Rudolf Pernický: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
<nowiki>*</nowiki> 1. července 1915 v Krhové - † 21. prosince 2005 v Praze | <nowiki>*</nowiki> 1. července 1915 v Krhové - † 21. prosince 2005 v Praze | ||
| − | Československý voják a odbojář. | + | Československý voják, Sokol a odbojář. Jeho dědeček býval sklářem, ale otec vystudoval ve Valašském Meziříčí reálné gymnázium a stal se učitelem. Maminka pocházela rovněž z Krhové, z rodiny sedláka, který také vlastnil hostinec. Mladý Rudolf své rané dětství prožíval pár kilometrů nad přehradou Bystřička v osadě Santov. Rodina bydlela přímo v tamní škole. V roce 1926 byl Rudolf Pernický přijat na reálné gymnázium ve Valašském Meziříčí. Chodil do Sokola a jeho láskou byl sport. Hrál fotbal, volejbal i házenou. Přáním jeho otce bylo, aby šel studovat medicínu nebo práva. Mladý Rudolf se však tehdy vzepřel. Vlastenecká výchova ho táhla k armádě, a tak dobrovolně narukoval na vojnu. Po absolvování záložní důstojnické školy v Olomouci byl přidělen k dělostřeleckému pluku 108 v Hranicích. Obrovským zklamáním pro něj byl Mnichov, kapitulace a s tím spojený ústup z pohraničí bez boje. Byl to otřes, ze kterého se všichni velice těžko a s krvácejícím srdcem vzpamatovávali. Rudolf Pernický chtěl splnit přísahu, kterou jako důstojník republice složil. Proto v žádném případě nemohl nacistům sloužit a hledal cestu ven z obsazeného Československa. Nakonec se to podařilo. Dostal se do Polska a od Krakova byl poté poslán do Francie. V zemi kohouta se stal cizineckým legionářem. Jeho další pouť směřovala přes moře do Velké Británie. Ve Skotsku prošel speciálním vojenským výcvikem. Každý den absolvoval náročné fyzické testy. Učil se zacházet s trhavinami a hořlavinami, jak vykolejit vlak, připravoval se na destruktivní operace. Důležitou součástí kurzu byl také spojovací výcvik. Obsahoval výuku Morseovy abecedy i práci s radiostanicemi. Výcvik budoucích parašutistů byl velmi náročný. Je zajímavé, že většina parašutistů pocházela z Moravy - z Valašska a Slovácka. Byla to svérázná a odolná chlapiska silných mravních a vlasteneckých zásad. V září roku 1944 byl Robert Pernický určen velitelem paraskupiny TUNGSTEN. V rámci této operace byl vysazen na Vysočinu, kde organizoval přijímání leteckých zásilek z Velké Británie. Mezi druhým a třetím ročníkem Vysoké vojenské školy se 20. září 1947 oženil s Kamilou Poláčkovou. Rodinné štěstí ale netrvalo dlouho. Po únorovém puči byl 1. listopadu 1948 zatčen. Za své hrdinství se dočkal obvinění z přípravy úkladů proti republice. Za zločin vojenské zrady byl odsouzen k těžkému žaláři na dvacet let. Prokurátor Vaš, který nechal popravit Heliodora Píku, požadoval trest smrti také pro Pernického. Jako polehčující okolnost mu údajně pomohla účast ve druhém odboji. Věznění nakonec trvalo jedenáct a půl roku. Z toho osm roků strávil v táboře Bytíz, kde otrocky pracoval v uranových dolech. Byl označen za nebezpečného vězně. Svého syna viděl velmi sporadicky, protože návštěvu měl zakázanou i více než rok. Po amnestii roku 1960 se setkal konečně se svou rodinou a synem, kterému bylo již jedenáct let! Jako politicky nespolehlivý práci hledal těžko. Dostal se do skladu drogerie, postupně se vypracoval na vedoucího a také pracoval jako pomocný dělník v cihelně v Libčicích. Bohužel přišla okupace v roce 1968 a vše bylo zase při starém. Dlouho očekávaná změna přišla teprve v listopadu 1989. Po dlouhých čtyřiceti letech. Na konci roku 1990 byl Rudolf Pernický povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. O tři roky později se dočkal povýšení na generálmajora. Zároveň mu jako absolventovi Vysoké školy vojenské přiznali titul inženýr. Na ustavujícím sjezdu Konfederace politických vězňů České republiky byl zvolen jejím předsedou. V roce 2005 generálmajor Ing. Rudolf Pernický přišel o nohu, amputace byla nezbytná. Nejkrásnějším okamžikem v závěru jeho života bylo pozvání na Hrad, kde osobně z rukou prezidenta republiky Václava Klause převzal nejvyšší státní vyznamenání, Řád bílého lva. Generálmajor Ing. Rudolf Pernický zemřel 21. prosince 2005 v našem hlavním městě. Přesně jedenašedesát let poté, co jako velitel výsadku TUNGSTEN seskočil do zasněženého protektorátu. Při jeho pohřbu ve strašnickém krematoriu zazněly čestné salvy i státní hymna. Na jeho počest byl 21. prosince 2012 odhalen základní kámen pomníku. Při návštěvě Prahy se určitě zajděte k památníku podívat a pokloňte se památce našeho významného rodáka. Pomník stojí na Brandejsově náměstí v Praze 6 – Suchdole. Celý monument byl slavnostně odhalen v sobotu 21. prosince 2013 za účasti významných osobností a vedení obce Krhová. |
