František Pouska: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>14. února 1894 - †21. ledna 1971 Zralý muž pomenší postavy v uniformě podplukovníka jezdectva František Pouska se narodil 14.…“) Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<nowiki>*</nowiki>14. února 1894 - †21. ledna 1971 | <nowiki>*</nowiki>14. února 1894 - †21. ledna 1971 | ||
| − | Zralý muž pomenší postavy v uniformě podplukovníka jezdectva František Pouska se narodil 14. února 1894 v Lukově u Kralovic. Studoval českou reálku v Plzni, ale v roce 1910 odešel do jezdecké kadetní školy. V bojích světové války byl jako příslušník pardubického c. k. dragounského pluku č. 8 v hodnosti poručíka jezdectva 31. července 1915 zajat na ruské frontě. Zde se záhy přihlásil do čs. legií, kde začínal jako velitel jízdní rozvědky 5. čs. střeleckého pluku. Do vlasti se vrátil až v srpnu 1920 v hodnosti majora v řadách 1. jízdního pluku „Jana Jiskry z Brandýsa“. | + | Československý voják, legionář a odbojář. Zralý muž pomenší postavy v uniformě podplukovníka jezdectva František Pouska se narodil 14. února 1894 v Lukově u Kralovic. Studoval českou reálku v Plzni, ale v roce 1910 odešel do jezdecké kadetní školy. V bojích světové války byl jako příslušník pardubického c. k. dragounského pluku č. 8 v hodnosti poručíka jezdectva 31. července 1915 zajat na ruské frontě. Zde se záhy přihlásil do čs. legií, kde začínal jako velitel jízdní rozvědky 5. čs. střeleckého pluku. Do vlasti se vrátil až v srpnu 1920 v hodnosti majora v řadách 1. jízdního pluku „Jana Jiskry z Brandýsa“. |
V armádě již zůstal a svou vojenskou kariéru plně spojil s jezdectvem. Od prosince 1923 do června 1924 působil ve Staré Boleslavi například v přípravném olympijském výběru čs. jezdců. Osudný rok 1938 jej zastihl ve funkci velitele korouhve dragounského pluku 10 v Košicích a v březnu 1939 pomáhal Slovákům bez ohledu na jejich protičeské nálady jako velitel improvizované Zemplínské armádní skupiny na východním Slovensku několik dní čelit vpádu maďarské horthyovské armády. Od počátku okupace působil ve vojenském odboji a v září 1944 se zapojil jako vojenský poradce do revolučního výboru Čs. strany národně socialistické známé poslankyně Fráni Zemínové. | V armádě již zůstal a svou vojenskou kariéru plně spojil s jezdectvem. Od prosince 1923 do června 1924 působil ve Staré Boleslavi například v přípravném olympijském výběru čs. jezdců. Osudný rok 1938 jej zastihl ve funkci velitele korouhve dragounského pluku 10 v Košicích a v březnu 1939 pomáhal Slovákům bez ohledu na jejich protičeské nálady jako velitel improvizované Zemplínské armádní skupiny na východním Slovensku několik dní čelit vpádu maďarské horthyovské armády. Od počátku okupace působil ve vojenském odboji a v září 1944 se zapojil jako vojenský poradce do revolučního výboru Čs. strany národně socialistické známé poslankyně Fráni Zemínové. | ||
Aktuální verze z 30. 1. 2025, 20:17
*14. února 1894 - †21. ledna 1971
Československý voják, legionář a odbojář. Zralý muž pomenší postavy v uniformě podplukovníka jezdectva František Pouska se narodil 14. února 1894 v Lukově u Kralovic. Studoval českou reálku v Plzni, ale v roce 1910 odešel do jezdecké kadetní školy. V bojích světové války byl jako příslušník pardubického c. k. dragounského pluku č. 8 v hodnosti poručíka jezdectva 31. července 1915 zajat na ruské frontě. Zde se záhy přihlásil do čs. legií, kde začínal jako velitel jízdní rozvědky 5. čs. střeleckého pluku. Do vlasti se vrátil až v srpnu 1920 v hodnosti majora v řadách 1. jízdního pluku „Jana Jiskry z Brandýsa“.
V armádě již zůstal a svou vojenskou kariéru plně spojil s jezdectvem. Od prosince 1923 do června 1924 působil ve Staré Boleslavi například v přípravném olympijském výběru čs. jezdců. Osudný rok 1938 jej zastihl ve funkci velitele korouhve dragounského pluku 10 v Košicích a v březnu 1939 pomáhal Slovákům bez ohledu na jejich protičeské nálady jako velitel improvizované Zemplínské armádní skupiny na východním Slovensku několik dní čelit vpádu maďarské horthyovské armády. Od počátku okupace působil ve vojenském odboji a v září 1944 se zapojil jako vojenský poradce do revolučního výboru Čs. strany národně socialistické známé poslankyně Fráni Zemínové.
V Pražském povstání se stal v kasárnách Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky velitelem povstaleckého Praporu svobody a po ústupu povstalců z kasáren zorganizoval obrannou linii v úseku Ovocný trh – Příkopy – pasáž Černá růže. Především jeho zásluhou zde byl zastaven německý postup k Václavskému náměstí. Jeho nekompromisní mužné vyjednávání s nacistickou přesilou, která neměla ponětí o skutečné síle Pouskovy jednotky, bylo úspěšné.
Po válce dál sloužil v armádě, ale na podzim roku 1947 onemocněl a po tříměsíční zdravotní dovolené byl k 1. únoru 1948 přeložen do výslužby. Přesto byl později komunisty zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na osm a půl roku těžkého žaláře! Mnohem více ho však muselo bolet to, že jeho syna poručíka Milana Pousku zavraždil v roce 1951 v jednom z jáchymovských lágrů Gottwaldova režimu bachař! František Pouska zemřel v ústraní zapomenut 21. ledna 1971 v Praze.