Vladimír Fajnor: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>23. října 1875 v Senici - †5. ledna 1952 v Bratislavě. Československý právník slovenské národnosti. Byl nejvýraznější s…“) Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<nowiki>*</nowiki>23. října 1875 v Senici - †5. ledna 1952 v Bratislavě. | <nowiki>*</nowiki>23. října 1875 v Senici - †5. ledna 1952 v Bratislavě. | ||
| − | Československý právník slovenské národnosti. Byl nejvýraznější slovenskou právnickou osobností první poloviny 20. století. Svou právnickou dráhu začal jako advokát ve Zvolenu. Vedle advokátní činnosti založil Zvolenské noviny a později s kolegy i Zvolenskou lidovou banku a knihtiskárnu. Po vzniku Československa a krátkém působení ve funkci zvolenského župana byl jmenován prezidentem Soudní tabule v Bratislavě. V roce 1920 byl spoluzakladatelem spolku Právnická jednota na Slovensku a členové ho zvolili za svého starostu. Uvedený spolek, kromě jiných aktivit, převzal vydávání časopisu Právní obzor a V. Fajnor byl 16 let jeho hlavním redaktorem. Působil i na nově vzniklé Právnické fakultě Univerzity Komenského V Bratislavě, kde v roce 1922 habilitoval av roce 1936 byl jmenován profesorem občanského práva. Zasloužil se o položení základů slovenského právního názvosloví a jeho rozvoj. Publikoval také v oblasti právní historie a soukromého práva. V. Fajnor byl dvakrát ministrem unifikace a jednou ministrem spravedlnosti. Působil v úřednických vládách, a vždy jako nestraník. V roce 1930 jej prezident TG Masaryk jmenoval prvním prezidentem Nejvyššího soudu ČSR. V roce 1939 odešel do penze a celou druhou světovou válku přežil v Čechách. Po osvobození byl jedním ze čtyř československých právníků, které nominovali a zapsali do seznamu členů Stálého arbitrážního dvora v Haagu. | + | Československý právník slovenské národnosti. Svobodný zednář. Byl nejvýraznější slovenskou právnickou osobností první poloviny 20. století. Svou právnickou dráhu začal jako advokát ve Zvolenu. Vedle advokátní činnosti založil Zvolenské noviny a později s kolegy i Zvolenskou lidovou banku a knihtiskárnu. Po vzniku Československa a krátkém působení ve funkci zvolenského župana byl jmenován prezidentem Soudní tabule v Bratislavě. V roce 1920 byl spoluzakladatelem spolku Právnická jednota na Slovensku a členové ho zvolili za svého starostu. Uvedený spolek, kromě jiných aktivit, převzal vydávání časopisu Právní obzor a V. Fajnor byl 16 let jeho hlavním redaktorem. Působil i na nově vzniklé Právnické fakultě Univerzity Komenského V Bratislavě, kde v roce 1922 habilitoval av roce 1936 byl jmenován profesorem občanského práva. Zasloužil se o položení základů slovenského právního názvosloví a jeho rozvoj. Publikoval také v oblasti právní historie a soukromého práva. V. Fajnor byl dvakrát ministrem unifikace a jednou ministrem spravedlnosti. Působil v úřednických vládách, a vždy jako nestraník. V roce 1930 jej prezident TG Masaryk jmenoval prvním prezidentem Nejvyššího soudu ČSR. V roce 1939 odešel do penze a celou druhou světovou válku přežil v Čechách. Po osvobození byl jedním ze čtyř československých právníků, které nominovali a zapsali do seznamu členů Stálého arbitrážního dvora v Haagu. |
Verze z 2. 5. 2024, 17:45
*23. října 1875 v Senici - †5. ledna 1952 v Bratislavě.
Československý právník slovenské národnosti. Svobodný zednář. Byl nejvýraznější slovenskou právnickou osobností první poloviny 20. století. Svou právnickou dráhu začal jako advokát ve Zvolenu. Vedle advokátní činnosti založil Zvolenské noviny a později s kolegy i Zvolenskou lidovou banku a knihtiskárnu. Po vzniku Československa a krátkém působení ve funkci zvolenského župana byl jmenován prezidentem Soudní tabule v Bratislavě. V roce 1920 byl spoluzakladatelem spolku Právnická jednota na Slovensku a členové ho zvolili za svého starostu. Uvedený spolek, kromě jiných aktivit, převzal vydávání časopisu Právní obzor a V. Fajnor byl 16 let jeho hlavním redaktorem. Působil i na nově vzniklé Právnické fakultě Univerzity Komenského V Bratislavě, kde v roce 1922 habilitoval av roce 1936 byl jmenován profesorem občanského práva. Zasloužil se o položení základů slovenského právního názvosloví a jeho rozvoj. Publikoval také v oblasti právní historie a soukromého práva. V. Fajnor byl dvakrát ministrem unifikace a jednou ministrem spravedlnosti. Působil v úřednických vládách, a vždy jako nestraník. V roce 1930 jej prezident TG Masaryk jmenoval prvním prezidentem Nejvyššího soudu ČSR. V roce 1939 odešel do penze a celou druhou světovou válku přežil v Čechách. Po osvobození byl jedním ze čtyř československých právníků, které nominovali a zapsali do seznamu členů Stálého arbitrážního dvora v Haagu.