Karel Bondy

21. prosince 1906, Praha – 22. ledna 1945, Neubrandenburg v Německu

JUDr.Karel Bondy

Český podnikatel, advokát, finančník, politik a odbojář.

Pocházel z významné pražské českožidovské rodiny; syn advokáta JUDr. Maxe Bondyho. Za studií na reálném gymnáziu v Praze na Vinohradech ho výrazně ideově ovlivnil jeho tehdejší profesor Josef Fischer a okruh středoškolského Studentského časopisu, v jehož redakční radě působil. 1926–30 vystudoval práva na UK; pracoval ve výboru právnického studentského spolku Všehrd a patřil k vedoucím aktivistům Etického hnutí československého studentstva. Po promoci 1930 se oženil se svou kolegyní Zdenou Zafoukovou a spolu s ní začal pracovat v otcově advokátní kanceláři v Praze. Ve 30. letech náležel ke skupině levicových sociálnědemokratických intelektuálů kolem Dělnické akademie a YMCA, od 1937 byl činný ve Společnosti přátel demokratického Španělska a v zednářské loži „Pravda vítězí“. 1938 se angažoval v hnutí na obranu republiky (jeden z iniciátorů manifestu Věrni zůstaneme). V dubnu 1939 se zapojil do formujícího se protinacistického domácího odboje a stal se vedoucím činitelem, od konce října 1939 neoficiálním generálním tajemníkem odbojové organizace Petiční výbor „Věrni zůstaneme“ (PVVZ), kterou od jara 1940 zastupoval (spolu s F. Andrštem) v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVOD). Ve spolupráci s J. Balabánem vyvíjel zpravodajskou činnost pro československý zahraniční odboj, udržoval kontakty s ilegálními odborovými i komunistickými strukturami, ale též s generálem A. Eliášem. Spolu s J. Fischerem,

Přestože měl možnost po okupaci Československa odejít do emigrace (měl afidavit do Anglie a vízum do Francie), rozhodl se v okupovaném Československu zůstat.

Začátkem září 1938, když byly vládou zveřejněny podrobnosti tzv. čtvrtého plánu českoněmeckého vyrovnání, vznikl z odporu veřejnosti Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), který se později přetvořil v odbojovou organizaci. Karel Bondy působil jako člen jeho prvního a druhého vedení až do října 1941, kdy byl za svou činnost zatčen gestapem.

Do ilegality odešel poté, co byl propuštěn po svém prvním zatčení. Spolupracoval s několika odbojovými skupinami; skupinou kolem Antonína Pešla, poté se skupinou profesora dr. Vojtěcha Čížka a se skupinou profesora Volfganga Jankovce. Jeho spolupráce je prokazatelná i s prof.Grňou. Soustřeďoval se na organizační a zpravodajskou činnost, organizoval ilegální odchody do zahraničí, podílel se i na vybudování radiového spojení s Londýnem a pomáhal ukrývat osoby pronásledované gestapem.

Autorsky se podílel na formulování programu odbojové skupiny Za svobodu. Byl členem společného vedení ÚVODu. Během své ilegální činnosti Bondy užíval různá krycí jména, z nichž nejčastější byl Evžen Březina, dále Vyskočil, Šavrda, Dobrnický, Čermák aj. Jeho spolupracovníkem byl i redaktor Václav Běhounek.

Gestapo dlouho pátralo po Březinovi. Vyšetřovatelé gestapa nevěděli, že se jedná o krycí jméno JUDr. Bondyho (o němž se dlouho domnívali, že odjel do ciziny). Teprve po Krásově zatčení bylo již jisté, že mu je gestapo na stopě. U jeho paní JUDr. Zafoukové-Müllerové pátrali po fotografiích, což bylo neklamnou známkou, že vědí, po kom pátrají. JUDr. Bondy byl varován a paní Mileně Fischerové-Balcarové sdělil ještě den před svým zatčením, že po zařízení všeho potřebného zmizí.

Poprvé byl zatčen několik dní po okupaci. Důvodem byla jeho pomoc německým emigrantům. Po necelých třech týdnech byl ale propuštěn. Dne 20. října 1941 byl u Karlínského viaduktu přepadovým oddílem gestapa zatčen podruhé a odvezen do Petschkova paláce (Pečkárny), kde byl vyslýchán a mučen. Byl zadržen tak rychle, že nestačil požít jed, který měl pro ten případ vždy u sebe. Poté byl vězněn ve věznici gestapa na Karlově náměstí a posléze na Pankráci. Většinou byl v samovazbě.

V červnu 1944 byl odvezen do věznice v Gollnowě u Štětína (dnes Goleniów v Polsku), kde se mu vedlo poměrně dobře. Dne 24. října 1944 byl soudem v Drážďanech jako Žid vyloučen z procesu s K. J. Benešem a Ing. Bulíčkem. Dne 14. listopadu 1944 byl odsouzen zvláštním senátem v Berlíně k trestu smrti. Spolu s ním byli souzeni doc. Josef Fischer, MUDr. Viktor Kaufmann a Anna Pollertová, pracovnice Ženské národní rady, která této skupině opatřovala a financovala řadu ilegálních bytů.

Koncem roku 1944 byl převezen do vězení v Neubrandenburgu. Byl popraven ve zdejší Winterfeldhalle, v rámci nacistické strategie likvidace osobností demokratických elit dříve, než budou osvobozeny (podobně byl popraven Dietrich Bonhoeffer nebo někteří členové Bílé růže).