Dominik Čipera: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
Československý politik, ministr veřejných prací, starosta Zlína, člen správní rady koncernu Baťa a. s., čestný občan města Zlína. | Československý politik, ministr veřejných prací, starosta Zlína, člen správní rady koncernu Baťa a. s., čestný občan města Zlína. | ||
| + | [[Soubor:Dominik Čipera.jpg|náhled|Dominik Čipera]] | ||
| + | V období protektorátu byl zapojen v protinacistickém odboji, ale existují i materiály obviňující jej z kolaborace. V roce 1943 založil tzv. ředitelskou organizaci v rámci firmy Baťa. Do této skupiny byly zapojeny i význačné osobnosti života na Zlínsku. Například Šálek, Zavrtálek. - doplnit. Na mapování této skupiny pracujeme. Pomáhal i partyzánskému hnutí na Slovensku a Moravě. | ||
| + | |||
| + | Po studiích na gymnáziu a obchodní akademii v Praze pracoval jako bankovní úředník v Praze, Lvově a v Krakově. V Polsku se seznámil se svou budoucí manželkou Boženou Klausovou, neteří Tomáše Bati. Po sňatku začal od roku 1919 pracovat pro firmu Baťa, nejdříve jako vedoucí účtárny a od roku 1925 jako prokurista. Díky svým organizačním schopnostem se stal jednou z vedoucích osobností podniku a zajistil mu finanční prostředky pro celkový rozvoj. Ve 30. letech zasedal ve firemní správní radě a od roku 1932 působil ve funkci generálního ředitele. Jeho zásluhou podnik přestál hospodářskou krizi a úspěšně expandoval na zahraniční trhy. Kromě práce pro Baťu se angažoval také v komunální politice. V letech 1932–1945 byl starostou Zlína a podařilo se mu město přebudovat v moderní městskou aglomeraci. V prosinci 1938 byl jmenován ministrem veřejných prací a tuto funkci zastával i po okupaci v protektorátní vládě gen. A. Eliáše. Po Eliášově zatčení během prvního stanného práva odešel v lednu 1942 z ministerské funkce a vrátil se do vedení Baťových závodů. Po válce byl coby člen protektorátní vlády obviněn z kolaborace, posléze však při procesu před Národním soudem došlo k jeho osvobození. V roce 1947 odešel do Švýcarska a po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 zůstal v exilu v Kanadě, kde se podílel na budování firmy Bata Shoe Organization a jejím úspěšném pronikání do Jižní Ameriky. | ||
Zdroje:AVOS | Zdroje:AVOS | ||
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dominik_%C4%8Cipera | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dominik_%C4%8Cipera | ||
Aktuální verze z 4. 12. 2024, 22:11
*3. srpna 1893 Praha – †3. září 1963 Trenton, Kanada
Československý politik, ministr veřejných prací, starosta Zlína, člen správní rady koncernu Baťa a. s., čestný občan města Zlína.
V období protektorátu byl zapojen v protinacistickém odboji, ale existují i materiály obviňující jej z kolaborace. V roce 1943 založil tzv. ředitelskou organizaci v rámci firmy Baťa. Do této skupiny byly zapojeny i význačné osobnosti života na Zlínsku. Například Šálek, Zavrtálek. - doplnit. Na mapování této skupiny pracujeme. Pomáhal i partyzánskému hnutí na Slovensku a Moravě.
Po studiích na gymnáziu a obchodní akademii v Praze pracoval jako bankovní úředník v Praze, Lvově a v Krakově. V Polsku se seznámil se svou budoucí manželkou Boženou Klausovou, neteří Tomáše Bati. Po sňatku začal od roku 1919 pracovat pro firmu Baťa, nejdříve jako vedoucí účtárny a od roku 1925 jako prokurista. Díky svým organizačním schopnostem se stal jednou z vedoucích osobností podniku a zajistil mu finanční prostředky pro celkový rozvoj. Ve 30. letech zasedal ve firemní správní radě a od roku 1932 působil ve funkci generálního ředitele. Jeho zásluhou podnik přestál hospodářskou krizi a úspěšně expandoval na zahraniční trhy. Kromě práce pro Baťu se angažoval také v komunální politice. V letech 1932–1945 byl starostou Zlína a podařilo se mu město přebudovat v moderní městskou aglomeraci. V prosinci 1938 byl jmenován ministrem veřejných prací a tuto funkci zastával i po okupaci v protektorátní vládě gen. A. Eliáše. Po Eliášově zatčení během prvního stanného práva odešel v lednu 1942 z ministerské funkce a vrátil se do vedení Baťových závodů. Po válce byl coby člen protektorátní vlády obviněn z kolaborace, posléze však při procesu před Národním soudem došlo k jeho osvobození. V roce 1947 odešel do Švýcarska a po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 zůstal v exilu v Kanadě, kde se podílel na budování firmy Bata Shoe Organization a jejím úspěšném pronikání do Jižní Ameriky.
Zdroje:AVOS