| + | |||
| + | K R H O V S K Ý ZPRAVODAJ číslo 4/2014, ročník II. | ||
Aktuální verze z 22. 5. 2023, 17:52
.jpg)
* 1. července 1915 v Krhové - † 21. prosince 2005 v Praze
Československý voják, Sokol a odbojář. Jeho dědeček býval sklářem, ale otec vystudoval ve Valašském Meziříčí reálné gymnázium a stal se učitelem. Maminka pocházela rovněž z Krhové, z rodiny sedláka, který také vlastnil hostinec. Mladý Rudolf své rané dětství prožíval pár kilometrů nad přehradou Bystřička v osadě Santov. Rodina bydlela přímo v tamní škole. V roce 1926 byl Rudolf Pernický přijat na reálné gymnázium ve Valašském Meziříčí. Chodil do Sokola a jeho láskou byl sport. Hrál fotbal, volejbal i házenou. Přáním jeho otce bylo, aby šel studovat medicínu nebo práva. Mladý Rudolf se však tehdy vzepřel. Vlastenecká výchova ho táhla k armádě, a tak dobrovolně narukoval na vojnu. Po absolvování záložní důstojnické školy v Olomouci byl přidělen k dělostřeleckému pluku 108 v Hranicích. Obrovským zklamáním pro něj byl Mnichov, kapitulace a s tím spojený ústup z pohraničí bez boje. Byl to otřes, ze kterého se všichni velice těžko a s krvácejícím srdcem vzpamatovávali. Rudolf Pernický chtěl splnit přísahu, kterou jako důstojník republice složil. Proto v žádném případě nemohl nacistům sloužit a hledal cestu ven z obsazeného Československa. Nakonec se to podařilo. Dostal se do Polska a od Krakova byl poté poslán do Francie. V zemi kohouta se stal cizineckým legionářem. Jeho další pouť směřovala přes moře do Velké Británie. Ve Skotsku prošel speciálním vojenským výcvikem. Každý den absolvoval náročné fyzické testy. Učil se zacházet s trhavinami a hořlavinami, jak vykolejit vlak, připravoval se na destruktivní operace. Důležitou součástí kurzu byl také spojovací výcvik. Obsahoval výuku Morseovy abecedy i práci s radiostanicemi. Výcvik budoucích parašutistů byl velmi náročný. Je zajímavé, že většina parašutistů pocházela z Moravy - z Valašska a Slovácka. Byla to svérázná a odolná chlapiska silných mravních a vlasteneckých zásad. V září roku 1944 byl Robert Pernický určen velitelem paraskupiny TUNGSTEN. V rámci této operace byl vysazen na Vysočinu, kde organizoval přijímání leteckých zásilek z Velké Británie. Mezi druhým a třetím ročníkem Vysoké vojenské školy se 20. září 1947 oženil s Kamilou Poláčkovou. Rodinné štěstí ale netrvalo dlouho. Po únorovém puči byl 1. listopadu 1948 zatčen. Za své hrdinství se dočkal obvinění z přípravy úkladů proti republice. Za zločin vojenské zrady byl odsouzen k těžkému žaláři na dvacet let. Prokurátor Vaš, který nechal popravit Heliodora Píku, požadoval trest smrti také pro Pernického. Jako polehčující okolnost mu údajně pomohla účast ve druhém odboji. Věznění nakonec trvalo jedenáct a půl roku. Z toho osm roků strávil v táboře Bytíz, kde otrocky pracoval v uranových dolech. Byl označen za nebezpečného vězně. Svého syna viděl velmi sporadicky, protože návštěvu měl zakázanou i více než rok. Po amnestii roku 1960 se setkal konečně se svou rodinou a synem, kterému bylo již jedenáct let! Jako politicky nespolehlivý práci hledal těžko. Dostal se do skladu drogerie, postupně se vypracoval na vedoucího a také pracoval jako pomocný dělník v cihelně v Libčicích. Bohužel přišla okupace v roce 1968 a vše bylo zase při starém. Dlouho očekávaná změna přišla teprve v listopadu 1989. Po dlouhých čtyřiceti letech. Na konci roku 1990 byl Rudolf Pernický povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. O tři roky později se dočkal povýšení na generálmajora. Zároveň mu jako absolventovi Vysoké školy vojenské přiznali titul inženýr. Na ustavujícím sjezdu Konfederace politických vězňů České republiky byl zvolen jejím předsedou. V roce 2005 generálmajor Ing. Rudolf Pernický přišel o nohu, amputace byla nezbytná. Nejkrásnějším okamžikem v závěru jeho života bylo pozvání na Hrad, kde osobně z rukou prezidenta republiky Václava Klause převzal nejvyšší státní vyznamenání, Řád bílého lva. Generálmajor Ing. Rudolf Pernický zemřel 21. prosince 2005 v našem hlavním městě. Přesně jedenašedesát let poté, co jako velitel výsadku TUNGSTEN seskočil do zasněženého protektorátu. Při jeho pohřbu ve strašnickém krematoriu zazněly čestné salvy i státní hymna. Na jeho počest byl 21. prosince 2012 odhalen základní kámen pomníku. Při návštěvě Prahy se určitě zajděte k památníku podívat a pokloňte se památce našeho významného rodáka. Pomník stojí na Brandejsově náměstí v Praze 6 – Suchdole. Celý monument byl slavnostně odhalen v sobotu 21. prosince 2013 za účasti významných osobností a vedení obce Krhová.
K R H O V S K Ý ZPRAVODAJ číslo 4/2014, ročník II.