Ján Ušiak: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
(Není zobrazeno 20 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:JanUsiak.jpg|náhled|Ján Ušiak]] | [[Soubor:JanUsiak.jpg|náhled|Ján Ušiak]] | ||
− | 5. října 1914, Budiná – | + | <nowiki>*</nowiki>5. října 1914, Budiná, okr. Lučenec – †3. listopadu 1944, Čeladná |
− | + | Čs. voják, partyzán. | |
+ | |||
+ | Narodil se 5. října 1914 v obci Budiná (okres Lučenec) v rodině Juraje a Anny roz. Zvarové. Po absolvování šesti tříd obecné školy, byl zaměstnán jako rolník v Baktě u Rimavská Soboty, kam se i s rodinou přestěhovali. Kromě slovenštiny, ovládal i maďarský jazyk, jízdu na kole, motocyklu, lyžích i na koni. Vojenskou službu vykonával od 1. 10 1936 jako vojín 3. roty pěššího pluku 9 K.H.Borovského v Mostě. Přísahu vykonal 28. 10. 1936. Během služby absolvoval poddůstojnickou školu a lyžařský a pozorovací kurz. V srpnu 1937, (od 6 do 24.8) konal strážní službu a výcvik u 1. strážní roty strážního praporu III. Králíky. Poté onemocněl (byl zraněn?) a od 25. srpna do 12. října 1937 se léčil v nemocnici v Červené vodě. Mezitím byl 1.9 povýšen do hodnosti svobodníka. Poté působil jsko cvičitel a instruktor nováčků s velmi dobrým hodnocením. ( 17.10 - 27.12 1937) | ||
+ | |||
+ | V období mobilizace byl nasazen do oddílu Stráže obrany státu na Šumavě v prostoru obce Bučina v okrese Vimperk. (23.-29.9 1938). 1. října 1938 byl přeložen do zálohy jako svoboník v.z, kdy zústal ve výjimečné službě na dobu nezbytně nutnou. 24. listopadu 1939 byl propuštěn mimo činnou službu. | ||
+ | |||
+ | V roce 1939 žil na slovenském území, které v důsledku Vídeňské arbitráže připadlo Maďarsku. Jako československý vlastenec nechtěl být občanem Maďarska a zažádal o změnu občanství. Avšak ještě v roce 1939 absolvoval krátké cvičení jako voják Maďarské královské armády. Žádost o změnu občanství byla vyřizována tak dlouho, až jej 10. října 1942, zastihl povolávací rozkaz do maďarské armády. Pravděpodobně sloužil u 23. pěšího pluku Maďarské královské armády v Lučenci, s kterýmžto oddílem se 14. ledna 1943 dostal na na území SSSR. Na frontě se brzy dostal do zajetí, konkrétně v Kolbinově a byl umístněn v zajateckém táboře č. 64 Moršansk. Do čs. vojenské jednotky v SSSR byl odveden dne 22. 12. 1943 v Buzuluku, kde sloužil u 2.brigády záložního pluku. | ||
+ | |||
+ | Od prosince 1944 zařazen a vycvičen u oddílu Zvláštního určení v Jefremově a Sadaguře.1. července 1944 byl povýšen do hodnosti rotmistra pěchoty a 21.7.1944 předán k dispozici HŠPHU v Kyjevě. Po absolvování dalšího výcviku ve Svjatošinu, byl potom jmenován velitelem organizátorské skupiny partyzánů, která byla 21. srpna 1944 vysazena na základnu 1. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika u Sklabině. Pod velením J. Ušiaka bojovali členové skupiny na počátku Slovenského národního povstání u Strečna a Vrútek, ale v prvním zářijovém týdnu dostali z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz k přemístění na Moravu. Překročili Váh u Považské Teplé a usadili se v Javorníkách u moravských hranic. | ||
+ | |||
+ | Původní oddíl se rozrostl na přibližně čtyři sta mužů a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky. Oddíl se pokusil o přechod na Moravu několikrát neúspěšně 21. a 25. září 1944. | ||
+ | |||
+ | Na poradě štábu oddílu se Ján Ušiak spolu s ostatními, rozhodl změnit taktiku a přejit na Moravu v menších skupinkách za pomoci místních průvodců. Jako první odešla 29. září skupina pod velením náčelníka štábu D. Murzina. Kolem 10. října nacisté zaútočili velkou přesilou na Ušiakův oddíl a v prudkých bojích v prostoru Štiavniku jej rozprášili na menší skupiny. Z nich se pak na Moravu podařilo přejít jen Ušiakovým druhům a některým dalším oddílům (celkem 140 osobám), ostatní skupiny musely zůstat na Slovensku. 16. října se na Moravě rozptýlené skupiny spojily, a Ján Ušiak se stal velitelem největšího partyzánského oddílu v českých zemích. | ||
+ | |||
+ | Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské síly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat partyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky převzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovětský partyzán [[Dajan Bajanovič Murzin|D. B. Murzin]]. | ||
+ | |||
+ | |||
+ | Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš, Stano Bursa, Pavel Sajenko, Vladimír Boldanjuk - Ve jménu cti, Archiv VOS |
Aktuální verze z 8. 5. 2024, 20:11
*5. října 1914, Budiná, okr. Lučenec – †3. listopadu 1944, Čeladná
Čs. voják, partyzán.
