jako v prosinci minulého roku i nyní nastupovalo k popravě vždy osm lidí najednou. Ruce jim svázali dozadu, na nahé tělo navlékli papírovou košili. Protože bombardování přerušilo dodávku elektřiny, svítí si kati na svou práci svíčkami.
Po denním odpočinku unavení kati pokračovali v popravách i následující dvě noci – 8. a 9. září. Počet obětí se zastavil na konečném čísle 360.
Protože letecké útoky znemožňovaly jakoukoli dopravu, před popravní komorou ležela hromada nahých mrtvol ještě několik dní.