Erwein Thun Hohenstein: Porovnání verzí

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
(Není zobrazeno 22 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
[[Soubor:Erwein von Thun.jpg|náhled|Erwein Thun Höhenstein]]
 
[[Soubor:Erwein von Thun.jpg|náhled|Erwein Thun Höhenstein]]
 
[[Soubor:Erwin von Thun.jpg|náhled|Erwein Thun Höhenstein]]
 
[[Soubor:Erwin von Thun.jpg|náhled|Erwein Thun Höhenstein]]
−
<nowiki>*</nowiki>4. dubna 1896 v Hietzingu u Vídně - † 12. února 1946 v Sopronu , Maďarsko
+
<nowiki>*</nowiki>4. dubna 1896 v Hietzingu u Vídně - † 12. února 1946 v Sopronu , Maďarsko  
  
−
Německý voják rakousko - českého původu.
+
Německý voják rakousko - českého původu.  
  
−
Erwein z Thun a Hohensteinu (Erwein von Thun und Hohenstein) se narodil jako syn Felixe Leopolda Graf von Thun a Hohenstein (1859–1941) a Gabriely Larisch von Moennich. Navštěvoval jezdeckou kadetní školu v Hranicích a po vypuknutí války v roce 1914 se dobrovolně přihlásil k „Schwarzenberg Uhlans“ . Po první světové válce byl propuštěn jako nadporučík v záloze.  Zúčastnil se Kappova puče a později se přestěhoval do Argentiny , kde pracoval jako farmář.
+
Erwein z Thunu a Hohensteinu (Erwein von Thun und Hohenstein) se narodil do rodiny  Felixe Leopolda z Thunu a Hohensteinu (von Thun und Hohenstein 1859–1941) a Gabriely Larisch von Möennich. Navštěvoval jezdeckou kadetní školu v Hranicích na Moravě a po vypuknutí války v roce 1914 se dobrovolně přihlásil k armádě. Byl zařazen k tzv. Schwarzenberským hulánům, konkrétně k pluku č. 2. Bojoval na Rumunské frontě Po první světové válce byl propuštěn jako nadporučík v záloze. V roce  1919 vstoupil do jízdního oddílu Lütwitzova komanda tzv. Freikorpsu a zúčastnil se Kappova puče při němž velel jedné z tzv. Marienbrigade.  Po jeho potlačení utíká do Čech a skrývá se v Měšicích u Prahy na zámku jeho příbuzných, protože je stíhán policií. Zde se sbližuje s dívkou Anežkou, která s ním otěhotněla a porodila mu syna Miroslava (8.6.1922).  Ovšem Erweina si nevzala a on odcestoval  Argentiny, kde pracoval jako farmář. Po amnestii v Německu se vrátil do Evropy a v roce 1927 se oženil s Alexis, hraběnkou Czernin von Chudenitz und Morzin. Rok poté se jim narodil syn Erwein a v roce 1931 dcera Isabella. Manželství údajně nebylo šťastné. V té době žili na rodovém sídle v Konczyce Wielkie. ale o jeho životě v meziválečném období není mnoho relevantních informací. Je jisté, že nejpozději od roku 1940 byl příslušníkem Wehrmachtu.  
  
−
To bylo reaktivováno v roce 1940 během druhé světové války . Díky svému jazykovému talentu - ovládal řadu jazyků, včetně slovenštiny, češtiny, polštiny, angličtiny a téměř dokonalé ruštiny - mu byla přidělena hodnost nadporučíka Abwehru , konkrétně u speciální jednotky Brandenburg zbV 800 . jehož hlavními úkoly byly sabotážní operace
+
Díky svému talentu na zvládání cizích řečí byl využit vojenskou zpravodajskou službou - Abwehrem (ovládal řadu jazyků, včetně slovenštiny, češtiny, polštiny, angličtiny a téměř dokonalé ruštiny). Jeho kariéra je spojena se speciální jednotkou Brandenburg ZbV 800, kde sloužil v hodnosti nadporučíka.
  
−
Na konci roku 1940 se Thun-Hohenstein zúčastnil příprav na „ Operaci Felix “, která zahrnovala dobytí Gibraltaru . Měl vést velitelskou jednotku, ale operace nepřesáhla rámec plánování.
+
Na konci roku 1940 se Thun-Hohenstein zúčastnil příprav na „ Operaci Felix “, která zahrnovala dobytí Gibraltaru - k této akci jak víme nedošlo. Poté byl zapojen do rekrutování dobrovolníků pro připravovaný útok na SSSR z řad ukrajinských nacionalistů a kozáků. Po přepadení Sovětského svazu vybíral dobrovolníky i mezi zajatci z řad Rudé armády.  
  
