Metoděj Pleský

Metoděj Pleský

*22. dubna 1891 v Domášově u Brna - †18.srpen 1953

Československý voják, legionář a spisovatel. Studoval na české reálce v Brně a na odborné sochařské škole; po jejím absolvování se živil jako sochař. V říjnu 1912 byl odveden do armády a po vypuknutí světové války odjel s c. k. pěším plukem 8 na ruskou frontu do Haliče. V květnu 1915 se mu podařilo přeběhnout k Rusům, přihlásil se do čsl. legií a v dubnu 1916 byl zařazen do 1. čs. střeleckého pluku. Zúčastnil se mnoha rozvědek a bitvy u Zborova. V říjnu 1917 byl zařazen do 4. čs. stř. pluku, kde byl ustanoven velitelem jízdního průzkumného oddílu; do vlasti se vrátil v červnu 1920 v hodnosti kapitána.

Zůstal v činné službě, absolvoval školu gen. štábu a v roce 1923 také II. ročník Válečné školy. Jako major gšt. sloužil u p. pl. 47 v Turnově. V září 1927 byl přemístěn jako náčelník štábu k 5. divizi do Č. Budějovic, v prosinci 1927 byl povýšen na pplk. gen. štábu. Od ledna 1930 byl převelen k horskému praporu 5 do Ružomberoku. Od října 1931 sloužil u p. pl. 46 v Chomutově, v říjnu 1934 byl přeložen k p. pl. 47 do Mladé Boleslavi. V dubnu 1937 byl přeložen do výslužby, ale v září 1938 byl aktivován a určen velitelem p. pl. 205 na Vltavské linii, kde byl po vládní kapitulaci zatčen pro pokus o převrat. V rozjitřeném období II. republiky byl jeho případ (zřejmě na přímluvu některého z legionářských generálů) tiše smeten ze stolu.

Metoděj Pleský byl literárně činný – v roce 1927 vydal Dějiny 4. střeleckého pluku, v roce 1931 vydal knihu věnovanou památce zesnulého gen. Čečka s názvem Bratr generál, v roce 1936 legionářskou pentalogii Velezrádci a v roce 1938 dvoudílný román Srdce ze zlata a ocele, přibližující osud tzv. Kornilovců, roty čsl. dobrovolníků v ruské armádě.

Za okupace se Pleský zapojil do odbojového hnutí, podařilo se mu uprchnout z protektorátu a přes Bělehrad dorazil v lednu 1940 do tábora čsl. zahraničního vojska ve francouzském Agde. Byl jmenován velitelem I. praporu p. pl. 1, s nímž se v červnu 1940 účastnil ústupových bojů proti německé armádě. Po porážce Francie a evakuaci do Velké Británie byl v září 1940 z důvodu přebytku důstojníků deaktivován. Našel si práci ve zbrojním průmyslu a do konce války pracoval v noční směně v kalírně oceli. Po válce se vrátil do vlasti a hodlal pokračovat v literární činnosti, kterou ohrozilo postupné zhoršování jeho zdravotního stavu, zemřel 18. srpna 1953.