Rudolf Plajner

5. dubna 1901 - 23. června 1987

Československý skaut, pedagog a odbojář.

Rudolf Plajner se narodil 5. 4. 1901 v Prostějově, jako jediný syn ze sedmi dětí továrního krejčího Františka Plajnera a jeho manželky Jenovéfy, rozené Pešlové. V roce 1905 mu umírá matka - to byly malému Rudolfovi 4 roky. Domácnost pak vedla sestra zesnulé, Anastazie, s kterou se později František Plajner oženil.

V roce 1907 začal chodit do obecné školy v Prostějově a v roce 1912 nastupuje středoškolská studia na zemské vyšší reálce v Prostějově.

Na podzim 1916 vstupuje do skautské družiny, kterou po návratu z tábora na Lipnici založil a vedl Jiří Wolker. Skautský tábor na Lipnici vedl sám zakladatel skautingu v ČSR prof. A. B. Svojsík. Ještě téhož roku skládá Rudolf Plajner zkoušku nováčkovskou a slib, v roce 1917 druhotřídní zkoušku a v roce 1918 zkoušku prvotřídní.

V roce 1918 byl jako skaut ve službách národní revoluce. Se svou družinou se vydal pěšky do Prahy k uvítání presidenta T. G. Masaryka a stal se členem pořadatelského sboru.

V roce 1919 složil zkoušku vůdcovskou a byl pověřen vedením sboru skautů v Prostějově.

V roce 1919 ukončuje středoškolská studia maturitou s vyznamenáním. Je imatrikulován na brněnské technice, fakultě elektroinženýrství. V Brně sloužil skautingu jako sborový vůdce. Jako delegát se účastňuje ustavujícího sjezdu Svazu skautů v Praze.

RNDr., čestný občan města Holešova, Představoval klíčovou postavu organizace Junák – český skaut ve 20. století, měl skautskou přezdívku „Táta“. Členem se stal již v roce 1916, prošel mnoha funkcemi, od oddílového vedoucího přes okrskového zpravodaje po náčelníka. V roce 1929 přesídlil z Prostějova do Holešova a začal vyučovat na místním gymnáziu. Během 2. světové války působil při budování odbojových organizací. V lednu 1943 byl zatčen gestapem a obviněn ze styku se zahraničím a organizování skautského doboje. Byl vězněn dva měsíce, pro nedostatek důkazů pak propuštěn v březnu 1943. V pomoci odboji nadále pokračoval i po svém propuštění. I díky této angažovanosti se stal prvním předsedou revolučního Městského národního výboru Holešov, poté byl prvním předsedou revolučního Okresního národního výboru Holešov. Ve funkci setrval do voleb v roce 1946. Zásadní díl jeho poválečné aktivity byl věnován Junáku. V poválečných letech se snažil uchránit co největší díl skautské samostatnosti. V únoru 1948 došlo k proslulému Plajnerovu střetu s ministrem Alexejem Čepičkou. Na skautskou organizaci byl vytvářen tlak, aby se přihlásila k nové Národní frontě. Plajner odmítl podepsat přihlášení k členství jakožto náčelník Junáka. Čepičku to natolik rozezlilo, že zcela nečekaně dal Plajnerovi dvě facky. Ten mu však jednu vrátil a odešel bez rozloučení. Následně inicioval ustavení akčního výboru Junáka, aby zabránil okamžité likvidaci organizace. Převzetím moci akčním výborem skončil Plajner fakticky jako náčelník. Po únorovém převratu se do popředí dostala skupina bolševizujících skautů a Plajnerovo skautské angažmá v podstatě skončilo na dalších dvacet let. Byl internován Státní bezpečností a až po několika měsících v říjnu 1949 propuštěn. Uvolnění v roce 1968 přineslo prostor pro obnovu Junáka. A Plajner se znovu účastnil příprav. Směřování organizace však muselo být podřízeno socialistickému pojetí výchovy. Sovětská okupace znamenala konec nadějí na rozvoj skautingu. Plajner byl sice v listopadu 1968 zvolen náčelníkem, ale již v roce 1970 se chtěl své funkce vzdát – abdikaci však nakonec zrušil. V roce 1970 se stal členem Ústřední rady Pionýrské organizace SSM a zůstal jím do roku 1977, kdy se vzdal všech funkcí. Poté se věnoval mapování historie junáctví, sepsal a samizdatově vydal 14 knih věnujících se historii skautingu. Shromáždil velké množství dokumentů, artefaktů i vzpomínek, které nyní tvoří stěžejní část Skautského archivu, knihovny a muzea. Od roku 1990 je pořádán Memoriál Rudolfa Plajnera, v roce 2001 mu byla odhalena pamětní deska na Hostýně.