−
V polovině roku 1941, po útoku na Sovětský svaz, byl pověřen náborem dobrovolníků (převážně ukrajinských nacionalistů a kozáků ) ze sovětských válečných zajatců. Z této dobrovolnické jednotky dal dohromady šokové jednotky a sabotážní jednotky. Poté velel rotě ukrajinského praporu „Nachtigall“ Legie ukrajinských nacionalistů . Thun-Hohenstein se většiny misí osobně zúčastnil. V západoukrajinském městě Lvov se příslušníci praporu „Nachtigall“ podíleli na masakru židovských obyvatel města . Od září 1942 vedl „Protitanku  207“ v Front Reconnaissance Command  203, jehož sabotážní operace prováděné v zázemí Rudé armády si vyžádaly 600 sovětských obětí. Poté až do 25. července 1943 vedl  „Abwehrtrupp 204“  , jehož úkolem v oblasti Donets byl především průzkum a sabotáž.
+
Z této dobrovolnické jednotky dal dohromady šokové jednotky a sabotážní jednotky. Poté velel rotě ukrajinského praporu „[[Prapor Nachtigall|Nachtigall]]“ Legie ukrajinských nacionalistů . Thun-Hohenstein se většiny misí osobně zúčastnil. V západoukrajinském městě Lvov se příslušníci praporu „Nachtigall“ podíleli na masakru židovských obyvatel města. Pro objektivitu je nutno uvést, že část ukrajinských historiků to odmítá.
  
−
V roce 1943 se Thun-Hohenstein stal vedoucím úřadu kontrarozvědky v Římě. Po kapitulaci Itálie v létě 1944 dostal rozkaz do Milána .
+
Od září 1942 vedl  jednotku FAT  207“ v rámci Frotaufklärungkomannda  203. Sabotážní a záškodnické  operace prováděné v zázemí Rudé armády si vyžádaly 600  obětí. Poté až do 25. července 1943 vedl  „Abwehrtrupp 204“ v Doněcké oblasti, kde prováděl průzkum a sabotáže.  
  
−
V listopadu 1944 byl pověřen zřízením speciální protipartyzánské jednotky na Slovensku. Slovenské národní povstání tam právě zkrachovalo a mnoho příslušníků armády se přidalo k partyzánům.  Jednotka, nad kterou Thun-Hohenstein velela, se nazývala Obranná skupina 218 „Edelweiß“. Bylo to kolem 300 a sestávalo se ze Slováků, Kavkazanů, kozáků a Němců.  Thun-Hohenstein používal krycí jméno „Benesch“ pro svou podobnost s předsedou české exilové vlády Edvardem Benešem .
+
V polovině srpna byl podplukovníkem Ernstem zu Eikernem převelen do Krakova, kde měl spolupracovat s jednotkou [[Dietrich Witzel|Dietricha Witzela]] alias Kirna. Ovšem v září byl opět převelen k plnění jiného úkolu a to do Bratislavy, jelikož na Slovensku vypuklo povstání a bylo nutno bojovat proti povstalcům a partyzánům nejen přímo, ale také zpravodajsky.  
  
−
Defence Group 218 byla podřízena Front Control Center II South-East. Od převzetí Abwehru SS na jaře 1944 byl podřízen oddělení VI-S Hlavního úřadu říšské bezpečnosti , jmenovitě Otto Skorzeny , a později byl přejmenován na „SS-Jagdverband Süd-Ost“.
+
V listopadu 1944 byl pověřen zřízením speciální protipartyzánské jednotky na Slovensku. Slovenské národní povstání bylo částečně potlačeno, ale velká část bojovníků SNP se stáhla do hor a zahájila partyzánskou válku.    Thun zformoval jednotku, která dostala kódové označení Abwehrtuppe 218 Edelweiss. Jednalo se o vojenské těleso čítající kolem tří set lidí a sestávalo  ze Slováků, Kavkazanů, kozáků a Němců.   
  
−
Předpokládá se, že skupina obrany  218 byla zodpovědná za četné zločiny v posledních měsících války na Slovensku. Operovali především proti partyzánům , ale jejich činnost zahrnovala i pronásledování a vraždění Židů . Jednotka Thun-Hohenstein prý zabila asi 300 slovenských partyzánů a 600 zajala. Většina byla poslána do koncentračních táborů .
+
Abwehrtruppe 218 byla podřízena  Leitstelle für Frontaufklärung II Süd Ost v rámci Militarische Amt D, které kontroloval Otto Skorzeny, který byl zároveň  velitelem  sekce VI-S Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA). Otto Skorzeny kontroloval i SS Jagdverbande - s nimiž Thun úzce spolupracoval.  
  
