Rudolf von Marogna Redwitz: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | [[Soubor:Marogna Redwitz.jpg|náhled|Rudolf von Marogna Redwitz]] | ||
15. října 1886, Mnichov – 12. října 1944 | 15. října 1886, Mnichov – 12. října 1944 | ||
| − | + | Německý zpravodajský důstojník. | |
| − | + | Rudolf von Redwitz pocházel z franského, katolického šlechtického rodu von Redwitz , který byl kdysi císařský . Jeho otec byl dvorním maršálem krále Otty Bavorského , jeho matkou byla baronka von Stillfried ze zámku Vizovice na Moravě. Z manželství vzešli čtyři synové Josef, Rudolf, Franz, Alfons a dcera Marie Josefa. | |
| − | 20. července 1944 se mu ve Vídni podařilo navázat kontakt s politickými představiteli Karlem Seitzem a Josefem Reitherem. O něco později však | + | Adopcí jeho bratra Josefa římskou rodinou Marogna, aby bylo zajištěno nástupnictví, bylo rodové jméno zajištěno registrací tehdejšího prince regenta Luitpolda Bavorského jako hrabě Marogna-Redwitz. |
| + | |||
| + | Byl ženatý s Annou hraběnkou von Arco-Zinneberg , se kterou měl dceru a dva syny. studoval v Mnichově a původně chtěl být hudebníkem. Podle rodinných tradic se však stal důstojníkem. V roce 1916 byl v Rusku vážně zraněn a přišel o levé oko. Po dobu první světové války sloužil u 1. bavorského těžkého jezdeckého pluku v Mnichově. V roce 1918 se rodina přestěhovala do Chiemgau, kde pracoval jako farmář. V roce 1927 musel podstoupit další operaci kvůli vážnému zranění hlavy z války a přestěhoval se zpět do Mnichova. | ||
| + | |||
| + | V roce 1933 ho jeho přítel, admirál Wilhelm Canaris, zaměstnal jako doplňkového důstojníka v Abwehru, kde se stal šéfem Abwehru v Mnichově. V roce 1938, několik dní po připojení Rakouska k Německé říši, nahradil podplukovníka Erwina von Lahousena a stal se vedoucím oddělení kontrašpionáže ve Vídni a šéfem Abwehrstelle Wien. | ||
| + | |||
| + | Ve Vídni využil svého postavení a s podporou admirála Canarise, generála Hanse Ostera a Hanse von Dohnanyiho pomohl osvobodit bývalé rakouské důstojníky z věznic gestapa a odstranit je ze seznamů hledaných osob. Snažil se také chránit Židy před pronásledováním gestapa a SD. | ||
| + | |||
| + | Po propuštění admirála Canarise v únoru 1944 Heinrich Himmler sesadil Marognu-Redwitze z čela obrany ve Vídni a jihovýchodní Evropě. Byl přidělen k tzv. Führerreserve vrchního velení armády. | ||
| + | |||
| + | Marogna-Redwitz patřil k úzkému okruhu kolem bratrů Clause a Bertholda Schenkových hraběte von Stauffenberg. Po neúspěšném pokusu o atentát na Hitlera, při kterém sehrál vedoucí úlohu jako dlouholetý šéf vídeňské Abwehrstelle, byl lidovým soudem 12. října 1944 odsouzen k trestu smrti a oběšen v Plötzensee spolu s Carlem Langbehnem a plukovníkem Alexisem Freiherrem von Roenne. | ||
| + | |||
| + | V roce 1935 byl přijat do Wehrmachtu pod vedením Wilhelma Canarise a v roce 1938 se stal šéfem kontrarozvědky ve Vídni. V tomto postavení vedl kampaň na ochranu pronásledovaných odpůrců národního socialismu. Po vyřazení admirála Canarise ze služby byl Marogna-Redwitz na jaře 1944 požádán Friedrichem Olbrichtem, aby plnil úkoly na vrchním velitelství armády v Berlíně. Spiklenci ho využívali jako styčného důstojníka pro vojenský okruh XVII (Vídeň). | ||
| + | |||
| + | Dne 20. července 1944 se mu ve Vídni podařilo navázat kontakt s politickými představiteli Karlem Seitzem a Josefem Reitherem. O něco později byl však zatčen gestapem. Nejprve byl vězněn ve Vídni a později v Berlíně-Tegelu. Dne 12. října 1944 ho lidový soud odsoudil k trestu smrti a ve stejný den byl zavražděn v Plötzensee. | ||
| + | |||
| + | |||
| + | https://en.wikipedia.org/wiki/Rudolf_von_Marogna-Redwitz | ||
| + | |||
| + | https://www.gdw-berlin.de/vertiefung/biografien/personenverzeichnis/biografie/view-bio/rudolf-graf-von-marogna-redwitz/ | ||
Aktuální verze z 19. 7. 2024, 07:36
15. října 1886, Mnichov – 12. října 1944
Německý zpravodajský důstojník.