Narodil se 5. října 1914 v obci Budiná (okres Lučenec) v rodině Juraje a Anny roz. Zvarové. Po absolvování šesti tříd obecné školy, byl zaměstnán jako rolník v Baktě u Rimavská Soboty, kam se i s rodinou přestěhovali. Kromě slovenštiny, ovládal i maďarský jazyk, jízdu na kole, motocyklu, lyžích i na koni. Vojenskou službu vykonával od 1. 10 1936 jako vojín 3. roty pěššího pluku 9 K.H.Borovského v Mostě. Přísahu vykonal 28. 10. 1936. Během služby absolvoval poddůstojnickou školu a lyžařský a pozorovací kurz. V srpnu 1937, (od 6 do 24.8) konal strážní službu a výcvik u 1. strážní roty strážního praporu III. Králíky. Poté onemocněl (byl zraněn?) a od 25. srpna do 12. října 1937 se léčil v nemocnici v Červené vodě. Mezitím byl 1.9 povýšen do hodnosti svobodníka. Poté působil jsko cvičitel a instruktor nováčků s velmi dobrým hodnocením. ( 17.10 - 27.12 1937)
V období mobilizace byl nasazen do oddílu Stráže obrany státu na Šumavě v prostoru obce Bučina v okrese Vimperk. (23.-29.9 1938). 1. října 1938 byl přeložen do zálohy jako svoboník v.z, kdy zústal ve výjimečné službě na dobu nezbytně nutnou. 24. listopadu 1939 byl propuštěn mimo činnou službu.
V roce 1939 žil na slovenském území, které v důsledku Vídeňské arbitráže připadlo Maďarsku. Jako československý vlastenec nechtěl být občanem Maďarska a zažádal o změnu občanství. Avšak ještě v roce 1939 absolvoval krátké cvičení jako voják Maďarské královské armády. Žádost o změnu občanství byla vyřizována tak dlouho, až jej 10. října 1942, zastihl povolávací rozkaz do maďarské armády. Pravděpodobně sloužil u 23. pěšího pluku Maďarské královské armády v Lučenci, s kterýmžto oddílem se 14. ledna 1943 dostal na na území SSSR. Na frontě se brzy dostal do zajetí, konkrétně v Kolbinově a byl umístněn v zajateckém táboře č. 64 Moršansk. Do čs. vojenské jednotky v SSSR byl odveden dne 22. 12. 1943 v Buzuluku, kde sloužil u 2.brigády záložního pluku.
Od prosince 1944 zařazen a vycvičen u oddílu Zvláštního určení v Jefremově a Sadaguře.1. července 1944 byl povýšen do hodnosti rotmistra pěchoty a 21.7.1944 předán k dispozici HŠPHU v Kyjevě. Po absolvování dalšího výcviku ve Svjatošinu, byl potom jmenován velitelem organizátorské skupiny partyzánů, která byla 21. srpna 1944 vysazena na základnu 1. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika u Sklabině. Pod velením J. Ušiaka bojovali členové skupiny na počátku Slovenského národního povstání u Strečna a Vrútek, ale v prvním zářijovém týdnu dostali z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz k přemístění na Moravu. Překročili Váh u Považské Teplé a usadili se v Javorníkách u moravských hranic.
Původní oddíl se rozrostl na přibližně čtyři sta mužů a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky. Oddíl se pokusil o přechod na Moravu několikrát neúspěšně 21. a 25. září 1944.
Na poradě štábu oddílu se Ján Ušiak spolu s ostatními, rozhodl změnit taktiku a přejit na Moravu v menších skupinkách za pomoci místních průvodců. Jako první odešla 29. září skupina pod velením náčelníka štábu D. Murzina. Kolem 10. října nacisté zaútočili velkou přesilou na Ušiakův oddíl a v prudkých bojích v prostoru Štiavniku jej rozprášili na menší skupiny. Z nich se pak na Moravu podařilo přejít jen Ušiakovým druhům a některým dalším oddílům (celkem 140 osobám), ostatní skupiny musely zůstat na Slovensku. 16. října se na Moravě rozptýlené skupiny spojily, a Ján Ušiak se stal velitelem největšího partyzánského oddílu v českých zemích.
Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské síly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat partyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky převzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovětský partyzán D. B. Murzin.
Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš, Stano Bursa, Pavel Sajenko, Vladimír Boldanjuk - Ve jménu cti, Archiv VOS