−
Člen Abwehrgruppe  218 Ladislav Nižňanský byl v roce 2004 v Mnichově obviněn z masakru na Ostrém Grúni na Slovensku. Během procesu byla také zdůrazněna role Thun-Hohensteina.
+
Thunova jednotka se v poslední fázi války dopustila  na Slovensku  válečných zločinů.  Operovali především proti partyzánům , ale existují prameny které dokazují  i pronásledování a vraždění Židů . Edelweiss měla na kontě přibližně 300 zabitých a 600 zajatých partyzánů. Většina zajatých byla poslána do koncentračních táborů, ale našli se i tací, kteří po zatčení změnili strany a přidali se k Thunovým lidem. K takovým patřil i [[Ladislav Nižňanský]], který byl v roce 2004 v Mnichově obviněn z masakru v Ostrém Grúni na Slovensku. Během procesu byla také zdůrazněna role Thun-Hohensteina.
  
−
Abwehr group 218 se také podílela na zatčení a vydání do úkolových uskupení bezpečnostní služby skupiny anglo-amerických styčných a průzkumných důstojníků. Byli svrženi na Slovensku v rámci společné operace anglických SOE („OPERATION WINDPROOF“) a amerických OSS („MISSION DAWES“) a měli podporovat partyzány. Angličtí a američtí důstojníci byli později deportováni do Mauthausenu , mučeni a zastřeleni.
+
Abwehrtuppe 218 se rovněž angažovala ve stíhání, zatčení a vydání skupiny anglo-amerických styčných a průzkumných důstojníků OSS. Byli svrženi na Slovensku v rámci společné operace anglických SOE („OPERATION WINDPROOF“) a amerických OSS („MISSION DAWES“) a měli podporovat partyzány. Angličtí a američtí důstojníci byli později deportováni do Mauthausenu , kde po mučení skončili na popravišti. Thun byl povýšen na majora a ze Slovenska se přesunul na Moravu ke Vsetínu.  Jeho lidé byli dislokováni v Liptále a Velkých Karlovicích. 26. dubna 1945 se část jednotky Thun - Hohesteina s velkou pravděpodobností zúčastnila akce proti partyzánům na Hovězí, kde zahynuli čtyři lidé a jedno stavení bylo vypáleno.
 +
 
 +
Na konci války byl Thun-Hohenstein zajat Sověty a souzen. 18. ledna 1946 byl sovětským vojenským soudem odsouzen k smrti. Rozsudek byl vykonán 12. února 1946 střelou do týla.
  
−
Na konci války byl Thun-Hohenstein, nyní v hodnosti majora , v květnu 1945 zajat Sověty. 18. ledna 1946 byl sovětským vojenským soudem odsouzen k smrti. Rozsudek byl vykonán 12. února 1946 střelou do týla.
 
  
 
Železný kříž 1. a 2. třídy, útočný odznak pěchoty , odznak raněných ve stříbře, německý kříž ve zlatě, vojenský řád Savoy (třída velkého důstojníka).
 
Železný kříž 1. a 2. třídy, útočný odznak pěchoty , odznak raněných ve stříbře, německý kříž ve zlatě, vojenský řád Savoy (třída velkého důstojníka).
 +
 +
 +
Zdroje:
 +
 +
Archiv Valašského odbojového spolku
 +
 +
Příběh hraběte - Miriam Thun Hohenstein, Naše vojsko 2018
  
 
Werner Brockdorff: Tajná komanda druhé světové války , Wels 1967. <nowiki>ISBN 3-88102-059-4</nowiki> .
 
Werner Brockdorff: Tajná komanda druhé světové války , Wels 1967. <nowiki>ISBN 3-88102-059-4</nowiki> .
Řádek 54: Řádek 62:
  
 
Archiv bezpečnostních složek - 325-54-2
 
Archiv bezpečnostních složek - 325-54-2
 +
 +
https://www.geni.com/people/Erwein-Graf-von-Thun-und-Hohenstein/6000000020253501682
 +
 +
https://de.wikipedia.org/wiki/Erwein_von_Thun_und_Hohenstein
 +
 +
https://www.geni.com/people/Felix-Leopold-Graf-von-Thun-und-Hohenstein/6000000021956652869

Aktuální verze z 5. 3. 2024, 17:38

Erwein Thun Höhenstein
Erwein Thun Höhenstein

*4. dubna 1896 v Hietzingu u Vídně - † 12. února 1946 v Sopronu , Maďarsko

Německý voják rakousko - českého původu.