Rudolf von Redwitz pocházel z franského, katolického šlechtického rodu von Redwitz , který byl kdysi císařský . Jeho otec byl dvorním maršálem krále Otty Bavorského , jeho matkou byla baronka von Stillfried ze zámku Vizovice na Moravě. Z manželství vzešli čtyři synové Josef, Rudolf, Franz, Alfons a dcera Marie Josefa.
Adopcí jeho bratra Josefa římskou rodinou Marogna, aby bylo zajištěno nástupnictví, bylo rodové jméno zajištěno registrací tehdejšího prince regenta Luitpolda Bavorského jako hrabě Marogna-Redwitz.
Byl ženatý s Annou hraběnkou von Arco-Zinneberg , se kterou měl dceru a dva syny. studoval v Mnichově a původně chtěl být hudebníkem. Podle rodinných tradic se však stal důstojníkem. V roce 1916 byl v Rusku vážně zraněn a přišel o levé oko. Po dobu první světové války sloužil u 1. bavorského těžkého jezdeckého pluku v Mnichově. V roce 1918 se rodina přestěhovala do Chiemgau, kde pracoval jako farmář. V roce 1927 musel podstoupit další operaci kvůli vážnému zranění hlavy z války a přestěhoval se zpět do Mnichova.
V roce 1933 ho jeho přítel, admirál Wilhelm Canaris, zaměstnal jako doplňkového důstojníka v Abwehru, kde se stal šéfem Abwehru v Mnichově. V roce 1938, několik dní po připojení Rakouska k Německé říši, nahradil podplukovníka Erwina von Lahousena a stal se vedoucím oddělení kontrašpionáže ve Vídni a šéfem Abwehrstelle Wien.
Ve Vídni využil svého postavení a s podporou admirála Canarise, generála Hanse Ostera a Hanse von Dohnanyiho pomohl osvobodit bývalé rakouské důstojníky z věznic gestapa a odstranit je ze seznamů hledaných osob. Snažil se také chránit Židy před pronásledováním gestapa a SD.
Po propuštění admirála Canarise v únoru 1944 Heinrich Himmler sesadil Marognu-Redwitze z čela obrany ve Vídni a jihovýchodní Evropě. Byl přidělen k tzv. Führerreserve vrchního velení armády.
Marogna-Redwitz patřil k úzkému okruhu kolem bratrů Clause a Bertholda Schenkových hraběte von Stauffenberg. Po neúspěšném pokusu o atentát na Hitlera, při kterém sehrál vedoucí úlohu jako dlouholetý šéf vídeňské Abwehrstelle, byl lidovým soudem 12. října 1944 odsouzen k trestu smrti a oběšen v Plötzensee spolu s Carlem Langbehnem a plukovníkem Alexisem Freiherrem von Roenne.
V roce 1935 byl přijat do Wehrmachtu pod vedením Wilhelma Canarise a v roce 1938 se stal šéfem kontrarozvědky ve Vídni. V tomto postavení vedl kampaň na ochranu pronásledovaných odpůrců národního socialismu. Po vyřazení admirála Canarise ze služby byl Marogna-Redwitz na jaře 1944 požádán Friedrichem Olbrichtem, aby plnil úkoly na vrchním velitelství armády v Berlíně. Spiklenci ho využívali jako styčného důstojníka pro vojenský okruh XVII (Vídeň).
Dne 20. července 1944 se mu ve Vídni podařilo navázat kontakt s politickými představiteli Karlem Seitzem a Josefem Reitherem. O něco později byl však zatčen gestapem. Nejprve byl vězněn ve Vídni a později v Berlíně-Tegelu. Dne 12. října 1944 ho lidový soud odsoudil k trestu smrti a ve stejný den byl zavražděn v Plötzensee.