Erwein z Thunu a Hohensteinu (Erwein von Thun und Hohenstein) se narodil do rodiny Felixe Leopolda z Thunu a Hohensteinu (von Thun und Hohenstein 1859–1941) a Gabriely Larisch von Möennich. Navštěvoval jezdeckou kadetní školu v Hranicích na Moravě a po vypuknutí války v roce 1914 se dobrovolně přihlásil k armádě. Byl zařazen k tzv. Schwarzenberským hulánům, konkrétně k pluku č. 2. Bojoval na Rumunské frontě Po první světové válce byl propuštěn jako nadporučík v záloze. V roce 1919 vstoupil do jízdního oddílu Lütwitzova komanda tzv. Freikorpsu a zúčastnil se Kappova puče při němž velel jedné z tzv. Marienbrigade. Po jeho potlačení utíká do Čech a skrývá se v Měšicích u Prahy na zámku jeho příbuzných, protože je stíhán policií. Zde se sbližuje s dívkou Anežkou, která s ním otěhotněla a porodila mu syna Miroslava (8.6.1922). Ovšem Erweina si nevzala a on odcestoval Argentiny, kde pracoval jako farmář. Po amnestii v Německu se vrátil do Evropy a v roce 1927 se oženil s Alexis, hraběnkou Czernin von Chudenitz und Morzin. Rok poté se jim narodil syn Erwein a v roce 1931 dcera Isabella. Manželství údajně nebylo šťastné. V té době žili na rodovém sídle v Konczyce Wielkie. ale o jeho životě v meziválečném období není mnoho relevantních informací. Je jisté, že nejpozději od roku 1940 byl příslušníkem Wehrmachtu.

Díky svému talentu na zvládání cizích řečí byl využit vojenskou zpravodajskou službou - Abwehrem (ovládal řadu jazyků, včetně slovenštiny, češtiny, polštiny, angličtiny a téměř dokonalé ruštiny). Jeho kariéra je spojena se speciální jednotkou Brandenburg ZbV 800, kde sloužil v hodnosti nadporučíka.

Na konci roku 1940 se Thun-Hohenstein zúčastnil příprav na „ Operaci Felix “, která zahrnovala dobytí Gibraltaru - k této akci jak víme nedošlo. Poté byl zapojen do rekrutování dobrovolníků pro připravovaný útok na SSSR z řad ukrajinských nacionalistů a kozáků. Po přepadení Sovětského svazu vybíral dobrovolníky i mezi zajatci z řad Rudé armády.

Z této dobrovolnické jednotky dal dohromady šokové jednotky a sabotážní jednotky. Poté velel rotě ukrajinského praporu „Nachtigall“ Legie ukrajinských nacionalistů . Thun-Hohenstein se většiny misí osobně zúčastnil. V západoukrajinském městě Lvov se příslušníci praporu „Nachtigall“ podíleli na masakru židovských obyvatel města. Pro objektivitu je nutno uvést, že část ukrajinských historiků to odmítá.

Od září 1942 vedl jednotku FAT  207“ v rámci Frotaufklärungkomannda 203. Sabotážní a záškodnické operace prováděné v zázemí Rudé armády si vyžádaly 600 obětí. Poté až do 25. července 1943 vedl  „Abwehrtrupp 204“ v Doněcké oblasti, kde prováděl průzkum a sabotáže.

V polovině srpna byl podplukovníkem Ernstem zu Eikernem převelen do Krakova, kde měl spolupracovat s jednotkou Dietricha Witzela alias Kirna. Ovšem v září byl opět převelen k plnění jiného úkolu a to do Bratislavy, jelikož na Slovensku vypuklo povstání a bylo nutno bojovat proti povstalcům a partyzánům nejen přímo, ale také zpravodajsky.

V listopadu 1944 byl pověřen zřízením speciální protipartyzánské jednotky na Slovensku. Slovenské národní povstání bylo částečně potlačeno, ale velká část bojovníků SNP se stáhla do hor a zahájila partyzánskou válku.   Thun zformoval jednotku, která dostala kódové označení Abwehrtuppe 218 Edelweiss. Jednalo se o vojenské těleso čítající kolem tří set lidí a sestávalo ze Slováků, Kavkazanů, kozáků a Němců.  

Abwehrtruppe 218 byla podřízena Leitstelle für Frontaufklärung II Süd Ost v rámci Militarische Amt D, které kontroloval Otto Skorzeny, který byl zároveň velitelem sekce VI-S Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA). Otto Skorzeny kontroloval i SS Jagdverbande - s nimiž Thun úzce spolupracoval.

Thunova jednotka se v poslední fázi války dopustila na Slovensku válečných zločinů. Operovali především proti partyzánům , ale existují prameny které dokazují i pronásledování a vraždění Židů . Edelweiss měla na kontě přibližně 300 zabitých a 600 zajatých partyzánů. Většina zajatých byla poslána do koncentračních táborů, ale našli se i tací, kteří po zatčení změnili strany a přidali se k Thunovým lidem. K takovým patřil i Ladislav Nižňanský, který byl v roce 2004 v Mnichově obviněn z masakru v Ostrém Grúni na Slovensku. Během procesu byla také zdůrazněna role Thun-Hohensteina.

Abwehrtuppe 218 se rovněž angažovala ve stíhání, zatčení a vydání skupiny anglo-amerických styčných a průzkumných důstojníků OSS. Byli svrženi na Slovensku v rámci společné operace anglických SOE („OPERATION WINDPROOF“) a amerických OSS („MISSION DAWES“) a měli podporovat partyzány. Angličtí a američtí důstojníci byli později deportováni do Mauthausenu , kde po mučení skončili na popravišti. Thun byl povýšen na majora a ze Slovenska se přesunul na Moravu ke Vsetínu. Jeho lidé byli dislokováni v Liptále a Velkých Karlovicích. 26. dubna 1945 se část jednotky Thun - Hohesteina s velkou pravděpodobností zúčastnila akce proti partyzánům na Hovězí, kde zahynuli čtyři lidé a jedno stavení bylo vypáleno.

Na konci války byl Thun-Hohenstein zajat Sověty a souzen. 18. ledna 1946 byl sovětským vojenským soudem odsouzen k smrti. Rozsudek byl vykonán 12. února 1946 střelou do týla.


Železný kříž 1. a 2. třídy, útočný odznak pěchoty , odznak raněných ve stříbře, německý kříž ve zlatě, vojenský řád Savoy (třída velkého důstojníka).


Zdroje:

Archiv Valašského odbojového spolku

Příběh hraběte - Miriam Thun Hohenstein, Naše vojsko 2018

Werner Brockdorff: Tajná komanda druhé světové války , Wels 1967. ISBN 3-88102-059-4 .

Dietrich F. Witzel: Velení jednotek obrany ve druhé světové válce , in: Příspěvky k vojenské historii , svazek IV, Herford/Bonn 1990.

Genealogická příručka šlechty . Hraběcí domy svazek X (kompletní řada svazek 77). Limburg 1981, s. 443.

Klaus-Dieter Müller, Thomas Schaarschmidt, Mike Schmeitzner , Andreas Weigelt: Rozsudky smrti nad Němci sovětskými vojenskými tribunály (1944–1947). Historicko-biografická studie . Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2015, ISBN 978-3-525-36968-5 .

Franz Graf von Czernin a Chudenitz: Biografie Erwein Graf von Thun-Hohenstein. B/1650:5 a 26. Vídeňský válečný archiv .

Klaus-Dieter Müller, Thomas Schaarschmidt, Mike Schmeitzner, Andreas Weigelt: Rozsudky smrti nad Němci sovětskými vojenskými tribunály (1944–1947). Historicko-biografická studie , Göttingen 2015, s. 707f.

Tatjana Tönsmeyer : Třetí říše a Slovensko. Paderborn, 2003.

Rudolf Melzer: Karpatský německý venkovský tým v Rakousku. Vídeň, 1996, s.  504.

Krug, Alexander: Vražedná komanda Ostrého Gruna. In: Süddeutsche Zeitung ,  15. listopadu 2004, s.  43.

Jim Downs: Druhá světová válka: Tragédie OSS na Slovensku. Oceanside, 2002. ISBN 0971748209 .

Výslechový protokol Thun-Hohenstein, Muzeum SNP, Banská Bystrica , Slovensko.

https://www.archives.cz/web/soka/karvina/projekt/resources/karvina/hruby/genealogie/genealogie%20larisch%20XIX-9.htm

Archiv bezpečnostních složek - 325-54-2

https://www.geni.com/people/Erwein-Graf-von-Thun-und-Hohenstein/6000000020253501682

https://de.wikipedia.org/wiki/Erwein_von_Thun_und_Hohenstein

https://www.geni.com/people/Felix-Leopold-Graf-von-Thun-und-Hohenstein/6000000021956652869

Citováno z „https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Erwein_Thun_Hohenstein&oldid=3983“